od nop » pát 06. pro 2013 13:36:00
Alaja. píše:Buddhu následovaly zástupy a obklopila jej nadšená skupina žáků....
Jednoho večera v malé vesnici na severu Indie seděl Buddha Šákjamuni obklopen svými žáky. Konec jeho pozemského života se blížil. Ánanda, jeho oblíbený žák se jej zeptal: „Mistře, léta následujeme Vaše učení. Můžete nám říci, co je jeho podstatou?” A všichni čekali na odpověď. Ale Buddha beze slova utrhnul květinu, která byla před ním, zdvihnul ji do výšky a usmál se. Jediný žák, Mahákášjapa, intuitivně pochopil smysl této němé odpovědi, a stal se prvním patriarchou zenu. Protože zen odvozuje svou tradici od tohoto nádherného setkání květiny a Buddhova úsměvu.....//www.sotozen.cz/zen/buddha/
Poněkud jinak jsem to jinde četl já.
Žák v jedné chvíli dospěl k nejvyššímu poznání. Viděl květ v ruce Gautamy a usmál se. Budha z jeho úsměvu pochopil stav a řekl žákům, že u žáka došlo právě k poznání, které je nepochopitelné pro jiné a je také nesdělitelné.
Nebylo to kázání ani odpověď, ani zdvíhání květiny, kterou neutrhl, ale už ji v ruce měl (učitelé v Indii mívají v ruce květinu), bylo to komentování právě došlého stavu žáka.
Nalézám rozdíly mezi učením podle textů "z jihu" (Ceylonu a Indie) a textů ze severu, včetně Čny. Je to asi důsledek dlouhé linie přenášení učení ve slovech z jihu na sever. Na té cestě, dlouhé tisíce mil a celá staletí mohly vznikat drobné odchyky, ale vedou k nepochopení.
Ani nešlo o "otočení květinou", ale o Buddhova slova -o komentář k úsměvu u žáka, který právě uviděl květinu v mistrově ruce a nějakým způsobem, nepopsatelným, v té chvíli nalezl pochopení.
A kdy a kde vznikl zen? Až v Číně po více staletích.
Zaujal mne také výraz, že Buddha "otočil květinou". Jak jsem to jinde četl já, Buddha květinu jen držel, nešlo o otočení. Ale může jít o obrat "na to Buddha odpověděl". Ve francouzštině se říká "a son tour", což není "v jeho otočce", ale že na něho přišla řada k promluvení. V germánských ságách se říká podobně v rozhovoru:
"v odpověď Hagen pěl: ... (následují jeho slova),
v odpověď jemu ctná Gudrun pěla (následují její slova),
v odpověď Hagen pěl: ... (následují jeho slova)" atd.
Na slovech a jejich chápání záleží mnoho. Proto se učení Buddhy po 150 let nezapsalo, ale udržovalo se po částech v paměti učedníků a nový žák dostal na stezce svého vývoje vždy přesnou dávku vědomostí na potřebném stupni poznání, kde právě byl.
Slova Buddhy byla zapsána ve třech sbírkách ("Tři koše") jen z toho důvodu, že na Ceylonu vypukla občanské válka a bratři se obávali, aby nešťastnou nehodou nezahynul poslední, kdo znal úplné učení a tím by se ztratilo. Byla to pojistka kvůli neklidným časům, podobně jako Archimédes zahynul na Sicilii oštěpem vojáka, který vnikl do jeho domu a učenec skloněný nad podlahou s pískem, kde kreslil, mu jen řekl "neruš mé kruhy". A teď z toho zápisu učedníků je kánon. Všichni jsou rádi. Jen se stává, že opisováním a v překladech jinam se občas najde odchylka.
[quote="Alaja."][quote]Buddhu následovaly zástupy a obklopila jej nadšená skupina žáků....
Jednoho večera v malé vesnici na severu Indie seděl Buddha Šákjamuni obklopen svými žáky. Konec jeho pozemského života se blížil. Ánanda, jeho oblíbený žák se jej zeptal: „Mistře, léta následujeme Vaše učení. Můžete nám říci, co je jeho podstatou?” A všichni čekali na odpověď. Ale Buddha beze slova utrhnul květinu, která byla před ním, zdvihnul ji do výšky a usmál se. [b]Jediný žák, Mahákášjapa, intuitivně pochopil smysl této němé odpovědi, a stal se prvním patriarchou zenu[/b]. Protože zen odvozuje svou tradici od tohoto nádherného setkání květiny a Buddhova úsměvu.....//www.sotozen.cz/zen/buddha/[/quote][/quote]
Poněkud jinak jsem to jinde četl já.
Žák v jedné chvíli dospěl k nejvyššímu poznání. Viděl květ v ruce Gautamy a usmál se. Budha z jeho úsměvu pochopil stav a řekl žákům, že u žáka došlo právě k poznání, které je nepochopitelné pro jiné a je také nesdělitelné.
Nebylo to kázání ani odpověď, ani zdvíhání květiny, kterou neutrhl, ale už ji v ruce měl (učitelé v Indii mívají v ruce květinu), bylo to komentování právě došlého stavu žáka.
Nalézám rozdíly mezi učením podle textů "z jihu" (Ceylonu a Indie) a textů ze severu, včetně Čny. Je to asi důsledek dlouhé linie přenášení učení ve slovech z jihu na sever. Na té cestě, dlouhé tisíce mil a celá staletí mohly vznikat drobné odchyky, ale vedou k nepochopení.
Ani nešlo o "otočení květinou", ale o Buddhova slova -o komentář k úsměvu u žáka, který právě uviděl květinu v mistrově ruce a nějakým způsobem, nepopsatelným, v té chvíli nalezl pochopení.
A kdy a kde vznikl zen? Až v Číně po více staletích.
Zaujal mne také výraz, že Buddha "otočil květinou". Jak jsem to jinde četl já, Buddha květinu jen držel, nešlo o otočení. Ale může jít o obrat "na to Buddha odpověděl". Ve francouzštině se říká "a son tour", což není "v jeho otočce", ale že na něho přišla řada k promluvení. V germánských ságách se říká podobně v rozhovoru:
"v odpověď Hagen pěl: ... (následují jeho slova),
v odpověď jemu ctná Gudrun pěla (následují její slova),
v odpověď Hagen pěl: ... (následují jeho slova)" atd.
Na slovech a jejich chápání záleží mnoho. Proto se učení Buddhy po 150 let nezapsalo, ale udržovalo se po částech v paměti učedníků a nový žák dostal na stezce svého vývoje vždy přesnou dávku vědomostí na potřebném stupni poznání, kde právě byl.
Slova Buddhy byla zapsána ve třech sbírkách ("Tři koše") jen z toho důvodu, že na Ceylonu vypukla občanské válka a bratři se obávali, aby nešťastnou nehodou nezahynul poslední, kdo znal úplné učení a tím by se ztratilo. Byla to pojistka kvůli neklidným časům, podobně jako Archimédes zahynul na Sicilii oštěpem vojáka, který vnikl do jeho domu a učenec skloněný nad podlahou s pískem, kde kreslil, mu jen řekl "neruš mé kruhy". A teď z toho zápisu učedníků je kánon. Všichni jsou rádi. Jen se stává, že opisováním a v překladech jinam se občas najde odchylka.