od Návštěvník » pon 13. čer 2016 19:50:23
Rupert Spira - Náš původní stav otevřenosti a radosti
T: Víš, včera tvá slova a hudba přinesla pocit širé, širé otevřenosti. A cítila jsem velkou radost vyjádřenou zvoláním "haleluja!" A pak v mysli vyvstala otázka: proč to provází ono: ´sláva, sláva, haleluja´? Proč je ten radostný pocit přirozeností Vědomí? Víš? Proč láska a radost, když Vědomí je vše? Mohlo by to být cokoliv jiného. Proč je prožitek Pravdy pociťován jako ´haleluja´?
S: Důvod, proč je to provázeno pocitem haleluja je, protože jsme byli tak dlouho zvyklí žít jako fragment. Vzpomněl jsem slova: "stíny vězení počaly se uzavírat nad chlapcem rostoucím" (je to z básně Williama Wordswortha). Takže my jsme dovolili, aby tato úplná otevřenost, kterou jsi popsala, byla limitována, omezena, definována. A s každým pocitem omezení přichází pocit ztráty. William Wordsworth o tom napsal: "v našem dětství nebe se kolem nás rozprostírá". Tohle nebe, které se kolem nás rozprostírá, je úplná otevřenost. Radost. S každým zavřením, omezením, s každým vnitřním stažením, když se cítíme zranění, odmítnutí, nemilovaní. S každým stažením se, to, co jsme se smrskne, aby se chránilo a stahuje se hloub a hloub do těla. S každým stažením se to, co jsme, smrskne , aby se chránilo a stahuje se hloub a hloub do těla. A s každým smrsknutím se, se vrozená radost, vrozený pocit pohody, míru a naplnění, víc a víc přerušuje. Takže to já, kterým se nakonec cítíme být, se cítí zranitelné, vystrašené, nehodné lásky, neschopné se otevřít lásce. Potřbujíce se stále bránit a povyšovat se nad druhými ve vztazích. Takže, když nastane to otevření, které jsi popsala a cítila, je to odpadnutí tohoto břímě omezení, oddělenosti a smutku. Takže první vyjádření tohoto odpadnutí břemena, je pocit radosti, popisovaný jako ´haleluja!´ Protože jsme se vrátili do našeho původního stavu míru, naplnění a důvěrnosti (se vším). Nebudeme samozřejmě chodit kolem a stále volat haleluja, zvykneme si na tento nový stav. Otevřenost se postupně prosadí. Stane se novou normou. Ale začíná to tím, že tam je jisté vstupování a vystupování. Ale víc a víc se ta otevřenost stává normou, stejně jako předtím byla normou tenze, sevření a odpor. Takže jenom....Měla jsi ochutnávku té otevřenosti. Znáš ji, je tvá. Jsi to ty. Toto první rozpoznání nevymaže hned všechny staré návyky k uzavírání se, k vyčleňování se, k uzavírání se důvěrnosti nebo vztahům, návyk být defenzivní. Toto rozpoznání hned nevymaže staré vzorce chování, protože ony jsou hluboce vetkané do těla. Takže vracej se do té otevřenosti. A odpočívej v ní. Dělej cokoliv potřebuješ dělat, co ti pomáhá spočívat v ní. A když jsi tam, řekni haleluja, díky.... a odpočívej tam. Všechno, co potřebuješ dělat, je odpočívat v ní. A pak ten smutek, pocit, že jsi nemilovaná, pocit bránění se.... vezmi to a jen to nabídni té otevřenosti. Nesnaž se to zpracovávat. Nezkoušej zlepšovat sebe, nepotřebuješ zlepšování. Jen vezmi to, cokoliv to je, co se zdá být omezením té otevřenosti. Vezmi to a nabídni to otevřenosti, řekni: "Postarej se o to. Ty milá otevřenosti, se postarej o tato rezidua a staré sklony resistence a uzavřenosti." A ve svém čase se tato rezidua zjemní. Otevřenost postupně transformuje všechno v sebe samu. A ve tvém světě a životě, ve vztazích, se začne zrcadlit toto nové založení. Všechno kolem ti bude zrcadlem. Otevřenost, kterou v sobě začneš pociťovat, se začne projevovat novou kvalitou přátelství a novým způsobem bytí ve světě.
