KDO JSI?

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je zapnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Pokud si přejete přidat jednu nebo více příloh, vyplňte následující údaje.

Rozšířit náhled Přehled tématu: KDO JSI?

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » stř 29. říj 2025 5:37:55

To, co jsi... je Já – tichá Bytost, která se nikdy nenarodila, nikdy se nezměnila a nikdy se jí nic, co se ve světě děje, nedotkne. Duše se vyvíjí. Tělo cítí. Mysl myslí. Ale Já prostě je. Když to zjistíš, strach mizí. Protože se ti nikdy nic nestalo.



Pokud jsi Já (Sebou samým), žádný osud tě nemůže ovlivnit.
Když si roztrhneš košili, znamená to, že jsi roztržený i ty?
Ne.
Něco se stalo něčemu, co nejsi ty.

Podobně tělo a mysl prožívají potěšení, štěstí, utrpení a další stavy podle karmy, se kterou jsi vstoupil do tohoto života.
Ale Já (pravé Já) nemá připoutanost ani odpoutanost, nemá štěstí ani neštěstí, nemá karmu.
Tělo není Já; mysl není Já.
Skutečné „já“ je Sebe sama – a nic se ho netýká ani ho neovlivňuje.

Myšlenky budou přicházet, dokud v tobě existuje jejich potenciál.
Dobré myšlenky, špatné myšlenky – všechny budou přicházet.
Nemůžeš zastavit tento proud, ale zároveň tento proud myšlenek nemusí být problémem.
Buď Sebou samým, buď tím klidem, který je tvou skutečnou přirozeností, a pak nebude záležet na tom, co se objeví.

Choď, jez, pij, spi, medituj – ale nikdy si nemysli, že jsi tím, kdo tyto věci dělá.
Myšlenka, že jsi tím, kdo něco dělá, je myšlenka, která otravuje tvůj život.
Stačí, když opustíš představu, že cokoli děláš.

Musíš změnit svůj pohled, svou perspektivu.
Když žiješ v mysli a vidíš svět jako něco mimo sebe, něco odděleného, začneš plánovat, bát se, pochybovat – tak, jak jsi mi dnes vyprávěl.
Tyto pochyby se objevují, protože nepřebýváš ve zdroji, v základní podstatě.
V tomto místě je jednota, v níž nejsou žádné rozdíly, žádné oddělení.

Pokud spočineš jako Já, uvidíš svět jako Já.
Ve skutečnosti už nebude žádný svět.
Žádný svět, žádná mája, žádná mysl, žádné rozlišení čehokoli.
Je to jako stav, kdy v vyřezaném slonovi vidíš jen dřevo, v obarvené látce jen nitě.

V tomto stavu poznáš, že mysl je Já, pouto je Já, vše je Já.
S takovým pohledem tě nic nesváže, nic ti nezpůsobí utrpení.
Já se může jevit jako projevený svět, jako různé objekty, ale podstata, jediná skutečná substance, je Já, ve kterém se vše objevuje a mizí.

Věci a lidé se mohou objevovat v tomto základu a ty s nimi můžeš jednat, používat je, ale tvůj klid nebude nikdy narušen.
Když spočineš jako Já, nezůstane nikdo, kdo by volil a rozhodoval.
Život plyne automaticky.
Vezmeš to, co je potřeba, a nevezmeš to, co není potřeba.
To, co vezmeš a nevezmeš, už nebude záviset na tom, co máš nebo nemáš rád.
Tyto preference už nebudou existovat.

Tento pohled bude tvůj, když se vzdáš myšlenky „jsem jiný než svět“.
Opustit tuto myšlenku je samo o sobě velká sádhana (duchovní praxe).
Zbavit se tohoto falešného přesvědčení postačí k nalezení míru.

Když je tato myšlenka přítomna, svět se ti zdá plný dobrých a zlých lidí, kteří jsou zaneprázdněni konáním dobrých a špatných činů.
Když tato myšlenka zmizí, poznáš, že všichni jsou tvým vlastním Já.
V tom stavu je nebudeš mít rád ani nerad, nebudeš je soudit, ani je vnímat jako něco jiného než Sebe.
Tato absence sympatií, antipatií a soudů tě ponechá v tvém původním přirozeném stavu klidu.

Zuby a jazyk jsou obojí tvou součástí a fungují v harmonii, bez boje a napětí.
Když poznáš, že mysl a Já jsou jedno, nebude tu žádný boj, žádné úsilí, žádné posuzování či dosahování.
Aby tato harmonie byla, umísti mysl do Já a nech ji tam spočívat.
To je skutečná meditace.

