od Jana » čtv 27. črc 2017 6:44:23
religionista píše:
V křesťanství je tomu ale zcela naopak. Hlavní pozornost má být podle prvního příkazu v desateru - Nebudeš mít jiného Boha, kromě mne - věnována Bohu.
Křesťané mají Nový zákon, kde je vše postaveno na největším přikázání:
„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
To je největší a první přikázání.
Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“Matouš 22,34-40 Věnuje-li ji věřící sobě, pak tím jen posiluje vlastní ego a dává najevo nedostatečnou pokoru před Bohem.
Ano, věnuje-li se v prvé řadě pozornost osobnímu - své osobě, blízkým osobám, tedy formě, projevu, představám o nás, posiluje se ego, iluze oddělenosti od Boha, tím vzniká oddělenost od skutečného života. Život s připoutaností k tělu, mysli, iluzi dvojnosti není to pravé ořechové, není takový, po jakém toužíme.
Biblický příběh tak vehementně odporuje současným vědeckým poznatkům o vzniku vesmíru, že je jasné že to tak být doopravdy nemohlo.
Vědecké poznatky by před pár sty lety nepřipustily možnost něčeho takového, jako je například přenášení obrazu a zvuku na dálku, létání do vesmíru a plno dalších věcí. Pokrok nezastavíš, vývoj vědy jde dál. Proto by nebylo moudré na současných vědeckých poznatcích stavět úplně celou Pravdu.
Realizovaní však Pravdu poznávají. A to, co hlásají od nepaměti, například faktickou neexistenci hmoty, tedy, že hmota je ve skutečnosti pouze světélkující prázdnota, nebo že
vědomí a mysl je na hmotě, na těle nezávislé, současná věda začíná teprve objevovat.
Bibli lze zkoumat i vědeckým přístupem.
Teoreticky ano. Prakticky ne, protože Poznání realizovaných přesahuje mysl, o kterou se věda opírá. Proto je celé to duchovno založeno na meditaci, kontemplaci, kdy se mysl vrací do svého Zdroje a v okamžiku, kdy mizí a pokud v nás zůstává spojení s naší podstatou, tak se vyjasňuje skutečnost.
Pak lze Mojžíšovo vyprávění pořád brát vážně, ale určitě ne doslova vážně, pokud už nyní víme co tomu předcházelo a co následovalo.
Při duchovní realizaci se zakouší poznání Pravdy vhledem. Tedy neopírá se o to, co se ví, neopírá se o to, co předcházelo, následovalo, co si o tom kdo myslí, ale díky tomu, že osobní mysl se vrací do zdroje, objevuje se vhled do kolektivního vědomí a poznávání čistého Božího Vědomí.
Mohou se dostávat za svou osobní mysl, ve které se poznává realita pouze prostřednictvím osobní psychosomatiky, mohou poznávat realitu z mimosmyslového vnímání. Setkávají se tak například s duchovními bytostmi, mohou rozmlouvat se svatými, dokonce i
s Bohem, mohou se setkávat například i s démonem, jako se setkal Buddha, Ježíš, Minařík...
A v dalším levelu překročí i tohle a poznávají Pravdu, která je za dualitou mysli.
Pojmem Nejvyšší Bůh, jak jej označuje nejen Sri Chinmoy, lze naneštěstí označit jménem jakéhokoliv Boha. Realizace Boha potom může být docela zavádějící pojem.
Zavádějící bude úplně každé duchovní učení, které se budeme snažit zpracovávat osobní myslí.
V tichu srdce mají všechna duchovní učení, která vyvěrají z Pravdy, zcela jiný šmak.
V hlavě nám všechna ta učení mohou nadělat pěkný guláš. Ovšem mohou nás přivést k pokornému přiznání, že vlastně nic nevíme.
A tohle "nevím nic" je první krok k ztišení mysli, k jejímu návratu do srdce, kde si lze uvědomovat pravdu.
Proto Ježíš učí v prvé řadě milovat Boha, protože lásku si uvědomujeme v srdci
a tady to Božské: "JSEM, KTERÝ JSEM", které je láskou, přivádí k Pravdě.
[quote="religionista"]
V křesťanství je tomu ale zcela naopak. Hlavní pozornost má být podle prvního příkazu v desateru - Nebudeš mít jiného Boha, kromě mne - věnována Bohu.[/quote]
Křesťané mají Nový zákon, kde je vše postaveno na největším přikázání:
[i]„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
To je největší a první přikázání.
Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
Na těch dvou přikázáních spočívá [b][color=#FF0000]celý Zákon[/color][/b] i Proroci.“[/i]
[url=http://www.biblenet.cz/app/bible/passage?passagePath.path=matous%2022,34-40][b]Matouš 22,34-40[/b][/url]
[quote] Věnuje-li ji věřící sobě, pak tím jen posiluje vlastní ego a dává najevo nedostatečnou pokoru před Bohem. [/quote]
Ano, věnuje-li se v prvé řadě pozornost osobnímu - své osobě, blízkým osobám, tedy formě, projevu, představám o nás, posiluje se ego, iluze oddělenosti od Boha, tím vzniká oddělenost od skutečného života. Život s připoutaností k tělu, mysli, iluzi dvojnosti není to pravé ořechové, není takový, po jakém toužíme.
[quote]Biblický příběh tak vehementně odporuje současným vědeckým poznatkům o vzniku vesmíru, že je jasné že to tak být doopravdy nemohlo. [/quote]
Vědecké poznatky by před pár sty lety nepřipustily možnost něčeho takového, jako je například přenášení obrazu a zvuku na dálku, létání do vesmíru a plno dalších věcí. Pokrok nezastavíš, vývoj vědy jde dál. Proto by nebylo moudré na současných vědeckých poznatcích stavět úplně celou Pravdu.
Realizovaní však Pravdu poznávají. A to, co hlásají od nepaměti, například faktickou neexistenci hmoty, tedy, že hmota je ve skutečnosti pouze světélkující prázdnota, nebo že [url=http://extrastory.cz/experiment-dokazal-ze-lidska-mysl-neni-z-hmoty.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu][b]vědomí a mysl je na hmotě, na těle nezávislé[/b][/url], současná věda začíná teprve objevovat.
[quote]Bibli lze zkoumat i vědeckým přístupem. [/quote]
Teoreticky ano. Prakticky ne, protože Poznání realizovaných přesahuje mysl, o kterou se věda opírá. Proto je celé to duchovno založeno na meditaci, kontemplaci, kdy se mysl vrací do svého Zdroje a v okamžiku, kdy mizí a pokud v nás zůstává spojení s naší podstatou, tak se vyjasňuje skutečnost.
[quote]Pak lze Mojžíšovo vyprávění pořád brát vážně, ale určitě ne doslova vážně, pokud už nyní víme co tomu předcházelo a co následovalo.[/quote]
Při duchovní realizaci se zakouší poznání Pravdy vhledem. Tedy neopírá se o to, co se ví, neopírá se o to, co předcházelo, následovalo, co si o tom kdo myslí, ale díky tomu, že osobní mysl se vrací do zdroje, objevuje se vhled do kolektivního vědomí a poznávání čistého Božího Vědomí.
Mohou se dostávat za svou osobní mysl, ve které se poznává realita pouze prostřednictvím osobní psychosomatiky, mohou poznávat realitu z mimosmyslového vnímání. Setkávají se tak například s duchovními bytostmi, mohou rozmlouvat se svatými, dokonce i [url=http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=132&t=742&p=128007&hilit=hovory+s+bohem#p128007][b]s Bohem,[/b][/url] mohou se setkávat například i s démonem, jako se setkal Buddha, Ježíš, Minařík...
A v dalším levelu překročí i tohle a poznávají Pravdu, která je za dualitou mysli.
[quote]Pojmem Nejvyšší Bůh, jak jej označuje nejen Sri Chinmoy, lze naneštěstí označit jménem jakéhokoliv Boha. Realizace Boha potom může být docela zavádějící pojem.[/quote]
Zavádějící bude úplně každé duchovní učení, které se budeme snažit zpracovávat osobní myslí.
V tichu srdce mají všechna duchovní učení, která vyvěrají z Pravdy, zcela jiný šmak.
V hlavě nám všechna ta učení mohou nadělat pěkný guláš. Ovšem mohou nás přivést k pokornému přiznání, že vlastně nic nevíme.
A tohle "nevím nic" je první krok k ztišení mysli, k jejímu návratu do srdce, kde si lze uvědomovat pravdu.
Proto Ježíš učí v prvé řadě milovat Boha, protože lásku si uvědomujeme v srdci
a tady to Božské: "JSEM, KTERÝ JSEM", které je láskou, přivádí k Pravdě.