Franta Drtikol

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je vypnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Rozšířit náhled Přehled tématu: Franta Drtikol

Re: Franta Drtikol

Příspěvek od Návštěvník » čtv 01. dub 2021 18:23:32

Re: Franta Drtikol

Příspěvek od Návštěvník » pát 30. lis 2018 10:56:52

Kniha chudoby

Z němčiny přeložil František Drtikol v r. 1936.

To jsem slyšel. Onoho času dlel Vznešený u Sávatthí ve východním háji na terase Migárovy matky.

Tu odebral se ctihodný Ánando jednoho večera po ukončení koncentrace tam, kde meškal Vznešený, pozdravil uctivě a sedl si stranou. Sedě stranou, pravil ctihodný Ánando takto k Vznešenému:

Jednou, ó Pane, dlel Vznešený v krajině Sákjů u Nagarakarn, hradu v území Sákjů. Tenkrát jsem, ó Pane, od Vznešeného sám slyšel, sám porozuměl, co chudoba je, Ánando, v tom čase jsem nejvíce poznal.

Slyšel jsem, ó pane, dobře, správně jsem srozuměl, správně pamatoval, správně podržel? Zajisté jsi, Ánando, správně slyšel, správně srozuměl, správně pamatoval, správně podržel. Jako tenkráte, Ánando, tak i dnes, co chudoba jsem nejvíce poznal. Jako asi, Ánando, tato terasa Migárovy matky je bez slonů, krav, koňů, bez zlata a stříbra, bez společnosti žen a mužů a vykazuje jen bohatství zástupem mnichů jako jediným předmětem, tak rovněž také, Ánando, zanechal mnich myšlenku "vesnice", zanechal myšlenku "člověk", vezme myšlenku "les" jako jediný předmět. V myšlence "les" povznese se mu srdce, mysl, rozjasní se, rozveselí se, ukonejší se, uklidní se. Tak pozná rozdělení, která z myšlenky "vesnice" povstávají, ta tu nejsou, rozdělení, která z myšlenky "člověk" povstávají, ta tu nejsou a jen jedno rozdělení zůstává, totiž myšlenka "les" jako jediný předmět. On ví: chudším stal se tento druh myšlení o myšlenku "vesnice", ví: chudším se stal tento způsob myšlení o myšlenku "člověk" a jen jediné bohatství vykazuje myšlenkou "les" jako jediným předmětem. O co pak tady méně jest, o to vidí se chudším, a co tady ještě zbývá, o tom ví: zůstává to, zůstává ono. Tak tedy, Ánando, sestoupí ta pravá, nezničitelná, veskrze čistá chudoba na něj. Dále pak, Ánando, zanechal mnich myšlenku "člověk", zanechal myšlenku "les", vezme myšlenku "země" jako jediný předmět. V myšlence "země" povznese se mu srdce, rozveselí se, ukonejší, uklidní se. Asi tak, Ánando, jako kůže z býka nožem dobře oškrábána, dobře uhlazená, rovněž tak, Ánando, mnich, co na této zemi je jako vyvýšeniny a prohlubiny, řeky, pustá a lesnatá území, vrchy a údolí, to vše ze své duše vypustil. Myšlenku "země" vezme jako jediný předmět. V myšlence "země" povznese se mu srdce, rozveselí se, ukonejší, uklidní se. Tak pozná rozdělení, která z myšlenky "člověk" povstávají, ta tu nejsou, rozdělení, která z myšlenky "les" povstávají, ta tu nejsou, jen jedno rozdělení zůstalo, totiž myšlenka "země" jako jediný předmět. On ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "les" a jen jediné bohatství vykazuje myšlenkou "země" jako jediným předmětem. O co pak tady méně jest, o to vidí se chudším. A co tady ještě zbývá, o tom ví: zůstává toto, zůstává ono. Tak tedy, Ánando, sestoupí tato pravá, nezničitelná, veskrze čistá chudoba na něj. Dále pak, Ánando, zanechal mnich myšlenku "les", myšlenku "země", myšlenku "neomezená sféra prostorová" vezme jako jediný předmět. V myšlence "neomezená sféra prostorová" povznese se mu srdce, rozveselí se, ukonejší, uklidní se. Tak pozná rozdělení, která z myšlenky "les" povstávají, ta tu nejsou, rozdělení, která z myšlenky "země" povstávají, ta tu nejsou a jen jedno rozdělení zůstává, totiž myšlenka "neomezená sféra prostorová" jako jediný předmět. On ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "les", chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "země" a jen jediné bohatství vykazuje myšlenkou "neomezená sféra prostorová" jako jediným předmětem. A o co méně tady je, o to vidí se chudším, a co tady ještě zůstalo, o tom ví: zůstává toto, zůstává ono. Tak tedy, Ánando, sestoupí tato pravá, nezničitelná, veskrze čistá chudoba na něj.

