O štěstí

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je zapnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Pokud si přejete přidat jednu nebo více příloh, vyplňte následující údaje.

Rozšířit náhled Přehled tématu: O štěstí

Re: O štěstí

Příspěvek od ... » pát 06. bře 2020 21:27:11

Jana píše:
Jakmile v Tobě zmizí jakýkoliv odpor k čemukoliv a je tady absolutní přijetí všeho, co se ve Tvém životě objevuje...

Zatím naprosto odmítáš přijmout základní, dávno ověřené poznatky z psychologie o tom, že podvědomí v každém z nás rozhoduje až z 95%, jaká reakce na to co se právě děje nás napadne, tudíž i že Tvé podvědomí rozhodne pokaždé tom, jakým způsobem v diskusi zareaguješ.

Takže dokud se v Tobě neobjeví ochota rozpoznat, že a proč v Tobě vzniká odpor tenhle fakt akceptovat, nemá zřejmě smysl v diskusi o tom pokračovat.

Třeba ale byla poučná aspoň pro některé z těch, kteří to tu čtou.

Bye bye

Re: O štěstí

Příspěvek od Jana » pát 06. bře 2020 21:07:35

... píše:
Lepší a snadnější podle mne je jenom se snažit tu nespokojenost prociťovat a čekat, kam se ten pocit tím prostým prociťováním posune.

To je ovšem možné jen když jsme si tu nespokojenost v sobě jasně uvědomili. Je ale celkem běžné, že si ji člověk vůbec neuvědomí a rovnou podle ní zareaguje, protože ho zajímá jen jak a čím druhému oponovat v tom, v čem s ním nesouhlasí.

Nezájem vnímat tyhle svoje bezděčné pocity, které z podvědomí rozhodují o tom, jaká reakce se ve vědomí objeví, a ignorovat je bývá u většiny lidí velmi častý a celkem pochopitelný. Pokud někomu nevadí, že reaguje z velké části nevědomě, tudíž v sebeobraně, což lidé kteří ho znají z jeho reakcí obvykle vycítí a často podle toho i na jeho argumentaci zareagují, může v tom pokračovat. Někdy se ovšem stává, že člověka nejrůznější neuvědomované příčiny jeho reakcí přivedou do tak náročných situací, kdy už nezbývá jiná možnost než zpracovávat obsahy svého podvědomí za pomoci odborníka - psychologa.


Jakmile v Tobě zmizí jakýkoliv odpor k čemukoliv a je tady absolutní přijetí všeho, co se ve Tvém životě objevuje, bez ohledu, zda to zrovna přichází, nebo odchází, je v Tobě klid a mír, spokojenost, a v nejhlubším uvědomění i štěstí. K čemu bys potřebovala pomoc psychologa?

:)

Re: O štěstí

Příspěvek od ... » pát 06. bře 2020 21:00:05

Lepší a snadnější podle mne je jenom se snažit tu nespokojenost prociťovat a čekat, kam se ten pocit tím prostým prociťováním posune.

To je ovšem možné jen když jsme si tu nespokojenost v sobě jasně uvědomili. Je ale celkem běžné, že si ji člověk vůbec neuvědomí a rovnou podle ní zareaguje, protože ho zajímá jen jak a čím druhému oponovat v tom, v čem s ním nesouhlasí.

Nezájem vnímat tyhle svoje bezděčné pocity, které z podvědomí rozhodují o tom, jaká reakce se ve vědomí objeví, a ignorovat je bývá u většiny lidí velmi častý a celkem pochopitelný. Pokud někomu nevadí, že reaguje z velké části nevědomě, tudíž v sebeobraně, což lidé kteří ho znají z jeho reakcí obvykle vycítí a často podle toho i na jeho argumentaci zareagují, může v tom pokračovat. Někdy se ovšem stává, že člověka nejrůznější neuvědomované příčiny jeho reakcí přivedou do tak náročných situací, kdy už nezbývá jiná možnost než zpracovávat obsahy svého podvědomí za pomoci odborníka - psychologa.

