od Dan » pon 17. říj 2011 20:23:11
Goro píše:Předně - GRATULUJI!!! To bylo opravdu rychlé a hladké. Skvělé. Nutno říct, že viv (315) už ale odvedla kus práce a byl jsi hodně načatý
.
Ještě pár otázek, aby jsme si byli úplně jistí, že jsi stoprocentně tam. Snaž se prosím rozepsat, co to půjde:
1) Co je to já? Jak funguje? Bylo tu někdy?
2) Co byl přelomový okamžik?
3) Jaké to je být probuzený?
4) Kdo rozhoduje, že mi teď napíšeš?
5) Kdo je to Dan?
1) co je já? Já je iluze, koncept, vytvořený a stále se objevující v mysli z neznámého důvodu, myšlenky říkající já neukazují na nic a celé je to asi chybou těch kteří vymysleli jazyk, ať už to udělali nevědomě nebo se to nějak posralo časem. Avšak neukazuje na nic co existuje v reálném světě, neukazuje na nic.
Jak funguje? Já, iluze, má v sobě předpoklad že činy které se dějí jsou jejím výtvorem/úmyslem. Činy, minulost a myšlenky jsou brány jako část tohoto já, dohromady spřádající příběh o NĚKOM, a tak dodávající tomuhle nesmyslu nádech reálnosti, ve zkratce, prostě upravuje realitu podle toho co nejlíp svědčí k podpoře její existenci
Bylo tu někdy? Jako reálné ne, nebylo a nikdy nebude. Stačí se podívat dovnitř a vše je jasné, JÁ není třeba k jakékoliv činnosti ve známém i neznámém vesmíru neboť neexistuje, nic nemůže ovlivnit a povědomí o něm, je vázáno pouze jako představa/myšlenka.
2) Na to stejné se mě ptala i Ilona, první nakousnutí bylo pořádné pozorování jestli JÁ něco dělá, poté to byla otázka "je někdo za očima, kdo se dívá?", poté rozhovor s Tebou tady - což byl přelomový okamžik bez kterého bych si to úplně neuvědomil, hlavně když jsi mě nutil dívat se pořád co je a jestli existuje já, to je asi nejdůležitější- pořád člověka nutit se dívat do sebe, jestli za tím vším někdo/něco stojí. Do toho dnešní rozhovor s Ilonou která mi řekla, že mysl STÁLE hledá něco s čím se identifikovat, což vyřešilo moje pochyby o tom, kdo cítí hněv.
3) Jak to popsat, už není nic tak osobní, samozřejmě všechny emoce zůstanou, žádná věčná blaženost ale vím že tohle je teprve
začátek.
4) Nikdo, rozhodování se stalo a ruce píšou to co je obsahem myšlenek, a je to tak jak to má správně být, je to tak jak to je a vždycky bylo, bez nánosu falešného prachu.
5) Dan je moje jméno, jméno člověka který toto píše, ale pokud to chceš do základů tak Dan je název tohoto těla, a koneckonců Dan je další nálepka.
[quote="Goro"]
Předně - GRATULUJI!!! To bylo opravdu rychlé a hladké. Skvělé. Nutno říct, že viv (315) už ale odvedla kus práce a byl jsi hodně načatý :).
Ještě pár otázek, aby jsme si byli úplně jistí, že jsi stoprocentně tam. Snaž se prosím rozepsat, co to půjde:
1) Co je to já? Jak funguje? Bylo tu někdy?
2) Co byl přelomový okamžik?
3) Jaké to je být probuzený?
4) Kdo rozhoduje, že mi teď napíšeš?
5) Kdo je to Dan?[/quote]
1) co je já? Já je iluze, koncept, vytvořený a stále se objevující v mysli z neznámého důvodu, myšlenky říkající já neukazují na nic a celé je to asi chybou těch kteří vymysleli jazyk, ať už to udělali nevědomě nebo se to nějak posralo časem. Avšak neukazuje na nic co existuje v reálném světě, neukazuje na nic.
Jak funguje? Já, iluze, má v sobě předpoklad že činy které se dějí jsou jejím výtvorem/úmyslem. Činy, minulost a myšlenky jsou brány jako část tohoto já, dohromady spřádající příběh o NĚKOM, a tak dodávající tomuhle nesmyslu nádech reálnosti, ve zkratce, prostě upravuje realitu podle toho co nejlíp svědčí k podpoře její existenci
Bylo tu někdy? Jako reálné ne, nebylo a nikdy nebude. Stačí se podívat dovnitř a vše je jasné, JÁ není třeba k jakékoliv činnosti ve známém i neznámém vesmíru neboť neexistuje, nic nemůže ovlivnit a povědomí o něm, je vázáno pouze jako představa/myšlenka.
2) Na to stejné se mě ptala i Ilona, první nakousnutí bylo pořádné pozorování jestli JÁ něco dělá, poté to byla otázka "je někdo za očima, kdo se dívá?", poté rozhovor s Tebou tady - což byl přelomový okamžik bez kterého bych si to úplně neuvědomil, hlavně když jsi mě nutil dívat se pořád co je a jestli existuje já, to je asi nejdůležitější- pořád člověka nutit se dívat do sebe, jestli za tím vším někdo/něco stojí. Do toho dnešní rozhovor s Ilonou která mi řekla, že mysl STÁLE hledá něco s čím se identifikovat, což vyřešilo moje pochyby o tom, kdo cítí hněv.
3) Jak to popsat, už není nic tak osobní, samozřejmě všechny emoce zůstanou, žádná věčná blaženost ale vím že tohle je teprve [b]začátek[/b].
4) Nikdo, rozhodování se stalo a ruce píšou to co je obsahem myšlenek, a je to tak jak to má správně být, je to tak jak to je a vždycky bylo, bez nánosu falešného prachu.
5) Dan je moje jméno, jméno člověka který toto píše, ale pokud to chceš do základů tak Dan je název tohoto těla, a koneckonců Dan je další nálepka.