Dále pak, Ánando, zanechá mnich myšlenku "země", zanechá myšlenku "neomezená sféra prostorová", myšlenku "neomezená sféra vědomí" vezme jako jediný předmět. V myšlence "neomezená sféra vědomí" povznese se mu srdce, rozveselí se, ukonejší, uklidní se. Tak pozná rozdělení, která povstávají z myšlenky "země", ta tu nejsou, rozdělení, která povstávají z myšlenky "neomezená sféra prostorová", ta tu nejsou a jen jedno rozdělení zůstalo, totiž myšlenka "neomezená sféra vědomí" jako jediný předmět. On ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "země", ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "neomezená sféra prostorová" a jen jediné bohatství vykazuje myšlenkou "neomezená sféra vědomí" jako jediný předmět. O co tady tedy méně jest, o to vidí se chudším. A co tady ještě zůstalo, o tom ví: zůstává toto, zůstává ono. Tak tedy Ánando sestoupí tato pravá, nezničitelná, veskrze čistá chudoba na něj.

Dále pak, Ánando, zanechal mnich myšlenku "neomezená sféra prostorová", zanechal myšlenku "neomezená sféra vědomi", myšlenku "sféra nebytí" vezme jako jediný předmět. V myšlence "sféra nebytí" se mu povznese srdce, rozveselí se, ukonejší se, uklidní. Tak pozná rozdělení, která povstávají z myšlenky "neomezená sféra prostorová", ta tu nejsou, rozděleni, která povstávají z myšlenky "neomezená sféra vědomí ta tu nejsou a jen jedno rozdělení zůstalo, totiž myšlenka "sféra nebytí" jako jediný předmět. On ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "neomezená sféra prostorová", ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "neomezená sféra vědomí" a jen jediné bohatství vykazuje myšlenkou "sféra nebytí" jako jediný předmět. O co tady tedy méně jest, o to vidí se chudším. A co tady ještě zůstalo, o tom ví: zůstává toto, zůstává ono. Tak tedy, Ánando, sestoupí tato pravá, nezničitelná, veskrze čistá chudoba na něj.

Dále pak, Ánando, zanechal mnich myšlenku "neomezená sféra vědomí", zanechal myšlenku "sféra nebytí", myšlenku "rozhraní možného vnímání" vezme jako jediný předmět. V myšlence "rozhraní možného vnímání" povznese se mu srdce, rozveselí se, ukonejší, uklidní se. Tak pozná rozdělení, která povstávají z myšlenky "neomezená sféra vědomí", ta tu nejsou, rozděleni, která povstávají z myšlenky "sféra nebytí" ta tu nejsou a jen jedno rozdělení zůstává, totiž myšlenka "rozhraní možného vnímání" jako jediný předmět. On ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "neomezená sféra vědomí", chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "sféra nebytí" a jen jediné bohatství vykazuje myšlenkou "rozhraní možného vnímání" jako jediný předmět. O co tady tedy méně jest, o to vidí se chudším. A co tady ještě zůstalo, o tom ví: zůstává toto, zůstává ono. Tak tedy, Ánando, sestoupí tato pravá, nezničitelná, veskrze čistá chudoba na něj.

