od Návštěvník » pát 27. úno 2015 11:02:01
KDO POZORUJE, KDYŽ MYSL ZMIZÍ?
Zní to nemožně? Tento fakt nelze popřít. Vaše přímé vnímání odhalilo, že vaše vlastní Já je uvědomění. Tak to je. Než se zrodilo "já" a vytvořilo obraz, který rozpoznáváte jako sebe sama, existovalo osamělé vlastní Já, čisté uvědomění.
Zamysleme se trochu déle nad tím, že jsme čistým uvědoměním. Podívejte se do své minulosti. Vraťte se do dětství a do nějaké etapy svého dospívání. Teď vzpomínejte na dobu, kdy vám bylo dvacet, třicet atd. let až do současnosti. Přemýšlejte o tom, co děláte právě teď. Během života se vaše zájmy i pocity měnily, tělo vyrostlo a zestárlo, rodina dospěla a přátelé přicházeli a odcházeli. Ale byla tu vaše část, která s vámi byla, jak daleko do minulosti si vzpomenete, a je s vámi neustále. Zůstala nezměněna po všechny etapy vašeho života.
V každé etapě svého života - ne, v každé vteřině - zatímco vaše tělo - mysl se stávalo tím, čím je dnes, vaše uvědomění stálo nehybně a bdělo jako věčný svědek. Když jste řekli "Chci svou mámu", "Nenávidím tělocvik", "Budu tě milovat navždy" nebo "Nemám rád hlasitou hudbu", identifikovali jste věci a pocity, které se děly "vám", ne vašemu vlastnímu Já. Věci a pocity vašeho života, jako je stesk po mamince, nenávist k hodinám tělocviku atd., se změnily a sídlí nyní v té části vás, které říkáme paměť.
Věci ve vašem životě se změnily a mění se dodnes.
Ale
vaše uvědomění zůstalo nehybným svědkem filmu, kterému říkáme život."
viewtopic.php?f=132&t=6266
KDO POZORUJE, KDYŽ MYSL ZMIZÍ?
Zní to nemožně? Tento fakt nelze popřít. Vaše přímé vnímání odhalilo, že vaše vlastní Já je uvědomění. Tak to je. Než se zrodilo "já" a vytvořilo obraz, který rozpoznáváte jako sebe sama, existovalo osamělé vlastní Já, čisté uvědomění.
Zamysleme se trochu déle nad tím, že jsme čistým uvědoměním. Podívejte se do své minulosti. Vraťte se do dětství a do nějaké etapy svého dospívání. Teď vzpomínejte na dobu, kdy vám bylo dvacet, třicet atd. let až do současnosti. Přemýšlejte o tom, co děláte právě teď. Během života se vaše zájmy i pocity měnily, tělo vyrostlo a zestárlo, rodina dospěla a přátelé přicházeli a odcházeli. Ale byla tu vaše část, která s vámi byla, jak daleko do minulosti si vzpomenete, a je s vámi neustále. Zůstala nezměněna po všechny etapy vašeho života.
V každé etapě svého života - ne, v každé vteřině - zatímco vaše tělo - mysl se stávalo tím, čím je dnes, vaše uvědomění stálo nehybně a bdělo jako věčný svědek. Když jste řekli "Chci svou mámu", "Nenávidím tělocvik", "Budu tě milovat navždy" nebo "Nemám rád hlasitou hudbu", identifikovali jste věci a pocity, které se děly "vám", ne vašemu vlastnímu Já. Věci a pocity vašeho života, jako je stesk po mamince, nenávist k hodinám tělocviku atd., se změnily a sídlí nyní v té části vás, které říkáme paměť.
Věci ve vašem životě se změnily a mění se dodnes.
Ale [u][b]vaše uvědomění zůstalo nehybným svědkem filmu, kterému říkáme život[/b][/u]."
:)
http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=132&t=6266