Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je zapnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Pokud si přejete přidat jednu nebo více příloh, vyplňte následující údaje.

Rozšířit náhled Přehled tématu: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » stř 20. bře 2024 11:48:03

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » pon 18. bře 2024 7:49:02

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » sob 23. pro 2023 13:48:23

Tazatel: Mnoho z nás bralo v určitém období ve větší či menší míře nějaké drogy. Říkali nám, ať bereme drogy, abychom se dostali do vyšších úrovní vědomí. Někdo zase k tomuto účelu doporučoval vydatný sex. Jaký na to máte názor vy?
Nisargadatta Maharaj: Je nepochybné, že droga, která může ovlivnit váš mozek, může také zapůsobit na vaši mysl a poskytnout vám všechny ty slibované mimořádné zážitky. Ale co znamenají všechny drogy ve srovnání s drogou, která vám dala tento velice neobvyklý zážitek zrození a života v utrpení a ve strachu, života zasvěceného hledání štěstí, které nepřichází, anebo není trvalé. Měl byste prozkoumat podstatu této drogy a nalézt k ní protijed. Zrození, život a smrt – to vše je jedno a totéž. Zjistěte, co je jejich příčinou. Pod vlivem této drogy jste byl už před zrozením. Co to bylo za drogu? Můžete se vyléčit ze všech možných neduhů, ale pokud jste stále pod vlivem této prvotní drogy, k čemu jsou vám povrchní léky?

https://www.advaita.cz/26656n-86.-nepoz ... ja-jsem-to

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » pon 11. zář 2023 10:05:11

Síla doteku Šrí Rámakrišny

Mahendranath Datta, mladší bratr Svámího Vivekánandy, byl očitým svědkem jedné události, a popsal ji.

Habu Datta, starší bratranec Svámidžího (Vivekananday), byl vynikající hudebník. Ve své závislosti na drogách a alkoholu také neměl sobě rovného. Neexistovala droga nebo alkohol, které by nevyzkoušel. Z náhlého popudu ho Svámidží přivedl do Cossipore, aby se setkal se Šrí Rámakrišnou. Šrí Rámakrišna byl v posledním stádiu nemoci a byl velmi zesláblý. Přesto mu Svámidží řekl, že se musí Habu dotknout, možná si myslel, že jeho dotek změní Habovu povahu, jako změnil povahu ostatních. Šrí Rámakrišna se však zdráhal použít svou moc v Habuově případě.

Mistr mu odpověděl: "Copak nemáš rozum? Copak nevidíš můj stav? Každou chvíli mohu zemřít.

Svámí Vivekánanda však neposlouchal - stále naléhal.

Pak se Šrí Ramakrišna náhle Habu dotkl a Habu se okamžitě ztratil v samádhi.

Samádhi bylo tak hluboké, že trvalo celé hodiny. Habu seděl jako kámen.

Svámidží si začal dělat starosti. Možná ten dotek Habu zabil! Začal do Habua strkat a povídá.

"Vstaň! Připravil jsem ti nějakou gándžá (marihuanu). Budeš ji kouřit?"

Po dlouhé době Habu pomalu zareagoval: "Proč mluvíš o gándžá? Byl jsem tak dlouho pohlcen touto omamnou látkou, ne nějakou drogou, jako je gándžá. Já už gándžá nechci. Zjistil jsem, že ve srovnání s blažeností brahma je světská blaženost úplné nic.



Více zde: https://ramakrisna.webnode.cz/products/ ... amakrisny/

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » ned 10. zář 2023 14:26:05

Tajemství mysli miminek odhaleno: Cítí se jako na psychedelickém tripu, tvrdí vědci

Obrázek

Vědci díky výzkumu mozku odhalili, co se děje v hlavičkách nejmenších dětí

„Stručně řečeno, miminka a děti v podstatě neustále tripují,“ odvážně tvrdí Alison Gopnik v knize How to change your mind. Možná ale není tak daleko od pravdy…

Malé děti vyjadřují čirou radost, když se na obzoru objeví milovaná osoba. Upřímně žasnou nad zvukem, který nikdy neslyšely. Jsou extrémně zvědavé na všechno, co nikdy neviděly. Fascinují je barvy a tvary a dokážou na ně zírat celé hodiny. Naopak chvil, kdy my dospělí prožíváme intenzivní emoce, zejména ty pozitivní, je na druhou stranu poměrně málo. Zdá se, že ve srovnání s našimi nejmenšími žijeme velmi nudný život.

Logicky se může zdát jasné, proč to tak je. Malé děti mají zkrátka méně zkušeností, ze kterých mohou čerpat. Každá věc, se kterou se setkají, má tedy naleštěnou novost čerstvě zakoupeného mobilu, který jste právě vytáhli z krabice.

Je to ale opravdu správné přirovnání? Pravděpodobně ne. Možná jste cítili vzrušení, když jste telefon poprvé otočili v rukou, ale můžete opravdu říct, že jste cítili nefalšovanou radost, úctu nebo zvědavost?

Co se tedy v mysli miminek opravdu děje? Na to se snaží odpovědět Jeff Valdivia ve svém článku pro Medium.

Pozorovat květiny se nevyplácí

Vědci objevili docela zajímavé vysvětlení. Spočívá v něčem, co se nazývá síť výchozího režimu (Default mode network - DMN). DMN je struktura v mozku, kterou čirou náhodou objevil Marcus Raichle v roce 2001.

Ve vynikající knize Michaela Pollana How to change your mind je DMN popsána jako dirigent mysli. Funguje jako centrum pro většinu komunikace, která probíhá mezi různými částmi mozku, a zdá se, že právě díky ní se vytváří pojem „já“ nebo „ego“.

DMN je oddělena od smyslového vnímání a aktivuje se při činnostech, jako je sebereflexe, morální uvažování a přemítání o minulosti nebo budoucnosti.

Tímto způsobem DMN svými sofistikovanými strategiemi přežití omezuje množství informací, které se dostávají do vědomí dospělého člověka. Na druhou stranu, malé děti bez funkční DMN mají přístup k informacím, které jsou do jisté míry neomezené.

Předpokládá se, že DMN funguje jako vysoce sofistikovaný filtr a interpret informací vytvořených různými částmi mozku dospělého člověka. Tyto filtrované a interpretované informace jsou tím, co vědomě prožíváme.

V době, kdy dosáhneme dospělosti, si už DMN osvojila strategie, které blokují informace považované za nepotřebné pro přesné předpovědi o světě. Koneckonců, abychom přežili, nemůžeme mít pozornost upřenou na krásu květiny, zatímco nás pronásleduje medvěd!

Učení nebo přežití

U malých dětí však DMN ještě není funkční. V této rané fázi života ještě nejsou vyvinuty strategie, jak efektivně pracovat se všemi informacemi, které jsou v mozku k dispozici. To by mohlo vysvětlovat, proč mají děti celou řadu podivných zážitků, například imaginární kamarády.

Proč by ale měl dětský mozek fungovat právě tímto způsobem? Protože dětský mozek je nastaven na učení, zatímco mozek dospělého je nastaven na přežití.

Studie totiž ukázaly, že malé děti jsou při učení více otevřené novým informacím než dospělí a mohou být také schopny plnit některé úkoly lépe než dospělí.

DMN se zklidňuje při působení psilocybinu v mozku. Pokud je dávka dostatečně vysoká, účastníci hlásí rozpad pocitu vlastního já, který je často doprovázen pocity transcendence a jednoty s přírodou, lidstvem nebo vesmírem obecně.

Pro dítě je důležité zjistit, kterým informacím má věnovat pozornost a kterým ne. I když se tedy dětský mozek může ztratit v kráse květiny, DMN nakonec dojde k závěru, že přílišná pozornost věnovaná květině není účinnou strategií k přežití. S přibývajícími daty se vyvíjí více strategií pro efektivní přežití ve světě, což nakonec znamená, že mnoho dat začne naše vědomí ignorovat.

Tímto způsobem DMN svými sofistikovanými strategiemi přežití omezuje množství informací, které se dostávají do vědomí dospělého člověka. Na druhou stranu, malé děti bez funkční DMN mají přístup k informacím, které jsou do jisté míry neomezené.

Mohlo by to vysvětlit, proč je jejich prožívání světa tak živé? Přistupují vědomě k většímu množství dat, která mají v mozku k dispozici? A existuje způsob, jak bychom my dospělí mohli někdy znovu zažít ty dětské duševní stavy radosti, úžasu a zvědavosti?

Jako na tripu

Vědci zjistili, že DMN se zklidňuje při působení psilocybinu v mozku. Pokud je dávka dostatečně vysoká, účastníci hlásí rozpad pocitu vlastního já, který je často doprovázen pocity transcendence a jednoty s přírodou, lidstvem nebo vesmírem obecně. Zajímavé je, že ztráta pocitu sebe sama koreluje s nejvýraznějším poklesem aktivity v DMN, což podporuje hypotézu, že DMN pocit sebe sama vytváří. V tomto stavu je běžné, že účastníci prožívají hluboké duchovní, mystické nebo náboženské zážitky.

