od Ja.na » stř 19. srp 2015 9:06:31
ros píše:Můžeme to ještě nějak blížeji rozebrat?
Jde mi o tuto větu, co jsi jí myslela?
Jana píše:A ty originály dokáží být láskou.
A ta láska je ve finále vždycky úplně stejná.
Já ji totiž chápu takto:
Individualita (ať už s tělem nebo bez) dokáže být láskou (tedy bytím, vědomím ... nebo píšeš o jiné lásce?)
V tom, co je skutečnou Láskou, Bohem, Absolutnem, každá individualita mizí, stejně tak jako se z toho v iluzi dvojnosti rodí.
Dokud je tady představa individuality, která je od svého původu oddělena, tak to ještě není úplné poznání toho, kým je. A jakmile se pozná podstata té individuality, tedy toho, čím ta individualita doopravdy je, tak tady není žádná individualita, která by mohla být něčím jiným, než skutečně je.
Je to asi tak, jako bys chtěla zkoumat, čím je paprsek Slunce, je tady spousta paprsků a když dospějeme do zdroje toho paprsku, je tady jen jediné Slunce. Světlo je spojením všeho, jak učí dzogčhen. Mysl to dokáže rozporcovat na Slunce a jednotlivé paprsky, ale když je pozornost obrácená k paprsku nebo k Slunci, je to světlo tím, co je v obojím stejné.
Proto je taky to Největší Ježíšovo Přikázání největší. Do Božího království vstupujeme, když mysl, srdce i duši zaplaví poznání, že Bůh je Láska, bližní je Láska, já jsem je Láska.
Ve finále (tedy po nějaké cestě, činu?) je vždy stejná (tedy pokud nebyla stejná už před tím, je to pro mě houby stejnost)
Neuhýbej do nějakých sáhodlouhých vyprávěnek. Podívej se na to co píšeš!
Tohle nedává žádný smysl!
Pro mysl to asi nebude dávat žádný smysl. V tichu srdce je to jasné, i bez dlouhých vyprávěnek. To, co Ti tady píšu, můžeš vnímat intuitivně, posuzující mysl je třeba přitom pustit.
Mooji Ti to řekne jinak, drží Tě tak dlouho v přítomnosti, až se ta láska, která nic na nic nerozděluje objeví, až se objeví blaho toho spojení s ním a s tím vším.
Mysl tohle však dokáže zase rozporcovat a pak mi řekneš: "Ty to máš jinak, než Mooji", ale když si ta mysl kecne a zůstává jen to, k čemu Tě Mooji dovedl, tak nic není jiné, jak bych to mohla mít jiné, než on. Jak bys to mohla mít jiné, než já. Není žádné jiné.
Protože, co jiného mohu říci, než tyto věci.
49:31 - 49:32
Nemohu říct nic jiného.
49:32 - 49:34
Nevím, jak říct něco jiného.
49:35 - 49:37
Jak mohu říci něco jiného?
49:39 - 49:40
(Přítel:) Proč bys měl?
49:40 - 49:41
(Mooji:) Hm?
49:41 - 49:42
(Přítel:) Proč bys měl?
49:45 - 49:48
(Mooji:) Někdy mohu, proč ne? Proč to nezkusím?
49:55 - 49:58
Někdy to zkusím a mluvím o něčem jiném,
49:58 - 50:01
ale všechno to "něco jiné" je to samé.
50:01 - 50:03
(Smích)
50:06 - 50:09
Protože to není to něco jiného -
není tu nic jiného.
50:12 - 50:13
Není žádné "jiné"viewtopic.php?f=83&t=3796#p115142[quote="ros"]Můžeme to ještě nějak blížeji rozebrat?
Jde mi o tuto větu, co jsi jí myslela?
[quote="Jana"]
A ty originály dokáží být láskou. :D A ta láska je ve finále vždycky úplně stejná.
[/quote]
Já ji totiž chápu takto:
Individualita (ať už s tělem nebo bez) dokáže být láskou (tedy bytím, vědomím ... nebo píšeš o jiné lásce?)[/quote]
V tom, co je skutečnou Láskou, Bohem, Absolutnem, každá individualita mizí, stejně tak jako se z toho v iluzi dvojnosti rodí.
Dokud je tady představa individuality, která je od svého původu oddělena, tak to ještě není úplné poznání toho, kým je. A jakmile se pozná podstata té individuality, tedy toho, čím ta individualita doopravdy je, tak tady není žádná individualita, která by mohla být něčím jiným, než skutečně je.
Je to asi tak, jako bys chtěla zkoumat, čím je paprsek Slunce, je tady spousta paprsků a když dospějeme do zdroje toho paprsku, je tady jen jediné Slunce. Světlo je spojením všeho, jak učí dzogčhen. Mysl to dokáže rozporcovat na Slunce a jednotlivé paprsky, ale když je pozornost obrácená k paprsku nebo k Slunci, je to světlo tím, co je v obojím stejné.
Proto je taky to Největší Ježíšovo Přikázání největší. Do Božího království vstupujeme, když mysl, srdce i duši zaplaví poznání, že Bůh je Láska, bližní je Láska, já jsem je Láska.
[quote]Ve finále (tedy po nějaké cestě, činu?) je vždy stejná (tedy pokud nebyla stejná už před tím, je to pro mě houby stejnost)
Neuhýbej do nějakých sáhodlouhých vyprávěnek. Podívej se na to co píšeš!
Tohle nedává žádný smysl![/quote]
Pro mysl to asi nebude dávat žádný smysl. V tichu srdce je to jasné, i bez dlouhých vyprávěnek. To, co Ti tady píšu, můžeš vnímat intuitivně, posuzující mysl je třeba přitom pustit.
Mooji Ti to řekne jinak, drží Tě tak dlouho v přítomnosti, až se ta láska, která nic na nic nerozděluje objeví, až se objeví blaho toho spojení s ním a s tím vším.
Mysl tohle však dokáže zase rozporcovat a pak mi řekneš: "Ty to máš jinak, než Mooji", ale když si ta mysl kecne a zůstává jen to, k čemu Tě Mooji dovedl, tak nic není jiné, jak bych to mohla mít jiné, než on. Jak bys to mohla mít jiné, než já. Není žádné jiné.
[i]Protože, co jiného mohu říci, než tyto věci.
49:31 - 49:32
Nemohu říct nic jiného.
49:32 - 49:34
Nevím, jak říct něco jiného.
49:35 - 49:37
Jak mohu říci něco jiného?
49:39 - 49:40
(Přítel:) Proč bys měl?
49:40 - 49:41
(Mooji:) Hm?
49:41 - 49:42
(Přítel:) Proč bys měl?
49:45 - 49:48
(Mooji:) Někdy mohu, proč ne? Proč to nezkusím?
49:55 - 49:58
Někdy to zkusím a mluvím o něčem jiném,
49:58 - 50:01
ale všechno to "něco jiné" je to samé.
50:01 - 50:03
(Smích)
50:06 - 50:09
Protože to není to něco jiného -
není tu nic jiného.
50:12 - 50:13
Není žádné "jiné"[/i]
http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=83&t=3796#p115142