[youtube]aekx6uWkYB0[/youtube]
[color=#4000BF][size=150][b]Rupert Spira - Náš původní stav otevřenosti a radosti[/b][/size][/color]
T: [i]Víš, včera tvá slova a hudba přinesla pocit širé, širé otevřenosti. A cítila jsem velkou radost vyjádřenou zvoláním "haleluja!" A pak v mysli vyvstala otázka: proč to provází ono: ´sláva, sláva, haleluja´? Proč je ten radostný pocit přirozeností Vědomí? Víš? Proč láska a radost, když Vědomí je vše? Mohlo by to být cokoliv jiného. Proč je prožitek Pravdy pociťován jako ´haleluja´?[/i]
S: [b]Důvod, proč je to provázeno pocitem haleluja je, protože jsme byli tak dlouho zvyklí žít jako fragment. Vzpomněl jsem slova: "stíny vězení počaly se uzavírat nad chlapcem rostoucím" (je to z básně Williama Wordswortha). Takže my jsme dovolili, aby tato úplná otevřenost, kterou jsi popsala, byla limitována, omezena, definována. A s každým pocitem omezení přichází pocit ztráty. William Wordsworth o tom napsal: "v našem dětství nebe se kolem nás rozprostírá". Tohle nebe, které se kolem nás rozprostírá, je úplná otevřenost. Radost. S každým zavřením, omezením, s každým vnitřním stažením, když se cítíme zranění, odmítnutí, nemilovaní. S každým stažením se, to, co jsme se smrskne, aby se chránilo a stahuje se hloub a hloub do těla. S každým stažením se to, co jsme, smrskne , aby se chránilo a stahuje se hloub a hloub do těla. A s každým smrsknutím se, se vrozená radost, vrozený pocit pohody, míru a naplnění, víc a víc přerušuje. Takže to já, kterým se nakonec cítíme být, se cítí zranitelné, vystrašené, nehodné lásky, neschopné se otevřít lásce. Potřbujíce se stále bránit a povyšovat se nad druhými ve vztazích. Takže, když nastane to otevření, které jsi popsala a cítila, je to odpadnutí tohoto břímě omezení, oddělenosti a smutku. Takže první vyjádření tohoto odpadnutí břemena, je pocit radosti, popisovaný jako ´haleluja!´ Protože jsme se vrátili do našeho původního stavu míru, naplnění a důvěrnosti (se vším). Nebudeme samozřejmě chodit kolem a stále volat haleluja, zvykneme si na tento nový stav. Otevřenost se postupně prosadí. Stane se novou normou. Ale začíná to tím, že tam je jisté vstupování a vystupování. Ale víc a víc se ta otevřenost stává normou, stejně jako předtím byla normou tenze, sevření a odpor. Takže jenom....Měla jsi ochutnávku té otevřenosti. Znáš ji, je tvá. Jsi to ty. Toto první rozpoznání nevymaže hned všechny staré návyky k uzavírání se, k vyčleňování se, k uzavírání se důvěrnosti nebo vztahům, návyk být defenzivní. Toto rozpoznání hned nevymaže staré vzorce chování, protože ony jsou hluboce vetkané do těla. Takže vracej se do té otevřenosti. A odpočívej v ní. Dělej cokoliv potřebuješ dělat, co ti pomáhá spočívat v ní. A když jsi tam, řekni haleluja, díky.... a odpočívej tam. Všechno, co potřebuješ dělat, je odpočívat v ní. A pak ten smutek, pocit, že jsi nemilovaná, pocit bránění se.... vezmi to a jen to nabídni té otevřenosti. Nesnaž se to zpracovávat. Nezkoušej zlepšovat sebe, nepotřebuješ zlepšování. Jen vezmi to, cokoliv to je, co se zdá být omezením té otevřenosti. Vezmi to a nabídni to otevřenosti, řekni: "Postarej se o to. Ty milá otevřenosti, se postarej o tato rezidua a staré sklony resistence a uzavřenosti." A ve svém čase se tato rezidua zjemní. Otevřenost postupně transformuje všechno v sebe samu. A ve tvém světě a životě, ve vztazích, se začne zrcadlit toto nové založení. Všechno kolem ti bude zrcadlem. Otevřenost, kterou v sobě začneš pociťovat, se začne projevovat novou kvalitou přátelství a novým způsobem bytí ve světě. [/b]