od amiable » pát 22. lis 2013 23:49:10
irulan píše:nevím, myslím, že ta setrvačnost je prostě taková výmluva člověka (ještě musím to a to..), je to takové to křečovité se držení před skokem, držení se toho, co znám, a i když vím, že to je živoření, že to není to pravé, tak je to aspoň něco, aspoň něco, čeho se můžu držet, nějaká "jistota". Jako strach před neznámem, před sebezničením. Jako když toužím po smrti a zároveň se jí bojím.
Asi to tak bude, dokud se ten proces pociťuje jako ne-žádoucí.
Dá se ale během doby pochopit a nakonec přijmout, že to tak prostě je. I když trvá dost dlouho, aspoň mně to trvalo hezkých pár let, než se objeví sama od sebe ochota přijímat v sobě i to, co návykově směřuje k uchopování. Pak se začala objevovat uvolněnost (že by odevzdáním toho, co se děje?) a dokonce i pohoda, přes občasné ujíždění, při něm i po jeho rozpoznání.
Prostě Pámbu se vrací k Sebe-uvědomování Svým tempem, podle Svého scénáře, s tím nic nenadělám. Naštěstí mu už důvěřuju tak úplně, že mi to dočista přestalo dělat starosti. Paradoxně ale v tomhle stavu přijetí se občasné ujíždění po něčem líp prohlídne. A taky přicházejí upozornění, někdy ve snu, jindy v bdělém stavu, docela čitelné výjevy, které mapují to, v čem ujíždím a neuvědomuju si to.
[quote="irulan"]nevím, myslím, že ta setrvačnost je prostě taková výmluva člověka (ještě musím to a to..), je to takové to křečovité se držení před skokem, držení se toho, co znám, a i když vím, že to je živoření, že to není to pravé, tak je to aspoň něco, aspoň něco, čeho se můžu držet, nějaká "jistota". Jako strach před neznámem, před sebezničením. Jako když toužím po smrti a zároveň se jí bojím.[/quote]
Asi to tak bude, dokud se ten proces pociťuje jako ne-žádoucí.
Dá se ale během doby pochopit a nakonec přijmout, že to tak prostě je. I když trvá dost dlouho, aspoň mně to trvalo hezkých pár let, než se objeví sama od sebe ochota přijímat v sobě i to, co návykově směřuje k uchopování. Pak se začala objevovat uvolněnost (že by odevzdáním toho, co se děje?) a dokonce i pohoda, přes občasné ujíždění, při něm i po jeho rozpoznání.
Prostě Pámbu se vrací k Sebe-uvědomování Svým tempem, podle Svého scénáře, s tím nic nenadělám. Naštěstí mu už důvěřuju tak úplně, že mi to dočista přestalo dělat starosti. Paradoxně ale v tomhle stavu přijetí se občasné ujíždění po něčem líp prohlídne. A taky přicházejí upozornění, někdy ve snu, jindy v bdělém stavu, docela čitelné výjevy, které mapují to, v čem ujíždím a neuvědomuju si to.