Re: O štěstí

Příspěvek od Jana » pát 06. bře 2020 20:35:43

Pelvan píše:Ahoj...

... píše:Chybí-li nám to, na čem nám záleží a co proto automaticky chceme, naše šance cítit spokojenost je v nedohlednu. Přitom si často vůbec neuvědomujeme, proč jsme nespokojení. Většinou o to, co nám právě chybí, začneme hned všemi způsoby usilovat...


Přitom si často vůbec neuvědomujeme, proč jsme nespokojení.
Uvědomujeme si jenom jakousi neurčitou vnitřní nespokojenost.
Je samozřejmě možné se dopátrávat příčin této nespokojenosti, ale to asi k ničemu nevede. Usilovat o aktivní změnu můžeme navenek, ale dovnitř je usilování jenom manipulací s pocity (popírání, potlačování, zdánlivé vylepšování, atd.)
Lepší a snadnější podle mne je jenom se snažit tu nespokojenost prociťovat a čekat, kam se ten pocit tím prostým prociťováním posune. Méně je někdy více,

se domnívám a zdravím


Ano, díky.

Jakýkoliv pocit ve skutečnosti sám o sobě nevadí. Začne vadit teprve ve chvíli, kdy ho vyhodnotí mysl jako špatný, nepatřičný. V tom okamžiku začíná odpor a boj proti němu. Živná půda pro ego, pro rozvoj iluze oddělenosti.

Obrázek

Štěstí je přijetí samo, pokud nám ve štěstí brání odpor k takové skutečnosti, jak ji vnímáme.
Pokud to má být štěstí absolutní, je nutné přijmout absolutně všechno.
Pokud mám přijmout všechno, musím přijmout i to, co se mi zdá na skutečnosti nepřijatelné.
Štěstí je, pokud tomu tedy dobře rozumím, neustálé přijímání zdánlivě nepřijatelných skutečností.


Nádherné, díky.

Skoro bych řekla, že tohle už někdy někdo moudrý řekl.

:)

Re: O štěstí

Příspěvek od Pelvan » pát 06. bře 2020 20:31:48

Ahoj ...

... píše:...to je cesta k prohlédnutí doteď neuvědomovaných příčin,...


Jednak je to pracné a druhak je to prohlédnutí nejisté, mýliti se je tak lehká věc.
Z potu tváře štěstí svoje dobývati budeš, až se úplně možná dobiješ,

se domnívám a zdravím.

Re: O štěstí

Příspěvek od ... » pát 06. bře 2020 20:26:23

PS. Citace z knihy C.G.Junga "Duše moderního člověka":

"Jednáme nejprve zcela nevědomě a teprve po delší době zjistíme, proč tak jednáme. V mezidobí se spokojujeme nejrůznějšími nepřípadnými racionalizacemi."

Re: O štěstí

Příspěvek od ... » pát 06. bře 2020 20:12:54

Pelvan píše:Ahoj...

... píše:Chybí-li nám to, na čem nám záleží a co proto automaticky chceme, naše šance cítit spokojenost je v nedohlednu. Přitom si často vůbec neuvědomujeme, proč jsme nespokojení. Většinou o to, co nám právě chybí, začneme hned všemi způsoby usilovat...

Přitom si často vůbec neuvědomujeme, proč jsme nespokojení.
Uvědomujeme si jenom jakousi neurčitou vnitřní nespokojenost.
Je samozřejmě možné se dopátrávat příčin této nespokojenosti

a to je cesta k prohlédnutí doteď neuvědomovaných příčin, které - podle zjištění C.G. Junga - v nás až z 95% rozhodují, jak na momentální dění zareagujeme.