Dále pak, Ánando, zanechal mnich myšlenku "sféra nebytí", zanechal myšlenku "rozhraní možného vnímání", duchovní jednotu bez představy vezme jako jediný předmět. V duchovní jednotě bez představy povznese se mu srdce, rozveselí se, ukonejší, uklidní se. Tak pozná: rozdělení, která povstávají z myšlenky "sféra nebytí", ta tu nejsou, rozdělení, která povstávají z myšlenky "rozhraní možného vnímání", ta tu nejsou a jen jedno rozdělení tady zůstalo, totiž toto tělo zde, zatížené šesti smysly, jako podmínka života. On ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "sféra nebytí", ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "rozhraní možného vnímání" a jen jediné bohatství vykazuje toto tělo zde, zatížené šesti smysly, jako podmínka života. O co tady tedy méně jest, o to vidí se chudším. A co tady ještě zůstalo, o tom ví: zůstává toto, zůstává ono. Tak tedy, Ánando, sestoupí tato pravá, nezničitelná, veskrze čistá chudoba na něj.

Dále pak, Ánando, zanechal mnich myšlenku "sféra nebytí", zanechal myšlenku "rozhraní možného vnímání", duchovní jednotu bez představy vezme jako jediný předmět. V duchovní jednotě bez představy povznese se mu srdce, rozveselí se, ukonejší, uklidní se. Tak pozná: také tato duchovní jednota je složená, je dohromady vymyšlená: co ale je dohromady složeno, dohromady vymyšleno, to je proměnlivé, musí zaniknouti, to poznává. V takovém vědění, v takovém poznání odpoutá se mu srdce od bludu přání, odpoutá se mu srdce od bludu bytí, odpoutá, se mu srdce od bludu nevědomosti. V osvobozeném je osvobození, toto poznání vyvstane. "Zničeno jest zrozování", ukončena askeze, vykonáno dílo, není více tento svět. Tak pozná: rozděleni, která povstávají z bludu přání, ta tu nejsou, rozdělení, která povstávají z bludu nevědomosti, ta tu nejsou a jen jedno rozdělení tady zůstává, totiž toto tělo zde, zatížené šesti smysly, jako podmínka života. On ví: chudším stal se tento způsob myšlení o blud přání, ví: chudším stal se tento způsob myšlení o blud bytí, ví: chudším stal se tento způsob myšlení o blud nevědomosti a jen jedno bohatství vykazuje toto tělo zde, zatížené šesti smysly, jako podmínka života. O co tedy tady méně jest, o to vidí se chudším, a co tady ještě zůstalo, o tom ví: zůstává toto, zůstává ono. Tak, Ánando, sestoupí tato pravá, nezničitelná, veskrze čistá, nejvyšší chudoba na něj.

Kdo v minulých časech, Ánando, jako asket nebo kněz si získal veskrze čistou, nejvyšší chudobu, získal si tuto veskrze čistou, nejvyšší chudobu právě jako asket nebo kněz. Kdo v příštích časech, Ánando, získá veskrze čistou nejvyšší chudobu, získá právě tuto veskrze čistou nejvyšší chudobu. Kdo v tomto čase, Ánando, získá veskrze čistou, nejvyšší chudobu jako asket nebo kněz, ten získá právě tuto veskrze čistou, nejvyšší chudobu. Proto tedy, Ánando: chtějme veskrze čistou, nejvyšší chudobu si vydobýti. Tak máte se cvičiti.

Tak pravil Vznešený. Spokojen těšil se ctihodný Ánando ze slova Vznešeného.
http://silamoudrosti.unas.cz/cs/texts/k ... oby_cs.php

Re: Franta Drtikol

Příspěvek od Návštěvník » pát 12. led 2018 9:24:21

Zajímavý a svérázný je popis unikátního zážitku, který pro mnohé znamená cíl duchovní cesty, jehož dosažení je však dáno mizivému počtu vyvolených:"A viděl Bůh, že je to dobré - tím jsem začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy začal jsem považovat vše za dobré, neboť On to učinil. Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko. Byla to naprostá katastrofa. Celý svět, celé mé vědění, celé mé já se rozbilo na cimprcampr, že z toho byl úplný otřes, zemětřesení. A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít. Prostě - vyhodit sama sebe, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, touhou, plány, se všemi ctnostmi i nectnostmi, hříchy a dobrými skutky - to jest, změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí.

