od Návštěvník » stř 02. pro 2020 16:30:16
Šťastny ať jsou všechny bytosti!
Často se mě lidé ptají, zda je možno poznat Boha - a většinou si myslí zda je ho možno vidět. Někteří se dokonce ptají přímo - těch je sice méně, ale jsou podobni těm prvním.
Ani jedni ani druzí nevědí, že vidět Boha znamená jen VIDĚT SVOJI VLASTNÍ PŘEDSTAVU.
BŮH JE NEJHLUBŠÍ JÁSTVÍ ČLOVĚKA, NEKONEČNÉ, NEOSOBNÍ -- jak by tedy bylo možno jej vidět? Muselo by zde být jiné, ještě větší Já, kterým by se toto nekonečné Jáství mohlo pozorovat, ale nic takového zde není, a nikdy nebylo a nikdy nebude.
Vizionáři, kteří prohlašují tu a tam, že viděli Boha, neviděli nikdy nic jiného, než mentální (myšlenkový) obraz. -- I kdyby to byla KOSMICKÁ VIZE jakou měl Ardžuna v Bagavadghítě.
BOHA NEMŮŽEME NIKDY POZNAT MYSLÍ!!! Mysl nás právě od něho odděluje! A ne aby ho k nám přitahovala. Jenom pokorná mysl, odevzdaná mysl je mysl která ho trochu přibližuje - ale i tu musíme opustit.
PROTOŽE PRAVDA JE STAV BEZ EGA. A ego to jsou myšlenky - nic jiného to není.
PRAVÝ BŮH JE NEOSOBNÍ JÁSTVÍ. JE TO NEKONEČNÉ BYTÍ, VĚDOMÍ A NEEXTATICKÁ BLAŽENOST. Jenom ten jehož ego se rozplynulo v tomto Bytí může říct, že poznal Boha - neviděl ho - nemohl ho vidět jako něco druhého, ale mohl ho zažít. Našel základ vlastního ega a ztotožnil se s ním. Tím se ztotožnil s ryzím Jástvím, čistou a živou, Prázdnotou mysli a uvědomil si ji - tak to je.
I ego je částečně Božské.
Je to jakýsi obojživelník - dívá se na obě strany. Jedna jeho fáze je otočena navenek - do světa - a ta je vždy nevědomá, ať dělá co chce. Druhá část inklinuje k Božství a ta má schopnost se s tím Božství skutečně zkontaktovat. Této skutečnosti může jogín využít už docela na začátku, je to velice výhodné, protože i sebemenší kladný postoj k Božství nese nesmírné následky, veliké následky, rychlé a někdy i okamžité. I když to nejsou ještě s a m á d h í, jsou to různá jiná mocná a velmi působivá ponoření.
Přesvědčte se sami:
Když vás něco trápí, když máte nějakou starost, obavy z budoucnosti (jak bude, proč bude), pochybnosti o čemkoliv -- NETRAPTE SE TÍM.
Začínáte být jogíny (nebo už jimi jste) a pak je zbytečné, aby jste se trápili, protože tato cesta vás od těch trablů osvobodí a rychle osvobodí.
Obraťte se vždycky k sobě samému - v křesťanství se tomu říká "obrácení k Duchu Svatému" - a také se tomu říká "střelná modlitba", to je jedna forma, jeden způsob - lidí nábožensky založených. A oni to vědí, oni to také zkouší a často se jim to osvědčilo a osvědčuje.
Cesta džňánajógínů (lidí založených spíše intelektuálně než bakhticky-citově) je trochu jiná, ale výsledky jsou stejně ohromující jako tyto střelné modlitby. Při jakékoliv vnitřní tísni, při starostech, obavách, prostě při každém duševním nepohodlí - položí si jogín do nitra introspektivní otázku: (Třeba má nějakou starost, tak si řekne) "Kdo je ten, kdo si uvědomuje, že tady je tato starost?"
-- A tím se dostává ZA NÍ.
Třeba má nějakou tíseň, obavy, strachy - to se přece stává často - proč se tím trápit? Naopak, on si řekne: "Kdo má tento strach? Kdo to je, kdo v sobě vidí, kdo pozoruje tento strach?"
-- On se prostě dostává do pozice posledního pozorovatele, a v tom je ten úžasný výsledek, že on se zbaví té starosti a dokonce někdy dostane impulz k jejímu rozhřešení, protože se dostává do stavu intuitivního, dostává se do stavu blíž k tomuto aspektu toho ÁTMANA (Království Nebeského).