Když jsme díky tomuto svému pochopení konečně zjistili, jakým způsobem je možné tyhle příčiny uložené v našem osobním nevědomí rozpoznávat a jsme-li ochotni začít si tyhle automatické spouštěče našich reakcí postupně uvědomovat, v té míře je už dokážeme i rozpouštět.

http://jung.sneznik.cz/soubor_slovnik/s ... osobni.htm

Re: O štěstí

Příspěvek od Pelvan » pát 06. bře 2020 19:51:41

Ahoj...

... píše:Chybí-li nám to, na čem nám záleží a co proto automaticky chceme, naše šance cítit spokojenost je v nedohlednu. Přitom si často vůbec neuvědomujeme, proč jsme nespokojení. Většinou o to, co nám právě chybí, začneme hned všemi způsoby usilovat...


Přitom si často vůbec neuvědomujeme, proč jsme nespokojení.
Uvědomujeme si jenom jakousi neurčitou vnitřní nespokojenost.
Je samozřejmě možné se dopátrávat příčin této nespokojenosti, ale to asi k ničemu nevede. Usilovat o aktivní změnu můžeme navenek, ale dovnitř je usilování jenom manipulací s pocity (popírání, potlačování, zdánlivé vylepšování, atd.)
Lepší a snadnější podle mne je jenom se snažit tu nespokojenost prociťovat a čekat, kam se ten pocit tím prostým prociťováním posune. Méně je někdy více,

se domnívám a zdravím

Re: O štěstí

Příspěvek od ... » pát 06. bře 2020 11:29:49

Co v nás vyvolává pocity nespokojenosti?

Chybí-li nám to, na čem nám záleží a co proto automaticky chceme, naše šance cítit spokojenost je v nedohlednu. Přitom si často vůbec neuvědomujeme, proč jsme nespokojení. Většinou o to co nám právě chybí začneme hned všemi způsoby usilovat - např. v diskusích neustálým obhajováním, prosazováním a zdůvodňováním svého přesvědčení s jediným zájmem - popřít všechno, čím by se to dalo zpochybnit.

Aby bylo možné rozpustit vnitřní příčiny, které nás přinutily takhle zareagovat, je užitečné napřed v sobě rozpoznat, proč to potřebujeme dělat, co v nás tohle chtění spustilo. Za naším chtěním totiž bývá skrytá a je z něj i zřejmá celá řada podvědomých motivací (vyvolaných našimi předchozími zkušenostmi), na což okolí často zareaguje, naší pozornosti ale unikají: proto způsob jakým v dané situaci s plným přesvědčením zareagujeme, je jen důsledek našich neuvědomovaných motivací.

Teprve rozpoznáním těch doteď neuvědomovaných motivací i jejich příčin v sobě vznikne možnost uvědomit si a pochopit i to, proč jsme na to co se právě děje automaticky zareagovali rovnou prosazováním a obhajováním svých priorit.

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » pát 06. bře 2020 10:37:12

Pelvan píše:Ahoj

Štěstí je přijetí samo, pokud nám ve štěstí brání odpor k takové skutečnosti, jak ji vnímáme.
Pokud to má být štěstí absolutní, je nutné přijmout absolutně všechno.
Pokud mám přijmout všechno, musím přijmout i to, co se mi zdá na skutečnosti nepřijatelné.
Štěstí je, pokud tomu tedy dobře rozumím, neustálé přijímání zdánlivě nepřijatelných skutečností.

Zdravím


:)

Re: O štěstí

Příspěvek od Pelvan » pát 06. bře 2020 10:20:39

Ahoj

Štěstí je přijetí samo, pokud nám ve štěstí brání odpor k takové skutečnosti, jak ji vnímáme.
Pokud to má být štěstí absolutní, je nutné přijmout absolutně všechno.
Pokud mám přijmout všechno, musím přijmout i to, co se mi zdá na skutečnosti nepřijatelné.
Štěstí je, pokud tomu tedy dobře rozumím, neustálé přijímání zdánlivě nepřijatelných skutečností.

