od Návštěvník » úte 26. úno 2013 17:02:33
"Rostliny jsou sice němé a nepohyblivé, přesto bychom je neměli podceňovat. Vnímají nespočet podnětů, umějí na ně strategicky zareagovat a dokážou si třeba ochočit i některého živočicha. Vzpomeňme třeba jen závislost kuřáků na tabáku. Neměli bychom proto rostliny považovat za inteligentní organismy a chovat se k nim podobně jako ke zvířatům?
Že se slunečnice otáčejí za sluncem a že třeba masožravé rostliny zavírají své listy přesně ve chvíli, kdy na ně usedne moucha, překvapí asi málokoho. Rostliny jsou ale daleko vnímavější.
Například cizopasná kokotice dá při výběru hostitele s téměř stoprocentní neomylností přednost rostlině tmavě zelené před světle zelenou. A semena některých asijských rostlin dokážou naplánovat své vyklíčení přesně na začátek monzunových dešťů. Vycítí totiž požár, který si racionálně zdůvodní asi takto: někde hořelo, což se stává nejčastěji v předmonuznovém období, bylo by tedy vhodné nastartovat klíčení a zakořenit v době přicházející vláhy.
Pokud tedy rostliny dokážou rozlišovat mezi barvami, rozpoznají dotek nebo vycítí kouřové signály, můžeme u nich mluvit o smyslovém vnímání?
„Smysl by pravděpodobně měl mít orgán, který začíná systémem receptorů, které signál přijímají, pak ho dávají dál, pak ten signál je zpracováván a pak se ho možná ujme něco jako vědomí, pokud si připustíme, že rostliny nějaké vědomí mají. Když si vezmeme to, co známe jako základní stupnici smyslu u člověka, počínaje zrakem přes sluch, čich, chuť a mezismysly jako hmat a vnímání něčeho zvláštního, tak si do jisté můžeme říci, že u rostlin všechny tyto kategorie najdeme. Je otázka, jestli je najdeme v takové podobě, jako je tomu u člověka,“ odpověděl pro magazín Klik-a profesor Zdeněk Opatrný z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Rostlina vnímá specializovanými smyslovými „orgány“ a každá buňka rostliny je nadána kouskem takového smyslu.
„Když to hodně přeženu, když budu mít izolovanou rostlinnou buňku, tak se odvažuji tvrdit, že ona sama bude vnímat tlak nebo dotyk, bude vnímat to, čemu bychom my mohli říct chuť, jaké látky k ní z vnějšku proudí,“ dodal Opatrný.
Auxin nebo nervy
Na podněty zvenčí, ať už ve formě elektromagnetického vlnění nebo třeba těkavých látek, dokáže zareagovat téměř každá rostlinná buňka. Ale nejen to. O svém zážitku dokáže navíc zpravit i všechny ostatní, takže se jeden stonek rostliny velmi záhy dozví, co se přihodilo na stonku druhém jinému. Může za to auxin.
„Auxin jakožto signální molekula, která je produkována některými pletivy, je transportována po rostlině. Ale abychom si to nepředstavovali jako naše nervové buňky, tam nejde primárně o přenos elektrických signálů po membránách, ale jde tam opravdu o přenos látkového signálu, něčeho, co si můžeme představit jako třeba hormon,“ vysvětlila Fatima Cvrčková z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Přenos signálů ať už pomocí auxinu bv rostlinách nebo nervů u zvířat souvisí s pohybem membránových váčků v buňce:
„Rostliny si na rozdíl od nás nemohou dovolit být centralizované. Rostlina si nemůže dovolit mít hlavičku, protože nemá nožičky, aby mohla utéct před tím, když jí někdo tu hlavičku chce uhryznout. Rostlina je distribuovaná, decentralizovaná. Nemožnost ochránit si jeden centralizovaný orgán se obvykle u rostlin řeší zálohováním, zálohováním, zálohováním.“
Paměť a zkušenosti
Lidé a zvířata jsou s to si takovéto události zapamatovat. A pokud se jim v životě přihodí opakovaně, reagují na ně právě na základě svých dřívějších zkušeností. Jak je tomu u rostlin? Jsou i ony schopné ukládat si podobné zážitky do jakési paměti?