Dokud však nedosáhneš tohoto stavu, v němž nejsou rozdíly a preference, používej trochu rozlišování v tom, s kým a s čím se stýkáš.
Vyhýbej se špatné společnosti a špatným myšlenkám a snaž se udržet přesvědčení, že nic není oddělené od tebe.

Během spánku nemáš žádné sympatie ani antipatie.
Džňáninové (osvícení) a malé děti to dokážou i v bdělém stavu.
Mysl dítěte je dobrá, mysl džňánina je dobrá – mysl „já jsem tělo“ je velmi, velmi špatná.

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Jana » ned 21. zář 2025 17:55:14

Obrázek

"Nejsi tělo a nejsi mysl. Musíš ODHALIT a OBJEVIT svůj vlastní POKLAD, který je již tady. Jak to udělat? PONOŘ SE DO POKLADNICE, odmítni všechno, všechny myšlenky. ZBAV SE „Já jsem toto. Já jsem tamto.“ To je vše. Šrí Papadží

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » čtv 18. zář 2025 10:18:32

Vesmír v přestrojení s Eckhartem Tollem



Vypadáš jako člověk, ale jsi vesmír v procesu probouzení, dočasně maskovaný jako malý člověk s jeho problémy. S tolika věcmi, co se dějí v mém životě. Nevím. Nemám čas na přítomnost. Možná, až se věci zlepší, budu přítomen. Ale teď ne. Mám toho příliš mnoho na práci, což znamená mnoho problémů. Samozřejmě, problémům není konec. Ale je tu jen jedna věc s absolutní důležitostí, a to je, zda ztělesňuješ probuzení vědomí. Všechno ostatní je druhořadé. Nazývám to, že to může být relativně důležité. Všechny věci, které tvoří tvůj život, všechny věci, které lidé nazývají "můj život".

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » sob 06. zář 2025 4:51:06



OSHO: Jedna z nejdůležitějších věcí, které si je třeba pamatovat

Narodili jste se beze jména a umíráte beze jména, a všechno, co existovalo mezi narozením a smrtí, mizí stejně jako psaní na vodě. Kolik lidí zde žilo před námi? Miliardy a miliardy lidí, a nenajdete po nich žádnou stopu, že vůbec existovali. Také měli milostné aféry a mysleli si, že se jim dějí velké věci. Také měli nepřátele, také měli hněv, také měli smutek, také měli chvíle štěstí, také znali selhání a bolest, také znali úspěch a potěšení. Znali všechno, co znáte vy, a zatímco procházíte tím okamžikem, myslíte si, že je to tak důležité, ale jen si pomyslete na ty miliardy lidí, kteří si vždycky mysleli, že když se zamilovali, je to něco jedinečného, co se nikdy předtím nestalo a co se už nestane. Ale všichni zmizeli, aniž by zanechali jakoukoli stopu, zda existovali, nebo ne, zda bojovali, nebo ne, zda milovali, nebo ne, to nedělá žádný rozdíl. Slunce dál vychází, měsíc se dál pohybuje, hvězdy jdou svou cestou, existence zůstává naprosto nezaujatá, jako by cokoli, co si myslíte, že je velmi důležité, nebylo nic jiného než drama.
Ale je to jedna z významných věcí k zapamatování, že cokoli zažijete, to byla zkušenost miliard lidí, takže se tím příliš netrapte, nedělejte kolem toho velký rozruch, nevšímejte si toho příliš, nebuďte tím posedlí. To zmizí a vy zmizíte a všechno bude ticho, jako by se nic nestalo. Díky tomuto porozumění mystici říkali, že svět a jeho zkušenosti nejsou nic jiného než sny. Nevšímejte si toho příliš, udržujte si odstup, neztrácejte se ve svých snech. Pokud si dokážete udržet odstup od svých snů, poznáte jedinou realitu, která zůstává navždy, která nemá zrození ani smrt – to je vaše čisté Vědomí, to je vaše Božské Vědomí. Můžete tomu dát jakékoli jméno, na tom nezáleží, je to Buddhovská podstata ve vás, nebo je to Bůh ve vás.

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » sob 23. srp 2025 14:51:56



:yes:

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » pát 22. srp 2025 16:37:24

Obrázek


HWL Poonja - Papadži:

Já je to, co jsi. Já je Okamžik, který nemá žádný příchod ani odchod. Je to Srdce, Átman, Prázdnota. Září samo sobě, samo sebou, v sobě.