Zdravím

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » ned 01. bře 2020 18:12:33

jsi ty (jsi to, co hledáš)

Re: O štěstí

Příspěvek od miroslav » ned 01. bře 2020 18:04:10

Návštěvník píše:RS: "Poznání - Bytí - je štěstí samo."

Je štěstí "samo"?

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » ned 01. bře 2020 8:43:10

RS: "Poznání - Bytí - je štěstí samo."

Re: O štěstí

Příspěvek od Pelvan » pát 28. úno 2020 23:28:32

Ahoj

Jasně, že vědomí čerpá pomocí smyslů ze světa,...

Lidé okolo mi vždy něco zrcadlí, teď jde o to pochopit, co to vlastně je?
Ono by to bylo pěkné, kdyby se všichni okolo mne jen radovali a byli šťastní, ale tak to vždycky není...
Tady je o tom moc hezké video:

Co o nás vypovídá chování druhých/MOTIVACE 8./ ZRCADLENÍ I. - ShyArtist

Takže nezbývá pak nic jiného, než se trochu starat i o ta štěstí těch lidí okolo.
To neznamená doslova za nimi chodit a radit jim a dělat věci za ně a nosit je na rukách.
Spíše se asi jedná o udržení přání v mysli: "Kéž jsou všechny bytosti (okolo mne i se mnou) šťastné."

Zdravím

Re: O štěstí

Příspěvek od Pelvan » pát 28. úno 2020 21:21:41

Ahoj

Je dobré zkoušet dýchat zhluboka při nepříjemných pocitech.
Je také dobré se uzemnit, tady v tomto diskusním vlákně jsem o tom před pár lety psal:
viewtopic.php?f=329&t=7594&start=340

Zdravím


PS

Jak zvládat STRACH A PANIKU!


Jaroslav Dušek - JAK ZMĚNIT SÁM SEBE

Re: O štěstí

Příspěvek od Pelvan » pát 28. úno 2020 21:06:31

Ahoj P. En

P. En píše:...Vědomí je jako nahé tělo ducha. Tělo ho obléká do barev, zvuků, doteků... Pocity a myšlenky vznikají v "proudech" vjemů, co rozpohybují cit a pozornost. Ty nezachytí ve svém ranném období vše, nemaj zkušenost, učí se. Zachycují kousky, výseky, z celého toho moře vjemů. A z těchto kousků se stanou pocity a myšlenky, a z nich paměť, a nálady, a touhy..... Šat ducha se jimi začíná "prošívat", vzniká svět různorodých osobností... Atd, atd.


Jasně, že vědomí čerpá pomocí smyslů ze světa, ale ono vědomí může čerpat i samo ze sebe, pokud okolní svět zrovna ty správné podněty nenabízí...


Ještě mne napadlo toto:

Duh - kha
"Duh" je strast, kterou pociťuji ve formě pocitů ve svém duchu.
Každý pocit, který pociťuji ve svém duchu, je v podstatě strastí, protože ten pocit zastiňuje to cenné, co se nachází v pozadí tohoto pocitu.

"Kha" je způsob, jak se se mohu svými pocity vypořádávat.
Znamená to vést své pocity "k ha", umět se jim zasmát "ha ha", to jest vést je k veselosti. Jinými slovy to znamená nebrat své pocity tak vážně, ale přitom se snažit je stále vnímat.


Čtyři moje pravdy o pocitech:

1. pravda o strastných pocitech

"Duh" je strast, kterou pociťuji ve formě svých pocitů ve svém duchu, to jest, že ji pociťuji ve své vědomé mysli.


2. pravda o vznikání pocitů

Pocity vznikají v duchu neustále a nevyhnutelně vlivem návykového mechanismu mysli.
Každý pocit, ať už je negativní nebo pozitivní, který pociťuji ve svém duchu, je v podstatě strastí, protože ten pocit zastiňuje to cenné, co se nachází v pozadí tohoto jednoho každého konkrétního pocitu.
Příčinou strastného utrpení (negativně vnímaného pocitu) je víření myšlenek v mysli. Mysl je tímto vířením myšlenek vyčerpávána a výsledkem tohoto jejího vyčerpání je pociťování stále více negativních pocitů.