To je výhoda jogínů, že se nemusí s ničím trápit - ne že by to hodili za hlavu - ale že se toho prostě tímto způsobem zbaví, a často jim dojde i skutečné řešení - když se potom uklidní - vyjde jim samo z nitra intuitivní řešení (protože jsou na okraji té intuitivní fáze Božství), a nemusí se trápit nějakými nekonečnými starostmi, jak to bohužel normální člověk velice často dělá.
Výsledky jsou skutečně překvapující. Starosti z vás odpadnou jako voda z kachny. Tímto způsobem se můžete dokonce i odnaučit kouření -- touhu po kouření pokládáte za předmět a postavíte se k ní indiferentně:
"Kdo to je, kdo teď cítí že se mi chce kouřit?", "Kdo to je, kdo to ve mě si uvědomuje, kdo je ten poslední pozorovatel toho, že tady ta osobička by chtěla kouřit?"
- Když to chvíli pozorujete, a tato touha z vás začíná odpadat (pochopitelně když to přestanete pozorovat, tato touha se zase vrací - ale nebývá obvykle tolik silná) když to uděláte několikrát za sebou, tak se zbavíte zlozvyku kouření.
- -
To se všechno velice snadno řekne. Snadno se to dokonce i poradí, jenže věc má háček – skoro každý kdo se snaží najít své pravé Já, nebo i když se nesnaží, skoro každý objeví v sobě dřív nebo později určitou překážku.
Tato překážka ze začátku je taková jako nejasná - protože si jí člověk neuvědomuje, ale jakmile pokračuje (na duchovní cestě) dostaví se za tímto nepostřehnutelným pocitem, pocit už velmi jasný, který dokonce ve vrcholných stupních jógy (v samádhí) vám může samádhí přerušit, "vyhodit" vás z toho a vše vám překazit.
Tato překážka je uvědomování si své vlastní tělesnosti:
CO JSEM JÁ?
Tuto otázku si obvykle do nitra pokládá jogín, když chce své Absolutní Jáství odhalit. Ale když se zeptáte normálního člověka "Co jsem já", "Co jste pane?" tak on řekne: "No co bych byl? Tohle tělo jsem já. A nanejvýš ještě myšlenky a city, a to je všechno" a víc se o tom nebaví, víc o tom neuvažuje, protože to je pro něho samozřejmost.
-- On se nepokusil hlouběji proniknout do tohoto problému.
Ale, když se zeptáte člověka který je už trochu informován, o transcendentálnu, tak vám řekne něco jiného - "No co jsem Já? To ještě nevím - to skutečně NEVÍM", "ale rozhodně vím, že nejsem tímto tělem a že nejsem ani těmito myšlenkami - proč? No protože je mám! Prostě když je mám, tak je mám jako svoje boty, ale nejsem jimi!"
A to je obrovský rozdíl - na co se mohu podívat, co mohu posuzovat jako něco mimo mne, to přeci nejsem já!
Už tento samotný pocit oddělené pozornosti má tu úžasnou schopnost a vlastnost, že vás oddělí od pozorovaného předmětu - to co vidím, to přeci nemohu být já. To co posuzuji, to co pozoruji, to co mohu i odložit, když chci, to přeci nemohu být já! A když tento chlapík bude uvažovat ještě hlouběji, tak vás dokonce ještě víc přesvědčí, a řekne vám asi toto:
"Kdyby Život příteli, (nic jiného než ŽIVOT, ne život nějakého tvora) kdyby čistý Život byl mým tělem, tak bych přece nikdy nemohl zemřít! A taky bych nikdy nemohl usnout!"
Uvažujte o těchto dvou vážných námitkách - až je proberete obyčejným, selským rozumem, přijdete na to, že skutečně nejste tímto tělesným jástvím. A to bude vaše výhra! A překážka o níž byla řeč (uvědomování si vlastní tělesnosti) se nedostaví.
Proto před každým meditačním soustředěním, si uvědomte hlavně, že NEJSTE TOUTO TĚLESNOSTÍ, že jí máte, pravda ona tady je, proč by tu nebyla, ale nejste to vy!
VY JSTE V PODSTATĚ TÍM ŽIVOTEM, KTERÝ TUTO TĚLESNOST OŽIVUJE - to jste vy! To je ohromný rozdíl! Už proto, že ten Život je nekonečný, že je trvalý, a že je neohraničitelný.
Čím vlastně je to EGO?
Mahariši říká, že abychom poznali čím je, tak musíme odložit tu jeho slupku -- a to je pravda.
Skutečně, ego je v podstatě Absolutnem, ego je v podstatě neosobní Jáství, jenomže omezeno tou věčnou nevědomostí nevědomého člověka.