Ten večer, když to přišlo, v okamžiku jsem věděl, poznal, cítil, prožil najednou, co je to Bůh Otec, Bůh Matka, Bůh Syn, Bůh Duch svatý. Byl jsem v tu chvíli všechno najednou. Prožívaje to celé, nejkrásnější přitom bylo, že jsem se na to díval, jako bych stál nad tím vším. A tu jsem poznal, že To, co se dívá na to vše, je ryzí Božství a že Bůh Otec, Matka, Syn a Duch svatý jsou jen vlastnosti Božství, kterými tvoří vše. - Tak je to ohromně jednoduché. Viděl jsem, že není začátku, ani konce, není minulosti, ani budoucnosti, že je jen věčné T e ď. - Hříchy se smyly samy sebou. Viděl jsem, že jsem nikdy nehřešil, že to, co jsem považoval za hřích, bylo jen moje vědomí, moje myšlenky, mé stanovisko. A smyl jsem karmu. Nebyla. - Byl to blesk, který mě zasáhl. Viděl jsem, že když přestanu myslit osobnostně a dosadím Jeho Vědomí, tak počne sám od sebe Jeho Život a Jeho Vědomí působit. A viděl jsem, co je Boží Chudoba, že v Něm nic není, že v Něm nic nemáme hledat. Nic takového, co se může vymyslet, co se může pociťovat, nýbrž že je Božství onou Příčinou toho všeho a že zůstanu vždy nedotčen vším tím děním, že zůstanu divákem, ať se děje, co se děje. A tu přišla koruna všeho - totiž že Bůh je stav. Stav naprostého Nic, kteréž je Vše, které spočívá Samo v Sobě, které Sama Sebe v Sobě poznává. Vše, co jsem nemohl pochopit v evangeliu, v Bhagavad Gítě , vše to se mi ujasnilo. A byl jsem vše a vše jsem žil, právě že jsem byl Absolutní Nic. A tak vířilo při plném vědomí, při pokuřování viržinčička Poznání. To zaseté sémě začalo růst a žít. A žije dodnes."

http://pi-centrum.e-shoper.net/clanky/1 ... zivotopis/

Re: Franta Drtikol

Příspěvek od Návštěvník » čtv 06. úno 2014 17:33:11

"Člověk se nesmí stát hlídačem vlastních smyslů.

Musí se na to moudře.

Musí poznat, že za tím vším, za těmi smysly, za tím bděním něco je - Něco!"

FD

Re: Franta Drtikol

Příspěvek od Návštěvník » stř 05. úno 2014 12:02:02

Sílu, kterou chce Bůh námi projevit
musíme si najít sami ve svém nitru
pokorou, odevzdaností, láskou,
vyprázdněním nitra od žádosti a vůle naší
a mlčením a pak najdeme svého Boha

FD

Re: Franta Drtikol

Příspěvek od Návštěvník » úte 04. úno 2014 14:33:31

Hlavní věc je
intuitivně žít
nedělat si žádná pravidla
neb to jsou pouta

FD

Re: Franta Drtikol

Příspěvek od Návštěvník » úte 04. úno 2014 14:04:02

Fráňa Drtikol - mystická cesta (dokument)

Fotograf František Drtikol - Objevný portrét světoznámého umělce

Slavný český fotograf tvořící v letech 1901 až 1935. Proslavil se zejména svými portréty a akty ve stylu pozdní secese, později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky, ale také svou duchovní praxí východních učení, především buddhismu. Je právem označován za patriarchu českého buddhismu.