Pod vlivem těchto látek dochází k radikální změně fungování mozku. Protože informace již nejsou vedeny přes DMN, různé oblasti mozku spolu přímo komunikují a vytvářejí se nová nervová spojení mezi částmi mozku, které spolu obvykle nekomunikují.

Běžně se také objevuje synestezie, tedy stav, kdy je jeden smysl vnímán i jiným smyslem (například sluch je vnímán i vizuálně). Časté jsou také pocity propojení s blízkými lidmi a přírodou, které jsou hluboké a transformující a které mohou přetrvávat ještě několik let po skončení zážitku.

Zní vám to povědomě? S DMN dočasně vyřazenou z provozu díky psilocybinu může být vědomý prožitek dospělého člověka spíše dětský než dospělý!

Ztrátu pocitu vlastního já nicméně zažívají i zkušení meditující, takže pro dosažení tohoto pocitu nemusíte rovnou sahat po psychedelikách.

https://www.flowee.cz/civilizace/12312- ... vrdi-vedci

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od salmo1cz. » pon 04. zář 2023 18:36:37

https://www.infovojna.bz/article/video- ... om-vedomia

Prof. MUDr. Stanislav Grof, M. D., Ph. D. (*1931) bol pôvodne ateistom. Vďaka klinickej a laboratórnej práci v oblasti psychiatrie a v rámci hlbšieho skúmania ľudského psyché sa stal spirituálne založeným človekom.

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » ned 27. srp 2023 15:05:34

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » úte 13. čer 2023 12:33:25

Jak nás ovlivňuje meditace, ayahuasca, drogy či alkohol?

Nejde jenom o meditaci nebo ayahuascu, ale jde o všechny možné stavy, kdy si vytváříte rozšířený stav vědomí. Uvědomte si jednu věc, že meditace je přirozený stav vědomí, že jde o váš přirozený návyk, vaši přirozenost. Není třeba, abyste se ubírali k něčemu dalšímu.

Vy máte spoustu látek, které dokážou nastavit vaše vědomí do takového stavu, že skutečně budete vnímat něco zcela jiného, zcela jiné reality. Jsou to však drogy. Pokud vy si jimi docílíte těchto rozšířených stavů vědomí a nejste na to ještě mentálně připraveni, může to napáchat daleko více škody než užitku. A to je ten problém. Drogy jsou u vás zakázány v určitých oblastech, ale ve skutečnosti – ony vás brzdí, ony vás odstřihují od všeho ve vašem okolí. Vy se potřebujete propracovat k tomu jemnohmotnému světu sami přes vlastní mysl.

Jakmile si cokoliv dáte do svého těla, co tam nepatří, ať už je to třeba alkohol, tak se jednak ničíte na fyzické úrovni, ale hlavně to působí pouze krátkodobě, ale bez vašeho jakéhokoliv přičinění. A to je to podstatné! Vy se potřebujete do stavu rozšířeného vědomí naučit chodit přes meditace, rozjímání, protože to je přirozené a to můžete dělat kdykoliv.

V okamžiku, kdy do svého těla dáváte jiné látky, tak je to něco hmotného, ale vy se potřebujete odhmotnit. Jakmile si dáváte něco, na čem se stáváte závislými, tzn. něco hmotného a teď už je jedno, zda jde o drogy, o alkohol, nebo o zmiňovanou ayahuascu, tak jde o tu věc, že vy se stáváte závislými na tom, že vás něco dostane do tohoto stavu. A je potřeba, abyste se do tohoto stavu uměli dostat bez těchto berliček.

A v tom je celý trik. Protože vy, když to budete ovládat, tak než se k tomu dostanete, tak zjistíte, že se musíte zbavit závislostí, že se musíte zbavit spousty vzorců, které vás brzdí a jakmile se posunete na úroveň toho, že se budete vpravovat sami do tohoto stavu a budete se vlastně cítit jako pod drogami, ale budete to všechno mít pod kontrolou vlastní myslí, tak to je ten stav, který vlastně plyne – to je to osvícení. Věřte tomu, že žádná látka nedostala nikdy nikoho blíže k osvícení, pokud něco užíval. A to si uvědomte.

Tamarina

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » úte 13. čer 2023 10:39:49

Obrázek

Jaký vliv mají drogy na mysl?

Drogy, kromě LSD, psilocybinu, meskalinu a několika podobných drog z Amazonie, působí opačně než meditace.
Drogy ukazují prožitky, které se v mysli objevují – meditace ukazuje samotnou mysl. Drogy mysl rozptylují – meditace ji koncentruje. Brát drogy a meditovat, to nejde dohromady.
Ve skutečnosti je alkohol, přestože se po něm hloupne, člověk nemá moc styl a je bez fantazie, lepší, protože se po něm nestáváme kluzkými. Chováme se sice hloupě, potom si to ale uvědomíme a omluvíme se, lidé to pochopí a tím to končí.
Ale s hašišem je to jiné. Dělá lidi kluzkými jako úhoř, obracíme věci tak, jak se nám to hodí. Stárneme, ale nemoudříme. Sám jsem hodně kouřil, přibližně devět let snad téměř každý den. V šedesátých letech jsme věřili, že to může být prospěšné. Opravdu jsme si to mysleli. Měli jsme přece Learyho a Aldouse Huxleyho a všechny ty opravdu nejlepší mozky, kteří nám to říkali.
Ale moje zkušenost s lidmi, kteří jsou na drogách, je taková, že když s nimi jsem, začínám být neklidný. Necítím, že by chápali to, co dělám. Když jsem s lidmi, kteří pijí, pokouším se jim něco říct. Ale když jsem s lidmi, kteří kouří hašiš, pak si raději listuji v novinách, protože mám pocit, že to, co říkám, pořádně nechápou. Radil bych tedy těm, kteří chtějí opravdu meditovat, aby přestali kouřit hašiš. Učit se meditovat je také levnější! A po určité době je to minimálně stejně příjemné. Ale je to zkrátka těžší. Musíš to vybudovat vlastními silami. Na druhou stranu na tom, co jsi sám vybudoval, můžeš i stát!

Jak působí drogy z buddhistického pohledu? Jsou stavy, které pod jejich vlivem prožijeme, skutečné?

Celkově nelze drogy doporučit. Důvod pro to, že nabízejí silné prožitky, nepochází z drog. Tím důvodem je mysl. Prožitky vycházejí z naší mysli. Neexistuje žádná droga, která by přinášela štěstí. Jediné, co drogy dokážou, je to, že prožijeme štěstí, které bychom za normálních okolností prožívali po dlouhou dobu, za velmi krátký čas. Jednoho dne už nic nemáme a přijdou špatné prožitky.
Odrazuji od toho. Nevzal bych si ani hašiš, nejmírnější drogu ze všech. Příliš mnoho alkoholu také ne. Nejlepší, co máme, je jasný rozum a vnitřní kvality mysli. Od toho bych začal. To je nejlepší droga. Nejlepší droga je krásná žena! Nebo silní muži. Nejlepší droga je láska.

V roce 1963 nás bylo v Kodani tak 20, 30 přátel. Dnes jich je na živu pět a z toho dva nebo tři si nosí hlavu pod paží. Z těch, kteří skutečně vyvázli, fungují dnes dva nebo tři normálně. Je to příliš velká ztráta.
Opravdu od toho odrazuji.

Můžeš nám říct něco o tvých zkušenostech s drogami?

V mé době měly drogy jinou funkci než dnes. Duchovní horizont byl dva centimetry nad nejvyšší věží v Kodani a ani o centimetr výš. Měli jsme dokonale čtverhranné hlavy. Stali bychom se ještě materialističtější než naši rodiče. Hodně jsme pili a každý týden jsme se zapletli do třech, čtyřech rvaček, tak velký to byl tlak. Neměli jsme žádnou vizi pro náš život. Nebyl tu žádný pohled.

Drogy nás dělali lidštějšími. Ale tak 80 nebo 90% našich přátel z tehdejší doby dnes už nežije. Zaplatili jsme vysokou cenu. Ale tak to je s těmi, kdo jdou v první linii. Ti to schytají. Po nich přijdou jiní lidé a zemi, kterou ti první dobyli, obsadí.

Nepochybuji o tom, že naše duchovní prostředí, naše otevřenost jsou dnes daleko větší, protože odvážní lidé v šedesátých letech prolomili obvyklé koncepty. Protože měli dostatek důvěry v prostor mysli, aby je mohli prolomit. Dnes jsou však drogy jako starý klobouk. Jsou směšné. Když jsme brali drogy, byli jsme avantgarda, ti nejlepší z celé společnosti, kteří je brali, aby mohli objevovat nové světy. Dnes je berou zničené děti, jako pomalou sebevraždu. Drogy jsou dnes „out“.

Zdá se, že každá droga má svoji dobu, ve které spouští hodně karmy. Když například zkoumáme staré prameny z doby, kdy se tabák po dobytí Ameriky dostal na Západ, tak zjistíme, že v té době byl halucinogenem. Lidé, kteří kouřili tabák, byli často zobrazováni, jak zvrací. Nad jejich hlavami jsou vidět malé bubliny s obrázky, na kterých jsou různé komické věci. Ti lidé měli halucinace. A dnes je tabák špatný už jen pro plíce.
A to znamená – pryč s drogami. Už nejsou k ničemu. Zabíjely moji generaci. To je také důvod, proč dnes polovodiče navrhují Japonci a ne my nebo Američané. Celá generace u nás a v Americe, která to měla dělat, je pryč. Proto se východní Asie dostala dopředu. Potlačili braní drog, nedovolili mladým lidem tuto svobodu.

