Bdělost, spánek, hluboký spánek a vědomí a existence

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je vypnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Rozšířit náhled Přehled tématu: Bdělost, spánek, hluboký spánek a vědomí a existence

Re: Bdělost, spánek, hluboký spánek a vědomí a existence

Příspěvek od Návštěvník » čtv 25. kvě 2017 5:09:23

Význam hlubokého spánku

Často se hovoří o naší podstatě jako o prázdnotě nebo o vědomí, které je za vším tím, co prožíváme. Jednou z možností, jak si tuto naši podstatu uvědomit, je naše zkušenost s hlubokým spánkem.

Význam hlubokého spánku
V Přímé Cestě (Direct Path), na rozdíl od tradiční Advaity-védanty, není hluboký spánek považován za stav. Mnohem více ho vidí jako naši přirozenost, naši podstatu. Hluboký spánek je v podstatě bezpředmětným vědomím. Je to vědomí bez utrpení, bez vyvstávání a vznikání, bez pozorování a mysli, těla nebo světa.

Když se po dobrém spánku člověk probudí, řekne, "To jsem se krásně vyspal!" Když se probudíte z hlubokého spánku, nepřejdete z jednoho stavu do druhého. Místo toho je zde období bezpředmětného vědomí, které je následováno přívalem objektů. Tato bezpředmětná zkušenost je rovněž k dispozici v jemném meditativním stavu jakým je nirvikalpa samadhi. Ale hluboký spánek má tendenci být k dispozici mnohem šířeji! Oba případy jsou příkladem čistého ´Já´ nebo ryzí přítomnosti: vědomí bez rozdělení na subjekt a objekt. Když hluboký spánek skončí, vyvstanou objekty. Říkáme, že jsme se "probudili".

Vy hluboký spánek nepozorujete. Vy jím jste. Jste vědomím, kterému se mohou objevovat objekty, ale vědomí je přítomno během, mezi i za vyvstáváními.

Cílem dotazování není být vždy v hlubokém spánku, ale intuitivně chápat, že člověk už je tím samým vědomím dokonce již teď. Člověk se z učení hlubokého spánku dovídá, že je tiše a čistě přítomen, i když se svět, tělo a mysl neobjevují. To se nám může jevit podivné a mohou nás napadnout dvě obvyklé otázky:

Zdá se, že v hlubokém spánku se vůbec nic neděje. Absolutně nic, co bychom si mohli zapamatovat. Jak může toto učení tvrdit, že jsem byl šťastný nebo že jsem byl přítomný?

Je pravda, že během hlubokého spánku nezažíváme myšlenky, pocity nebo smyslové vjemy. I kdybychom nakrásně zažívali nejrafinovanější vibrující světla, pak by to dle definice byl druh „snu“ a ne hluboký spánek. Důvod, proč říkáme, že štěstí je přítomné, není proto, že jste zažili pocity blaha nebo extáze, ale spíše proto, že jste v hlubokém spánku necítili žádné utrpení nebo úzkost.

Důvod, proč říkáme, že jste vy (jakožto vědomí) byli přítomni během hlubokého spánku je ten, že v něm není pocit absence nebo ustání existence. Nemáte pocit, že byste vypadli z bytí nebo jste se zase k němu navrátili. Nemáte vůbec pocit, dokonce po probuzení, že jste během hlubokého spánku nebyli přítomní, i když nebyly přítomny žádné objekty. Toto je skvělá lekce hlubokého spánku – že jste, i když předměty nejsou.

Když mluvíme o vědomí přítomném v hlubokém spánku (není přítomné tak, jak bychom si mysleli), např. objekt se může objevit v naší přítomnosti, ale brzy zmizí. Vědomí je "přítomno" odlišným způsobem. Toto "přítomné bytí" je osvobozené od absence nebo ztráty. V hlubokém spánku neexistují pocity absence, ztráty, nesouvislosti nebo přerušení. Je to tato přítomnost, toto pozorující vědomí, které je vaší přirozeností. Vědomí je přesně ta přítomnost, které se probuzené a snové "objekty" zdají. Vědomí je ta samá přítomnost jako hluboký spánek, kterému se zdají probuzené a snové objekty. Jinými slovy, kdyby vědomí nebylo přítomno, pak co by si uvědomovalo stav probuzení, když povstane?

