od Návštěvník » stř 29. říj 2025 5:37:55
To, co jsi... je Já – tichá Bytost, která se nikdy nenarodila, nikdy se nezměnila a nikdy se jí nic, co se ve světě děje, nedotkne. Duše se vyvíjí. Tělo cítí. Mysl myslí. Ale Já prostě je. Když to zjistíš, strach mizí. Protože se ti nikdy nic nestalo. Pokud jsi Já (Sebou samým), žádný osud tě nemůže ovlivnit.
Když si roztrhneš košili, znamená to, že jsi roztržený i ty?
Ne.
Něco se stalo něčemu, co nejsi ty.
Podobně tělo a mysl prožívají potěšení, štěstí, utrpení a další stavy podle karmy, se kterou jsi vstoupil do tohoto života.
Ale Já (pravé Já) nemá připoutanost ani odpoutanost, nemá štěstí ani neštěstí, nemá karmu.
Tělo není Já; mysl není Já.
Skutečné „já“ je Sebe sama – a nic se ho netýká ani ho neovlivňuje.
Myšlenky budou přicházet, dokud v tobě existuje jejich potenciál.
Dobré myšlenky, špatné myšlenky – všechny budou přicházet.
Nemůžeš zastavit tento proud, ale zároveň tento proud myšlenek nemusí být problémem.
Buď Sebou samým, buď tím klidem, který je tvou skutečnou přirozeností, a pak nebude záležet na tom, co se objeví.
Choď, jez, pij, spi, medituj – ale nikdy si nemysli, že jsi tím, kdo tyto věci dělá.
Myšlenka, že jsi tím, kdo něco dělá, je myšlenka, která otravuje tvůj život.
Stačí, když opustíš představu, že cokoli děláš.
Musíš změnit svůj pohled, svou perspektivu.
Když žiješ v mysli a vidíš svět jako něco mimo sebe, něco odděleného, začneš plánovat, bát se, pochybovat – tak, jak jsi mi dnes vyprávěl.
Tyto pochyby se objevují, protože nepřebýváš ve zdroji, v základní podstatě.
V tomto místě je jednota, v níž nejsou žádné rozdíly, žádné oddělení.
Pokud spočineš jako Já, uvidíš svět jako Já.
Ve skutečnosti už nebude žádný svět.
Žádný svět, žádná mája, žádná mysl, žádné rozlišení čehokoli.
Je to jako stav, kdy v vyřezaném slonovi vidíš jen dřevo, v obarvené látce jen nitě.
V tomto stavu poznáš, že mysl je Já, pouto je Já, vše je Já.
S takovým pohledem tě nic nesváže, nic ti nezpůsobí utrpení.
Já se může jevit jako projevený svět, jako různé objekty, ale podstata, jediná skutečná substance, je Já, ve kterém se vše objevuje a mizí.
Věci a lidé se mohou objevovat v tomto základu a ty s nimi můžeš jednat, používat je, ale tvůj klid nebude nikdy narušen.
Když spočineš jako Já, nezůstane nikdo, kdo by volil a rozhodoval.
Život plyne automaticky.
Vezmeš to, co je potřeba, a nevezmeš to, co není potřeba.
To, co vezmeš a nevezmeš, už nebude záviset na tom, co máš nebo nemáš rád.
Tyto preference už nebudou existovat.
Tento pohled bude tvůj, když se vzdáš myšlenky „jsem jiný než svět“.
Opustit tuto myšlenku je samo o sobě velká sádhana (duchovní praxe).
Zbavit se tohoto falešného přesvědčení postačí k nalezení míru.
Když je tato myšlenka přítomna, svět se ti zdá plný dobrých a zlých lidí, kteří jsou zaneprázdněni konáním dobrých a špatných činů.
Když tato myšlenka zmizí, poznáš, že všichni jsou tvým vlastním Já.
V tom stavu je nebudeš mít rád ani nerad, nebudeš je soudit, ani je vnímat jako něco jiného než Sebe.
Tato absence sympatií, antipatií a soudů tě ponechá v tvém původním přirozeném stavu klidu.
Zuby a jazyk jsou obojí tvou součástí a fungují v harmonii, bez boje a napětí.
Když poznáš, že mysl a Já jsou jedno, nebude tu žádný boj, žádné úsilí, žádné posuzování či dosahování.
Aby tato harmonie byla, umísti mysl do Já a nech ji tam spočívat.
To je skutečná meditace.
Dokud však nedosáhneš tohoto stavu, v němž nejsou rozdíly a preference, používej trochu rozlišování v tom, s kým a s čím se stýkáš.
Vyhýbej se špatné společnosti a špatným myšlenkám a snaž se udržet přesvědčení, že nic není oddělené od tebe.
Během spánku nemáš žádné sympatie ani antipatie.
Džňáninové (osvícení) a malé děti to dokážou i v bdělém stavu.
Mysl dítěte je dobrá, mysl džňánina je dobrá – mysl „já jsem tělo“ je velmi, velmi špatná.