Když následkem užívání drog upadneme do stavů zmatenosti, můžou za to pak pouze drogy nebo k tomu musíme mít i dispozice?

Určitě tu musí být kroužek a háček. Prožil jsem šedesátá léta a mám s drogami mnoho zkušeností. Než jsem se dostal k buddhismu, napsal jsem diplomovou práci na univerzitě v Kodani a velmi jsem se zajímal o všechny možnosti rozvoje mysli.

Takže jasné světlo, které člověk vidí po požití LSD, nebo schopnost opustit tělo a všechny tyhle věci jsou naprosto báječné. Ale pak postupně zjišťujeme, že to nejsou drogy, které nás dělají šťastnými. Během 8 hodin prožijeme radost, kterou bychom za normálních okolností prožili možná během půl roku. Když si tohle několikrát dopřejeme, začnou z banky přicházet červené dopisy s nápisem „Přečerpáno!“ a pak už to není radost a smysl. Potom to může vést ke strachu a zmatku.

Pokud jsme brali drogy, vytvořili jsme plochu, na které můžeme pracovat. Pracujeme s tím a dále se rozvíjíme prostřednictvím meditace, kde vytváříme základ pro všechno další. Ale pokud jsme žádné drogy nebrali, nemusíme to dohánět.

Neříkám, že by se LSD nemělo používat. Mělo by být aplikovatelné psychology v případě extrémního strachu ze smrti. V tomto případě dokáží opravdu minidávky o 25 mikrogramech způsobit, že tento strach zmizí. Myslím si, že dobří psychologové by měli mít možnost používat LSD jako nástroj, možná i lamové, pokud mají čas. Jako lék. Ale nemělo by být volně k dostání, aby si ho mohl každý nacpat do hlavy. To není dobré.
Pokud se dokážeme rozvíjet bez drog, vlastní silou a prostřednictvím meditace, je to daleko účinnější. Vytváříme něco trvalého. Když bereme drogy, létáme nahoru a pak zase přistáváme a máme spoustu prožitků, které připomínají jojo a o kterých později můžeme moudře tlachat. Ale nemáme žádné trvalé zkušenosti. Při meditování klademe jeden kámen na druhý. Tam, kam se dostaneme, pak také doopravdy jsme.

Jak nejlépe skončit s kouřením hašiše?

Co nejspíš zjistíme, když přestaneme s hašišem, je, že jsme byli závislí především na tabáku. Nejsnazší způsob je, když budeme dál vesele kouřit tabák, a přiznáme si tak, že primární závislost byl tabák a ne hašiš.

Myslíš, že lidé jako Aldous Huxley, kteří se zabývali filosofickými myšlenkami, hodně toho vyzkoušeli a také experimentovali s drogami, mohou najít svou vlastní cestu k osvícení?
Aldous Huxley byl ve skutečnosti člověk dvou tváří. Na jednu stranu byl extrémně nadaný, na druhou stranu byl také na některých úrovních dost nezralý. Celá rodina Huxleyů byla geniální. Je to velká škoda, že jejich geny vymřely, protože se jako mnoho jiných inteligentních lidí zapomněli rozmnožovat.
Aldous Huxley byl humanista, měl ale i velmi vyvinuté vnímání. V jeho knihách je hodně moudrosti.
Také to, co vyprávěla jeho žena Laura Huxley o tom, jak umíral, že cítila jeho hlas znít pořád dále v prostoru, je velmi dobré. Dostal se přinejmenším na velmi vysokou úroveň vědomí. Pokud tu ale nebyl nějaký háček, za který se zachytil kroužek. Není jisté, jestli odešel do čisté země. Je spíše pravděpodobné, že se dostal do oblasti bohů.
Dostat se vlastní silou do čisté země je těžké. Potřebujete útočiště a spojení s buddhou.

Jak můžeme pomoci přátelům, kteří začali brát drogy a stali se díky tomu značně pyšnými a izolovanými?

Lidem, kteří berou drogy, bychom jednoduše měli vysvětlit, že subjektivně se sice cítí lépe, ale objektivně fungují hůře. Drogy oslabují jejich schopnost kritického myšlení.
Zatímco objektivně jdou jejich schopnosti stále více dolů a oni toho ve škole, v práci a v životě stíhají stále méně, jejich schopnost kritického myšlení se snižuje tak rychle, že věří tomu, že jsou dobří a že se stále zlepšují.
Ego se vyhýbá situacím, ve kterých by se mohlo rozvíjet. Na tyto skutečnosti můžeme vždy zcela jasně poukázat: neudělal zkoušku, nezvládl práci, nedokázal se vypořádat s osobními záležitostmi.
Člověk se možná cítí dobře, ale uvíznul ve vlastním snu. Podíváme-li se na to objektivně, tak takovému člověku se v životě nevede příliš dobře. Lidem, kteří berou drogy, můžeme vlastně pomoci až tehdy, když už sami zjistí, že klesli na dno. Důvod, proč nebereme do center lidi závislé na alkoholu a drogách, je jednoduchý, je to ztráta času. Nemluvíte totiž s lidmi, mluvíte s drogou.
Pokud přijde někdo, kdo bere heroin, bude sentimentální. Pokud je někdo na kokainu, chová se jako studený čumák, chce všechno kontrolovat. Když přijde někdo na extázi, pak nebude schopen ničemu rozumět. Pokud bere amfetamin, oběhne třikrát stůl a pak zase vyběhne. Když si někdo dal jointa, bude tu sedět a bude mít hodně pocitů – ale příští ráno si stejně nebude nic pamatovat.
Náš život je krátký a času je tak málo, a proto řekneme díky, že jsi přišel a díky, že zase jdeš, přijď zase, až budeš schopný pochopit to, co ti říkáme.

Jak máme zacházet s novými lidmi, kteří přijdou do centra a mají problémy s alkoholem nebo drogami?

Nevedl bych o tom v centru žádnou velkou diskusi. Lidé můžou přijít jen tehdy, když jsou čistí, a pak dostanou to, co chtějí.
Můžeš celý večer mluvit s někým, kdo má velký problém s alkoholem nebo drogami, bude všemu velice hluboce rozumět a příští ráno, až droga přestane účinkovat, si nebude nic pamatovat.
Z našich daní platíme instituce, které byly zřízeny speciálně pro lidi s problémy. Kdo přijde k nám, měl by být schopný meditovat a měl by si to přát.
Nejsme sociální zařízení. Kdybychom byli, vyčerpávali bychom se a nemohli bychom nic nabídnout lidem s nadbytkem.
Pokud je někdo jednou opilý, tak to strpíme, je to přítel, pokud kouřil konopí, také v pořádku, dokud jsme přátelé. Ale lidé s trvalými problémy do centra nepatří.

Jak je možné, že někdo, kdo dosáhl vysoké úrovně realizace, může být přesto tělem omezován, třeba v případě alkoholismu?

K tomu může dojít snadno. Tibeťané přirovnávají tělo ke čtyřem hadům v potrubí. Hadi musejí mít svoje hlavy vždy ve stejné úrovni, jinak se vzájemně pokoušou a onemocní. Krev, lymfa a černá a žlutá žluč musejí být vždy v rovnováze. Když se tělo dostane z rovnováhy, může být na obtíž. Měli jsme učitele, jako byl Trungpa tulku, který na alkoholismus zemřel. Lamu, který byl hlavou školy Ňingma, Číňané bili natolik, že napůl zešílel.
Pokud jsme v těle, máme problémy, které s tím souvisejí. Na druhou stranu, když tělo nemáme, nemůžeme mluvit s lidmi. Je to prostě obtíž, kterou musíme podstoupit. Měli bychom pochopit pojem tulku. Znamená „iluzorní tělo“, tulku vnímá, že má tělo, a ne že je tělem.

Jak můžeme pomoci příteli, který se právě přivádí do ohromných těžkostí? Není si toho ale vědom a odmítá všechny dobré rady.

