od Návštěvník » úte 05. pro 2023 18:39:52
Je to již vším
To, co je hledáno, zůstává hledajícímu skryto tím, že je to již vším.
Je to tak zřejmé a jednoduché, že samotný pokus o uchopení to zatemňuje. Nikdy nenalezené, nikdy nepoznatelné. Bytí je dokonalá nepřítomnost, která je mimo jakákoliv měřítka.
Hledat bytí znamená věřit, že je ztraceno. Ztratilo se něco, nebo je to jen tím, že hledání samotné to drží pryč? Tančí snad to milované neustále mimo naše vážné soustředění?
Ten samotný záměr hledat v životě mýtický poklad nevyhnutelně zatemňuje skutečnost, že život už pokladem je.
Hledáním mýtu, o kterém sní, že ho může dosáhnout, se ten hledající efektivně vyhýbá tomu, čeho se nejvíce obává… jeho vlastní nepřítomnosti.
Osvobození je jako elektrická pojistka, která náhle vybuchne, všechna malá světýlka zhasnou a je jen světlo.
Toto není zpráva o vás, o mně nebo o někom, kdo něco získal. Je to o uvědomění si, že není co získat... a že to, co bylo hledáno, se nikdy neztratilo.
Tohle není o hledání nebo nehledání. Je to mimo koncepty advaity a nedualismu a je to i mimo myšlenku na dosažení nějakých stavů uvědomění nebo všímavosti. Neexistuje žádný cíl. V nabídce nic není. Tohle je zcela mimo poznání.
Toto je skutečně jen popis – je to společné sdílení popisu něčeho, co je mimo dosažení. Nelze to ztratit, uchopit ani získat.
Po celou dobu zdánlivého oddělení je zde pocit ztráty, je tu pocit, že je zde něco, co není celistvé. A tak se hledající pokouší zaplnit tu prázdnotu, naplnit ji něčím – čímkoliv. A někteří hledají něco, čemu se říká „osvícení“, protože mají pocit, že osvícení může být to, co naplní tento pocit ztráty; mohla by to být odpověď na nějaké tajemství, které tak docela nechápeme.
A když čteme o osvícení, zní to, jako by to tajemství našel někdo jiný. Ale to tajemství nikdo nikdy nenašel!
Nic takového jako osvícený člověk neexistuje. Je to naprosto mylná představa. Ale ta potíž v hledání je v tom, že ta energie hledání nás tlačí k tomu, abychom byli přitahováni myšlenkou, že někdo jiný našel něco, co můžeme najít i my. Vyrůstáme přece ve víře, že úsilí přináší výsledky. Takže, pokud úsilí přináší výsledky a slyšeli jsme o něčem, čemu se říká osvícení nebo osvobození, můžeme přece vynaložit úsilí a pak se můžeme stát osvícenými nebo osvobozenými… jako ten chlap na duchovní cestě, o kterém jsme slyšeli, nebo ta žena, která dává satsangy. Mají něco, co chci i já. Když tam půjdu, naučím se, jak to získat.
Ve snu stále existuje představa, že osvícení nebo osvobození je něco, čeho lze dosáhnout. A tak existují učení, která posilují myšlenku, že jste jednotlivec, který má na výběr, takže nyní si jako jednotlivec můžete vybrat, zda budete meditovat, sebedotazovat se nebo cokoli jiného, abyste se nakonec mohli stát osvícenými.
Můžete obejít svět a najdete spoustu učení nabízející něco, co můžete získat. Málokdy se však najde nekompromisní komunikace, která hledajícímu nenabízí vůbec nic.
Tato živost je nic, které je vším. Je to jen odehrávající se život sám. Neděje se to nikomu. Odehrává se zde celá řada zkušeností a odehrávají se v prázdnotě... dějí se ve volném pádu. Jsou prostě tím, co se děje. Vše, co existuje, je život. Vše, co existuje, je bytí. Není zde nikdo, kdo by to měl nebo neměl. Není nikdo, kdo má život a někdo jiný, kdo život nemá. Je zde pouze život, který je životem.
Tato zpráva je tak jednoduchá, že totálně mate mysl. Tato zpráva je příliš jednoduchá. Vaše mysl si už říká: „Ano, ale no tak... co úrovně osvícení a copak moje emocionální bloky a co moje čakry, nejsou všechny plně otevřené? A co můj klid a moje ego? Někdo mi řekl, že mám stále ego… je trochu menší, ale stále tam je.“
Ale to všechno, všechny tyhle myšlenky jsou převzaté lekce o tom, jak by to mělo být. Ego je to, co se děje. Ego je prostě být egem. Myšlení je jen být myšlením. Existuje pouze bytí. Existuje jen bytí. Nic jiného neexistuje. Není zde nikdo, kdo by to provozoval. Není tu žádný osud, není tu žádný Bůh, neexistuje žádný plán, neexistuje žádný scénář, není kam jít, protože existuje pouze bezčasé bytí. Bytí je zcela úplné bytí. A je to živé a masité a sexy a šťavnaté a okamžitě tohle; není to nějaký koncept o tom, že „tady nikdo není“. Není to nějaký koncept o tom, že „není kam jít“. Je to živost, která je v tom těle právě teď. Existuje jen čisté bytí, čistá živost.
A je to. Konec příběhu.