Ale mé tělo je v hlubokém spánku přítomno. Jen jsem si ho nebyl vědom. Abychom to potvrdili, můžeme si zapnout kameru a natočit mě, zatímco budu spát. Když si přehrajeme záznam, bude patrné, že mé tělo a svět tam byly.

Tak jak o tom běžně uvažujeme, to dává smysl. To, že Vaše tělo můžeme nafilmovat je důkazem jeho přítomnosti.

Ale je tomu opravdu tak? Když půjdeme v dotazování hlouběji do našeho přímého prožívání světa, zjistíme, že svět jako takový není vůbec prožíván. Svět totiž není ničím jiným než vědomím samotným. Toto chápeme, když objevíme, že svět není nezávislý na barvách, formách, zvucích a strukturách, a že tyto vjemy nejsou nezávislé na slyšení, vidění, hmatu atd. a tyto zase nejsou nezávislé na pozorujícím vědomí. Vědomí je společný jmenovatel, povaha a přirozenost všeho.

Protože není svět ničím víc než souhrnem vzniků v pozorujícím vědomí, svět nemůže být dokázán skrze ně. Jeden vznik nemůže dokázat další vznik, poněvadž se nijak nedotýkají, nemají spolu kontakt, ani ve vzpomínce. Takže souhrn vzniků, kterým říkáme videokamera, nemůže dokázat existenci jiného souhrnu vzniků, kterým říkáme "mé tělo", ať už se na obrazovce kamery objeví jakékoliv barvy a tvary. A i potom, "vznikající souhrny", které se dějí v současnosti, nemohou dokázat, co probíhalo v minulosti, kdy se objevoval hluboký spánek. To je proto, že vzpomínka obecně – podobně jako jakékoliv jiné vznikání, není schopna dokázat minulost, byť to tak hlásá. Je jen pouhým dalším vznikáním a tato vznikání se nijak nekontaktují ani spolu nijak nekomunikují.

To, co povstává v pozorujícím vědomí, je závislé na něm, ale pozorující vědomí není závislé na tom, co v něm právě povstává. Důkazem je hluboký spánek, kde je vědomí přítomno, i když se zrovna nic jiného "neděje".

The Direct Path od Grega Gooda,

Re: Bdělost, spánek, hluboký spánek a vědomí a existence

Příspěvek od rafael » čtv 06. bře 2014 22:17:37

vostalpetr píše:Říkejme tomu relaxace...

stav mezi spánkem a bděním


to není relaxace.. to je vnitřní pozornost..

Re: Bdělost, spánek, hluboký spánek a vědomí a existence

Příspěvek od Návštěvník » čtv 06. bře 2014 21:45:47

vostalpetr píše:Říkejme tomu relaxace...

stav mezi spánkem a bděním


Já teda nejlíp relaxuju v hlubokém spánku.
:)

Re: Bdělost, spánek, hluboký spánek a vědomí a existence

Příspěvek od rafael » čtv 06. bře 2014 21:01:04

Jana píše:Když v noci spí tělo i mysl spánkem beze snů, tak je tady vědomé vědomí Já, není tady žádná připoutanost k ničemu, protože není k čemu. Určitě se každý někdy ve spánku dostává do fáze, kdy je Vědomí vědomé. Jenže při probouzení mysli a těla se tohle uvědomění většinou ztrácí, člověk má pak jen pocit, že se dobře vyspal.
Když je duchovní Srdce zcela otevřeno, tak je tohle vědomé pořád, nemění se to. Proč mluvím o srdci ? Protože se při probouzení objeví první uvědomění srdce v centru hrudi, jako by tady bylo jenom blažené srdce a nic víc.


při probuzení se objeví ještě ego, které ví, že se vše uvědomí v srdci.. vnitřní pozornost ale vidí toho kdo spí i toho kdo sní.. dokonce vnitřní pozornost si není jistá jestli dotačný spí nebo nespí.. není kdo by to věděl.. chvilka po probuzení je ale velmi důležitá, pokud nespěcháme můžeme zůstat chvíli bez ega, bez toho aby se znova objevilo.. bez toho aby hned naskočilo.. vidíme že snící už nespí, ale taky není ještě vzhůru

Re: Bdělost, spánek, hluboký spánek a vědomí a existence

Příspěvek od Návštěvník » pon 03. bře 2014 21:01:14

A co třeba uvědomovat se i někde jinde, než jen ve svém těle ?
Uvědomovat se třeba v jiném těle, nebo uvědomovat se bez těla, uvědomovat se v jiné realitě, v jiné dimenzi, vnímat svět jako sousedovic pes, vnímat svět jako sekvoje ve Skalnatých horách....se vším, co k tomu uvědomování náleží....