Existuje bezprostřední a nepřímý způsob, jak s tím pracovat. Bezprostředně lidem řekneme: „Poslyš, víš, co se sebou děláš?“ Vkládáme do toho co nejvíc úsilí.
Jinak děláme přání k buddhům a říkáme: „Prosím, dejte mu jednu do nosu, rychle a tvrdě, než spotřebuje celý svůj kapitál, aby opět přišel na to, že to nebyl dobrý nápad, a dokázal se odpoutat.“ Máme dobré zkušenosti s Vysvoboditelkou (skt. Tára), ženským buddhovským aspektem. Dokáže pomoci mateřským způsobem.
Mahákála je v tomto případě možná trochu hrubý, ale i jeho můžeme použít. Dělal bych tedy přání, aby se rychle dostali do problémů, aby mohli rychle přestat, místo toho, aby se v tom dlouho trápili. Protože čím déle to dělají, tím více váhy ztrácejí a tím hlouběji se dostávají do potíží. Když chtějí běžet hlavou proti zdi, pak je důležité, aby ti, kteří jim za normálních okolností před tu zeď nastaví polštář, polštář občas vytáhli a řekli: „Olé!“ Když to bude bolet, možná začnou přemýšlet. Měli by určitě být konfrontováni s tím, co dělají.
Můj bratr pracoval s lidmi, kteří se léčili ze závislosti. Šel na ně velice tvrdě a provokoval jejich pýchu. Zacházel s nimi opravdu jako s onucí, stále jim ukazoval jejich situaci: „Podívej se, co teď jsi, podívej se, co jsi ze sebe udělal“. A u mnohých z nich mohl nakonec najít trochu hrdosti a říct: „Pojď, ukaž mi, jak to umíš udělat jinak.“ Tak je z toho zase vytáhl. Ale je to těžké. Špatná společnost je jako med. Špatně ho dostáváš z prstů.

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » sob 31. pro 2022 15:17:53

Tolle: "Dobře, stanu se alkoholikem, pak půjdu do AA a pak zažiju duchovní probuzení." :D
Tazatel: "Staří Římané říkali, že ve víně je pravda. Co si myslíte o účincích pití a proč různí lidé reagují různými způsoby?"

Tolle:
In vino veritas, řekli. Myslím, že ve víně je pravda. Předpokládám, že když se lidé opijí, začnou říkat pravdu. :D
Když se probudíte a neříkám, že musíte být nutně úplně probuzení, ale jen relativně probuzení, tak se účinky alkoholu pravděpodobně nijak neprojeví, můžete pít alkohol, jak budete chtít. Neovlivní to stav vaší mysli. Neprobudí to touhu přehánět. Z vlastní zkušenosti si v poslední době vychutnávám více, než dříve sklenku vína k večeři a někdy i dvě. Skoro nikdy více, než dvě, většinou jen jednu. To je vše. Je to potěšení. Pokud je víc, než to, už to není potěšení. Je to špatně. Tělo to nechce. Tělo to dokonce odmítá. A není tu nejmenší touha vypít víc. Pro lidi, kteří se probouzejí, může být alkohol překážkou. Zejména přílišné požívání alkoholu. Jakmile se objeví přítomnost a vy pijete, rychle svou přítomnost zase ztratíte. A může se ve vás aktivovat a reaktivovat mnoho z podvědomí, dokonce u některých lidí i tělo bolesti. Nadměrné pití alkoholu aktivuje tělo bolesti. Někteří muži se stávají násilníky, když pijí a upadají do ještě větší hloubky nevědomosti, než jsou v normálním stavu. Ve fázi probouzení se, i když to přeženete s alkoholem jednou týdně, může to představovat velkou překážku v probouzejícím vědomí. Takže musíte být velmi opatrní. A pokud se znáte a víte, že se nemůžete v pití zastavit, když si dáte jeden dva drinky, pak by bylo lepší nepít vůbec. Jakmile se přítomnost stane vaším normálním stavem, už se o pití nemusíte starat. Můžete nebo nemusíte se občas napít. A i kdybyste byli opilí, vědomí by tam stále bylo. Jakmile se usadíte v přítomnosti, vědomí tam bude stále. Vím, že kdybych vypil celou lahev vína, někteří lidé to dělají, ne, že bych to někdy dokázal, asi bych se zhroutil. Ale dokud se nezhroutím, vědomí by tam bylo úplně.

Ram Dassův slavný příběh: Měl v Indii gurua, Ram Dass se věnoval výzkumu LSD, užíval silné LSD, dal svému guruovi dvě tři dávky najednou. Normálně si vezmeš jednu. A guru říká: "Ach, dám si další". Dal mu pět dávek. Guru si je vložil do úst a pak Ram Dass seděl a čekal, co se stane, a nic se nestalo. A guru seděl několik hodin. Ram Dass byl ohromen. Vzal to všechno a věřím, že guru skutečně viděl nebo zažil podivné věci, ale neukázal to navenek, protože to neovlivnilo jeho vědomí. Takže jeho vědomí, jeho svědecké vědomí tam bylo vždy. Takže nejednal podle ničeho, co by snad v těch vidinách viděl. Jeho povědomí zůstalo neomezené. A mezitím prožíval různé věci, smyslové vjemy, vize, cokoliv. nezáleží na tom. Když je tam vědomí, nezáleží na tom, zda vidíte skutečnou osobu, nebo zda máte vizi. Prostě věci se objevují v prostoru uvědomění. Takže guru to věděl, guru tam přebýval. Bylo tam vědomí a tak nezáleželo na tom, co viděl. byla to pro něj další podívaná. Nikdo tohle neříkal, ale vím, že to takhle zažil. Vzal jsem to jednou. Tak to je vše. Povědomí bylo tím nedotčeno. Pravděpodobně, kdyby si vzal 10 nebo tak nějak, tak by se mohl zhroutit. Ale i tehdy tu bylo povědomí. Tak to je. Někdy jsou lidé překvapeni, když vidí, že si dám občas sklenku vína. Takže piješ alkohol. Kdyby byl můj stav tak křehký, že bych si nemohl dát ani sklenku vína, tak k čemu je probuzení? :D

Ale pokud máte závislost na alkoholu a vzniká ve vás přítomnost a jste přitahováni k probuzení, pak je velmi důležitá úplná zdrženlivost.

Pokud to je jedna z hlavních oblastí, která vás v životě táhne do nevědomí, závislost na alkoholu, a pak nemůžete pokračovat v příležitostném pití, protože jak víte, se závislostí na alkoholu je příležitostné pití vždycky víc, než příležitostné pití.

Protože už ve chvíli, kdy si dáte jeden drink, vědomí se snižuje. Máte druhý drink, ubývá ještě víc, při třetím je úplně pryč.

Takže pokud je pití váš problém, je absolutně důležité se alkoholu vůbec nikdy nedotýkat.

Uděláte malý pokrok. Báječné. O pár dní později jdete do baru. Dobře, dám si jeden drink. Jen jeden, protože mám pocit, že si ho zasloužím. Měl jsem těžký den. Dobře, tak ještě jeden. Oh, to je tak dobrý pocit. třetí nemůže způsobit žádnou škodu, že? Dobře, je to naposledy, co tohle dělám. Znovu, znovu a znovu.

A další den se probudíte zcela ve své mysli, tělo se cítí špatně. Úplně ve své mysli, musíte začít znovu.

Za ta léta přišlo ke mně na besedy spousty lidí, kteří, kdyby nebyli alkoholici, neprocházeli by duchovním probuzením.

Přes AA - Anonymní alkoholici, prošlo poměrně dost lidí. Dělají spoustu dobré práce. Přišli, poprvé se dostali do kontaktu s duchovní dimenzí prostřednictvím AA. A tak pokud by nebyli alkoholici, a samozřejmě AA povzbuzuje, abyste ostatním přiznali, jsem alkoholik. A pokud nevěříte, že to je skutečná realita toho, kým jste, je to užitečné uznání, dočasné uznání. Protože je vždy dobré čelit realitě, než ji popírat. takže jakmile se setkáte s realitou, jako oni v AA, a pak mi několik lidí řeklo: "Kdybych nebyl alkoholik, tak bych tady teď nebyl." Ale navrhuji spíše přímější cestu, než tu dlouhou cestu kolem.

Ne, prosím, nemyslete si: "Dobře, stanu se alkoholikem, pak půjdu do AA a pak zažiju duchovní probuzení." :D

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » stř 24. srp 2022 7:31:06

"Pokud vás to láká, je to pro vás to pravé, pokud se k tomu upnete, už to není to pravé."

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » stř 24. srp 2022 7:29:23

Tolle: "Přítomnost vás vede, a vy nepotřebujete na své duchovní cestě pak některé lidi. Například určité látky rostlinného původu, které jste si vzal na své duchovní cestě, pokud se to dělá s respektem a úctou, pak to může být dočasně užitečná věc..."

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » pát 25. zář 2020 5:27:21

Obrázek
Jiří Charvát

Co tě naposledy rozesmálo?

Já to mám tak, že se moc nesměju. Tím, že dělám humor profesionálně, znám jeho zákonitosti. Takže když se kolem mě stane něco vtipného, uvědomím si, jaký v tom byl vzorec, pošimrá mě to možná v páteři, ale asi se pravděpodobně nezasměju nahlas.

Je to prokletí stand-up komiků?

Za prvé oni tráví čas v hodně těžkých a bolavých tématech, protože humor vychází z bolesti. A za druhé znají jeho zákonitosti, takže pro ně humor už není taková úleva jako pro běžného člověka.

Chodíš si do marnosti pro lehkost, jak zní jedna z tvých pronesených vět?

Hodně to pro mne souvisí. I ty moje dosavadní životní poznání mě vrhla do nějakého prostoru, kde se nachází marnost a lehkost zároveň. Připadá mi, že jsou to dvě strany téže mince. Být jen pozorovatel v sobě nese obrovskou lehkost, ale zároveň je v tom daná marnost, protože si připadám, jako bych byl přikurtovaný sám v sále multikina, kde mi každé ráno rozkapou oči, koukám se na plátno, a pak jdu večer zase spát. Tudíž má to pro mě obě ty polohy. Lehkost, protože s tím nemůžu nic dělat, a marnost z těch samých důvodů.

