od Návštěvník » stř 13. lis 2013 11:21:17
"Ten kdo je pozorný, je také v souladu se vším, co dělá. A je na to soustředěný. Spojuje sám sebe se vším, čeho se dotýká. Je ale soustředěný i sám v sobě. Sjednocuje v sobě to, co má jinak odstředivou tendenci. Nepřipustí nesoustředěnost, nýbrž je sám v sobě a v kontaktu se sebou i s tím, co je. Má to něco společného s jemností. Jemný člověk je v dobrém souladu s ostatními. Žije s nimi v pokoji. Vnímá jednotu se vším, co dělá a čeho se dotýká.
Jemný je ten, kdo dokáže být ve společnosti sebe samého, s nejrůznějšími potřebami a přáním své duše, se svými vášněmi a emocemi. Jemný člověk žije v míru i s protiklady v svém srdci. Jedná jemně s lidmi okolo sebe, protože k nim cítí vnitřní pouto. Ten, kdo je ve vztahu s věcmi a s lidmi, si osvojuje jemnost. Nepotřebuje se chránit před hrubostí a tvrdostí. Pozornost pramení z jeho jemnosti a z jeho vztahu k věcem, k sobě samému i k druhým lidem. Je projevem jeho pocitu sounáležitosti.
Mírnost a pozornost jsou dvěma tvářemi téhož. Jsem pozorný k danému okamžiku. Mám v úctě každý závan vzduchu a všechno, co beru do rukou, ať je to svetr, který si opatrně oblékám, nebo brýle, které si nasazuji. Opatrně kráčím svou cestou. Smekám před každým svým krokem. Každý krok mně totiž vede k životu, podnikám-li jej s dostatečnou pozorností.
Pozornost, opatrnost a mírnost jsou mými dveřmi ke skutečnému a vědomému životu.
Možná pak začnete vnímat, že v sobě i s sebou nesete něco nesmírně cenného."
citace z knihy Štěstí pozornosti od Anselma Gruna
"Ten kdo je pozorný, je také v souladu se vším, co dělá. A je na to soustředěný. Spojuje sám sebe se vším, čeho se dotýká. Je ale soustředěný i sám v sobě. Sjednocuje v sobě to, co má jinak odstředivou tendenci. Nepřipustí nesoustředěnost, nýbrž je sám v sobě a v kontaktu se sebou i s tím, co je. Má to něco společného s jemností. Jemný člověk je v dobrém souladu s ostatními. Žije s nimi v pokoji. Vnímá jednotu se vším, co dělá a čeho se dotýká.
Jemný je ten, kdo dokáže být ve společnosti sebe samého, s nejrůznějšími potřebami a přáním své duše, se svými vášněmi a emocemi. Jemný člověk žije v míru i s protiklady v svém srdci. Jedná jemně s lidmi okolo sebe, protože k nim cítí vnitřní pouto. Ten, kdo je ve vztahu s věcmi a s lidmi, si osvojuje jemnost. Nepotřebuje se chránit před hrubostí a tvrdostí. Pozornost pramení z jeho jemnosti a z jeho vztahu k věcem, k sobě samému i k druhým lidem. Je projevem jeho pocitu sounáležitosti.
Mírnost a pozornost jsou dvěma tvářemi téhož. Jsem pozorný k danému okamžiku. Mám v úctě každý závan vzduchu a všechno, co beru do rukou, ať je to svetr, který si opatrně oblékám, nebo brýle, které si nasazuji. Opatrně kráčím svou cestou. Smekám před každým svým krokem. Každý krok mně totiž vede k životu, podnikám-li jej s dostatečnou pozorností.
Pozornost, opatrnost a mírnost jsou mými dveřmi ke skutečnému a vědomému životu.
Možná pak začnete vnímat, že v sobě i s sebou nesete něco nesmírně cenného."
[i]citace z knihy Štěstí pozornosti od Anselma Gruna[/i]