od Návštěvník » úte 12. led 2021 11:55:40
Protože to možná zní trochu cize a nepochopitelně, pokusím se vám to přiblížit přirovnáním: Představte si nekonečný provaz, na kterém jsou smyčky. Každá smyčka začíná a končí v uzlíku, pochopitelně. Ty smyčky, to jsou jakoby stvořené individuality a uzlík představuje jejich nevědomost o tom, že jsou součástí nekonečného provazu. Teprve když se uzel nevědomosti na provazu rozváže a smyčka splyne s nekonečným provazem, z něhož byla vytvořena, pozná se, že oddělenost smyčky byla jen zdánlivá a provázek že je vlastně jednotný, nekonečný, univerzální. Oddělenost byla nejen zdánlivá, ale také jen dočasná. A stejné je to, přátelé, s námi: Klid a pohyb v jednotě, rub a líc jedné mince.
A nyní, přátelé, abychom si nejdřív sami v sobě ověřili naše meditační a introspektivní a jiné schopnosti a také naši schopnost soustředivosti, zkusíme si spolu malé cvičení, které je sice pro začátek trochu neobvyklé, ale pro náš účel, tzn. prověření našich schopností, bude velmi dobře vyhovovat.
V indických védách se dočteme, že každá věc, oni říkají jsoucnost, že každá jsoucnost má pět charakteristik. A to: bytí neboli existenci, vědomí, blaho, jméno a tvar. Ty tři první (bytí, vědomí a blaho) jsou božské, neboť jsou přímo součástí božského tvoření a stvoření a říká se jim také existence, poznatelnost a přitažlivost. Ty dvě další, jméno a tvar, jsou tzv. charakteristikami světa neboli lidské. Jméno a tvar známe dobře, neboť jsou zjevné a viditelné, resp. obvykle chápané našimi smysly. Ty první tři ale - bytí, vědomí a blaho - neznáme. Neznáme je vůbec anebo jen povrchně. Ačkoliv jsou přítomny všude, ve všech věcech, ve všech zvířatech, v lidech, v zemi, ve vodě, ve vzduchu... Jsou to charakteristiky božské, univerzální. Ve věcech jsou označovány jako brahma a v člověku jako átman. Tyto pojmy a některé další jsou převzaty ze sanskrtu.
A nyní pozor, přátelé. Co zbude z lidí a věcí, když si odmyslíme jejich jména a tvary?
No, přirozeně, absolutní bytí, absolutní vědomí a absolutní blaženost, čili Bůh. Tato skutečnost je metafyzickým odůvodněním jógové filozofie a vyplývají z ní všechny jógové nebo mystické metody bez výjimky. Absolutno, nebo chcete-li Bůh, je všude, ve všech jsoucnostech. Pro člověka však je Bůh nejblíž v něm samém, čili v člověku.
Nyní o něm, čili o Bohu, tedy už víme, ale neznáme ho. Nuže, posaďte se teď pěkně uvolněně na židli, do křesla nebo kde jinde rádi ve chvílích klidu sedáváte, dvakrát nebo třikrát zhluboka vydechněte a zase nadechněte. Nespěchejte přitom. Tak ještě jednou. Prudký, silný výdech a plynulý hluboký nádech. Myšlenky, které se vám asi stále ještě honí v hlavě vás nezajímají, jsou vám úplně lhostejné. Teď jen uvolňujete své tělo a současně i svou mysl. Až to budete opakovat sami, můžete ještě tak dva nebo tři nádechy a výdechy přidat. A teď si uvědomte, že nejste jenom jménem a tvarem, to zanmená tělem ani pouhými myšlenkami nebo city. Vy jste především samým prazákladem svého života, to znamená bytím, vědomím a blažeností. Čili nekonečným jástvím, božstvím, které všechno ostatní oživuje, osvětluje a také pozoruje.
I když jste v podstatě posledními pozorovateli všech možných jmen a tvarů, sami sebe bohužel neznáte. Proč?
