od ... » sob 23. pro 2017 18:24:34
vostal petr píše:nepochopili a vězí v temnotě mysli....
jj, a to, že z nějakého důvodu nepochopili a vězí dál v temnotě mysli je pro mě určité upozornění: ty důvody nepochopení totiž můžou být u každého z nás trochu jiné. Nemůžu vědět, proč ten druhý nepochopil, co všechno mu v tom brání. Ty příčiny totiž můžou být různé, může jich být i několik, to záleží na jeho dosavadních zkušenostech. Jasné je jen jedno, že když komukoliv z nás něco nedojde, zřejmě nás čeká ještě řada životních zkušeností, které nakonec povedou k tomu kýženému "aha!!!" Bohužel i proto, že do té doby, než člověka začne něco zajímat, na každou snahu mu o tom něco říct automaticky zareaguje odmítáním a hledáním důvodů, proč ne, místo aby se zajímal, proč ano.
Bez toho pokračujícího vnitřního postupného "aha" procesu zřejmě dotyčný nemá vůbec žádnou šanci pochopit, o čem to je, a tak se dá docela v pohodě přijmout, že každému z nás může něco dojít teprve až když k tomu dozrál cestou zkouška-omyl. Když si na tohle vzpomenu, přejde mě nutkání přidávat v pokračujícím rozhovoru k tomu "protože" další a další vysvětlování, v bohulibém chtění, "
aby" mu to konečně došlo.
No, trvalo mi pořádně dlouho, než mi došlo, že to "protože" se dá prostě uvidět, přijmout a vzít na vědomí, že to tak je. Ale přesto, že mě moc nebaví dělat dál a dál něco, co nemůže fungovat, stejně mi ještě občas uvnitř automaticky naskočí to "aby", zvyk je holt železná košile
Naštěstí se dá dost snadno dodatečně poznat, jestli v tom co druhému říkám byla i nějaká moje nenápadná snaha "aby" to pochopil. V jaké míře tam tahle snaha byla, ve stejné míře se po jeho nepochopení (odmítnutí, nepřijetí) ve mně objeví znechucení, odpor, pohrdání, lítost atd. Kdežto když reaguju jen "protože", žádná taková reakce se mi vůbec neobjeví, spíš mě mile překvapí, že ten druhý něco z těch mých info přijal.
[quote="vostal petr"]nepochopili a vězí v temnotě mysli....[/quote]
jj, a to, že z nějakého důvodu nepochopili a vězí dál v temnotě mysli je pro mě určité upozornění: ty důvody nepochopení totiž můžou být u každého z nás trochu jiné. Nemůžu vědět, proč ten druhý nepochopil, co všechno mu v tom brání. Ty příčiny totiž můžou být různé, může jich být i několik, to záleží na jeho dosavadních zkušenostech. Jasné je jen jedno, že když komukoliv z nás něco nedojde, zřejmě nás čeká ještě řada životních zkušeností, které nakonec povedou k tomu kýženému "aha!!!" Bohužel i proto, že do té doby, než člověka začne něco zajímat, na každou snahu mu o tom něco říct automaticky zareaguje odmítáním a hledáním důvodů, proč ne, místo aby se zajímal, proč ano.
Bez toho pokračujícího vnitřního postupného "aha" procesu zřejmě dotyčný nemá vůbec žádnou šanci pochopit, o čem to je, a tak se dá docela v pohodě přijmout, že každému z nás může něco dojít teprve až když k tomu dozrál cestou zkouška-omyl. Když si na tohle vzpomenu, přejde mě nutkání přidávat v pokračujícím rozhovoru k tomu "protože" další a další vysvětlování, v bohulibém chtění, "[b][i]aby[/i][/b]" mu to konečně došlo.
No, trvalo mi pořádně dlouho, než mi došlo, že to "protože" se dá prostě uvidět, přijmout a vzít na vědomí, že to tak je. Ale přesto, že mě moc nebaví dělat dál a dál něco, co nemůže fungovat, stejně mi ještě občas uvnitř automaticky naskočí to "aby", zvyk je holt železná košile
:D
Naštěstí se dá dost snadno dodatečně poznat, jestli v tom co druhému říkám byla i nějaká moje nenápadná snaha "aby" to pochopil. V jaké míře tam tahle snaha byla, ve stejné míře se po jeho nepochopení (odmítnutí, nepřijetí) ve mně objeví znechucení, odpor, pohrdání, lítost atd. Kdežto když reaguju jen "protože", žádná taková reakce se mi vůbec neobjeví, spíš mě mile překvapí, že ten druhý něco z těch mých info přijal.