od Návštěvník » pát 30. srp 2013 10:22:29
Josef píše:chci spocinout ... skoncit hledani ... zastavit se.
a tak hledam ...
cim vic a dele hledam ... tim mene vim co hledam.
„Kéž bych jen našel ten začátek!“ zasténalo v něm pokrytecky sebeobelhávání, zatímco mechanicky obracel stránky, ale tentokrát mu dal správnou odpověď sám svitek:“Začátek,“- četl, když mu zrak padl na jednu libovolnou stránku, a zaskočila ho ta zvláštní náhoda, že narazil právě na toto slovo – „je to, co člověku chybí.
Ne že by bylo tak obtížné ho najít – na překážku je pouze představa, že ho musíme hledat.
Život je milostivý, každý okamžik nám dává nový začátek. Každá vteřina nám vnucuje otázku: Kdo jsem? – My se takto neptáme, a to je důvod, proč začátek nenalézáme.
Jestliže si ji však jednou položíme se vší vážností, pak se také hned probudí den, jehož večerní červánky znamenají smrt pro ty myšlenky, které pronikly do vládcova sálu a přiživují se u tabule naší duše.
Korálový útes, který si v průběhu tisíciletí s mravenčí pílí vybudovaly a kterému my říkáme „naše tělo“, je jejich dílem a jejich rodištěm; do tohoto útesu ze slepeného vápence se musíme nejdřív prokutat a pak jej zas přeměnit v ducha, jakým byl od samého počátku, pokud chceme získat volné moře.
...
Gustav Meyrink, Zelená tvář
[quote="Josef"]chci spocinout ... skoncit hledani ... zastavit se.
a tak hledam ...
cim vic a dele hledam ... tim mene vim co hledam.[/quote]
„Kéž bych jen našel ten začátek!“ zasténalo v něm pokrytecky sebeobelhávání, zatímco mechanicky obracel stránky, ale tentokrát mu dal správnou odpověď sám svitek:“Začátek,“- četl, když mu zrak padl na jednu libovolnou stránku, a zaskočila ho ta zvláštní náhoda, že narazil právě na toto slovo – „je to, co člověku chybí.
Ne že by bylo tak obtížné ho najít – na překážku je pouze představa, že ho musíme hledat.
Život je milostivý, každý okamžik nám dává nový začátek. Každá vteřina nám vnucuje otázku: Kdo jsem? – My se takto neptáme, a to je důvod, proč začátek nenalézáme.
Jestliže si ji však jednou položíme se vší vážností, pak se také hned probudí den, jehož večerní červánky znamenají smrt pro ty myšlenky, které pronikly do vládcova sálu a přiživují se u tabule naší duše.
Korálový útes, který si v průběhu tisíciletí s mravenčí pílí vybudovaly a kterému my říkáme „naše tělo“, je jejich dílem a jejich rodištěm; do tohoto útesu ze slepeného vápence se musíme nejdřív prokutat a pak jej zas přeměnit v ducha, jakým byl od samého počátku, pokud chceme získat volné moře.
...
Gustav Meyrink, Zelená tvář