od nop » pon 14. bře 2016 23:15:58
Jana píše:nop píše:Jsme závislí na myšlenkách a slovech.
Není to přesně obráceně?
Co se stane s myšlenkou, které nevěnuješ pozornost?
Co se stane se slovem, které nebereš vážně?
Měl bych raději citovat z literatury. Vyskytují se kombinace, o kterých se v advaitě nepředpokládá, že jsou. V advaitě se spíše eviduje, že něco samo přichází, nikdo neví odkud, není to naše a my borci to zvládneme, nepřevezmeme dodávnu, necháme ji rozpustit, znehodnotíme to přítomným okamžitem, najdeme v tom to kladné, lásku atd.
Obyčejní lidé často řeší situace, které naopak nezvládnou.
Nemají cvik, nebo nevědí, že by něco zvládli.
Vyskytuje se o tom popisy v klasické literatuře, takže to přece jenom bývá (pravda), jako v románech od Balzaca, v románu Paní Bovaryová od Flauberta, ve spisu Nevolnost od Sartra a j.
Lidé v těchto příbězích své role nezvládají. Nedokáží se odpoutat od nevhodných myšlenek nebo naopak sami produkují nezvládnutelné myšlenky.
Vzpomenul jsem si na novelu "K majáku" od Virginie Woolfové. Tam jde o složitější úroveň, o sdružení dvou pocitů. jež má za následek vytvoření nezvládnuté myšlenky, jde o lepivou asociaci, která už bude působit trvale negativně. Ta asociace podle Woolfové vznikne sama v krátkém okamžiku. Oběť je bezmocná, jen trpí.
Takže kde je to špatně? Oběť tomu neumí "nevěnovat pozornost", ani to zvládnout.
[quote="Jana"][quote="nop"]
Jsme závislí na myšlenkách a slovech.[/quote]
Není to přesně obráceně?
Co se stane s myšlenkou, které nevěnuješ pozornost?
Co se stane se slovem, které nebereš vážně?[/quote]
Měl bych raději citovat z literatury. Vyskytují se kombinace, o kterých se v advaitě nepředpokládá, že jsou. V advaitě se spíše eviduje, že něco samo přichází, nikdo neví odkud, není to naše a my borci to zvládneme, nepřevezmeme dodávnu, necháme ji rozpustit, znehodnotíme to přítomným okamžitem, najdeme v tom to kladné, lásku atd.
Obyčejní lidé často řeší situace, které naopak nezvládnou.
Nemají cvik, nebo nevědí, že by něco zvládli.
Vyskytuje se o tom popisy v klasické literatuře, takže to přece jenom bývá (pravda), jako v románech od Balzaca, v románu Paní Bovaryová od Flauberta, ve spisu Nevolnost od Sartra a j.
Lidé v těchto příbězích své role nezvládají. Nedokáží se odpoutat od nevhodných myšlenek nebo naopak sami produkují nezvládnutelné myšlenky.
Vzpomenul jsem si na novelu "K majáku" od Virginie Woolfové. Tam jde o složitější úroveň, o sdružení dvou pocitů. jež má za následek vytvoření nezvládnuté myšlenky, jde o lepivou asociaci, která už bude působit trvale negativně. Ta asociace podle Woolfové vznikne sama v krátkém okamžiku. Oběť je bezmocná, jen trpí.
Takže kde je to špatně? Oběť tomu neumí "nevěnovat pozornost", ani to zvládnout.