[url=http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=371&t=9048&p=215119#p215119][color=#000000][size=150][b]To, co jsi... je Já – tichá Bytost, která se nikdy nenarodila, nikdy se nezměnila a nikdy se jí nic, co se ve světě děje, nedotkne. Duše se vyvíjí. Tělo cítí. Mysl myslí. Ale Já prostě je. Když to zjistíš, strach mizí. Protože se ti nikdy nic nestalo. [/b][/size][/color][/url]
[youtube]fBgNB4KVycw[/youtube]
Pokud jsi Já (Sebou samým), žádný osud tě nemůže ovlivnit.
Když si roztrhneš košili, znamená to, že jsi roztržený i ty?
Ne.
Něco se stalo něčemu, co nejsi ty.
Podobně tělo a mysl prožívají potěšení, štěstí, utrpení a další stavy podle karmy, se kterou jsi vstoupil do tohoto života.
Ale Já (pravé Já) nemá připoutanost ani odpoutanost, nemá štěstí ani neštěstí, nemá karmu.
Tělo není Já; mysl není Já.
Skutečné „já“ je Sebe sama – a nic se ho netýká ani ho neovlivňuje.
Myšlenky budou přicházet, dokud v tobě existuje jejich potenciál.
Dobré myšlenky, špatné myšlenky – všechny budou přicházet.
Nemůžeš zastavit tento proud, ale zároveň tento proud myšlenek nemusí být problémem.
Buď Sebou samým, buď tím klidem, který je tvou skutečnou přirozeností, a pak nebude záležet na tom, co se objeví.
Choď, jez, pij, spi, medituj – ale nikdy si nemysli, že jsi tím, kdo tyto věci dělá.
Myšlenka, že jsi tím, kdo něco dělá, je myšlenka, která otravuje tvůj život.
Stačí, když opustíš představu, že cokoli děláš.
Musíš změnit svůj pohled, svou perspektivu.
Když žiješ v mysli a vidíš svět jako něco mimo sebe, něco odděleného, začneš plánovat, bát se, pochybovat – tak, jak jsi mi dnes vyprávěl.
Tyto pochyby se objevují, protože nepřebýváš ve zdroji, v základní podstatě.
V tomto místě je jednota, v níž nejsou žádné rozdíly, žádné oddělení.
Pokud spočineš jako Já, uvidíš svět jako Já.
Ve skutečnosti už nebude žádný svět.
Žádný svět, žádná mája, žádná mysl, žádné rozlišení čehokoli.
Je to jako stav, kdy v vyřezaném slonovi vidíš jen dřevo, v obarvené látce jen nitě.
V tomto stavu poznáš, že mysl je Já, pouto je Já, vše je Já.
S takovým pohledem tě nic nesváže, nic ti nezpůsobí utrpení.
Já se může jevit jako projevený svět, jako různé objekty, ale podstata, jediná skutečná substance, je Já, ve kterém se vše objevuje a mizí.
Věci a lidé se mohou objevovat v tomto základu a ty s nimi můžeš jednat, používat je, ale tvůj klid nebude nikdy narušen.
Když spočineš jako Já, nezůstane nikdo, kdo by volil a rozhodoval.
Život plyne automaticky.
Vezmeš to, co je potřeba, a nevezmeš to, co není potřeba.
To, co vezmeš a nevezmeš, už nebude záviset na tom, co máš nebo nemáš rád.
Tyto preference už nebudou existovat.
Tento pohled bude tvůj, když se vzdáš myšlenky „jsem jiný než svět“.
Opustit tuto myšlenku je samo o sobě velká sádhana (duchovní praxe).
Zbavit se tohoto falešného přesvědčení postačí k nalezení míru.
Když je tato myšlenka přítomna, svět se ti zdá plný dobrých a zlých lidí, kteří jsou zaneprázdněni konáním dobrých a špatných činů.
Když tato myšlenka zmizí, poznáš, že všichni jsou tvým vlastním Já.
V tom stavu je nebudeš mít rád ani nerad, nebudeš je soudit, ani je vnímat jako něco jiného než Sebe.
Tato absence sympatií, antipatií a soudů tě ponechá v tvém původním přirozeném stavu klidu.
Zuby a jazyk jsou obojí tvou součástí a fungují v harmonii, bez boje a napětí.
Když poznáš, že mysl a Já jsou jedno, nebude tu žádný boj, žádné úsilí, žádné posuzování či dosahování.
Aby tato harmonie byla, umísti mysl do Já a nech ji tam spočívat.
To je skutečná meditace.
Dokud však nedosáhneš tohoto stavu, v němž nejsou rozdíly a preference, používej trochu rozlišování v tom, s kým a s čím se stýkáš.
Vyhýbej se špatné společnosti a špatným myšlenkám a snaž se udržet přesvědčení, že nic není oddělené od tebe.
Během spánku nemáš žádné sympatie ani antipatie.
Džňáninové (osvícení) a malé děti to dokážou i v bdělém stavu.
Mysl dítěte je dobrá, mysl džňánina je dobrá – mysl „já jsem tělo“ je velmi, velmi špatná.