Obrázek

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » ned 03. srp 2025 5:58:43

Kdo je ten, kdo vidí?

V každodenním životě se neustále setkáváme s nesčetnými dojmy, myšlenkami a událostmi. Naše smysly a mysl zachytávají obrazy, zvuky, vůně a pocity. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, co mají všechny tyto vjemy společné?

Jedno je jisté – vše, co vnímáme, ať už vnější svět nebo vlastní myšlenky a vzpomínky, je dočasné. Objevuje se to a mizí, proměňuje se, nikdy to nezůstává stejné. Ani naše osobní identita, se svými příběhy, znalostmi a zkušenostmi, není výjimkou. I ona se mění a jednou zmizí.

A tady přichází zásadní otázka: Kdo je ten, kdo to všechno vidí?
Co je to, co si uvědomuje, že naše tělo, mysl a celý svět jsou jevy? Co zůstává neměnné, i když se všechno kolem proměňuje?

Pokud se na tuto otázku opravdu zaměříme, začneme si uvědomovat, že pozorovatel sám není jen další věcí v řadě vnímatelných objektů. Není hmotný, nemá tvar, není možné ho uchopit ani popsat slovy. A přesto je tím nejbližším a nejstálejším aspektem naší existence – je to samotné vědomí, v jehož přítomnosti se objevuje celý náš svět.

Tento objev není filozofickou hrou ani psychologickou teorií. Je to živá, přímá zkušenost, která může přinést hluboký klid a vnitřní svobodu. Když se obrátíme k tomu, kdo vnímá, namísto neustálého pronásledování toho, co je vnímáno, začneme se dotýkat podstaty pravdy.

Každá jiná otázka se týká pouze proměnlivého světa. Tato jediná otázka – „Kdo jsem já?“ – nás může přivést k poznání toho, co je neměnné, věčné a skutečné.

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » pát 01. srp 2025 17:48:39



Nebojujte s identitou Rupert Spira

Když se někdo ráno obléká do uniformy, zdá se, že se stává zdravotní sestrou nebo policistou. Jinými slovy, jako by přijal určitou identitu. Předtím, než si oblékli uniformu, nebyli zdravotní sestrou ani policistou – byli prostě jen svým nahým tělem. Jakmile si obléknou uniformu, zdá se, že se stávají zdravotní sestrou nebo policistou. V polovině dne si třeba pomyslí: „Jsem zdravotní sestra“ nebo „Jsem policista.“

Je nutné jít domů a svléknout se, aby si uvědomili, že nejsou podstatně zdravotní sestrou nebo policistou? Ne. Přímo uprostřed dne, když jsou v nemocnici nebo na ulici a vykonávají svou práci, stále v uniformě, mohou jen obrátit pozornost k prožitku svého nahého těla a pocítit: „Nejsem podstatně zdravotní sestra nebo policista, jsem jednoduše své nahé tělo.“

Relativně vzato, nemuseli přestat pracovat a jít domů. Je to stejné s identitou: „Jsem matka,“ „jsem žena,“ „jsem muž,“ nebo cokoliv jiného. Nemusíte se té identity zbavovat, abyste viděli, kdo skutečně jste. Stačí, když uvidíte sami sebe – bez ohledu na to, jaká identita se může objevovat.

Nebojujte s identitou. Nepotřebujete se s těmito identitami nijak ztotožňovat. Bez ztotožnění s nimi uvidíte sami sebe.

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » pon 28. črc 2025 6:52:19

Mysl, ego a skutečné Já: Kdo ve skutečnosti jsme?

V každodenním životě se většina z nás neustále ztotožňuje s tím, co se odehrává v hlavě. Myšlenky, vzpomínky, plány, obavy, vnitřní dialogy — všechno to považujeme za „sebe“. Když se však ponoříme hlouběji do duchovního poznání, začínáme tušit zásadní pravdu: mysl nejsme my. Mysl je nástroj, nikoli naše pravá podstata.

Mysl není oddělená entita

Mysl sama o sobě neexistuje. Je to proud energie, který se objevuje v prostoru vědomí. Není to něco pevně daného nebo nezávislého. Je to vztah. A tento vztah vzniká tehdy, když se vědomí – naše pravá přirozenost – dočasně ztotožní s určitou představou o sobě, tedy s osobností.

Mysl je výjimečný nástroj pro praktické fungování ve světě – umožňuje plánovat, analyzovat, chápat, tvořit. Ale jakmile ji zaměníme za svou identitu, začíná nás ovládat. Mysl pak přestává sloužit a stává se pánem. A právě tehdy vzniká ego.