Kam až sis musel zajít, abys dnes dokázal mluvit s nadhledem, vtipem i hloubkou?

U mě je tou branou psychedelická zkušenost. Většinu svého života jsem byl introvert a sociálně plachý člověk, což stálo i za rozchodem mého nejdelšího vztahu. Tomu děvčeti připadalo, že se otevřeně nebavím s jejími příbuznými a přáteli. Řekl jsem si na to konto, kde je můj největší deficit, a protože jsem ho chtěl nějak napravit, přihlásil jsem se do školy improvizace. Fascinovalo mě, že mozek vejde do prázdna na podium, kde úplně z ničeho odehraje hodinové představení. Já šel tehdy na podium, měl vše namemorované a úplně se klepal. Potkal jsem v této škole jednoho kamaráda, který mě pozval na ayahuascu, a ta mi změnila dosavadní myšlení.

Jak?

Do té doby jsem byl objektivista a myslel jsem si, že se pohybuju světem, který je. Tam jsem zjistil, že se tohle celé nějakým způsobem, alespoň z té subjektivní zkušenosti, děje ve mně. Není to tak, že existuju já ve světě, ale svět, který prožívám, existuje ve mně. Tohle není skutečnost, ale odraz mojí nervové soustavy. Tam v prostoru nejsou žádné zvuky a barvy, vznikají až tady. Čili já nežiju svět, žiju svoji perspektivu. Svoji biologii.

Pár let nato přišla druhá zkušenost s žábou.

Ta je proti ayahuasce specifická v tom, že má integrační dobu. Tudíž mě žába ještě dalších čtrnáct dní budila ze spánku každou noc ve čtyři hodiny ráno, skoro na minutu přesně, zpoceného a s tou samou zprávou jen v menším: „Ty neexistuješ, já je iluze, já je koncept. Tohle není skutečnost, tohle je tvoje perspektiva. Všechno co žiješ, se dá změnit.“ Nastalo u mě obrovské „nevím“, co je to skutečnost. Měl jsem podezření, že by to mohla být nějaká simulace, kde si můžeš prožít, co chceš. Řekl jsem si, že to musím nějak empiricky ověřit. Kdybych umřel dřív, než bych to prubnul, tak by to byla škoda. (směje se)


Co jsi udělal?

Napadlo mě, že jestli je možné živit se humorem, tak to celé není doopravdy a jde jen o simulaci. Povedlo se to. Takže si myslím, že to vlastně není doopravdy. Mám pocit, že tady opravdu vůbec nejsem. Je tu vědomí a nějaký jeho obsah. Není tady konatel, je to jedna věc, která se děje. I to, že jsem odešel z práce a rozhodl se být stand-up komikem – tady není nikdo, kdo si to řekl. Je to jen další věc, která se přihodila v prostoru.

Ty jsi to vzal jako vtip a on vyšel.

Ano, v podstatě celý lidský život mi připadá jako vtip. Má podle mě i tu tragickou strukturu, protože kdykoli může skončit, ani nevíš kdy. Je to ještě divnější než vtip. Ve vtipu máš alespoň expozici, překvapení, ale tady my vůbec nevíme.

Tady je to jedno překvapení za druhým.

Tady není ani pointa, jen neustálé objevování. A stejně nevíš, že to doopravdy je. Neustále se vše mění podle toho, co si myslíš. Tím pádem je to nepoznatelné. Dva roky si myslím tohle, tak je to takové. Ono se to vše ohýbá podle tebe.

Stále máš trému, když jdeš na podium?

Mám. Teď nedávno jsem vystupoval na stand-up večeru a po koronaviru jsem podiím odvyknutý, takže jsem zažíval trému. Je zajímavé, že na podiu je skutečně důležitější to, jak se cítíš, než to, co říkáš. Fungují tam zrcadlové neurony - lidé si tě načtou a pak se cítí stejně jako ty. Když vidíš na podiu člověka, který je jako doma a užívá si to, tak se na jeho emoci vezeš a máš stejný pocit. Když vidíš někoho, kdo je tam v nekomfortu, modlíš se, ať už ho odnesou z podia pryč, abys netrpěla s ním. Zní to až jako velmi cheesy (lacině pozn. red.), ale i na vystoupení, jako všude jinde v jiné konverzaci, je odpovědí naladit se do lásky. Buď se naladíš do lásky k sobě a k lidem, nebo jsi ve strachu. To mi připadne jako základní dichotomie v každém okamžiku. Na psychedelických látkách ještě extra. Jakmile se tam začneš bát, jdeš do totální paniky a prožíváš i ošklivé vizuály. Když naopak začneš důvěřovat, volant se prudce strhne do extáze.

Jak si vybíráš myšlenky, kterým věříš a kterým ne?

Po psychedelické zkušenosti jsem dlouho hledal někoho, kdo pro mě celý zážitek chytí do slov tak, abych tomu uvěřil a nebylo to ujetý. Mám pocit, že mysl se potřebuje chytit nějaké kotvy, aby úplně neplavala. Objevil jsem si pro sebe neurovědce a filozofa Sama Harrise. On vlastně tvrdí to, co já jen opakuju, protože mi to na ten můj zážitek sedlo. Říká, že když dáš stranou všechny koncepty, existuje jen vědomí - někdo tomu říká bytí, někdo bůh. Sam Harris je ateista. Říká, že neexistuje já, je jen vědomí, já je iluze. Všímám si toho i v běžném životě, kde psychedelická zkušenost pokračuje, akorát už to nejsou barvičky a tapisérie, ale to, co vidím je model, který si vytvořil můj mozek. Učím se v tom fungovat a občas se pinkám mezi různými náladami.

Jak pracuješ s obdobím strachu?

Mám stále pocit, že nejsem konatelem. Tím pádem, když období strachu přijde, můžu počkat, až odejde, ale taky někdy padám zpátky do paniky samotné. Občas se mi zasteskne po tom, kdy jsem si myslel, že mám něco v rukou. Že jsem věděl, kým chci být. Dnes už tomu nevěřím. Vzniká tím obrovský paradox.

Čemu tedy věříš, co je tvůj zdroj síly?

Nemyslím si, že je něco pevného, k čemu bych se mohl usebrat. Možná mne chlácholí to, že to není doopravdy. Že je to jedno.

Takový koncept Matrixu?

Já si připadám jako v Matrixu. Popravdě Matrix bylo to, co jsem si odnášel z první ayahuascy. Já totiž vidím, že je to proud, který se děje sám. Jakmile se začnu bát, tak je to špatné. Když tomu začnu důvěřovat, tak je to dobré. Vidím, že tohle ale taky neovládám. Občas přijde období strachu a mně je špatně a přijde období důvěry a mně je dobře.

Řekl sis, že budeš stand-up komikem. To se teď děje. Jaký bude další proces?

Jak já jsem stand-up komik? Co to znamená vůbec? Já tady nejsem. (Smích.) Mám pocit, že tím, jak moc lpíme na příbězích, ať už je to stand-up komik, novinářka nebo jakýkoli jiný, tak nám z toho neustále zatéká nespokojenost do života. Visíme na příběhu. Aby člověk nějak příjemně fungoval v životě, tak si musí vymyslet příběh, po kterém jde, protože mysl baží po smyslu a potřebujeme mít pocit, že to někam vede. Zároveň když tento příběh neumíš pustit, stává se zdrojem obrovského utrpení, protože ty ve většině života nic z toho ve skutečnosti nejsi. Protože ty tu vůbec nejsi. Podle mě je pro spokojený život potřeba umět si vymyslet příběh, umět ho držet a zároveň ho umět kdykoli pustit.

A zpátky k tvému příběhu…

Mně se líbí a dává mi smysl ulevovat lidem humorem. Pojmenovávám věci, které v lidech někdy hlouběji, někdy mělčeji bolí. Lidé tak zjistí, že to není osobní prokletí, ale sdílená lidská zkušenost. Jenom na sebe hrajeme, že jsme kompetentní a máme vše pod kontrolou. Zároveň když to ještě opatřím humorem a nějakými jazykovými prvky, které publikum rozesmějí, tak jde o velmi úlevný proces, ve kterém se dokážeš i těžké situaci zasmát. Zjistíš, že slečna vedle tebe a bělovlasý pán před tebou to mají asi taky stejně, a protože jsme se tomu dnes večer zasmáli, tak asi ještě neumřeme, ještě nás to nepřemůže. Takže to je moje mise, která mi v tuto chvíli dělá dobře, ale vím, že je to celé vymyšlené.
http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... kMcaDKRAmE

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od dodo » úte 04. srp 2020 19:35:04



Inde sa okrem iného tiež uvádza, že k zmenám mysle a vnímania reality dochádza pri meditácii pozvoľne a psychika sa s tým priebežne vyrovnáva a postupne sa tomu prispôsobuje. To má na ňu nadpomyselne pozitívny vplyv.