„Mají paměť na věci, které je užitečné si pamatovat. Mají paměť například na to, jestli se den prodlužuje, nebo zkracuje, mají paměť na to, jestli zima už byla, nebo ještě nebyla,“ uvedla bioložka Cvrčková.
Rostliny jsou tedy schopné jakéhosi smyslového vnímání i ukládání zkušeností do paměti. K tomu, abychom u nich mohli mluvit o inteligenci, to ale podle Opatrného nestačí:
„Ten třetí prvek je aktivní práce s daty, jejich kombinatorika, schopnost se učit, ne jenom si to dávat do paměti a schopnost dál tvůrčím způsobem poznatky nějak využívat,“
Jiní botanikové, jako třeba Fatima Cvrčková, ale rostlinám jistou inteligenci neupírají:
„I ta nejhloupější rostlina je chytřejší než tzv. inteligentní mobil. Tím směřuji k tomu, že inteligenci lze chápat různými způsoby. Pakliže jsme pustili to slovo do mobilů, ledniček, fabrik a jízdních řádů, tak tím pádem se nám ta inteligence definitivně odpoutala od nějaké spojitosti s myslí nebo dokonce vědomím, a tím pádem je to pro ty kytky už v pořádku.“
Cvrčková doplnila, že pokud rostlina žije ve stínu, pozná, jestli je to stín neživého objektu, nebo další rostliny:
„Když je to rostlinou, tak to je vrcholný poplach, protože to je konkurence, které je třeba urůst. Rostlina se začne třeba vytahovat, začne odnožovat, začne aktivně unikat tomu stínu.“
"Rostliny jsou sice němé a nepohyblivé, přesto bychom je neměli podceňovat. Vnímají nespočet podnětů, umějí na ně strategicky zareagovat a dokážou si třeba ochočit i některého živočicha. Vzpomeňme třeba jen závislost kuřáků na tabáku. Neměli bychom proto rostliny považovat za inteligentní organismy a chovat se k nim podobně jako ke zvířatům?
Že se slunečnice otáčejí za sluncem a že třeba masožravé rostliny zavírají své listy přesně ve chvíli, kdy na ně usedne moucha, překvapí asi málokoho. Rostliny jsou ale daleko vnímavější.
Například cizopasná kokotice dá při výběru hostitele s téměř stoprocentní neomylností přednost rostlině tmavě zelené před světle zelenou. A semena některých asijských rostlin dokážou naplánovat své vyklíčení přesně na začátek monzunových dešťů. Vycítí totiž požár, který si racionálně zdůvodní asi takto: někde hořelo, což se stává nejčastěji v předmonuznovém období, bylo by tedy vhodné nastartovat klíčení a zakořenit v době přicházející vláhy.
Pokud tedy rostliny dokážou rozlišovat mezi barvami, rozpoznají dotek nebo vycítí kouřové signály, můžeme u nich mluvit o smyslovém vnímání?
[b]„Smysl by pravděpodobně měl mít orgán, který začíná systémem receptorů, které signál přijímají, pak ho dávají dál, pak ten signál je zpracováván a pak se ho možná ujme něco jako vědomí, pokud si připustíme, že rostliny nějaké vědomí mají. Když si vezmeme to, co známe jako základní stupnici smyslu u člověka, počínaje zrakem přes sluch, čich, chuť a mezismysly jako hmat a vnímání něčeho zvláštního, tak si do jisté můžeme říci, že u rostlin všechny tyto kategorie najdeme. Je otázka, jestli je najdeme v takové podobě, jako je tomu u člověka,“ [/b]odpověděl pro magazín Klik-a profesor Zdeněk Opatrný z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Rostlina vnímá specializovanými smyslovými „orgány“ a každá buňka rostliny je nadána kouskem takového smyslu.
