od Tara » čtv 31. kvě 2018 16:52:28
Já u sebe pozoruji spíše opačnou verzi, nebo stav.
A je to v případech, kdy cítím, resp. žiju skutečný respekt, zaujetí (?) tím, co vnímám, že mě přesahuje.
Uvedu dva takové pro mne nejsilněji prožité stavy.
Můj vztah s jáčkem je tady asi každému znám, tento člověk, osoba, osobnost mi velmi pomohla na cestě k probuzení se .... se všemi pocity, stavy, které k němu vnímám a vnímala jsem, prožívala... stav důvěry, zamilovanosti, lásky, blízkosti....
Jednou se mi zdál sen, že jsem se vypravila za ním do Prahy, stanula jsem před jeho dveřmi, kde bydlel, zazvonila a on otevřel.... a já nebyla schopna do toho bytu vstoupit, protože mě něco bránilo ve vstoupení. Byl to pocit, že nejsem hodna.... Tehdy jsem mu o tom řekla, o tom snu, a on mi na to řekl, že to byl jen a jen můj pocit, (problém), se skutečností to nemá nic společného.
O pár let později jsme byli s rodinou v Chorvatsku, konkrétně v Tučepech, kdo zná, tak ví, že na promenádě je takový malý kostelík, a zvlášť večer má to místo krásnou, zvláštní atmosféru, všude samí turisté, ruch, ale k večeru se vše ukládá jakoby ke klidu a uprostřed turistického ruchu najednou svatostánek, otevřený, osvětlený zevnitř, ozdobený květinami.... a já jsem nebyla schopna vstoupit dovnitř. Manžel i dcera samozřejmě a přirozeně vstoupili do kostelíka, ale já jsem "nemohla". Stála jsem venku a něco mi bránilo vstoupit dovnitř, jako bych ho svým vstoupení znesvětila, nebo tak něco a taky jsem dovnitř nevstoupila..., nevím, proč to tak mám....
Já u sebe pozoruji spíše opačnou verzi, nebo stav.
A je to v případech, kdy cítím, resp. žiju skutečný respekt, zaujetí (?) tím, co vnímám, že mě přesahuje.
Uvedu dva takové pro mne nejsilněji prožité stavy.
Můj vztah s jáčkem je tady asi každému znám, tento člověk, osoba, osobnost mi velmi pomohla na cestě k probuzení se .... se všemi pocity, stavy, které k němu vnímám a vnímala jsem, prožívala... stav důvěry, zamilovanosti, lásky, blízkosti....
Jednou se mi zdál sen, že jsem se vypravila za ním do Prahy, stanula jsem před jeho dveřmi, kde bydlel, zazvonila a on otevřel.... a já nebyla schopna do toho bytu vstoupit, protože mě něco bránilo ve vstoupení. Byl to pocit, že nejsem hodna.... Tehdy jsem mu o tom řekla, o tom snu, a on mi na to řekl, že to byl jen a jen můj pocit, (problém), se skutečností to nemá nic společného.
O pár let později jsme byli s rodinou v Chorvatsku, konkrétně v Tučepech, kdo zná, tak ví, že na promenádě je takový malý kostelík, a zvlášť večer má to místo krásnou, zvláštní atmosféru, všude samí turisté, ruch, ale k večeru se vše ukládá jakoby ke klidu a uprostřed turistického ruchu najednou svatostánek, otevřený, osvětlený zevnitř, ozdobený květinami.... a já jsem nebyla schopna vstoupit dovnitř. Manžel i dcera samozřejmě a přirozeně vstoupili do kostelíka, ale já jsem "nemohla". Stála jsem venku a něco mi bránilo vstoupit dovnitř, jako bych ho svým vstoupení znesvětila, nebo tak něco a taky jsem dovnitř nevstoupila..., nevím, proč to tak mám....