Inak tomu je pri užití drogy, lebo tu dochádza k náhlemu a výraznému narušeniu modelu reality. Preto je nevyhnutné to starostlivé a odborne riadené užitie drogy pri liečbe pacientov trpiacich fyzickými či psychickými problémami, o čom sa píše aj v príspevku vyššie.

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » úte 04. srp 2020 17:30:33

Důkaz: Psychedelika zvyšují stav vědomí

Vědci našli první důkaz vyššího stavu vědomí, když změřili komplexní mozkovou aktivitu u lidí pod vlivem psychedelických drog. Sledování magnetického pole mozku vědcům umožnilo vytvořit index různých úrovní vědomí.

Obrázek

Studie, kterou provedl tým na univerzitě v Sussexu v Anglii, konkrétně zkoumal činnost mozku u lidí pod vlivem psilocybinu, LSD a ketaminu. Badatelé naměřené hodnoty porovnávali s mozkovou aktivitou lidí v nižších úrovních vědomí, jako je spánek, anestézie a vegetativní stavy.

Každopádně účastníci studie pod vlivem psychedelických drog vykazovali vyšší rozmanitost vědomí než někdo, kdo je prostě jen vzhůru.

Zároveň se ale badatelé zdráhají konstatovat, že by stav vědomí pod vlivem psychedelik byl v něčem lepší než bez nich, přestože by se tak dalo usuzovat ze silnějšího magnetického pole, produkovaném mozkem během tripu. „V psychedelickém stavu je elektrická aktivita mozku méně předvídatelná a méně integrovaná než při normální vědomé bdělosti,“ konstatuje studie.

Vědci byli rovněž překvapeni, že výsledky byli u všech drog podobné, ačkoliv se z farmakologického hlediska značně liší.

Jeden z členů výzkumného týmu Dr. Suresh Muthukumaraswamy společně se svými kolegy pevně věří, že jejich výzkum by mohl vést k pečlivě řízenému užívání drog pro terapeutickou léčbu u pacientů trpících těžkou depresí.

Již dřívější studie ukázaly, že psilocybin může v mozku lidí, kteří trpí depresí, přetočit „resetovací“ mechanismus. Jiné experimenty zase nalezly výhody v terapeutickém použití ketaminu a LSD pro osoby trpící celou řadou fyzických a psychiatrických problémů, včetně drogové závislosti a posttraumatické stresové poruchy.

Podobné studie vědci rovněž provedli za účelem testování mozkové aktivity v případě účastníků hlubokých stavů meditace, přičemž dospěli ke zjištění, že se u nich zvýšily hladiny alfa a theta mozkových vln.
https://www.energiezivota.com/vedecke-objevy/

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » pon 17. čer 2019 4:59:21

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » čtv 21. bře 2019 6:20:31

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » úte 12. úno 2019 15:29:14

V ČR se fetuje látka z ropuchy

Obrázek

Národní ústav duševního zdraví vydal varování před užíváním sekretu ze žláz ropuchy kolorádské (Bufo alvarius). V České republice došlo v posledních letech k rozšíření užívání tohoto silného přírodního psychedelika v laickém, tzv. neošamanském kontextu.

Varování šamanům
Pozor na využívání sekretů z žáby ropuchy kolorádské (Bufo alvarius), které se v ČR nejčastěji provádí v tzv. neošamanském kontextu. Studie Národního ústavu duševního zdraví upozorňuje na riziko spojené s následným zvracením (možnost udušení), navíc po aplikaci jsou účastníkům „seancí“ často podávány ještě další látky (zde už jsou lidé ve stavu, kdy příliš nedokáží posoudit, co se dále s nimi děje).

Při hodnocení jeden týden po intoxikaci pak 14 % respondentů uvedlo, že jejich zkušenost vyvolala některý typ duševních obtíží, jako jsou úzkosti, panické ataky, disociace, občasná nevrlost, emoční otevřenost, smutek nebo noční můry. Lidem s psychiatrickými problémy může látka způsobit další komplikace.

Hlavní účinnou látkou v sekretu je derivát DMT (dimethytryptamin, halucinogen). Látka 5-methoxy-N,N-dimethyltryptamin ovšem na seznamu omamných a psychotropních látek zařazena není. NUDZ se domnívá, že výzkum 5-MeO-DMT a příbuzných látek by měl pokračovat s ohledem na možné léčebné využití v případě odborného podání, které zajišťuje bezpečnost léčených.

Národní ústav duševního zdraví: NUDZ varuje před formou užívání sekretu z žab Bufo alvarius, která se nyní rozšiřuje v ČR(dokument PDF):

Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) varuje před formou užívání sekretu z žab Bufo
alvarius, která se nyní rozšiřuje v ČR.


V České republice došlo v posledních letech k rozšíření užívání sekretu ze žláz ropuchy kolorádské
(Bufo alvarius) v laickém tzv. neošamanském kontextu. Dle zjištění výzkumného týmu Národního
ústavu duševního zdraví (NUDZ), který se tímto fenoménem zabýval v rámci observační studie, je
toto užívání spojeno se nezanedbatelnými zdravotními riziky a může být dokonce život ohrožující.
Výzkumný tým mapoval praxi tzv. neošamanského užívání sekretu z Bufo alvarius, která je nyní
v ČR rozšířená. Observační studie NUDZ měla za cíl zjistit dopady užívání této látky na duševní
zdraví jedince. Nikdo z výzkumníků NUDZ se neúčastnil organizace nebo podávání samotné
substance, výzkumníci byli z důvodu sběru dat pouze přítomni na místě intoxikací, které probíhaly
v ČR na jaře a v létě 2018. Současně také prozkoumávali internetové zdroje a literaturu týkající
se užívání Bufo alvarius v ČR i ve světě. Jako motivaci k účasti dobrovolníci uváděli nejčastěji
sebepoznání (90%) a spirituální či náboženské (55%) důvody. Během studie došlo ke zjištění
závažných skutečností, které mohou představovat nezanedbatelné riziko pro zdraví a osobní
integritu zúčastněných.
Hlavní účinnou látkou v sekretu Bufo alvariusje látka 5-methoxy-N,N-dimethyltryptamin (5-MeODMT), která není zařazena na seznam omamných a psychotropních látek. Tato substance
představuje potentní halucinogen navozující intenzivní změny vnímání, kognice, emocí a chování.
Varovné zjištění NUDZ spočívá v tom, že v průběhu intoxikace touto látkou docházelo často také
k následnému podání tzv. rapé, což je směs obsahujících tabák a další blíže nezjištěné složky. Tato
směs byla účastníkům aplikována nazálně, kdy byla intoxikovaným fouknuta do nosu pomocí
aplikátoru (trubičkou). Nebylo jasné, zda účastníci vždy dali souhlas s užitím rapé před samotnou
intoxikací 5-MeO-DMT, nebo jim bylo administrováno až ve chvíli intoxikace, tj. ve stavu, kdy
neměli kapacitu činit informovaná rozhodování nebo se účinně bránit. Zřejmě kombinace těchto
látek často vyvolala u intoxikovaných subjektů zvracení. Zvracení sice může být v rámci
„neošamaského“ kontextu inspirovaného tradičními praktikami amazonských domorodců i
žádoucí. Nicméně z lékařského pohledu a bezpečnosti nese značná rizika a je nutné ho považovat
za nežádoucí. Hlavní riziko je představováno možností život ohrožující aspirace (vdechnutí)
zvratků. Současně bylo zjištěno, že látka 5-MeO-DMT byla podávána také lidem s přetrvávajícími
psychiatrickými problémy, což může vést k rozvoji závažných komplikací psychického stavu. Při
hodnocení jeden týden po intoxikaci pak 14% respondentů uvedlo, že jejich zkušenost vyvolala
některý typ duševních obtíží, jako jsou úzkosti, panické ataky, disociace, občasná nevrlost,
emoční otevřenost, smutek nebo noční můry.

Ze studia internetových zdrojů a komunikace s účastníky také vyšlo najevo, že v případech
zvracení, docházelo k zanedbání péče a nedodržení základních doporučených postupů pro první
pomoc při zvracení, tj. nebyla zajištěna adekvátní ochrana proti aspiraci a udušení. V literárních
a internetových zdrojích byly rovněž identifikovány výpovědi, které podporují možnost fyzického
či psychického zneužívání účastníků během tohoto typu podání sekretu z Bufo alvarius. Situaci
dokresluje skutečnost, že organizátoři intoxikací inkasovali od účastníků za administraci sekretu
z Bufo alvarius částky v řádech stovek EUR.
Z výše zmíněných důvodů byla observační studie předčasně ukončena a je vydáno toto varování.
Mezinárodní odborná komunita se shoduje v tom, že výzkum 5-MeO-DMT a příbuzných látek by
měl pokračovat s ohledem na možné léčebné využití v případě odborného podání, které zajišťuje
bezpečnost léčených. Observační studie NUDZ se týkala nyní nijak neregulované praxe, která se
pojí s tělesnými a psychickými riziky a vyvolává etické pochybnosti. Na základě výše uvedených
zjištění pak NUDZ důrazně varuje před tělesnými a psychickými riziky experimentováním se
sekretem z Bufo alvarius v popsaném kontextu.
Toto varování výzkumníků NUDZ je pak v plné shodě s názory odborné veřejnosti. Např. World
Bufo Alvarius Congress (WBAC) vydal 25. ledna 2019 varování poukazující na stejné rizikové
praktiky, které byly pozorovány v ČR (https://www.wbac.info/urgentstatement?f ... JdYLkpAk_0).
J. Horáček, náměstek pro vědu a výzkum NUDZ

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » úte 05. úno 2019 15:47:26

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bufotenin

Bufotenin, známý také jako 5-hydroxy-N,N-dimethyltryptamin, 5-hydroxy-DMT (5-OH-DMT) nebo dimethyl-serotonin, je tryptamin příbuzný neurotransmiteru serotoninu. Tento halucinogenní alkaloid může být nalezen v celé řadě rostlin, ale původně byl izolován z výměšků ropuch, zejména ropuchy koloradské (Bufo alvarius), [/spadá tedy do skupiny bufotoxinů.

