od nop » pon 03. říj 2011 7:34:23
Jamo, cituješ z Lorbela.
Měl bys správně něco sdělit o tom, že a jak přijal Jakub Lorbel více než zůstalo v evangeliích.
Moje řeč k tomu je následující: ustálení spisů se u křesťanství konalo až v V. století. Vyrojily se různé spisy jako Učení dvanácti apoštolů nebo Pastýř Hermův. Pořádek udělal mnich Exiguus, který žil 400 let po událostech. Výsledkem snažení jeho a koncilu bylo, že se vybrala 4 evangelia jako ustálený svazek – kánon.
Ale některá místa mi osobně připadají jako spíše nadpisy kapitol bez podrobného rozepsání. Jako mnemotechnická pomůcka, aby řečník na nic nezapomenul, jako soupis bodů. A to co bylo žito tehdy, a „nepsané zvyky“ jsou zapomenuty. I ten osobní doplněk řečníka, který by byl řekl ten, kdo tehdy šířil nauku podle těch „nadpisů kapitol“ sepsaných jako pomůcka pro zapamatování a pro organizaci plynulého a úplného projevu v řeči k posluchačům. Až od XX. století se zase postupně objevují na světlo jiné texty, jako Tomášovo evangelium dochované v Indii, Ondřejovo v Sýrii, dále je tu evangelium gnóstického Jidáše a Magdalény.
Jakub Lorbel píše, že přijal duchovním způsobem mnohé poznatky a podrobnosti. S jeho učením zapadá podivuhodně mnohý text do příběhu a vysvětluje se proč tohle a něco šlo tak a tak.
Mohl bys o tom něco přidat zde na stránce webu?
První křesťané žili v osobním vnímání Krista asi 200 let podle slov „kde jste dva nebo tři společně v mém jménu, tam jsem já (Kristus) mezi vámi“ (tedy živý guru stále mezi námi). (Tomášovo evangelium praví poněkud odlišně). Takže se předávalo ústně a osobně.
A z důvodu prožívání Krista se tolik nepsalo. To co je živé, to se prožívá přednostně před textem. V dalších dobách se postupně zapomínalo to, co nebylo napsané. Lorbel to doplňuje.
Jamo, cituješ z Lorbela.
Měl bys správně něco sdělit o tom, že a jak přijal Jakub Lorbel více než zůstalo v evangeliích.
Moje řeč k tomu je následující: ustálení spisů se u křesťanství konalo až v V. století. Vyrojily se různé spisy jako Učení dvanácti apoštolů nebo Pastýř Hermův. Pořádek udělal mnich Exiguus, který žil 400 let po událostech. Výsledkem snažení jeho a koncilu bylo, že se vybrala 4 evangelia jako ustálený svazek – kánon.
Ale některá místa mi osobně připadají jako spíše nadpisy kapitol bez podrobného rozepsání. Jako mnemotechnická pomůcka, aby řečník na nic nezapomenul, jako soupis bodů. A to co bylo žito tehdy, a „nepsané zvyky“ jsou zapomenuty. I ten osobní doplněk řečníka, který by byl řekl ten, kdo tehdy šířil nauku podle těch „nadpisů kapitol“ sepsaných jako pomůcka pro zapamatování a pro organizaci plynulého a úplného projevu v řeči k posluchačům. Až od XX. století se zase postupně objevují na světlo jiné texty, jako Tomášovo evangelium dochované v Indii, Ondřejovo v Sýrii, dále je tu evangelium gnóstického Jidáše a Magdalény.
Jakub Lorbel píše, že přijal duchovním způsobem mnohé poznatky a podrobnosti. S jeho učením zapadá podivuhodně mnohý text do příběhu a vysvětluje se proč tohle a něco šlo tak a tak.
Mohl bys o tom něco přidat zde na stránce webu?
První křesťané žili v osobním vnímání Krista asi 200 let podle slov „kde jste dva nebo tři společně v mém jménu, tam jsem já (Kristus) mezi vámi“ (tedy živý guru stále mezi námi). (Tomášovo evangelium praví poněkud odlišně). Takže se předávalo ústně a osobně.
A z důvodu prožívání Krista se tolik nepsalo. To co je živé, to se prožívá přednostně před textem. V dalších dobách se postupně zapomínalo to, co nebylo napsané. Lorbel to doplňuje.