Protože se stále díváte jen ven a nikdy dovnitř. A proto nyní obraťte svou pozornost do duchovního srdce. To je tam, kam mimoděk ukážete prsty pravé ruky, když řeknete "já", čili na střed hrudi, maličko doprava. A uvědomte si ještě jednou, že opravdu nejste jen tělem ani jen myšlenkami nebo city a položte si do tohoto místa vpravo od středu hrudi, do svého duchovního srdce, tichou otázku: "Kdo jsem vlastně já?" Na tuto otázku si neodpovídejte. Jen se stále tiše soustřeďte na myšlenku "já" ve formě citové oddanosti nekonečnému JÁSTVÍ, z něhož tato myšlenka pramení. Je to takový tázací postoj. Už to nemusí být zájmeno, už to nemusí být víceméně ani myšlenka, jeno postoj vnitřního dotazování k absolutnímu JÁSTVÍ. Nenechte se přitahovat k četným myšlenkám, které se mohou objevit právě teď, počátkem této malé meditace, ale buďte od nich jakoby odděleni, vzdáleni jakoby clonou lhostejnosti a nezájmu. Asi jako člověk který si říká: "Ať se to či ono odehrává nebo může odehrát v této mysli, já budu pouhým svědkem." Vytrvalé cvičení tohoto jednoduchého postoje mysli s vytrvalým upřením pozornosti na VĚDOMÍ, čili na Já, vás především zbaví pocitu egoismu a pokud udržíte tento tázací postoj déle, přinese vám i pravou odpověď na vaši otázku. Opakuji: neodpovídejte si nikdy sami, ale čekejte trpělivě a odevzdaně s vnitřním pocitem lásky k tomu, jehož se tážete a jemuž jste oddáni. Odpověď, jak už jsem řekl, nepřijde slovy, ale ve formě jemného vnitřního pochopení, poznání, vycítění, respektive porozumění vaší vlastní podstatě.
Tento jemný, ale pevný tázací postoj udržujte asi půl hodiny. Možná, že odpověď ve formě duchovního záblesku, velice jemného záblesku, přijde ještě dnes. Většina z vás bude však muset přece jen toto cvičení ještě pravděpodobně mnohokrát opakovat, než se odpověď dostaví. To záleží, přirozeně, an duchovní pokročilosti. Opravdovost, pokora a trpělivost jsou nutné v každém případě. Vždyť to, co bylo, přátelé, miliony let, ba i vtělení zanedbáváno, nemůže se projevit náhle nepatrným lidským úsilím. Milostí vyšších sil však ano.
Toto jednoduché civčení končící vnitřní otázkou "Kdo nebo co jsem já?" s udržením tohoto tázacího postoje, to zdůrazňuji, platí pro většinu lidí. Hlavně udržet tázací postoj, to je nutné. Pro většinu lidí s normální, průměrnou energií to platí. Pro povahy egocentričtější, energičtější se postup trochu mění. Dávejte prosím pozor. Teď přijde druhá alternativa. Kdykoliv se v mysli objeví nějaká myšlenka, pokládejte ji za předmět a zaujměte k ní naprosto indiferentní stanovisko. To znamená, jakoby se vás to vůbec netýkalo. Ovšem o duši, nebo átmanu čili o vaší pravé duchovní podstatě, kterou hledáte, o tom absolutním bytí, absolutním vědomí a absolutním blahu, čili JÁSTVÍ, myslete jako o své přirozenosti, věčné a stálé. Myšlenky se budou pochopitelně stále ještě objevovat, ale když jim nebudete věnovat pozornost a věnujete ji právě jen své duchovní podstatě čili duši, átmanu, pak budou postupně myšlenky mizet, až se vytratí úplně.
A teď ještě třetí alternativa. Lidé s mimořádně silnou energií mohou jít ještě trochu dál. Myslí si totiž o bytí, vědomí a blahu, že jsou to jejich vlastní charakteristiky, respektive, že oni sami jsou jimi, těmito charakteristikami, a řeknou si proto: "Já nejsem ani tělem ani myšlenkami (sice je mám, já je vlastním, ale nejsem jimi), neboť v postatě jsem sám tím bytím, vědomím a blahem." To je silné, velice silné předsevzetí. A má taky obrovské důsledky. A připojte k tomu ještě: "Jsem nepřipoutaný, samozářící (což je naprostá pravda) a prost duality." Milí přátelé, zkuste si všechna tato civčení postupně a nebojte se toho. Některá z těchto metod určitě zabere, dřív nebo pozdějí.