Bufotenin má téměř identickou chemickou strukturou s dalším halucinogenem – psilocinem. Liší se pouze pozicí hydroxylové (-OH) skupiny na benzenovém jádře. Další podobnou látkou se silnějšími účinky je 5-MeO-DMT, která se od bufoteninu liší jednou methylovou skupinou.

Tento jed se může užívat kouřením usušené žabí kůže nebo olizováním živých žab. Výměšky tohoto druhu však kromě bufoteninu obsahují i silné srdeční steroidy, které mohou způsobit infarkt. Směs látek na kůži ropuchy koloradské může způsobit srdeční zástavu.

Re: Drogy na duchovní cestě - Ano, či ne?

Příspěvek od Návštěvník » úte 05. úno 2019 15:12:07

Větší nářez než LSD. Jaké to je, když si „dáte žábu“
Obrázek

Dala jsem si na jaře bufo, vyprávěla nám nedávno hudebnice a spisovatelka Eva Turnová, a měla jsem co dělat, abych to vybrala… Podívali jsme se v redakci jeden na druhého: jestli Eva skutečně experimentuje s žábami, měla by o tom napsat! A ona napsala. Jak vypadá transformace skrze Bufo alvarius?

Kamarád mě pozval na žábu. „Díky, ale konzumaci žab, šneků a ústřic se spíš vyhýbám. Pojďme radši na steak,“ odpověděla jsem.

Na steaku jsme si ujasnili, na co mě Tomáš vlastně zve – jde o přírodní psychedelikum, 5-MeO-DMT, které se získává ze sonorské ropuchy Bufo alva­rius. Sekret, který se nachází ve žlázách, žába používá jako obranný mechanismus proti predátorům. „Takže mě zveš na panáka jedu?“ ptám se.

„Pro účely rituálu se látka evaporizuje a následně vykouří, nic se ti nestane. Je to obdoba LSD, jen ve větší potenci; rozdíl mezi tímhle a tripem na LSD je v tom, že účinek žáby trvá jen čtvrt hodiny, během který se ti rozpadne ego.“

Moje osobní zkušenost s psychedeliky spočívala ve schroustání hrsti sušených lysohlávek, které mi dal kdysi někdo po našem koncertě. Ztěžkly mi nohy, táhlo mě to ven, a tak jsem se vydala domů, cestou jsem si povídala se stromy a loužemi, doma jsem se neprozřetelně podívala do zrcadla a tam nahlédla všechno, co jsem v životě nechtěla vidět, a po zbytek noci jsem bušila hlavou do zdi. A tak jsem se rozhodla, že bude lepší do ničeho moc nešťourat.

„Dostaneš se do stavu neduality, rozplyneš se v energii. Pak se vrátíš, ale změní ti to život,“ pokračuje nadšeně Tomáš.

„To by mě zajímalo, jak ti žába změní život.“

„Otevře ti obranný filtry a ty nahlídneš do univerza a do vlastního nevědomí… nenajdeš tam nic než sama sebe. Je to jako zásah světelným mečem, bleskurychlá transformace.“

Chci vůbec transformaci? Žila jsem zrovna život, ve kterém mě všechno, co dělám, naplňovalo. Měla jsem kolem sebe spoustu přátel a skvělou dceru. V partnerských vztazích ale jako bych se opakovaně dostávala do stejné smyčky, hlavní emocí byl strach, silný potenciál některých vztahů se často rozplizl na zdánlivé banalitě a nedokázala jsem s tím nic dělat. Cítila jsem, že to mám v hlavě srovnané, ale že mám spoustu vytěsněných zranění na úrovni instinktů. Zároveň jsem věděla, že s tím už umím pracovat. Říkala jsem si, že takhle bych mohla dožít, spousta lidí vůbec žádné dveře pořádně neotevře… Ale zároveň mě lákala možnost vyzkoušet potenciál žabího sekretu. Tak jsem se přihlásila na konzultaci vedenou psychonautem Slávkem, který se objevil v českém filmu zabývajícím se účinky této látky The Underground Secret.

NA KONZULTACI

Přišlo asi dvacet lidí. Měli jsme nejprve krátce říct, jakou máme zkušenost s psychedeliky, případně jakou trpíme chorobou. Slávek pak mluvil o tom, že zážitek je potřeba nebrat na lehkou váhu, že na rozdíl od ostatních psychedelik se dostaneme až za roli pozorovatele, což není úplně běžný stav. Následná integrace může být lehce dyskomfortní, ale nepříjemné stavy prý nikdy netrvají déle jak půl hodiny. Zdůrazňoval, jak důležitý je „set“ – vlastní záměr a očekávání, a „setting“ – prostředí a práce průvodce.

Nahlásila jsem astma a boreliózu a dozvěděla se, že žába je i léčivá, protože srovná imunitní systém.

Radila jsem se s blízkým kamarádem Heartem, který pracuje jako lékař, a ten mi napsal: „Je to jediná droga na světě, kterou bych chtěl vyzkoušet. Současně jsem to nikdy nezkusil právě proto, že je to zkratka, a viděl jsem na vlastní oči, jak může skončit člověk s disponibilitou k delarvaci psychózy, kdy po jednom jediném tripu nepřejde sám ulici a o sociální integraci si může nechat jen zdát. Je to zkratka, a ještě dost bizarní. Navíc ta králičí nora může být dost hluboká a obsahovat věci, které vidět nechceš.“

S Tomášem na druhém steaku

„Mě na tom fascinuje to, jak nějaká molekula může způsobit něco takovýho, napojí se na receptor a spustí lavinu efektů. Dítě máš velký a stejně už jsi mimo systém, pojď do toho,“ přemlouvá mě Tom.

Měla jsem zrovna za sebou pár dramatických změn, intenzivním psaním jsem začala spoustu věcí čistit. V souvislosti s žábou jsem si řekla, že bych se mohla posunout ještě víc. Tak trochu jsem si představovala, že ze mě během té čtvrt hodiny všechny usazeniny vyhrábne a odplaví. Zároveň jsem tušila, že je ve mně zasutých docela hodně traumat už z dětství, a tak jsem si připustila i možnost, že ten proces bude peklo, ale že s tím zkusím pohnout. Nedošlo mi, že si tím vytvářím svůj „set“.

RITUÁL

Na louce pod barrandovským mostem jsem vyšlukla žabí sekret z fajfky mexického šamana Octavia, během vteřiny mi projel hlavou fialový zkrat, vymazalo se mi tělo, cítila jsem, jak se kácím a ocitám mimo čas a prostor, jako taková kulička v temnotě. Ještě jsem si stihla pomyslet „tak, a máš, cos chtěla, tohle je absolutní konec“. Pak následoval už jenom nesnesitelný pocit, dal by se identifikovat jako boj o život nebo jako konfrontace se smrtí.

Slyšela jsem sama sebe, jak neartikulovaně řvu. Tomášovi leknutím vypadlo kafe z ruky.

Takhle jsem prožila celou čtvrt hodinu, která trvala stejně mnohem déle, protože „tam“ neexistuje čas. Jako bych byla v pasti a někdo mě mordoval. Do neduality a rozplynutí se v energii jsem se nepropracovala. Co se stalo, nevím, buď to narazilo na hráz ze strachů, anebo na pracně vybudovanou identitu, na níž jsem vlastně celý život hodně lpěla a kterou jsem si hýčkala jako jedinou jistotu a kompas. Pak jsem se probrala, objevila se tvář šamana Octavia v desetinásobné velikosti, jeho potlesk, moje úleva a pocit, že to bylo správné rozhodnutí, i když jsem pořád opakovala, že jsem umřela. Za pár hodin jsem odjela domů.

NÁSLEDUJÍCÍ MĚSÍC

Cítila jsem se jako po lobotomii; mechanismy, na kterých člověk fungoval před žábou, byly pryč. Zmizela mi emoční paměť, takže žádná vzpomínka nevyvolala žádnou emoci. Nešlo vůbec přemýšlet, což bylo děsivé. Připadala jsem si jako mimozemšťan, kterému implantovali do hlavy manuál, takže umí řídit auto, napsat článek, koupit chleba, ale moc neví, co si tu má počít. Život jsem viděla jako takovou křečovitou, bezvýznamnou a falešnou hru, kterou se mi vůbec nechce hrát. Kdyby mi někdo nabídl, jestli nechci být radši ještěrka, určitě bych to brala. Navíc jsem měla každý den strašné úzkosti, do toho jako by mi někdo bodal do srdce, v hlavě zemětřesení, a rozjel se mi docela intenzivně tinnitus, šelest v uších; byla jsem tak vyčerpaná, že jsem nedokázala popoběhnout ani metr.

