od Linda » stř 28. zář 2011 11:51:02
"Když jsme zraněni, máme sklon se uzavírat před těmi, kteří nás zranili. Tím se uzavíráme i před sebou a před naším spojením s Vesmírem. Je to oddělení velmi bolestné, i když možná bolest necítíme, a je zároveň také základní příčinou mnoha nemocí, tělesných i duševních. Když se uzavřeme, stáhneme se do nedůvěřivosti a pozorujeme lidi z tohoto útočiště, jako bychom byli zraněným zvířetem, které ze své jeskyně hledí podezíravě na svět. Odsud opravdu není možné vidět lidi v našem životě jasně, a proto často reagujeme nepřiměřeně, nebo od sebe někoho odstrkujeme, abychom nebyli znovu zraněni.
Jestliže sedíme jako zvíře v jeskyni své nedůvěry, máme skon opakovat stále stejná negativní přesvědčení a myšlenky. Možná si zvykneme žít zahořklí a izolovaní. Pak se ocitáme v bolestném, uzavřeném kruhu: doufáme, že se s námi bude zacházet tak, abychom se cítili bezpečně a mohli vyjít ze své jeskyně, když jsme ale ve svém očekávání zklamáni (což se stává bez výjimky), stáhneme se zase zpátky, hluboce přesvědčeni o tom, že naše nedůvěra je oprávněná…
Kvalita opravdové důvěry není závislá na jiných lidech nebo něčem vnějším, jak si možná myslíme. Je to daleko hlubší vnitřní zkušenost vnitřního propojení s naším bytím a Existencí. Míra naší pravé důvěry, která není založená na vnějších okolnostech, je přímým zrcadlem našeho vědomí. Pravá důvěra je kvalitou, kterou můžeme rozvíjet. Pokud jde o to otevřít svoje srdce životu, ostatním lidem a také sobě, nejsme tak bezmocní, jak se nám může zdát. Svou důvěru jsme ztratili především proto, že jsme na své životní cestě nezískali základní nástroje k tomu, abychom si sami věřili – své intuici, myšlenkám a cítění, ale také své schopnosti rozpoznat, že to, co potřebujeme a chceme jeden od druhého a od života, je odlišné od toho, co se nám líbí."
Z knihy Krishnananda Trobe a Amana Trobe: Jak vzniká důvěra
"Když jsme zraněni, máme sklon se uzavírat před těmi, kteří nás zranili. Tím se uzavíráme i před sebou a před naším spojením s Vesmírem. Je to oddělení velmi bolestné, i když možná bolest necítíme, a je zároveň také základní příčinou mnoha nemocí, tělesných i duševních. Když se uzavřeme, stáhneme se do nedůvěřivosti a pozorujeme lidi z tohoto útočiště, jako bychom byli zraněným zvířetem, které ze své jeskyně hledí podezíravě na svět. Odsud opravdu není možné vidět lidi v našem životě jasně, a proto často reagujeme nepřiměřeně, nebo od sebe někoho odstrkujeme, abychom nebyli znovu zraněni.
Jestliže sedíme jako zvíře v jeskyni své nedůvěry, máme skon opakovat stále stejná negativní přesvědčení a myšlenky. Možná si zvykneme žít zahořklí a izolovaní. Pak se ocitáme v bolestném, uzavřeném kruhu: doufáme, že se s námi bude zacházet tak, abychom se cítili bezpečně a mohli vyjít ze své jeskyně, když jsme ale ve svém očekávání zklamáni (což se stává bez výjimky), stáhneme se zase zpátky, hluboce přesvědčeni o tom, že naše nedůvěra je oprávněná…
Kvalita opravdové důvěry není závislá na jiných lidech nebo něčem vnějším, jak si možná myslíme. Je to daleko hlubší vnitřní zkušenost vnitřního propojení s naším bytím a Existencí. Míra naší pravé důvěry, která není založená na vnějších okolnostech, je přímým zrcadlem našeho vědomí. Pravá důvěra je kvalitou, kterou můžeme rozvíjet. Pokud jde o to otevřít svoje srdce životu, ostatním lidem a také sobě, nejsme tak bezmocní, jak se nám může zdát. Svou důvěru jsme ztratili především proto, že jsme na své životní cestě nezískali základní nástroje k tomu, abychom si sami věřili – své intuici, myšlenkám a cítění, ale také své schopnosti rozpoznat, že to, co potřebujeme a chceme jeden od druhého a od života, je odlišné od toho, co se nám líbí."
[i]Z knihy [url=http://www.kosmas.cz/knihy/159898/jak-vznika-duvera/]Krishnananda Trobe a Amana Trobe: Jak vzniká důvěra[/url] [/i]