:D

Re: Bdělost, spánek, hluboký spánek a vědomí a existence

Příspěvek od Linda » pon 03. bře 2014 16:14:54

Jana píše: Proč mluvím o srdci ?

Asi to potřebuješ :)

Re: Bdělost, spánek, hluboký spánek a vědomí a existence

Příspěvek od nop » pon 03. bře 2014 7:33:57

...je Bůh osoba?..
Spisovatelé také používají pojem modus, jako první modus, atd. (píše sv. Richard z kláštera sv. Viktora ve 12. století). Slovo osoba se používá v alegorii, vice méně patriarchálním způsobem („Otec plodí Syna…“). Přesnější analogie by byla ženská: matka rodí dceru, která je také žena, má stejnou podstatu, obě jsou soupodstatné, ale toto přirovnání není zavedené (možná, že ke škodě věci).
...a Boha jako osobu, jsem tam nenarazil…

V příběhu stavby Babylonské věže:
Genesis 11, 4 Neboť si řekli: Nuže, vystavějme sobě město a věž, jejíž by vrch [dosahal] k nebi; a [tak] učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po vší zemi.
5 Sestoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věž, kterouž stavěli synové lidští.
6 A řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak nedají sobě v tom překaziti, což umínili dělati.
7 Protož sestupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl.
8 A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi; i přestali stavěti města toho.
...Osobně Boha jako osobu neumím uchopit…

Tady by bylo dobře citovat z náboženství Kanaánu: Nejvyšší Bůh El je nepochopitelný a je nade vším. O věci stvořené se starají další božstva, Baalové, o úrodu, počasí, a vše další na Zemi.
V Izraeli, který obsadil Kanaán (údolí Palestiny) vše splynulo do jednoho Boha.
Odkaz: http://www.granosalis.cz/modules.php?na ... e&sid=4844,
(článek) Kananejské náboženství a kult
Vloženo Sobota, 25. březen 2006, poslal presbyter
=
Zde v Poradně je o Nejvyšším (Íšvarovi) psané:
Rámana praví: „..Íšvara, osobní Bůh, svrchovaný stvořitel vesmíru, skutečně existuje…“, viz
viewtopic.php?f=224&t=3006
Alaja: Z knihy Buďte čím skutečně jste…Ramana Mahárši, příspěvek od Návštěvník » pát 17. led 2014 0:13:17
= osobu Nejvyššího popisuje letmo také finský epos Kalevala.

Bdělost, spánek, hluboký spánek a vědomí a existence

Příspěvek od Návštěvník » stř 19. úno 2014 18:07:57

Doufám, že se úspěšně pokusím nabourat materialistickou vizi světa. Katolická teologie o svaté trojici Otec , Syn a Duch svatý taky nezůstane nedotčena. Pojďme se na Boha podívat trochu jinak. V tomto článku víceméně vycházím z učení Šrí Ramany Maharšiho. snad ho nezkreslím a pokud ano, máte možnost si ho přečíst sami.

Bůh jako osoba. Bůh jako Otec, Syn a Duch svatý. To jsou základy katolické teologie.

Bůh jako Brahman, jako nehybný, nedosažitelný prazáklad všeho. Jako nic nepožadující a nechtějící existence, vědomí a blaho. Brahman jako prazáklad života.

Syn jako Átman, jako Kristus, jako část Boha a současně jako absolutní Bůh skrze kterého vznikl svět a skrze kterého můžeme poznat nepoznatelného Boha. Část Boha, skrze kterou můžeme Boha zakusit a ucítit. Tak moc nás miluje nedosažitelný Bůh, že se k nám přiblížil skrze svého syna, abychom ho mohli uvidět a zažívat se v jeho absolutnosti.

Májá jako Bůh stvořitel, jako Bůh, který si hlídá své pozice a nedovolí díky roušce nevědomosti, vstoupit slepým a hluchým do světa absolutna, do světa existence a vědomí. Májá, jako Bůh milosti, který na upřímné požádání, sundává tuto roušku nevědomosti, jako Duch svatý, který vane kam chce a dělá si co chce.