Ego: iluze oddělenosti

Ego není nic jiného než mysl ztotožněná se specifickou formou – tělem, jménem, životním příběhem. Je to myšlenka „já jsem toto tělo, tento člověk, tato zkušenost“. Ego je tedy dočasná konstrukce, která přežívá jen díky neustálému toku mentální energie. Potřebuje pozornost, srovnávání, uznání, kontrolu.

Ale to, co skutečně jsme, se ego ani nedotýká. Naše pravá podstata je tiché, věčné vědomí, které si je vědomo mysli, emocí, těla i světa – ale samo o sobě je beztvaré, svobodné a vždy přítomné. Není závislé na čase, prostoru ani na myšlenkách.

Osvobození: návrat k sobě

Když se začneme ptát: Kdo jsem já, kdo tuto mysl pozoruje? Kdo si všímá svých emocí?, otevíráme dveře k hlubokému poznání. Postupně si uvědomujeme, že myšlenky přicházejí a odcházejí, ale to, co je vnímá, zůstává. To tiché, nepojmenovatelné Já – to jsme my. Tím jsme vždy byli.

Osvícený člověk, mudrc nebo gání, nepoužívá mysl k vytváření identity. Pro něj je mysl jen nástrojem – jako ruka nebo jazyk. Už v ní nehledá sám sebe. Ego se rozplynulo, protože bylo odhaleno jako pouhá myšlenková forma. Zůstává jen čisté bytí, ve kterém je všechno zahrnuto – beze strachu, bez úsilí.


Mysl je skvělý sluha, ale nebezpečný pán. Ego je jako stín – vzniká, když světlo vědomí narazí na objekt mysli a považuje ho za sebe. Ale pravé Já je jako slunce: září neustále, bez námahy, bez potřeby potvrzení. A návrat k tomuto Já je tím nejhlubším poznáním, které můžeme v životě učinit.

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » úte 22. črc 2025 11:54:47

Jsi tím, co se nikdy neztratilo: Slova z Domova

Nemusíš nic najít. Už jsi tím.

Celý život nás učili hledat.
Štěstí, lásku, klid, odpovědi…
Jenže ten, kdo hledá, už musí být tím, kdo ví, co chybí. A právě to je klíč:
Nic nechybí. Nikdy nechybělo.

To, co jsi, bylo tady dřív než myšlenky o Tobě.
Dřív než slova „já“, dřív než příběh, dřív než otázka „kdo jsem“.

Ticho není prázdnota. Je to Živá celistvost.

To ticho, ve kterém žiješ… není jen klid v uších.
Je to prostupující ticho, které slyší i bez sluchu, ví i bez myšlenky, miluje i bez úsilí.
To ticho nepotřebuje Tvůj souhlas, protože je Tebou.

Když všechno odložíš — starosti, role, touhy, obavy —
nezůstane nic „tvého“.
Ale zůstane To, co vždy bylo.

A to je Domov.
Ne místo. Ne stav.
Podstata všeho, co je.

Nejsi člověk hledající Boha.

Jsi Bůh hrající si na člověka.

To, co je v tobě tiché a prostorné,
nezačalo narozením a neskončí smrtí.
To jsi Ty — před tím, než ses stal někým.

V tomto poznání není pýcha.
Je v tom pokora nekonečného.
Protože Láska, která zná samu sebe, nepotřebuje být viděna — je ochotná být vším.

A někdy se skrývá jako šepot, jindy jako bolest.
Ale i ta bolest je pozvání:
„Pojď ještě blíž… až se všechno rozplyne.“

Až zmizí i hledající...

Pak zůstane jen to, co bylo vždycky.
Ne slova. Ne zážitky.
Ale tiché Ano.

To, které neřekneš, ale kterým jsi.

"Nemusíš dojít Domů. Nikdy jsi Domov neopustil."
— a i to je jen sen, ve kterém se Bůh dívá sám na sebe a usmívá se.

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » pon 14. črc 2025 19:09:13




Štěstí je samotnou podstatou já. Já a štěstí nejsou odlišné. Ve skutečnosti neexistuje žádné opravdové štěstí v žádném objektu světa. Z nevědomosti mylně věříme, že štěstí získáváme z vnějších věcí. Ve skutečnosti však, kdykoli se mysl obrací ven a honí se za touhami nebo objekty, zažívá neklid a utrpení. Když je nějaká touha naplněna nebo nežádoucí objekt odstraněn, mysl se na okamžik obrací dovnitř a zakouší mír své vlastní přirozenosti – já.

