od Návštěvník » úte 04. úno 2014 11:00:22
Psycholožka Virginia Satirová, autorka Knihy o rodině, na toto téma říká: "Když lidé sami sebe hodnotí nízko, očekávají, že je druzí budou podvádět, ušlapávat a podceňovat. Všude vidí nebezpečí a mají sklon k podceňování a ponižování ostatních. Ten, kdo sám sebe neumí mít skutečně rád, je střídavě ponížený a tyranský. Svaluje vinu za své jednání na druhé lidi.
Mnoho lidí, manažery nevyjímaje, oceňuje samo sebe pro své schopnosti a výsledky, ale nemá se rádo, protože hluboko v nevědomí mají uloženy odsuzující výroky a odmítavé postoje svých rodičů, učitelů, životních partnerů, nadřízených a mnoha dalších. Takoví lidé ani nevědí o své nízké sebeúctě, ale jejich chování a prožívání ji vyjadřuje. Jsou ve své mysli přesvědčeni, že mají vysoké sebehodnocení a tím i sebeúctu a vůbec nemají tušení o bojácném a bolavém já, tam hluboko uvnitř, které je celé sevřené, plné nedůvěry v sebe i ostatní. Pro tu nedůvěru musí s ostatními lidmi neustále soupeřit a nedokáží spolupracovat. Mají naprosto neuvědomovaný pocit, že spolupráce by pro ně byla nevýhodná - vždyť přece každý se stará pouze o sebe. Předstírání vysoké sebeúcty je někdy tak mistrné, že osoba dokáže přesvědčit o své vysoké sebeúctě sebe samu i většinu lidí kolem sebe.
Vysoká sebeúcta, kterou má jen malé procento populace (jedno až čtyři procenta), může být výsledkem výchovy, lze ji však získat i později. Vyrovnaným člověkem se stane ten, kdo najde sám sebe - objeví, kdo je, co umí, vyzná se ve svých potřebách a pocitech, umí přijmout sebe i ostatní takové, jací jsou. Takový člověk objeví svoji vlastní duši a tím i lidskost. Základem vyrovnanosti je přiměřená sebeúcta."
https://www.google.cz/#q=%C3%9Acta%2C+s ... a+autoritaPsycholožka Virginia Satirová, autorka Knihy o rodině, na toto téma říká: "Když lidé sami sebe hodnotí nízko, očekávají, že je druzí budou podvádět, ušlapávat a podceňovat. Všude vidí nebezpečí a mají sklon k podceňování a ponižování ostatních. Ten, kdo sám sebe neumí mít skutečně rád, je střídavě ponížený a tyranský. Svaluje vinu za své jednání na druhé lidi.
Mnoho lidí, manažery nevyjímaje, oceňuje samo sebe pro své schopnosti a výsledky, ale nemá se rádo, protože hluboko v nevědomí mají uloženy odsuzující výroky a odmítavé postoje svých rodičů, učitelů, životních partnerů, nadřízených a mnoha dalších. Takoví lidé ani nevědí o své nízké sebeúctě, ale jejich chování a prožívání ji vyjadřuje. Jsou ve své mysli přesvědčeni, že mají vysoké sebehodnocení a tím i sebeúctu a vůbec nemají tušení o bojácném a bolavém já, tam hluboko uvnitř, které je celé sevřené, plné nedůvěry v sebe i ostatní. Pro tu nedůvěru musí s ostatními lidmi neustále soupeřit a nedokáží spolupracovat. Mají naprosto neuvědomovaný pocit, že spolupráce by pro ně byla nevýhodná - vždyť přece každý se stará pouze o sebe. Předstírání vysoké sebeúcty je někdy tak mistrné, že osoba dokáže přesvědčit o své vysoké sebeúctě sebe samu i většinu lidí kolem sebe.
Vysoká sebeúcta, kterou má jen malé procento populace (jedno až čtyři procenta), může být výsledkem výchovy, lze ji však získat i později. Vyrovnaným člověkem se stane ten, kdo najde sám sebe - objeví, kdo je, co umí, vyzná se ve svých potřebách a pocitech, umí přijmout sebe i ostatní takové, jací jsou. Takový člověk objeví svoji vlastní duši a tím i lidskost. Základem vyrovnanosti je přiměřená sebeúcta."
https://www.google.cz/#q=%C3%9Acta%2C+sebe%C3%BActa+a+autorita