od Ja.na » pon 17. úno 2014 8:59:08
Mluví o smrti ega, mluví o smrti ztotožnění s tou individuální jednotkou, která ulpívá na všech těch pěkných věcech, jako je zábava s přáteli. Jakmile tohle ztotožnění zmizí, tak už nic takového nepotřebuješ.
Dalo by se říct, že opouštíš všechny lásky k jednotlivostem, všechno pouštíš, skáčeš do propasti prázdnoty bez naděje, že tam cokoliv z toho najdeš.
Naprosto naturálně vidíš holou pravdu, že tady není nikdo, kdo by se mohl z čeho radovat, kdo by mohl čeho dosahovat, kdo by mohl co vlastnit, dalo by se říct, že život individuality v tomhle bodě ztrácí jakýkoliv smysl.
Pokud při tom skoku nemineš Srdce, tak v něm nalezneš spojení s tím vším, co tuhle psychosomatickou jednotku, ke které jsi měl přilepené vědomí, přesahuje a začneš si sám sebe uvědomovat jako skutečnost, jako věčnou nijak neomezenou existenci.
Ten život tady dál zůstává, ale ta radost, pokud se objevuje, vychází z jakési větší hloubky.
Opouštíš lásky k jednotlivostem, abys nalezl Lásku jako celek.
Mluví o smrti ega, mluví o smrti ztotožnění s tou individuální jednotkou, která ulpívá na všech těch pěkných věcech, jako je zábava s přáteli. Jakmile tohle ztotožnění zmizí, tak už nic takového nepotřebuješ.
Dalo by se říct, že opouštíš všechny lásky k jednotlivostem, všechno pouštíš, skáčeš do propasti prázdnoty bez naděje, že tam cokoliv z toho najdeš.
Naprosto naturálně vidíš holou pravdu, že tady není nikdo, kdo by se mohl z čeho radovat, kdo by mohl čeho dosahovat, kdo by mohl co vlastnit, dalo by se říct, že život individuality v tomhle bodě ztrácí jakýkoliv smysl.
Pokud při tom skoku nemineš Srdce, tak v něm nalezneš spojení s tím vším, co tuhle psychosomatickou jednotku, ke které jsi měl přilepené vědomí, přesahuje a začneš si sám sebe uvědomovat jako skutečnost, jako věčnou nijak neomezenou existenci.
Ten život tady dál zůstává, ale ta radost, pokud se objevuje, vychází z jakési větší hloubky.
Opouštíš lásky k jednotlivostem, abys nalezl Lásku jako celek.
:)