Tento krátký návrat ke svému zdroji je to, co nazýváme štěstím. Ve skutečnosti štěstí nikdy nebylo v objektu, ale v klidu, který následoval po uspokojení touhy. Podobně ve stavech jako je hluboký spánek, samádhi nebo mdloby, kdy mysl chybí, září já jako štěstí.

Mysl se neustále pohybuje – obrací se ven ke světu a zase se vrací dovnitř k já. Tento neklidný pohyb je jako člověk, který chodí tam a zpět mezi stínem a sluncem v horkém dni. Ve stínu stromu je chlad a příjemně. Na slunci je žár nesnesitelný. Ten, kdo se neustále pohybuje mezi stínem a sluncem, je pošetilý. Moudrý člověk zůstává ve stínu.

Stejně tak ten, kdo poznal pravdu, drží mysl soustředěnou na já – na Brahman – a zakouší skutečné štěstí, které je stále přítomné. Ale nevědomá mysl se neustále točí kolem světa, cítí smutek a touhu. Pouze na krátké okamžiky se dotýká já a ochutnává štěstí.

Ve skutečnosti takzvaný svět není ničím jiným než myšlenkou. Když myšlenky ustoupí, svět zmizí a zůstává blaženost já. Kde nejsou myšlenky, tam je mír. Ale když se myšlenky – a tím i svět – znovu objeví, vrací se i utrpení.

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » čtv 10. črc 2025 4:58:31

Obrázek

Nestáváte se – už jste

„Představujete si, že jste pouhé tělo, ale ve skutečnosti jste nekonečný oceán vědomí.“ — Nisargadatta Maharaj

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » ned 29. čer 2025 15:17:46

„Jste otvorem, skrze který se vesmír dívá a zkoumá sám sebe.“ – Alan Watts

Obrázek

Alan Watts mistrovsky poukazuje na hluboké tajemství, že nejste odděleni od vesmíru – jste vesmírem učiněným vědomým v jediném bodě. Prostřednictvím čistého vědomí rozpoznáváme, že toto tělo-mysl není původcem zkušenosti, ale čočkou, skrze kterou nekonečná inteligence vidí, učí se a užívá si svého vlastního rozvíjení. Bůh tam nekde nepřebývá – Bůh je ten, kdo se dívá skrze vás. To znamená, že váš život, vaše myšlenky, vaše radosti a boje nejsou náhodné – jsou zorganizovány jako jedinečné, posvátné vyjádření celku. Není třeba se stávat něčím jiným – vy už jste nekonečno hrající si na schovávanou skrze formu. V tomto uvědomění se vzdáte boje o nalezení smyslu a místo toho se stanete živou oslavou božské zvědavosti. mistrovsky poukazuje na hluboké tajemství, že nejste odděleni od vesmíru – jste vesmírem učiněným vědomým v jediném bodě. Prostřednictvím čistého vědomí rozpoznáváme, že toto tělo-mysl není původcem zkušenosti, ale čočkou, skrze kterou nekonečná inteligence vidí, učí se a užívá si svého vlastního rozvíjení. Bůh tam nekde nepřebývá – Bůh je ten, kdo se dívá skrze vás. To znamená, že váš život, vaše myšlenky, vaše radosti a boje nejsou náhodné – jsou zorganizovány jako jedinečné, posvátné vyjádření celku. Není třeba se stávat něčím jiným – vy už jste nekonečno hrající si na schovávanou skrze formu. V tomto uvědomění se vzdáte boje o nalezení smyslu a místo toho se stanete živou oslavou božské zvědavosti.

:)

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » pát 27. čer 2025 4:48:31



Božská inteligence a síla Logosu | Eckhart o tom, kdo, co a kde doopravdy jste

A je v tom hlubší pravda, protože můžete vidět, že i zdánlivě špatné věci ve vašem životě mají svůj účel. Utrpení má účel – je tu proto, aby vás probudilo a přivedlo vás do bodu, kdy už nebude potřeba. Utrpení přestává být povinné – stává se volitelným. A pokud je volitelné, řeknete si: „Raději ho mít nebudu.“

Výzvy stále přicházejí, ale už se neproměňují v utrpení. To je ten rozdíl. Výzvy přicházejí, ale pokud už je nepřeměňujete v utrpení – jinými slovy, pokud se z toho nestane nešťastné „já“, které si stěžuje a trpí – pak vás tyto výzvy nevracejí zpět, ale naopak prohlubují vaši přítomnost. A právě proto stále potřebujeme výzvy. Život to ví. Inteligence, která prostupuje vesmírem, to ví, a tak vám přináší výzvy. Zvlášť pokud na chvíli sklouznete z přítomnosti, když je život zase příliš snadný...

