od Návštěvník » čtv 31. pro 2015 15:08:14
Znalost osudů, života, utrpení druhého člověka.
A proto cítíme soucit s našimi příbuznými a přáteli.
Protože známe jejich historii, život i utrpení.
Pokud se zajímáš o osudy, život a utrpení jiných, nemůžeš s nimi necítit soucit.
A cítit soucit s jejich utrpením znamená stát se jimi.
Protože soucit, který k nim cítíš, je týž, který cítíš i sám k sobě.
Z tebe samého se započíná cesta k všeobjímající lásce.
Znáš svůj život i všechno, co tě dosud potkalo.
Znáš svá utrpení.
Jak bys mohl nesoucítit se svým utrpením?
Nejedná se o bolestínství, sebelitování, nýbrž o nepředstíraný soucit s utrpením toho chlapečka, té holčičky, toho muže, té ženy, kterým jsi byl, kterou jsi byla, kterým jsi teď.
V případě toho chlapečka, té holčičky, toho muže, té ženy, kterým jsi byl, kterou jsi byla a kterým jsi teď, jsi schopen soucítění, přijetí, odpuštění, vážíš si ho, vážíš si jí, a dokážeš také milovat sama sebe, či samu sebe.
A když se naučíš milovat sám sebe, jsi na dobré cestě, aby ses naučil milovat také ostatní.
Až se naučíš své utrpení, iluze, vášně, sny, zklamání, prohry, zranění naučíš přijímat, až se naučíš odpouštět jim a cítit s nimi soucit, naučíš se milovat sám sebe.
A budeš moci milovat druhé.
Protože v nich uvidíš stejné utrpení, iluze, vášně, sny, zklamání, prohry a zranění, jaké jsou v tobě.
To je základ lásky: vidět sám sebe v druhých.
K tomu směřujeme: je třeba se ztotožnit s vesmírem, který nás obklopuje.
A tak se stát každou živou bytostí a soucítit s jejím utrpením, které ji sužuje.
(106)
Znalost osudů, života, utrpení druhého člověka.
A proto cítíme soucit s našimi příbuznými a přáteli.
Protože známe jejich historii, život i utrpení.
Pokud se zajímáš o osudy, život a utrpení jiných, nemůžeš s nimi necítit soucit.
A cítit soucit s jejich utrpením znamená stát se jimi.
Protože soucit, který k nim cítíš, je týž, který cítíš i sám k sobě.
Z tebe samého se započíná cesta k všeobjímající lásce.
Znáš svůj život i všechno, co tě dosud potkalo.
Znáš svá utrpení.
Jak bys mohl nesoucítit se svým utrpením?
Nejedná se o bolestínství, sebelitování, nýbrž o nepředstíraný soucit s utrpením toho chlapečka, té holčičky, toho muže, té ženy, kterým jsi byl, kterou jsi byla, kterým jsi teď.
V případě toho chlapečka, té holčičky, toho muže, té ženy, kterým jsi byl, kterou jsi byla a kterým jsi teď, jsi schopen soucítění, přijetí, odpuštění, vážíš si ho, vážíš si jí, a dokážeš také milovat sama sebe, či samu sebe.
A když se naučíš milovat sám sebe, jsi na dobré cestě, aby ses naučil milovat také ostatní.
Až se naučíš své utrpení, iluze, vášně, sny, zklamání, prohry, zranění naučíš přijímat, až se naučíš odpouštět jim a cítit s nimi soucit, naučíš se milovat sám sebe.
A budeš moci milovat druhé.
Protože v nich uvidíš stejné utrpení, iluze, vášně, sny, zklamání, prohry a zranění, jaké jsou v tobě.
To je základ lásky: vidět sám sebe v druhých.
K tomu směřujeme: je třeba se ztotožnit s vesmírem, který nás obklopuje.
A tak se stát každou živou bytostí a soucítit s jejím utrpením, které ji sužuje.
(106)