Drtikolovo Samádhi

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je vypnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Rozšířit náhled Přehled tématu: Drtikolovo Samádhi

Re: Drtikolovo Samádhi

Příspěvek od Návštěvník » čtv 17. čer 2021 11:05:44

„Nikde mě nehledejte, jsem všude, také tedy ve vás.“ (František Drtikol)

Re: Drtikolovo Samádhi

Příspěvek od Návštěvník » čtv 17. čer 2021 6:19:06

Když chci něco rozřešit, nebudu o té věci přemýšlet, budu o ní mlčet. (František Drtikol)



Chyba je, že si myslíme, že na cestě k Bohu je nějaká poušť, suchota atd. Není žádná. To jsou jen naše myšlenky a naše rozumování, které si vytváří takovou past. (František Drtikol)



Každý čin, ať dobrý, nebo zlý, každá myšlenka, slovo, vyzáří do prostoru, opíše kruh a vrací se zpátky do bodu, odkud vyšel. Toť karma. (František Drtikol)



Prostě žít a ne se nutit do života. (František Drtikol)



Mluví-li se o někom, ať už jakýmkoliv způsobem, tu jaksi se duše ztotožňuje s tou osobou a bere veškeré ty vlastnosti o kterých se mluví na sebe. A tím se poskvrňuje vlastní duše a přitahuje ony vlastnosti k sobě a stává se jimi. (František Drtikol)



A najednou pozorujete, že vše pracuje pro vás, všichni lidi, okolnosti, počasí atd. Jen být oddaný a tichý a žít v Jeho přítomnosti. (František Drtikol)



Když je všechno Já, tak si přece nebudu ubližovat. (František Drtikol)

Re: Drtikolovo Samádhi

Příspěvek od Návštěvník » úte 16. bře 2021 13:39:45

„Všichni velcí Zasvěcenci hudou stejnou písničku, jeden moll, druhý dur. Porovnáme-li různé výroky, jak lze dosáhnout Pravdy, máme dojem, jako kdyby to říkal nebo psal vždy jen jediný a ten samý člověk. Říkají „poznej sama sebe“ – „zapři sebe sama“ – „ztrať duši“ – „buď chudý duchem“ – „Království Boží je ve vás“ – „ vy bohové jste“ – napřed hledejte Království Boží, vše ostatní vám bude přidáno“… Mlčení, Mlčení, Mlčení“ – „nic nechtít“ – „nic nemít“ – „nic nevědět“ – myslet, jest být raněn“ – myslet, jest být raněn“ – „ovládnout myslící princip.“ „Já a můj Otec v Nebesích Jedno jsme. „ Království Boží jestiť ve vás! – Vy Bohové jste.“

„Tu pak musím se snažit ze vší energie mysli, se vší touhou, láskou v Duši, srdcem, tělem, zkrátka - celým svým já – dosáhnouti plně Vědomí těchto výroků. – Tj. zástavením celého bytí svého, celého života svého na Boha, a pak to hlavně, naprosté mlčení. Mlčení skutkem, slovem, myšlenkama. Přeměnit (nebo vyhodit) lidské vědomí, že jsem oddělená bytost od Něj, že jsem něco jiného než On. Proto nemyslet na Boha, ale myslet jím – Bohem. Co jsou mi platný veškerá vidění, veškeré tak zvané stavy, když nemam to Vědomí Jednoty a když pořád musím říkat ty a já, modlit se, prosit a žvanit.“

„To, co nazýváme bytostí, jedincem, osobou, je ve skutečnosti proměnlivý proces spojování mentálních a fysických jevů, nemající žádnou vlastní existenci.“

Nirvána - „Toto je vskutku ta nejvyšší ušlechtilá moudrost: vědět, že vyvanulo všechno utrpení. Toto je vskutku
ten nejvyšší ušlechtilý klid a mír: utišeni chtivosti, nenávisti a klamu."