z knihy Eduard Tomáš - Cestami sebepoznání
[img]http://lukas-knapek.wz.cz/filozofie-obrazky/tomas.jpg[/img]
Protože to možná zní trochu cize a nepochopitelně, pokusím se vám to přiblížit přirovnáním: Představte si nekonečný provaz, na kterém jsou smyčky. Každá smyčka začíná a končí v uzlíku, pochopitelně. Ty smyčky, to jsou jakoby stvořené individuality a uzlík představuje jejich nevědomost o tom, že jsou součástí nekonečného provazu. Teprve když se uzel nevědomosti na provazu rozváže a smyčka splyne s nekonečným provazem, z něhož byla vytvořena, pozná se, že oddělenost smyčky byla jen zdánlivá a provázek že je vlastně jednotný, nekonečný, univerzální. Oddělenost byla nejen zdánlivá, ale také jen dočasná. A stejné je to, přátelé, s námi: Klid a pohyb v jednotě, rub a líc jedné mince.
A nyní, přátelé, abychom si nejdřív sami v sobě ověřili naše meditační a introspektivní a jiné schopnosti a také naši schopnost soustředivosti, zkusíme si spolu malé cvičení, které je sice pro začátek trochu neobvyklé, ale pro náš účel, tzn. prověření našich schopností, bude velmi dobře vyhovovat.
V indických védách se dočteme, že každá věc, oni říkají jsoucnost, že každá jsoucnost má pět charakteristik. A to: bytí neboli existenci, vědomí, blaho, jméno a tvar. Ty tři první (bytí, vědomí a blaho) jsou božské, neboť jsou přímo součástí božského tvoření a stvoření a říká se jim také existence, poznatelnost a přitažlivost. Ty dvě další, jméno a tvar, jsou tzv. charakteristikami světa neboli lidské. Jméno a tvar známe dobře, neboť jsou zjevné a viditelné, resp. obvykle chápané našimi smysly. Ty první tři ale - bytí, vědomí a blaho - neznáme. Neznáme je vůbec anebo jen povrchně. Ačkoliv jsou přítomny všude, ve všech věcech, ve všech zvířatech, v lidech, v zemi, ve vodě, ve vzduchu... Jsou to charakteristiky božské, univerzální. Ve věcech jsou označovány jako brahma a v člověku jako átman. Tyto pojmy a některé další jsou převzaty ze sanskrtu.
A nyní pozor, přátelé. Co zbude z lidí a věcí, když si odmyslíme jejich jména a tvary?
No, přirozeně, absolutní bytí, absolutní vědomí a absolutní blaženost, čili Bůh. Tato skutečnost je metafyzickým odůvodněním jógové filozofie a vyplývají z ní všechny jógové nebo mystické metody bez výjimky. Absolutno, nebo chcete-li Bůh, je všude, ve všech jsoucnostech. Pro člověka však je Bůh nejblíž v něm samém, čili v člověku.
Nyní o něm, čili o Bohu, tedy už víme, ale neznáme ho. Nuže, posaďte se teď pěkně uvolněně na židli, do křesla nebo kde jinde rádi ve chvílích klidu sedáváte, dvakrát nebo třikrát zhluboka vydechněte a zase nadechněte. Nespěchejte přitom. Tak ještě jednou. Prudký, silný výdech a plynulý hluboký nádech. Myšlenky, které se vám asi stále ještě honí v hlavě vás nezajímají, jsou vám úplně lhostejné. Teď jen uvolňujete své tělo a současně i svou mysl. Až to budete opakovat sami, můžete ještě tak dva nebo tři nádechy a výdechy přidat. A teď si uvědomte, že nejste jenom jménem a tvarem, to zanmená tělem ani pouhými myšlenkami nebo city. Vy jste především samým prazákladem svého života, to znamená bytím, vědomím a blažeností. Čili nekonečným jástvím, božstvím, které všechno ostatní oživuje, osvětluje a také pozoruje.
I když jste v podstatě posledními pozorovateli všech možných jmen a tvarů, sami sebe bohužel neznáte. Proč?
