od Jana » pát 21. říj 2022 9:43:17
Pedro píše:Veil píše:Jana píše:Tomu rozumím, ale v iluzi oddělenosti to většině bytostí dělá velký problém, že když přestanou šlapat, to pojede dál. A znám spoustu bytostí, které šlapat přestaly a ono to nejelo. Opustili práci, kolikrát i rodinu a zůstávají v jakémsi stavu živoření, často i ponořeni v temné noci duše.
Z pohledu toho o čem mluvím tu nejsou žádní jedinci chycení v nějakém stavu. Všechno je tohle. Pokud je tu zdánlivě nějaké chycení v něčem, tak to je co se zdánlivě děje, ale už i to je tohle. Není žádného úniku před tímhle, není ani skutečná oddělenost. Tohle je vším a může se to tvářit jakkoliv. Takže pokud se to tváří jako zoufalství, nebo temná noc duše, tak se tohle tváří, tak osvícení vypadá, ale pro nikoho. Není žádný způsob, jak tohle mít špatně. Není žádný způsob, jak se vyhnout osvícení, je jen osvícení.
Temná noc duše? A Jana nedávno mluvila o vrátníkovi, či tak nějak.
To trošku pootevírá pohled. Že máš něco zasebou.
Je ve mně možnost dívat se na realitu z pohledu snové osoby, ale je ve mně i jasno, co je sen a co je skutečnost.
Stala se před pár dny taková šílená věc. Jeden můj blízký příbuzný jako zázrakem přežil dopravní nehodu, čelní náraz, kdy do jeho Fabie vletělo Audi řízené zdrogovaným mladíkem. Klukovi se nic nestalo, ale příbuzného s patnácti zlomeninami odvážel vrtulník. Příbuzní volali, že je hlavně ve špatném psychickém stavu.
Je tady možnost dívat se na to celé z pohledu, že jsme těmi těly, těmi osobami s osobními příběhy, s celou tou tragédií, co nás potkala a se všemi těmi problémy, které nás čekají. Logicky z toho vyplývá, že se není možné divit, že je tu pak pocit bezmoci, trápení. Tara by řekla, že soucit je: "plačte s plačícími".
A pak je tady možnost vnímat, kdo skutečně jsme.
Přišla jsem na pokoj a příbuzný zářil jako sluníčko, zubil se na celé kolo a dělal si ze všeho legraci. Bylo to nádherně prožité odpoledne, to první i to další.
A vtip je ten, že už když jsem za ním šla, ve mně nebyl stín nejmenších pochyb, že ho naleznu v tom nejlepším rozpoložení, jaké je možné.
[quote="Pedro"][quote="Veil"][quote="Jana"]
Tomu rozumím, ale v iluzi oddělenosti to většině bytostí dělá velký problém, že když přestanou šlapat, to pojede dál. A znám spoustu bytostí, které šlapat přestaly a ono to nejelo. Opustili práci, kolikrát i rodinu a zůstávají v jakémsi stavu živoření, často i ponořeni v temné noci duše.[/quote]
Z pohledu toho o čem mluvím tu nejsou žádní jedinci chycení v nějakém stavu. Všechno je tohle. Pokud je tu zdánlivě nějaké chycení v něčem, tak to je co se zdánlivě děje, ale už i to je tohle. Není žádného úniku před tímhle, není ani skutečná oddělenost. Tohle je vším a může se to tvářit jakkoliv. Takže pokud se to tváří jako zoufalství, nebo temná noc duše, tak se tohle tváří, tak osvícení vypadá, ale pro nikoho. Není žádný způsob, jak tohle mít špatně. Není žádný způsob, jak se vyhnout osvícení, je jen osvícení.[/quote]
Temná noc duše? A Jana nedávno mluvila o vrátníkovi, či tak nějak.
To trošku pootevírá pohled. Že máš něco zasebou.[/quote]
Je ve mně možnost dívat se na realitu z pohledu snové osoby, ale je ve mně i jasno, co je sen a co je skutečnost.
Stala se před pár dny taková šílená věc. Jeden můj blízký příbuzný jako zázrakem přežil dopravní nehodu, čelní náraz, kdy do jeho Fabie vletělo Audi řízené zdrogovaným mladíkem. Klukovi se nic nestalo, ale příbuzného s patnácti zlomeninami odvážel vrtulník. Příbuzní volali, že je hlavně ve špatném psychickém stavu.
Je tady možnost dívat se na to celé z pohledu, že jsme těmi těly, těmi osobami s osobními příběhy, s celou tou tragédií, co nás potkala a se všemi těmi problémy, které nás čekají. Logicky z toho vyplývá, že se není možné divit, že je tu pak pocit bezmoci, trápení. Tara by řekla, že soucit je: "plačte s plačícími".
A pak je tady možnost vnímat, kdo skutečně jsme.
Přišla jsem na pokoj a příbuzný zářil jako sluníčko, zubil se na celé kolo a dělal si ze všeho legraci. Bylo to nádherně prožité odpoledne, to první i to další.
A vtip je ten, že už když jsem za ním šla, ve mně nebyl stín nejmenších pochyb, že ho naleznu v tom nejlepším rozpoložení, jaké je možné.