Proto se z nás musí stát lidé VĚDOMÍ. Vědomí toho všeho kolem sebe: co to je svět, co jsem já, proč jsem takový jaký jsem, a poznat že ti druzí jsou v jednotě s námi - to je absolutní nutnost! Pak přestanou války a přestane to nechutné hašteření mezi národy. Věřte - až toto lidé poznají.
Je celá řada cest jak to poznat - celá řada. Ale je jedna kterou už jsme absolvovali a zopakujeme ji, protože opakování je matka moudrosti.
======================
CVIČENÍ /cesty krátké/:
- Maharišiho átmavičára (metoda sebe-dotazování) a cvičení vnitřní pozornosti.
Narovnejte páteř, uvolněte se a zkuste si znovu pranajámické dýchání skrz páteř (pokročilí 21cyklů, začátečníci 14cyklů). S nádechem ÓM nahoru, až nad halu, setrvat a s výdechem ÓM zase dolů. Páteř se tím pročišťuje /pročišťují se tzv. čakramy, v nichž jsou naše závislosti (vasany), ale na to se nesoustřeďte, to přichází úplně automaticky/.
Neříkejte "Já", ale tažte se do svého duchovního nitra: "Kdo nebo Co jsem Já?"
Položte si jí do duchovního srdce (místo kde si intuitivně ukážete prsty pravé ruky když řeknete "já") tam se tažte "Co jsem já?". To je cvik, který si opakujte a uvědomujte si každým okamžikem, že nejste koneční, omezení na nějakou individualitu, ale že jste skutečně neosobní, neduální (tzn. že jste jednota), nepřipoutaní k ničemu - vžijte se do toho:
NEPŘIPOUTANÍ K NIČEMU -- A SAMOZÁŘÍCI -- to je ten skutečný ŽIVOT.
Vždyť co je na tom těžkého?
Výsledkem je, že jste neosobními svědky celého vesmíru. Všeho co je tady. Vše co má jméno a tvar - všeho jste svědky, ale nepřipoutaní! Pěstujte si tento stav, pěstujte si ho v sobě co nejčastěji, to vám otevře srdce -- ono už otevřeno je, vždyť kdo by ho zavřel?
SUBHAM ASTU SARVADŽAGATAM.
Šťastny ať jsou všechny,
všechny bytosti!
~
ÓM.
Šťastny ať jsou všechny bytosti!
Často se mě lidé ptají, zda je možno poznat Boha - a většinou si myslí zda je ho možno vidět. Někteří se dokonce ptají přímo - těch je sice méně, ale jsou podobni těm prvním.
Ani jedni ani druzí nevědí, že vidět Boha znamená jen VIDĚT SVOJI VLASTNÍ PŘEDSTAVU.
BŮH JE NEJHLUBŠÍ JÁSTVÍ ČLOVĚKA, NEKONEČNÉ, NEOSOBNÍ -- jak by tedy bylo možno jej vidět? Muselo by zde být jiné, ještě větší Já, kterým by se toto nekonečné Jáství mohlo pozorovat, ale nic takového zde není, a nikdy nebylo a nikdy nebude.
Vizionáři, kteří prohlašují tu a tam, že viděli Boha, neviděli nikdy nic jiného, než mentální (myšlenkový) obraz. -- I kdyby to byla KOSMICKÁ VIZE jakou měl Ardžuna v Bagavadghítě.
BOHA NEMŮŽEME NIKDY POZNAT MYSLÍ!!! Mysl nás právě od něho odděluje! A ne aby ho k nám přitahovala. Jenom pokorná mysl, odevzdaná mysl je mysl která ho trochu přibližuje - ale i tu musíme opustit.
PROTOŽE PRAVDA JE STAV BEZ EGA. A ego to jsou myšlenky - nic jiného to není.
PRAVÝ BŮH JE NEOSOBNÍ JÁSTVÍ. JE TO NEKONEČNÉ BYTÍ, VĚDOMÍ A NEEXTATICKÁ BLAŽENOST. Jenom ten jehož ego se rozplynulo v tomto Bytí může říct, že poznal Boha - neviděl ho - nemohl ho vidět jako něco druhého, ale mohl ho zažít. Našel základ vlastního ega a ztotožnil se s ním. Tím se ztotožnil s ryzím Jástvím, čistou a živou, Prázdnotou mysli a uvědomil si ji - tak to je.
I ego je částečně Božské.