Poslední vůle Františka Drtikola: "Jest jen jediná pravda, a to jest Pravda. Nikoliv moje pravda, nebo nějaká jiná, ale čistá Pravda.
Jinak hleďte co nejdříve na moji formu zapomenout, ale nezapomeňte, co jsem vás všechny učil. Slova, která jsem mluvil, ať ve vás obživnou. Jinak mě nikde nehledejte - jsem všude - také tedy ve vás - v Učení."

28 minut, Česká televize 2001


http://vimeo.com/31835830 :)

Re: Franta Drtikol

Příspěvek od Návštěvník » úte 04. úno 2014 13:19:51

Eduard Tomáš, Drtikolův žák - o Fráňovi:

Franta Drtikol

Příspěvek od Návštěvník » úte 04. úno 2014 10:38:03

SÍLA MOUDROSTI

Fráňa Drtikol - Životopis

František Drtikol

Je nazýván Patriarchou českého buddhismu

1883 narodil se v Příbrami v rodině živnostníka jako třetí dítě (po dvou sestrách). Žije zde až do r. 1910. Vyrůstá v katolickém prostředí v blízkosti monumentální Svaté Hory, což má na Františka vliv, který se později projevuje i v jeho tvorbě.

Odmalička maluje, má výrazné nadání a vztah k malbě jej provází celý život.

Přibližně r. 1895 čte první filosofické texty, které významně ovlivňují jeho další život. Nepřijímá slepě a nekriticky víru svého okolí a školy, ale zvolna započíná se svým hledáním.

1898 nastupuje do učení na fotografa v ateliéru Antonína Mattase (po obecné škole a nižším gymnasiu v Příbrami).

1901 začíná s vlastní fotografickou tvorbou.

1901-03 studuje fotografickou školu "Lehr und Versuchsanstalt für Photographie" v Mnichově.

1903 nastupuje do svých prvních zaměstnání - nejprve velice krátce v Karlsruhe, pak ve Švýcarském Churu, poté je opět krátce zaměstnán v Turnově u Grána a nakonec i v Praze u fotografa Faixe.

1904 nastupuje na tři roky na vojnu.

1907 po návratu z vojny otevírá ateliér nejprve v rodné Příbrami, kde končí neúspěchem a r. 1910 odchází do Prahy, kde téhož roku otevírá zprvu malý ateliér, který pak opouští, aby otevřel nový.

1911 vydává společně s Ing. Augustinem Škardou dílo Z dvorů a dvorečků staré Prahy, jež pozůstávalo z 50 olejotisků

1912 spolu s Ing. Augustinem Škardou otevírá v Praze ve Vodičkově ulici č. 7 ateliér, který je v činnosti až do r. 1935. Toto místo se stává centrem uměleckého dění Prahy. Zde fotografuje velikány té doby – politiky, filosofy, umělce apod. (mezi jinými Masaryka, Beneše, Muchu, Destinovou, Demla, Sovu, Machara, Jiráska, Janáčka, Suka, Martinů, Vojana, M. Gorkého, H. Manna, P. Valéryho, R. Thákura a množství další), ale také se věnuje umělecké fotografii, která mu v této době přinesla světový věhlas a množství ocenění. Je průkopníkem fotografie ženského aktu. Své fotografie vystavuje po celém světě.

Z tohoto období jsou dochovány první zápisky jeho reflexivních a filosofických úvah. Nejspíš právě někdy v té době se stává členem Theosofické společnosti, kde se blíže obeznamuje s východními filosofiemi. Dopisuje si s Ladislavem Klímou apod.

Před I. světovou válkou a během ní (1913-1918) se dvoří Elišce Janské.

1914 odveden do války, slouží v Benešově (a r. 1918 krátce i v Hartbergu), kde zůstává až do jejího konce. Jeho služba mu umožňuje i celkovou rekapitulaci své životní dráhy i prvních mystických zkušeností. Píše množství dopisů Elišce Janské a své úvahy postupně zapisuje do tří deníků. V této době nefotografuje, zabývá se především kresbou, a také píše (např. i poezii). 1918 vrací se ještě před koncem války pod záminkou ošetřování v nemocnici do svého ateliéru, fotografuje státníky nově vznikající Československé republiky.