Je Bůh osoba, jak tvrdí katolíci? Nevím, Bůh je Duch, tvrdí Ježíš. Bůh je láska, světlo a Život, tvrdí apoštolové a jejich následníci. Možná jsem Bibli špatně četl, ale na Boha jako osobu, jsem tam nenarazil. Připadá mi to jako další mystifikace. Osobně Boha jako osobu neumím uchopit. Vůbec se mi to nelíbí a nese to pro mě spoustu omezení. Na druhou stranu, Bůh je vše, tedy i osoba. Spojování Boha s osobou ve mně vyvolává představu dědečka na oblaku. Podle mě Bůh, jako osoba, vede ke spoustě zkreslení a mylných zosobnění a přivlastnění si Boha. Na druhou stranu toto zosobnění může Boha přiblížit na počátku cesty. Pro někoho by mohlo být nepředstavitelné mluvit o Bohu jako o nekonečnu, o absolutnu, o světové mysli, o absolutním vědomí, jako o Duchu, který vše proniká a tudíž nemůže někde být a někde nebýt. O Duchu, který může jen být.

Pojďme si Boha popsat trochu jinak. Pojďme si ho popsat jediným slovem, slovem Život. Pokud si pod pojmem Bůh představíme Život, dostaneme obrovský prostor, ve kterém se můžeme pohybovat, např. Bůh je láska, Život je láska, atd.

Jenže jak se Život, tedy Bůh projevuje? Život se mimo jiné projevuje hlavně existencí, tedy tím, že Je, že existujeme, tím, že Jsme. Pořád Jsme, nekonečně Jsme.

Jak jsme schopni vnímat existenci a život? Musíme si být nepřetržitě vědomi Života, existence, tedy Boha, abychom žili? Nebo drobné výpadky vědomí, jako hluboký spánek, nebo koma, nejsou na škodu? Může být vědomí vůbec přerušeno a pokud ano, jedná se pak o nekonečné vědomí? Je naše vědomí, o kterém si myslíme, že je to to pravé a jediné vědomí skutečné, pokud je přerušené naším spánkem? Pokud tedy připustíme, že vědomí nemůže být přerušeno, pak by to naše, denní vědomí nebylo Vědomím, ale něco jiného. Jak nám tedy vzniká dojem našeho vědomí, které minimálně každý den vzniká a zase zaniká? Jak nám tedy vzniká iluze našeho „trvalého" vědomí života. Iluzi si navozujme tím, že si namlouváme, že naše denní ( vědomí přes den ) je trvalé. Pravda je však taková, že každým hlubokým spánkem zaniká a znovu vziká probuzením, Ano náš svět povstává probuzením mysli a zaniká utišením mysli. Nalháváme si, že naše vědomí je trvalé a ono přitom není trvalé. Tak kde je to trvalé vědomí, které si uvědomuje i tělo ve spánku? Co je to to , trvalé vědomí? Do tohoto trvalého vědomí se každým spánkem, bohužel nevědomě, vracíme. Do tohoto trvalého vědomí, do tohoto Božího království se musíme znovu vědomě narodit. Musíme se uvědomit, nebo znovu se narodit z vody a z ducha. Musíme být vzkříšeni ze smrti do života.

Dalo by se říci, že skrze vědomí si uvědomujeme existenci. Vědomí a existence si uvědomuje nebo prožívá Život, který prostě JE, tedy existuje a my si ho uvědomujeme díky vědomí. Maharši vysvětluje, že existence a vědomí je jedno a totéž. Vědomí a existence jedno je. Pochopení toho, nebo alespoň rozumové přijetí, že existence nemůže existovat bez vědomí a tudíž utváří vědomí a vědomí si nemá co uvědomovat pokud není existencí, je velmi podstatné pro pochopení spánku, hlubokého spánku a bdění, jako nástroje, pro uvědomění si jiné, pravé reality. Tak tedy dále vycházím z toho, že existence a vědomí jedno je.

Možná, že se vám zdá předchozí odstavec trochu zamotaný, a to asi je. Alespoň vidíte, jak lehce se dá jednoduchá pravda zamotat. Věřící jsou mnohdy odrazováni od pochopení Boží trojice s tím, že snaha o pochopení trojice vede do blázince. Nevím proč jsou zrazováni od pochopení, tak krásné pravdy, kterou pokud pochopíme a částečně prožijete, nebudeme chtít nic jiného, než splynout s Bohem v jedno. Ano v předešlém odstavci jsem to schválně trochu zamotal, abych ukázal, jak je jednoduché něco zamlžit. Moje oblíbená Františka, řádová sestra, však trojici vysvětluje tak krásně a jednoduše.