Je to jakýsi obojživelník - dívá se na obě strany. Jedna jeho fáze je otočena navenek - do světa - a ta je vždy nevědomá, ať dělá co chce. Druhá část inklinuje k Božství a ta má schopnost se s tím Božství skutečně zkontaktovat. Této skutečnosti může jogín využít už docela na začátku, je to velice výhodné, protože i sebemenší kladný postoj k Božství nese nesmírné následky, veliké následky, rychlé a někdy i okamžité. I když to nejsou ještě s a m á d h í, jsou to různá jiná mocná a velmi působivá ponoření.
Přesvědčte se sami:
Když vás něco trápí, když máte nějakou starost, obavy z budoucnosti (jak bude, proč bude), pochybnosti o čemkoliv -- NETRAPTE SE TÍM.
Začínáte být jogíny (nebo už jimi jste) a pak je zbytečné, aby jste se trápili, protože tato cesta vás od těch trablů osvobodí a rychle osvobodí.
Obraťte se vždycky k sobě samému - v křesťanství se tomu říká "obrácení k Duchu Svatému" - a také se tomu říká "střelná modlitba", to je jedna forma, jeden způsob - lidí nábožensky založených. A oni to vědí, oni to také zkouší a často se jim to osvědčilo a osvědčuje.
Cesta džňánajógínů (lidí založených spíše intelektuálně než bakhticky-citově) je trochu jiná, ale výsledky jsou stejně ohromující jako tyto střelné modlitby. Při jakékoliv vnitřní tísni, při starostech, obavách, prostě při každém duševním nepohodlí - položí si jogín do nitra introspektivní otázku: (Třeba má nějakou starost, tak si řekne) "Kdo je ten, kdo si uvědomuje, že tady je tato starost?"
-- A tím se dostává ZA NÍ.
Třeba má nějakou tíseň, obavy, strachy - to se přece stává často - proč se tím trápit? Naopak, on si řekne: "Kdo má tento strach? Kdo to je, kdo v sobě vidí, kdo pozoruje tento strach?"
-- On se prostě dostává do pozice posledního pozorovatele, a v tom je ten úžasný výsledek, že on se zbaví té starosti a dokonce někdy dostane impulz k jejímu rozhřešení, protože se dostává do stavu intuitivního, dostává se do stavu blíž k tomuto aspektu toho ÁTMANA (Království Nebeského).
To je výhoda jogínů, že se nemusí s ničím trápit - ne že by to hodili za hlavu - ale že se toho prostě tímto způsobem zbaví, a často jim dojde i skutečné řešení - když se potom uklidní - vyjde jim samo z nitra intuitivní řešení (protože jsou na okraji té intuitivní fáze Božství), a nemusí se trápit nějakými nekonečnými starostmi, jak to bohužel normální člověk velice často dělá.
Výsledky jsou skutečně překvapující. Starosti z vás odpadnou jako voda z kachny. Tímto způsobem se můžete dokonce i odnaučit kouření -- touhu po kouření pokládáte za předmět a postavíte se k ní indiferentně:
"Kdo to je, kdo teď cítí že se mi chce kouřit?", "Kdo to je, kdo to ve mě si uvědomuje, kdo je ten poslední pozorovatel toho, že tady ta osobička by chtěla kouřit?"
- Když to chvíli pozorujete, a tato touha z vás začíná odpadat (pochopitelně když to přestanete pozorovat, tato touha se zase vrací - ale nebývá obvykle tolik silná) když to uděláte několikrát za sebou, tak se zbavíte zlozvyku kouření.
- -
To se všechno velice snadno řekne. Snadno se to dokonce i poradí, jenže věc má háček – skoro každý kdo se snaží najít své pravé Já, nebo i když se nesnaží, skoro každý objeví v sobě dřív nebo později určitou překážku.
Tato překážka ze začátku je taková jako nejasná - protože si jí člověk neuvědomuje, ale jakmile pokračuje (na duchovní cestě) dostaví se za tímto nepostřehnutelným pocitem, pocit už velmi jasný, který dokonce ve vrcholných stupních jógy (v samádhí) vám může samádhí přerušit, "vyhodit" vás z toho a vše vám překazit.
Tato překážka je uvědomování si své vlastní tělesnosti:
CO JSEM JÁ?
Tuto otázku si obvykle do nitra pokládá jogín, když chce své Absolutní Jáství odhalit. Ale když se zeptáte normálního člověka "Co jsem já", "Co jste pane?" tak on řekne: "No co bych byl? Tohle tělo jsem já. A nanejvýš ještě myšlenky a city, a to je všechno" a víc se o tom nebaví, víc o tom neuvažuje, protože to je pro něho samozřejmost.
-- On se nepokusil hlouběji proniknout do tohoto problému.