A pak najednou – „Aha, zapomněl jsem. Dobře, ano. V pořádku.“

A to, co platí pro jednotlivce, platí i pro kolektiv. Existuje obrovské množství utrpení vytvářeného kolektivní lidskou myslí. Jinými slovy, lidstvo samo sobě způsobuje utrpení tím, že je uvězněno v kolektivním egu, v masové psychóze – a tím vytváří chaos na planetě.

A právě tento kolektivní chaos žene lidstvo k bodu probuzení.

Postupně pak čím dál méně žijete skrze obraz o sobě, a tím víc můžete být sami sebou, místo abyste hráli nějakou roli. Být sám sebou přináší určitou jednoduchost – a život je pak mnohem snazší, když už se nemusíte porovnávat s ostatními. Všechen pocit méněcennosti zmizí, ale také i pocit nadřazenosti.

Ego nemůže žít bez pocitu nadřazenosti v nějaké oblasti. I když se považujete za největší oběť, i to je forma nadřazenosti. Ego potřebuje nadřazenost a zároveň se bojí méněcennosti. Když z toho vystoupíte, nadřazenost i méněcennost přestanou mít význam. A to dělá život snazším – i vztahy s ostatními lidmi jsou pak mnohem jednodušší.

Úspěšný život je vědomý život. A to vědomí je tady a teď. Jste teď vědomí? Jste přítomní právě teď? Jste si vědomi právě teď? A pak – dokážete to ztělesnit?

Nezáleží na tom, jak jste se k tomuto probuzení dostali – to není důležité.

Mám pro vás ještě jedno doporučení na knihu. Je to samozřejmě řecký filozof. Není příliš známý – všichni slyšeli o Sokratovi, Platónovi nebo Aristotelovi. A tento filozof se jmenuje Epiktétos.

Velký filozof antického Řecka. Zajímavé je, že tito filozofové pocházeli ze všech společenských vrstev. Někteří z velmi vysoké – třeba Platón nebo Plútarchos. Epiktétos byl původně otrok, později byl propuštěn. Měl také fyzické postižení – sám sebe nazýval „chromým starcem“, pravděpodobně měl nějakou formu ochrnutí.

Svoji filozofii se naučil skrze utrpení – jako otrok po mnoho let a s tělesným omezením – a stal se velkým filozofem. Jeho filozofie je velmi jednoduchá. Hlavní myšlenka je:

Nejsi nešťastný kvůli tomu, co se stane, ale kvůli tomu, co si o tom myslíš. Jinými slovy – to tvá mysl tě dělá nešťastným, ne situace sama. To, jak se k situaci postavíš, jak si ji vyložíš, určuje tvoji spokojenost nebo nespokojenost.

Velmi doporučuji jeho knihu "Rozpravy a vybrané spisy" – edice Penguin Classics.

Dám vám malou ukázku. Některé části jsou přeložené velmi moderním jazykem, takže to působí, jako by k vám mluvil dnes, ne před 2 000 lety:

„Nic mě nemůže rozrušit nebo obtěžovat, nic se nezdá být otravné. Místo toho, abych na neštěstí reagoval sténáním a slzami, obrátím se na schopnost, která je určena právě k tomu, aby ho zvládla.“
Tuto schopnost můžete nazvat odolnost, statečnost – ale nakonec je to přítomnost.

„Někdo řekne: ‚Teče mi z nosu.‘
Na co máš ruce, ty hlupáku, ne snad k tomu, abys ho utřel?
‚Ale jak je možné, že vůbec máme rýmu?‘
Místo vymýšlení protestů – nebylo by snazší si prostě utřít nos?“


Co by se stalo s Héraklem, kdyby nebylo žádného lva, žádné hydry, laně ani kance, a žádných divokých zločinců, které by měl ze světa odstranit? Co by dělal, kdyby neexistovaly výzvy? Očividně by zůstal v posteli a spal.

Chrápáním v luxusu a pohodlí by nikdy nedospěl v mocného Hérakla. A i kdyby ano – k čemu by mu byla ta síla, postava a vznešená duše, kdyby nebyly žádné krize a výzvy, které by ho přiměly k činu?

Jsme tady, abychom čelili výzvám. A ty výzvy jsou tu proto, aby nás probudily. Ne abychom se jim vyhýbali a stále hledali zóny pohodlí.