Otec je zdroj všeho, Syn je ten, skrze kterého přistupujeme k Otci. Duch svatý je to Světlo, Moudrost, Pravda, Život, Utěšitel, kterého Otec dává synu. Pokud vstupujete do Krista a Kristus do Vás, stáváte se Božím synem a milující Otec Vám dává vše co má. Tedy Ducha svatého a tím veškerou pravdu, moudrost, láskyplnost a nekonečné štěstí a osvobození v poznání pravdy. Otec se celý odhaluje synu, v plné nekonečnosti a absolutnosti. Čím více jste Jeho syn, tím více Vám dává, až s ním splynete v jedno. Pochopení Svaté trojice je cesta, je to spirála vedoucí k samotnému Bohu.

Ježíš to vše říká ještě jednodušeji. Já a Otec jedno Jsme. Otec je ve mně a já v něm. Bez otce, však nejsem nic.

Přísná logika Ježíšových slov, klade tvrdé otázky na současnou teologii. Je nebo není Ježíš vtělený Bůh, pokud bez otce není nic? Ano je! A skutečně nám samotný Bůh díky Ježíšovi, svému vtělení, ukazuje cestu domů! Pokud je Ježíš v Bohu a Bůh v něm, je s ním tedy jedno a splynul s ním. Pak je Ježíš vtěleným Bohem. Každý kdo splyne s Bohem je Bůh. A proto je psáno „Jste Bohové", jen s ním musíme splynout, nic víc, nic méně. Je to jako fyzikální jev. Je to jako když Vy jste kapka vedle veliké louže, nebo přímo moře. Je to jako když Vy jste kapka živé vody v blízkosti studny s živou vodou. Kapka je samostatná individualita, dokud se nespojí s větší, přímo nekonečnou masou živé vody. Je pak kapka vody, která splynula s živou vodou kapkou, nebo přímo živou vodou?

Vášnivě jsem se rozhovořil o jednotě. Otec a Syn jedno JE. Vše to začalo úvahou o spojení: Vědomí a Existence jedno JE. Že by Vědomí, Existence a Život, mělo něco společného s Otcem, Kristem a Duchem svatým? Já se domnívám, že ano. Jedná se o jedno a totéž, jen popsáno jinými slovy.

Neodvažuji se tvrdit, že Bůh je Vědomí, Existence a Život, protože to nevím, ale pokud Vědomí, Existence a Život jsou z logiky jeho hlavními atributy, jak je odhalíme?

To taky přesně nevím, ale nelze odhalovat Boha, dokud si nerozrušíme svět takový, jak ho známe. A protože z Bible víme, že se o svět nemáme moc zajímat, protože svět jak ho známe, „končí", musíme prvně na intelektuální úrovni, tedy logicky si připustit, že zde není všechno, tak jak se to jeví, nebo jak je nám to vštěpováno. Můžeme se pokusit vysvětlit si, že vědomí, existence a tím i život, které zažíváme nejsou ty pravé Vědomí a Existence a Život.

Bůh je nekonečný, a tak nemůže dojít k přerušení vědomí. Tak i náš hluboký spánek je důkazem toho, že v našem životě dochází k přerušení vědomí. Z toho vyplývá, že naše vědomí není trvalé a tudíž není skutečné. Je to jen náhražka, nebo odlesk, nekonečného vědomí. Existujeme ve spánku, nebo ne? S největší pravděpodobností si musíme připustit, že existujeme i během spánku. Ale jak je tedy možné, že si tuto část existence neuvědomujeme. Kam se podělo naše vědomí? Naše vědomí, to pravé Vědomí se nikam nepodělo, tak jak Bůh se nikam neztrácí, pořád JE. Jen nejsme splynutí s tímto věčným vědomím a tak jím nejsme. Jen se logicky podívejme na proces probouzení. Prvně povstává mysl. A to ve formě snů až k úplnému vědomí, jak ho známe my. Jenže naše vědomí si pomáhá myslí a pamětí, aby si navodilo pocit kontinuity a trvalosti. Pravé Vědomí si uvědomuje i spánek úplně stejně jako bdění.

Nahoru