„Když to hodně přeženu, když budu mít izolovanou rostlinnou buňku, tak se odvažuji tvrdit, že ona sama bude vnímat tlak nebo dotyk, bude vnímat to, čemu bychom my mohli říct chuť, jaké látky k ní z vnějšku proudí,“ dodal Opatrný.
[b]Auxin nebo nervy[/b]
Na podněty zvenčí, ať už ve formě elektromagnetického vlnění nebo třeba těkavých látek, dokáže zareagovat téměř každá rostlinná buňka. Ale nejen to. O svém zážitku dokáže navíc zpravit i všechny ostatní, takže se jeden stonek rostliny velmi záhy dozví, co se přihodilo na stonku druhém jinému. Může za to auxin.
[b]„Auxin jakožto signální molekula, která je produkována některými pletivy, je transportována po rostlině. Ale abychom si to nepředstavovali jako naše nervové buňky, tam nejde primárně o přenos elektrických signálů po membránách, ale jde tam opravdu o přenos látkového signálu, něčeho, co si můžeme představit jako třeba hormon,“ [/b]vysvětlila Fatima Cvrčková z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
[b]Přenos signálů ať už pomocí auxinu bv rostlinách nebo nervů u zvířat souvisí s pohybem membránových váčků v buňce[/b]:
„Rostliny si na rozdíl od nás nemohou dovolit být centralizované. Rostlina si nemůže dovolit mít hlavičku, protože nemá nožičky, aby mohla utéct před tím, když jí někdo tu hlavičku chce uhryznout. Rostlina je distribuovaná, decentralizovaná. Nemožnost ochránit si jeden centralizovaný orgán se obvykle u rostlin řeší zálohováním, zálohováním, zálohováním.“
[b]Paměť a zkušenosti [/b]
Lidé a zvířata jsou s to si takovéto události zapamatovat. A pokud se jim v životě přihodí opakovaně, reagují na ně právě na základě svých dřívějších zkušeností. Jak je tomu u rostlin? Jsou i ony schopné ukládat si podobné zážitky do jakési paměti?
„Mají paměť na věci, které je užitečné si pamatovat. Mají paměť například na to, jestli se den prodlužuje, nebo zkracuje, mají paměť na to, jestli zima už byla, nebo ještě nebyla,“ uvedla bioložka Cvrčková.
Rostliny jsou tedy schopné jakéhosi smyslového vnímání i ukládání zkušeností do paměti. K tomu, abychom u nich mohli mluvit o inteligenci, to ale podle Opatrného nestačí:
„Ten třetí prvek je aktivní práce s daty, jejich kombinatorika, schopnost se učit, ne jenom si to dávat do paměti a schopnost dál tvůrčím způsobem poznatky nějak využívat,“
Jiní botanikové, jako třeba Fatima Cvrčková, ale rostlinám jistou inteligenci neupírají:
[b]„I ta nejhloupější rostlina je chytřejší než tzv. inteligentní mobil. Tím směřuji k tomu, že inteligenci lze chápat různými způsoby. Pakliže jsme pustili to slovo do mobilů, ledniček, fabrik a jízdních řádů, tak tím pádem se nám ta inteligence definitivně odpoutala od nějaké spojitosti s myslí nebo dokonce vědomím, a tím pádem je to pro ty kytky už v pořádku.“ [/b]
Cvrčková doplnila, že pokud rostlina žije ve stínu, pozná, jestli je to stín neživého objektu, nebo další rostliny:
„Když je to rostlinou, tak to je vrcholný poplach, protože to je konkurence, které je třeba urůst. Rostlina se začne třeba vytahovat, začne odnožovat, začne aktivně unikat tomu stínu.“