1920 žení se s uměleckou tanečnicí Ervinou Kupferovou.

1921 narodila se jim dcera Ervina.

1921 z ateliéru odchází jeho společník Ing. Škarda.

Tou dobou se dostává skrze Weinfurterovu knihu Ohnivý keř (1923) na Cestu - tedy k pravidelné každodenní duchovní praxi. (Krátce je také členem mystického spolku Psyché, spolku praktických mystiků, oficiálně založeného r. 1929 po několika letech neformální existence.)

1924 dosahuje prvních významných výsledků při praxi buddhismu a jóg.

1925 dostává cenu Grand Prix na Mezinárodní výstavě moderního dekorativního a průmyslového umění v Paříži

1926 se nechali s manželkou odloučit. Ervina odjíždí do Ruska, kde dostává angažmá v Charkovském divadle. Vrací se r. 1929. Dcera se s otcem setkává až v 50. létech, a to pouze několikrát.

1928 na konci roku přichází Poznání. V jednom dopise o tom píše: "A byl jsem vše a vše jsem žil, právě (proto), že jsem byl absolutní Nic." Jeho žák, František Hein, se ho na to po mnoha letech ptá: "Kdy jsi Toho dosáhl plynule? A Fráňa odpovídá: Myslím, že to bylo v devětadvacátém a stalo se mně to na Václavském náměstí. A už To neodešlo..."

kolem roku 1930 vznikají jím diktované zápisky nazvané Oči široce otevřené, jež jsou věnované jeho fotografickému umění.

1930-35 v době světové krize, kdy se mu, dle jeho slov, v ateliéru obchody nedaří, pořádá kurzy pro fotoamatéry.

Spolupracuje s Universalií, společností českých hermetiků (založenou 1927), kde později (r. 1938) vydává své překlady textů tibetského buddhismu - např. Jógu Velkého symbol (Mahamudra), a Jógu prázdnoty).

1932 znovu se po letech naplno vrací k malování.

1935 zavírá ateliér, prodává jej, aby splatil své dluhy z období světové krize, stěhuje se do ústraní do pronajaté vily na Spořilově, kde se věnuje malířství, meditaci, duchovním vědám, překladům a předávání Učení dalším hledajícím a žákům. Dále se živí především prodejem svých maleb.

Překládá svoje první texty, včetně textů mahájánového buddhismu, prvních u nás. Tyto překlady se během následujících desetiletí šíří samizdatem. Sám studuje duchovní texty v němčině již od mládí. Jeho světový věhlas mu však nyní pomáhá sehnat nejnověji objevené a orientalisty studované texty.

Ve svém životopise později říká: "Vrátil jsem se ke staré lásce své, k malování... zabýval jsem se filosofií, jak západní, tak východní, jak křesťanskou, řeckou, tak indickou, tibetskou a čínskou. Mnohé věci jsem přeložil, některé Upanišády a některá díla tibetská."

1935 prochází znovu celou Cestu, zkoumá a analyzuje všechny filosoficko-náboženské systémy, aby nalezl nejpřímější Učení pro ostatní, jímž se nakonec definitivně stává komplex buddhistických učení (od theravády přes mahájánu a tantrismus vadžrajány až po Šankarovu advaitu), jehož ústřední praxí je systém buddhistické kundaliní jógy, který již dříve sám praktikoval a učil.

1937-1939 k němu dochází jeho žák J. Hešík

1938 publikuje Alois Trčka pod vlastním jménem (s drobnými úpravami) jeho překlad Bardo Thedol - Tibetská kniha mrtvých.

1938 vychází jeho fotografická monografii Žena ve světle - výběr 46 aktů.

1942 podruhé se žení. Bere si Jarmilu Rambouskovou, svoji žákyni, která u něho již řadu let pracuje a stará se mu o domácnost.