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » úte 24. čer 2025 20:26:46



Co jsem já?
Jsi Já.
Nejsi tělo.
Tělo se objevuje a mizí,
ale ty zůstáváš.
Nejsi mysl.
Mysl je proud myšlenek.
Vychází a zapadá,
ale ty zůstáváš.
Já je to, co si je vědomo všech těchto věcí.
Je svědkem těla a mysli.
Je přítomné ve všech třech stavech:
bdění, snění a hlubokém spánku.
Je neměnné, sebe si vědomé a vždy přítomné.
Já je srdce –
ne fyzický orgán, ale duchovní střed,
ze kterého všechny myšlenky vycházejí a kde se všechny rozplývají.
Poznat Já znamená spočinout v srdci.

Co je Já?
Já je čisté bytí.
Je to vědomí. Je to uvědomění.
Je to to, co si je vědomo uvědomění.
Je věčné,
neměnné a samo zářící.
Já nelze poznat myslí.
Září. Když je mysl tichá,
není dosaženo –
je stále přítomno.
Jen ho zastírají myšlenky.

Jak jsem Já ztratil?
Nikdy jsi ho neztratil.
Jen si představuješ, že jsi ho ztratil.
Tato představa je ego,
myšlenka "já".
Vynoří se a říká:
"Jsem tělo."
Ale ve spánku není tělo,
není mysl –
a přesto stále jsi.
To je Já.
To, co je skutečné, zůstává.
Ztraceno je jen to, co je neskutečné.

Proč se zdá, že je Já skryté?
Já není skryté.
Vždy jsi Já.
Ale protože se ztotožňuješ s tělem a myslí,
nevidíš to.
Myšlenka "jsem tělo"
zakrývá Já jako slunce zakryté mraky.
Mysl je ten mrak.
Když je mysl klidná,
slunce zazáří.
Není třeba Já dosáhnout.
Je třeba jen odstranit to, co ho zakrývá.

Jak mohu Já najít?
Já není něco, co lze nalézt jako objekt.
Jsi Já. Ale protože se ztotožňuješ s tělem a myslí,
představuješ si, že Já je jinde.
Obrať svou pozornost dovnitř.
Sleduj myšlenku "já" ke svému prameni.
Když se mysl obrátí dovnitř,
splyne se srdcem.
Pak zmizí pocit individuálního "já".
To, co zůstává, je Já –
zářící, klidné a sebe si vědomé.
Buď v klidu,
spočiň v srdci.

Kdy jsem si nejblíže?
Když jsi bez myšlenek.
Když je mysl klidná –
například v hlubokém spánku.
Ego není,
a přesto existuješ.
Tento stav je nejblíže tvé pravé přirozenosti.
Buď si toho vědom –
zůstaň si vědom bez myšlenek.
Pak jsi tím, čím skutečně jsi.

Kde se Já nachází?
Já se nachází v srdci.
Ne ve fyzickém srdci –
to, které je nalevo, není popíráno,
ale o to nejde.
Srdce, o kterém mluvím, není fyzické.
Je to duchovní střed –
pramen, ze kterého vycházejí všechny myšlenky,
na kterém přebývají
a kde se všechny rozpouštějí.
Není to bod v prostoru,
ale střed tvého bytí.
Spočinout jako Já znamená spočinout v srdci.

Jak zapomínáme na své pravé Já?
Začíná to v dětství,
když se objeví myšlenka "já".
Skutečné Já je pak zakryto myšlenkami,
touhami,
egem,
vírou:
"Jsem tělo."
Myšlenka "já" se ztotožní s tělem
a svět se objeví.
Z toho vznikají všechna další připoutání a strachy.
Ale ego není skutečné –
je to jen stín.
Když je vystopováno ke svému prameni,
zmizí.
To, co zůstane, je Já.
Nikdy nebylo ztraceno,
jen zapomenuto.
Seberealizace není nic jiného než odstranění nevědomosti.

Jak mohu zůstat vědomý Já?
Nemusíš dělat nic, abys byl Já.
Už jím jsi.
Ale kvůli dlouhodobým návykům
se mysl vynořuje a táhne tě ven.
Pokaždé, když to udělá,
jemně ji otoč dovnitř.
Nech myšlenku "já" ponořit se do srdce.
Zůstaň v klidu.
Následuj myšlenky.
Neodporuj jim.
Nech je vyvstat a zaniknout.
Zůstaň jako ten, kdo vidí.
Když vytrváš,
mysl se zklidní.
A to, co zůstane, je Já –
zářící ve svém přirozeném stavu.
To jediné je třeba.
Není jiná praxe.