Ale, když se zeptáte člověka který je už trochu informován, o transcendentálnu, tak vám řekne něco jiného - "No co jsem Já? To ještě nevím - to skutečně NEVÍM", "ale rozhodně vím, že nejsem tímto tělem a že nejsem ani těmito myšlenkami - proč? No protože je mám! Prostě když je mám, tak je mám jako svoje boty, ale nejsem jimi!"
A to je obrovský rozdíl - na co se mohu podívat, co mohu posuzovat jako něco mimo mne, to přeci nejsem já!
Už tento samotný pocit oddělené pozornosti má tu úžasnou schopnost a vlastnost, že vás oddělí od pozorovaného předmětu - to co vidím, to přeci nemohu být já. To co posuzuji, to co pozoruji, to co mohu i odložit, když chci, to přeci nemohu být já! A když tento chlapík bude uvažovat ještě hlouběji, tak vás dokonce ještě víc přesvědčí, a řekne vám asi toto:
"Kdyby Život příteli, (nic jiného než ŽIVOT, ne život nějakého tvora) kdyby čistý Život byl mým tělem, tak bych přece nikdy nemohl zemřít! A taky bych nikdy nemohl usnout!"
Uvažujte o těchto dvou vážných námitkách - až je proberete obyčejným, selským rozumem, přijdete na to, že skutečně nejste tímto tělesným jástvím. A to bude vaše výhra! A překážka o níž byla řeč (uvědomování si vlastní tělesnosti) se nedostaví.
Proto před každým meditačním soustředěním, si uvědomte hlavně, že NEJSTE TOUTO TĚLESNOSTÍ, že jí máte, pravda ona tady je, proč by tu nebyla, ale nejste to vy!
VY JSTE V PODSTATĚ TÍM ŽIVOTEM, KTERÝ TUTO TĚLESNOST OŽIVUJE - to jste vy! To je ohromný rozdíl! Už proto, že ten Život je nekonečný, že je trvalý, a že je neohraničitelný.
Čím vlastně je to EGO?
Mahariši říká, že abychom poznali čím je, tak musíme odložit tu jeho slupku -- a to je pravda.
Skutečně, ego je v podstatě Absolutnem, ego je v podstatě neosobní Jáství, jenomže omezeno tou věčnou nevědomostí nevědomého člověka.
Proto se z nás musí stát lidé VĚDOMÍ. Vědomí toho všeho kolem sebe: co to je svět, co jsem já, proč jsem takový jaký jsem, a poznat že ti druzí jsou v jednotě s námi - to je absolutní nutnost! Pak přestanou války a přestane to nechutné hašteření mezi národy. Věřte - až toto lidé poznají.
Je celá řada cest jak to poznat - celá řada. Ale je jedna kterou už jsme absolvovali a zopakujeme ji, protože opakování je matka moudrosti.
======================
CVIČENÍ /cesty krátké/:
- Maharišiho átmavičára (metoda sebe-dotazování) a cvičení vnitřní pozornosti.
Narovnejte páteř, uvolněte se a zkuste si znovu pranajámické dýchání skrz páteř (pokročilí 21cyklů, začátečníci 14cyklů). S nádechem ÓM nahoru, až nad halu, setrvat a s výdechem ÓM zase dolů. Páteř se tím pročišťuje /pročišťují se tzv. čakramy, v nichž jsou naše závislosti (vasany), ale na to se nesoustřeďte, to přichází úplně automaticky/.
Neříkejte "Já", ale tažte se do svého duchovního nitra: "Kdo nebo Co jsem Já?"
Položte si jí do duchovního srdce (místo kde si intuitivně ukážete prsty pravé ruky když řeknete "já") tam se tažte "Co jsem já?". To je cvik, který si opakujte a uvědomujte si každým okamžikem, že nejste koneční, omezení na nějakou individualitu, ale že jste skutečně neosobní, neduální (tzn. že jste jednota), nepřipoutaní k ničemu - vžijte se do toho:
NEPŘIPOUTANÍ K NIČEMU -- A SAMOZÁŘÍCI -- to je ten skutečný ŽIVOT.
Vždyť co je na tom těžkého?
Výsledkem je, že jste neosobními svědky celého vesmíru. Všeho co je tady. Vše co má jméno a tvar - všeho jste svědky, ale nepřipoutaní! Pěstujte si tento stav, pěstujte si ho v sobě co nejčastěji, to vám otevře srdce -- ono už otevřeno je, vždyť kdo by ho zavřel?
SUBHAM ASTU SARVADŽAGATAM.
Šťastny ať jsou všechny,
všechny bytosti!
~
ÓM.