1942 daruje svůj fotografický odkaz Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze.

od r. 1942 k němu dochází jeho žák František Hein.

od r. 1944 k němu dochází jeho žák Evžen Štekl.

1945 se na Spořilově aktivně účastní Pražského povstání.

1945 po Osvobození vstupuje do KSČ (1. června), podílí se na obnově poválečné Republiky. Např. dobrovolných brigád se účastní až do pozdního stáří.

Heinův žák - Zdeněk Jaroš, který sám znal Fráňu jako Mistra a znal i sílu jeho vlivu, o tom říká: "Drtikolovo členství v KSČ - to bylo dáno jeho velikým a otevřeným srdcem, umožňovalo mu to dobrovolnou obětavou práci pro blaho ostatních. A že zrovna KSČ? - Ta tohle všechno nabízela, taková byla doba."

1945-46 se na krátký čas vrací k výuce fotografie (je profesorem na grafické škole).

od r. 1956 k němu dochází jeho žák Rostislav Obšnajdr.

1959 umírá jeho manželka Jarmila. V době, kdy mu jeho zdravotní stav již neumožňuje samostatný pohyb, je upoután na lůžko a odkázán na pohyb pouze na vozíku, se o něj začíná starat Anička Soukupová - jeho poslední žačka.

1959 dosahuje Poznání jeho žák Evžen Štekl.

1961 Fráňa vědomě odchází... František Hein o tom ve své vzpomínce píše: "Oč snažili se a vždy znovu snaží ve všech časech mnozí ušlechtilí synové a dcery všech národů a ras, to bylo Fráňovi Drtikolovi dopřáno. Odešel, vědomě přemístiv vědomí, odpoutav se od smrtelné schránky. Přetnuv okovy - vnořil se v Nenávratno, neboť již ve zjevu viditelném byl tichým Myslitelem, v přirozeném stavu spočívajícím."

Dovětek k životopisu:

1972-73 pořádá Anna Fárová výstavu Drtikolova fotografického odkazu v UPM, kterou tak znovuobjevila autora pro současnost. Zároveň vydává i katalog k této výstavě Fotograf František Drtikol

1986 vychází v Mnichově v nakladatelství Schirmer-Mosel monografie Anny Fárové Frantisek Drtikol - Photograph des Art Deco. František Drtikol je znovu presentován jako umělec světového formátu a zakládající osobnost stylu Art Decco ve fotografii. Většina budoucích knih o Františku Drtikolovi a jeho umělecké tvorbě čerpá právě z této monografie.

1988 Po něm astronom Miloš Tichý pojmenoval palnetku, kterou toho roku objevil jeho kolega Antonín Mrkos v Obseravtoři na Kleti. Planetka nese označení 1988 AK1 a je nazvána 4671 Drtikol.

1992 vydává Evžen Štekl knihu vzpomínek na Fráňu Drtikola a jeho buddhistické Učení - SÍLU MOUDROSTI. Touto knihou představuje systém buddhistické kundaliní jógy - Učení, jež Fráňa předával svým žákům. 2. vydání 1994, dotisk 1999.

1993 publikuje Karel Funk pod názvem Mystik a učitel František Drtikol nekompletní opis samizdatu Františka Heina František Drtikol - Osobnost a dílo.

1998 pořádá Stanislav Doležal v Galerii Rudolfinum v Praze výstavu všech Fráňových obrazů, jíž byla poprvé v celé šíři představena a zhodnocena jeho malířská tvorba a dána do souvislosti s jeho tvorbou fotografickou. R. 2001 zakládá nakladatelství a vydavatelství Svět, které se orientuje právě na umělecký odkaz FD a v následujících letech vydává řadu knih a pořádá výstavy po celé Evropě.

2004 vydává Stanislav Doležal knihu František Drtikol - Duchovní cesta.

2005 vytváří Evženův žák Jan Lípa, za pomoci dalších žáků a hledajících, tento web a společně s Pavlem Šolcem na něj umísťuje SÍLU MOUDROSTI.

http://silamoudrosti.unas.cz/cs/fd_cv_cs.php

Nahoru