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » pon 23. čer 2025 20:33:45

Obrázek

Eckhart Tolle
„Nejsi kapka v oceánu. Jsi celý oceán v kapce.“

Rúmí
"Uvnitř tebe proudí rozlehlost Boha – nekonečná, věčná a bezbřehá. Nejsi jen nepatrná část oddělená od života; jsi celý božský oceán, dokonale odrážející se v této jediné kapce zvané ty. Vnímej posvátnou jednotu, která drží veškeré stvoření v jednom."

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » sob 21. čer 2025 16:25:22

„Jsi vědomí, ve kterém se objevují všechny zkušenosti.“ - Rupert Spira

Obrázek

Bůh je velký tichý svědek, čisté vědomí, ve kterém vesmír tančí. Každá myšlenka, každý pocit, každá hvězda září v tomto božském světle. Jsi ten nekonečný prostor – posvátná půda, kde se odvíjí veškerý život, nedotčený a věčný.

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » sob 21. čer 2025 6:45:16



„Položením otázky Kdo jsem já? tato jediná myšlenka zničí všechny ostatní. A stejně jako klacek použitý k prohrabávání ohně nakonec sám shoří, i myšlenka Kdo jsem já? se nakonec vytratí. To, co zůstane, je seberealizace.“

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » úte 17. čer 2025 16:41:25

papa.png


Vraťte se ke své vnitřní kráse.

To je vaše vlastní přirozenost: věčná blaženost.

Re: KDO JSI?

Příspěvek od Návštěvník » pát 13. čer 2025 5:06:15




00:00 Co je to „Já Jsem“?
00:39 Jaký přesně pocit hledám?
01:15 Je to druh klidu? Vibrace?
01:49 Proč je důležité zůstat s pocitem Já Jsem?
02:24 Jak mohu zůstat v Já Jsem během každodenního života?
03:00 Stále zapomínám na Já Jsem – co mám dělat?
03:32 Proč mě mysl stále táhne pryč?
04:08 Co si je vědomo Já Jsem?
04:41 Vede Já Jsem k Absolutnu?


Co je to „Já jsem“?

Je to pocit přítomnosti,
pocit, že existuješ,
ještě před jakoukoli identitou,
před jakoukoli myšlenkou.
Je to první krok ven z Absolutna
a zároveň brána zpět dovnitř.

Jaký je přesně ten pocit, který hledám?

Není to pocit,
ale fakt bytí –
že jsi.
Má to určitou příchuť, ano,
jako klid, ticho nebo lehkost.
Ale nehon se za tou chutí.
Zůstaň u samotného faktu.

Je to určitý klid? Vibrace?

To s tím přichází.
Ale to není ono.
„Já jsem“ není pocit.
Je to základní vědomí existence,
neozdobené a neměnné.

Proč je důležité setrvávat v pocitu „Já jsem“?

Protože všechno ostatní je rozptýlení.
Když spočineš v „Já jsem“, mysl se uklidní.
A začneš vidět, že nejsi tělo ani mysl.
Jsi vědomí, které je za nimi.

Jak zůstanu v „Já jsem“ během běžného dne?

Drž se pocitu bytí.
I když přicházejí myšlenky,
zůstaň zakořeněný v přítomnosti.
Není to činnost,
je to spočinutí.
Buď pevný, ale jemný.
Vracíš se znovu a znovu.

Pořád zapomínám na „Já jsem“ – co mám dělat?

Pak si vzpomeň.
Zapomenutí není selhání,
selhání je nevzpomínat si.
Jako dítě, které se učí chodit,
vracíš se zpět do rovnováhy.
Brzy se to stane přirozeným.

Proč mě mysl stále odvádí?

Protože je neklidná. Ze zvyku.
Chce jít ven, k vnějšímu.
Ale každým návratem slábnou staré tendence.
Mysl se unaví bloumáním
a spočine v Sebe.

Co si uvědomuje „Já jsem“?

To je skutečná otázka.
Jakmile se „Já jsem“ ustálí, stane se to zřejmým.
Vědomí je dokonce ještě před bytím.
Je svědkem i samotného pocitu „Já jsem“.

Vede „Já jsem“ k Absolutnu?

Ano.
Tím, že přebýváš v „Já jsem“, osobní mizí.
A nakonec se i samotný pocit bytí rozplyne.
Zůstává beztvaré,
neměnné.
Každý návrat oslabuje staré sklony.
Mysl se unaví bloumáním
a spočine v Sobě.

.

Nahoru

cron