Heart mi napsal: „Věděl jsem, že to uděláš. Myslím, že je jedno, jakou cestou člověk ty dveře otevře, zůstanou pak otevřené, protože ten pohled skrze ně nezapomene, i když třeba zůstane jen pocit. Je to trošku jako z Mrtvé nevěsty od Burtona; člověk začne chápat souvislosti a uvědomovat si tu šíři. Vedlejším produktem toho je jakási nepatřičnost a labilita, jako by na člověka doléhala tíže vztahů a propojeností. To se srovná, hlavně že tě to nepoškodilo.“

Tím jsem si ale nebyla vůbec jistá. Cítila jsem se úplně na hraně, jako bych někde uvízla a prožívala pocit odcizení. Každý den jsem měla dojem, že buď umřu, nebo se zblázním. Šaman Octavio odletěl do Mexika podojit další žáby a psychiatr mi řekl, že se to v mém případě nepovedlo, protože jsem nebyla asi připravená, ale že má bohužel plno. Ať zkusím nevěnovat těm symptomům pozornost, že přejdou.

Jenomže nepřecházely. Moje vědomí bylo zaplavováno množstvím pocitů, hlasů, vizí a zjitřených emocí. Cítila jsem, že ztrácím kontakt se zemí a nikomu to neumím vysvětlit. Dostávala jsem dotazníky od psychedelické společnosti, ve kterých jsem měla zaškrtnout, jestli jsem o. k., nebo zda mám deprese či sebevražedné tendence. Ale na maily, že potřebuju pomoct, odpovědi nepřicházely. Spíš než sebevražedné myšlenky to byl boj světla a temnoty – a já jsem se cítila zodpovědná za výsledek téhle bitvy, ve které jsem se ocitla sama. Do toho jsem měla spoustu koncertů, a nechtěla jsem je rušit, navíc probíhaly kupodivu skvěle, možná právě proto, že jsem neměla absolutně žádné ambice ani představu, jak bych chtěla, aby věci dopadly. Probouzely se mi instinkty, táhlo mě to úplně automaticky k lidem, kde jsem cítila vnitřní soulad. Fyzicky jsem se cítila pořád hůř – v hlavě elektřina, v srdci bodání, občas jsem si musela vzít neurol.

Uvědomila jsem si, jak málo opravdové podpory kolem sebe člověk má. Kamarádka doktorka mi řekla, že vypadám dobře, jsem opálená, tak ať se uklidním, protože všichni stárneme, a že jsem trochu hypochondr. Den nato jsem se skácela v metru a nějaká slečna mě dovedla domů, kde jsem byla chvíli ještě úplně mimo. Nechala jsem se vyšetřit. Všechny testy dopadly dobře.

Dala jsem si úkol, že se musím zachránit. Jednou z mála pomocí zvnějšku byla mailová komunikace s Heartem: „Základní poučkou přežití je dělat činnosti zdánlivě ‚neúčelné‘, což pomáhá vystoupit z kruhu. Na to se soustřeď.“

Koupila jsem deset pytlů hlíny a vyrobila spoustu záhonů. Začala jsem znovu cvičit tai-či. Cítila jsem intenzivní a úplně jinou propojenost s přírodou. Zároveň jsem byla pořád dost mimo a ten stav nešel přijmout. Před usnutím jsem se propadávala do astrálu, kde jsem potkávala spoustu cizích lidí a jejich příběhů.

Překvapivě mi nikdo nebyl schopen říct, co přesně látka 5-MeO-DMT v mozku dělá. Až jsem narazila na zajímavý článek od amerického spisovatele Michaela Pollana, ve kterém vysvětluje, že látka odstaví mozkovou kůru od hlubších vrstev mozku, kde je centrum sebereflexe a kde si vytváříme příběh o své identitě. A najednou se stane to, že jiné části mozku, které normálně komunikují přes tento rozbočovač, začnou komunikovat mezi sebou a my můžeme vidět věci z úplně jiné perspektivy.

Časem jsem si opravdu všimla, že nejedu v těch zaběhaných kolečkách o tom, co znamenám a kdo jsem. Tohle rozhodně může hodně pomoct lidem, kteří se topí v depresích a v hlavě se jim opakují negativní mantry.

Jenomže pocit odcizení ani fyzické problémy nemizely…

TRIP

Nechcete jít k doktorovi s tím, že kouříte žáby. Navštívila jsem psychiatra Honzáka, který mi dal antidepresiva – prý jsem zažila „bad trip“, nepříjemný zážitek po požití psychotropní látky, a sama to nezvládnu, protože nastal prudký pokles serotoninu. Prášky skončily pohřbené v šuplíku. Odjela jsem do hor a náhodou tam potkala terapeutku Jitku Vodňanskou, která mi řekla, že se všechno vyvalilo moc náhle, dělala se mnou uzemňovací cviky, mantry, vyprávěla mi o svojí spirituální cestě, která také nebyla úplně prosluněná, a doporučila mi skvělou terapeutku. Mezitím si žabí parta uvědomila, že je situace vážná, a dostávala jsem vzkazy, že musím jít ještě jednou, protože se proces nedokončil. Na další ponor do králičí nory jsem si ale netroufla.

Během terapií mi došlo, jak je proces přípravy a integrace důležitý. Průvodce vám má poradit, jak nastolit uvolnění, aby se člověk odevzdal situaci. „Bad trip“ je většinou panická reakce na to, co se po požití psychedelik děje ve vaší hlavě, což je náročné, protože někdy vyplouvají na povrch neotřesitelné pravdy. Podstatou integrace je pak přijmout naši temnou stránku a naučit se, jak mít strachy pod kontrolou. Jak ponechat základy, které ustály nápor zkušenosti, a očistit je, rozeznat ty nepotřebné a iluzorní mechanismy, na kterých člověk zbytečně lpí. U nás bohužel chybí rámec pro uchopení tohoto procesu.

Asi po třech měsících jsem se začala dostávat do normálu, jako kdyby vnitřní kompas nabral směr. Když jsem zrovna nepociťovala, že se blíží infarkt, vracel se i humor. Takže když mi kamarád z Bostonu vyčítal, že mě varoval, odepsala jsem mu slovní hříčkou: „I frogot.“

Sešla jsem se s Jardou Duškem, který nikdy žádné látky měnící vědomí nekonzumoval – když už cítí potřebu, jde na týden do tmy. „Tak co, Evičko?“ zeptal se, srkaje malinádu.

„Nastartovala se nějaká transformace a já vlastně nevím, jak to dopadne.“

„Přestaň svůj život pořád interpretovat. Možná je dobře, že sis tím prošla sama a nestala se žabím služebníkem, i to zdánlivý osamění má svůj smysl, protože přecházíš do jiný úrovně vědomí a tu potřebu skupinový podpory, ať už máš pocit, že jsi tam správně, už nepotřebuješ a necháváš ji za sebou. Vem všechen hnůj, co se ti v životě stal, a pohnoj s tím strom Bódhisattvy.“

Pak jsem dostala dlouhé objetí a slyšela, jak Jarda ještě z dálky křičí: „Všimni si, že život tě má rád a stojí při tobě!“

SOUČASNOST

Uběhly čtyři měsíce pozvolného návratu, ego je zase na stráži, mám klidnější pohled na realitu; víc vnímám, že spolu všichni nějak souvisíme. Uvědomuju si, že neexistují vina a trest – trestáme se sami vším tím, co nevyřešíme. Skoky do neznáma nejsou jednoznačně zaručená zkratka směřující k vyřešení – to stejně musí každý sám. Zkušenost, která způsobí dočasnou smrt ega, ale rozhodně člověka navždycky změní.

Co se změnilo u mě: To bodání u srdce jako by něco zprůchodnilo, takže vím, že láska je ta nejdůležitější věc na světě, jakkoli banálně to zní. Nemám tolik potřebu někam patřit, cítím se svobodnější, o spoustu lidí jsem přišla, ale spoustu jsem jich objevila. Přeskládaly se mi hodnoty, inteligence určitě není na horní příčce, spíš něco jako celistvost. Jsem šťastná za tenhle rámec reality. Za to, že vidím stromy, můžu uvařit knedlíky a vykoupat se v rybníce, což samozřejmě může být způsobeno tím, že to několik měsíců nešlo…

Každopádně tohle je rada pro toho, kdo by se chtěl pustit do žáby rekreačně: I toad you, so don‘t frogot!

(Pozn. red.: I told you – anglicky řekla jsem ti, toad – ropucha; don’t forget – nezapomeň, frog – žába.)

Autorka je spisovatelka a hudebnice, působila v hudebních skupinách DG 307 či The Plastic People of the Universe, nyní hraje s Eturnity.
Read more at https://reportermagazin.cz/a/iHc5u/vets ... bsB9TTI.99

Nahoru