Protože se stále díváte jen ven a nikdy dovnitř. A proto nyní obraťte svou pozornost do duchovního srdce. To je tam, kam mimoděk ukážete prsty pravé ruky, když řeknete "já", čili na střed hrudi, maličko doprava. A uvědomte si ještě jednou, že opravdu nejste jen tělem ani jen myšlenkami nebo city a položte si do tohoto místa vpravo od středu hrudi, do svého duchovního srdce, tichou otázku: "Kdo jsem vlastně já?" Na tuto otázku si neodpovídejte. Jen se stále tiše soustřeďte na myšlenku "já" ve formě citové oddanosti nekonečnému JÁSTVÍ, z něhož tato myšlenka pramení. Je to takový tázací postoj. Už to nemusí být zájmeno, už to nemusí být víceméně ani myšlenka, jeno postoj vnitřního dotazování k absolutnímu JÁSTVÍ. Nenechte se přitahovat k četným myšlenkám, které se mohou objevit právě teď, počátkem této malé meditace, ale buďte od nich jakoby odděleni, vzdáleni jakoby clonou lhostejnosti a nezájmu. Asi jako člověk který si říká: "Ať se to či ono odehrává nebo může odehrát v této mysli, já budu pouhým svědkem." Vytrvalé cvičení tohoto jednoduchého postoje mysli s vytrvalým upřením pozornosti na VĚDOMÍ, čili na Já, vás především zbaví pocitu egoismu a pokud udržíte tento tázací postoj déle, přinese vám i pravou odpověď na vaši otázku. Opakuji: neodpovídejte si nikdy sami, ale čekejte trpělivě a odevzdaně s vnitřním pocitem lásky k tomu, jehož se tážete a jemuž jste oddáni. Odpověď, jak už jsem řekl, nepřijde slovy, ale ve formě jemného vnitřního pochopení, poznání, vycítění, respektive porozumění vaší vlastní podstatě.
Tento jemný, ale pevný tázací postoj udržujte asi půl hodiny. Možná, že odpověď ve formě duchovního záblesku, velice jemného záblesku, přijde ještě dnes. Většina z vás bude však muset přece jen toto cvičení ještě pravděpodobně mnohokrát opakovat, než se odpověď dostaví. To záleží, přirozeně, an duchovní pokročilosti. Opravdovost, pokora a trpělivost jsou nutné v každém případě. Vždyť to, co bylo, přátelé, miliony let, ba i vtělení zanedbáváno, nemůže se projevit náhle nepatrným lidským úsilím. Milostí vyšších sil však ano.
Toto jednoduché civčení končící vnitřní otázkou "Kdo nebo co jsem já?" s udržením tohoto tázacího postoje, to zdůrazňuji, platí pro většinu lidí. Hlavně udržet tázací postoj, to je nutné. Pro většinu lidí s normální, průměrnou energií to platí. Pro povahy egocentričtější, energičtější se postup trochu mění. Dávejte prosím pozor. Teď přijde druhá alternativa. Kdykoliv se v mysli objeví nějaká myšlenka, pokládejte ji za předmět a zaujměte k ní naprosto indiferentní stanovisko. To znamená, jakoby se vás to vůbec netýkalo. Ovšem o duši, nebo átmanu čili o vaší pravé duchovní podstatě, kterou hledáte, o tom absolutním bytí, absolutním vědomí a absolutním blahu, čili JÁSTVÍ, myslete jako o své přirozenosti, věčné a stálé. Myšlenky se budou pochopitelně stále ještě objevovat, ale když jim nebudete věnovat pozornost a věnujete ji právě jen své duchovní podstatě čili duši, átmanu, pak budou postupně myšlenky mizet, až se vytratí úplně.
A teď ještě třetí alternativa. Lidé s mimořádně silnou energií mohou jít ještě trochu dál. Myslí si totiž o bytí, vědomí a blahu, že jsou to jejich vlastní charakteristiky, respektive, že oni sami jsou jimi, těmito charakteristikami, a řeknou si proto: "Já nejsem ani tělem ani myšlenkami (sice je mám, já je vlastním, ale nejsem jimi), neboť v postatě jsem sám tím bytím, vědomím a blahem." To je silné, velice silné předsevzetí. A má taky obrovské důsledky. A připojte k tomu ještě: "Jsem nepřipoutaný, samozářící (což je naprostá pravda) a prost duality." Milí přátelé, zkuste si všechna tato civčení postupně a nebojte se toho. Některá z těchto metod určitě zabere, dřív nebo pozdějí.
z knihy Eduard Tomáš - Cestami sebepoznání