Samotný prožitek nirvány je nejvyšším štěstím a nevýslovným blahem oproti pomíjivým samsárickým radostem.
Buddha se na jednom místě vyjadřuje výjimečně o charakteristice nirvány, což je „nezrozené, nevzniklé, nestvořené, nezformované. A kdyby toto nebylo, nebyl by možnost uniknout ze světa zrozeného, vzniklého, stvořeného a zformovaného.“

Re: Drtikolovo Samádhi

Příspěvek od Jana » ned 17. bře 2019 12:03:54

František Drtikol: A viděl Bůh, že je to dobré

A viděl Bůh, že je to dobré – tím jsem tedy začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy jsem začal považovat vše za dobré, neb On to učinil.

Svět na cimpr campr

Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mne potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko.

Byla to naprostá katastrofa. Celý svět, celé mé vědění, celé mé já se rozbilo na cimpr campr, že z toho byl úplný otřes, zemětřesení. A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít. Prostě – vyhodit sebe sama, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, s touhou, plány, se všemi ctnostmi a nectnostmi, hříchy a dobrými skutky – to jest změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí.

Bůh je stav

Ten večer, když to přišlo, v okamžiku jsem viděl, poznal, cítil, prožil najednou, co je to Bůh Otec, Bůh Matka, Bůh Syn, Bůh Duch svatý. Byl jsem v tu chvíli všechno najednou. Prožívaje to celé, nejkrásnější přitom bylo, že jsem se na to díval, jako bych stál nad tím vším. A tu jsem poznal, že To, co se dívá na to vše, je ryzí Božství a že Bůh Otec, Matka, Syn a Duch svatý jsou jen vlastnosti Božství, kterými tvoří vše. Tak je to ohromně jednoduché.

Viděl jsem, že není začátku, není konce, není minulosti ani budoucnosti, že je jen věčné T E Ď. – Hříchy se smyly samy sebou. Viděl jsem, že jsem nikdy nehřešil, že to, co jsem považoval za hřích bylo jen moje vědomí, moje myšlenky, mé stanovisko. A smyl jsem karmu. Nebyla. – Byl to blesk, který mě zasáhl. Viděl jsem, že když přestanu myslit osobnostně a dosadím Jeho Vědomí, tak počne sám od sebe Jeho Život a Jeho Vědomí působit. A viděl jsem, co je Boží Chudoba, že v Něm nic není, že v Něm nic nemáme hledat. Nic takového, co se může vymyslit, co se může pociťovat, nýbrž že je Božství onou Příčinou toho všeho a že zůstanu vždy nedotčen vším tím děním, že zůstanu divákem, ať se děje, co se děje.

A tu přišla koruna všeho – totiž že Bůh je stav. Stav naprostého Nic, kteréž je Vše, které Spočívá Samo v Sobě, které Sama Sebe v Sobě poznává. Vše, co jsem nemohl pochopit v evangeliu, v Bhagavad Gítě, vše to se mi ujasnilo. A byl jsem vše a vše jsem žil, právě, že jsem byl absolutní Nic.

A tak vířilo při plném vědomí, při pokuřování viržinčička Poznání. To zaseté sémě začalo růst a žít. A žije dodnes.

František Drtikol
V Praze roku 1940


Výňatek z poslední vůle Františka Drtikola

"Jinak hleďte co nejdříve na moji formu zapomenout, ale nezapomeňte, co jsem vás všechny učil. Slova, která jsem mluvil, ať ve vás obživnou. Jinak mě nikde nehledejte - jsem všude - také tedy ve vás - v Učení."

Drtikolovo Samádhi

Příspěvek od Miri » sob 09. bře 2019 22:35:34




Jen se mi k tomu nadpisu: "Bůh je, kam ho vpustíme"
chce říct, že je i tam, kam ho nevpustíme. Je všude a nečeká na nás :-)

Nahoru