— Tony Parsons
[youtube]mdXABXraWr4[/youtube]
[size=150]Je to již vším[/size]
To, co je hledáno, zůstává hledajícímu skryto tím, že je to již vším.
Je to tak zřejmé a jednoduché, že samotný pokus o uchopení to zatemňuje. Nikdy nenalezené, nikdy nepoznatelné. Bytí je dokonalá nepřítomnost, která je mimo jakákoliv měřítka.
Hledat bytí znamená věřit, že je ztraceno. Ztratilo se něco, nebo je to jen tím, že hledání samotné to drží pryč? Tančí snad to milované neustále mimo naše vážné soustředění?
Ten samotný záměr hledat v životě mýtický poklad nevyhnutelně zatemňuje skutečnost, že život už pokladem je.
Hledáním mýtu, o kterém sní, že ho může dosáhnout, se ten hledající efektivně vyhýbá tomu, čeho se nejvíce obává… jeho vlastní nepřítomnosti.
Osvobození je jako elektrická pojistka, která náhle vybuchne, všechna malá světýlka zhasnou a je jen světlo.
Toto není zpráva o vás, o mně nebo o někom, kdo něco získal. Je to o uvědomění si, že není co získat... a že to, co bylo hledáno, se nikdy neztratilo.
Tohle není o hledání nebo nehledání. Je to mimo koncepty advaity a nedualismu a je to i mimo myšlenku na dosažení nějakých stavů uvědomění nebo všímavosti. Neexistuje žádný cíl. V nabídce nic není. Tohle je zcela mimo poznání.
Toto je skutečně jen popis – je to společné sdílení popisu něčeho, co je mimo dosažení. Nelze to ztratit, uchopit ani získat.
Po celou dobu zdánlivého oddělení je zde pocit ztráty, je tu pocit, že je zde něco, co není celistvé. A tak se hledající pokouší zaplnit tu prázdnotu, naplnit ji něčím – čímkoliv. A někteří hledají něco, čemu se říká „osvícení“, protože mají pocit, že osvícení může být to, co naplní tento pocit ztráty; mohla by to být odpověď na nějaké tajemství, které tak docela nechápeme.
A když čteme o osvícení, zní to, jako by to tajemství našel někdo jiný. Ale to tajemství nikdo nikdy nenašel!
Nic takového jako osvícený člověk neexistuje. Je to naprosto mylná představa. Ale ta potíž v hledání je v tom, že ta energie hledání nás tlačí k tomu, abychom byli přitahováni myšlenkou, že někdo jiný našel něco, co můžeme najít i my. Vyrůstáme přece ve víře, že úsilí přináší výsledky. Takže, pokud úsilí přináší výsledky a slyšeli jsme o něčem, čemu se říká osvícení nebo osvobození, můžeme přece vynaložit úsilí a pak se můžeme stát osvícenými nebo osvobozenými… jako ten chlap na duchovní cestě, o kterém jsme slyšeli, nebo ta žena, která dává satsangy. Mají něco, co chci i já. Když tam půjdu, naučím se, jak to získat.
Ve snu stále existuje představa, že osvícení nebo osvobození je něco, čeho lze dosáhnout. A tak existují učení, která posilují myšlenku, že jste jednotlivec, který má na výběr, takže nyní si jako jednotlivec můžete vybrat, zda budete meditovat, sebedotazovat se nebo cokoli jiného, abyste se nakonec mohli stát osvícenými.
Můžete obejít svět a najdete spoustu učení nabízející něco, co můžete získat. Málokdy se však najde nekompromisní komunikace, která hledajícímu nenabízí vůbec nic.
Tato živost je nic, které je vším. Je to jen odehrávající se život sám. Neděje se to nikomu. Odehrává se zde celá řada zkušeností a odehrávají se v prázdnotě... dějí se ve volném pádu. Jsou prostě tím, co se děje. Vše, co existuje, je život. Vše, co existuje, je bytí. Není zde nikdo, kdo by to měl nebo neměl. Není nikdo, kdo má život a někdo jiný, kdo život nemá. Je zde pouze život, který je životem.
Tato zpráva je tak jednoduchá, že totálně mate mysl. Tato zpráva je příliš jednoduchá. Vaše mysl si už říká: „Ano, ale no tak... co úrovně osvícení a copak moje emocionální bloky a co moje čakry, nejsou všechny plně otevřené? A co můj klid a moje ego? Někdo mi řekl, že mám stále ego… je trochu menší, ale stále tam je.“
Ale to všechno, všechny tyhle myšlenky jsou převzaté lekce o tom, jak by to mělo být. Ego je to, co se děje. Ego je prostě být egem. Myšlení je jen být myšlením. Existuje pouze bytí. Existuje jen bytí. Nic jiného neexistuje. Není zde nikdo, kdo by to provozoval. Není tu žádný osud, není tu žádný Bůh, neexistuje žádný plán, neexistuje žádný scénář, není kam jít, protože existuje pouze bezčasé bytí. Bytí je zcela úplné bytí. A je to živé a masité a sexy a šťavnaté a okamžitě tohle; není to nějaký koncept o tom, že „tady nikdo není“. Není to nějaký koncept o tom, že „není kam jít“. Je to živost, která je v tom těle právě teď. Existuje jen čisté bytí, čistá živost.
A je to. Konec příběhu.
— Tony Parsons