Prvním krokem ke zvládnutí svých pocitů je odvrácení pozornosti od smyslových vjemů a od myšlenek ve své mysli a upření své pozornosti na uvědomování si svých pocitů.


3. pravda o zacházení s pocity

"Kha" je způsob, jak se mohu se svými pocity neustále vypořádávat.
Znamená to vést své pocity "k ha", to je snaha vnímat své pocity radostivým způsobem.
Jinými slovy to znamená nebrat své pocity, i když se mi zdají být někdy téměř nesnesitelné, zase až tak moc vážně.
Mohu si kdykoli říci: "No a co? Jsou to přece jenom moje pocity!"


4. pravda o cestě, vedoucí k trvalé pozornosti k pocitům

Druhým krokem ke zvládnutí svých pocitů je neustálá snaha pozorovat a vnímat své pocity, ať už jsou ty pocity negativní nebo pozitivní, a snažit se je vnímat radostivým způsobem.

To znamená, že se snažím vnímat úplně všechny své pocity, bez nějakého jejich zvláštního rozlišování, s láskou.
Všechny naše pocity jsou pro nás důležité zprávy od Zdroje a spojují nás s Božstvím, jsou posvátné a máme je mít v úctě.
Pokud se ke svým pocitům chovám s láskou, tak ony mi časem postupně lásku vracejí.


Domnívám se a zdravím

Re: O štěstí

Příspěvek od P. En » čtv 27. úno 2020 1:34:32

Pelvan píše:
P. En píše:Tě péro Pelvane! ... Víš co, většinou vycházím z vnitřního systému nádí a čakramů. Kde levej krajní kanálek (nádí) k sobě váže mimojiné tzv. cit. A pravý pozornost. Ten prostřední vědomí... Když jsou ty dva krajní v rovnováze, ten prostřední je odkrytý, a to je důležité, pro jasné vnímaní, vidění,... Takže cit jakož i pozornost jsou pro mě něco jako tykadla, a pocity a myšlenky něco, co ta tykadla detekují, registrují, co vzniká ze smyslových vjemů, zpracováno myslí...


Ahoj P. En

Jasně, cit je základ pro pocity a pozornost je základ pro myšlenky v Tvém pojetí. Pokud jsem to tedy dobře pochopil.

A mně jde o to obrátit svoji pozornost na ty své pocity. Možná se tím způsobem pod těmi pocity odkryje ten základní cit, to zatím nevím.
Zatím jenom obracím svoji pozornost na své pocity a vnímám (vědomím), co to se mnou dělá, jak to se mnou mává.

Děkuji Ti za odpověď a zdravím

Ahoj Pelvane, oni to jsou defakto nástroje - cit, vůle, rozum, pozornost... nástroje čeho? Nástroje ducha. Používat je, znamená mít k tomu vhodnou "formu", a tou formou je tělo. A to tělo musí mít takovou strukturu, v které by se ty nástroje utvořily. A jasně taky prostředí, podmínky, mechanismy, kde by se ta těla mohla rodit, růst, žít, rozvýjet se... A tak tu máme vesmír a svět plný lidských i jiných bytostí. Z nihž člověk má ony nástroje, díky struktuře svého těla, nejrozvinutější. Až tak že je schopen takových otázek jako, "kdo jsem, proč tu jsem, jaký je smysl, jaká je pravda, atp"... No zkrátka, není to jakože myšlenky a pocity lítaj jak mušky někde kolem, a pozornost a cit je zachytí. Tohle vše se odehrává v těle, nervové soustavě, mozku. To co přirozeně proudí "dovnitř", jsou informace vjemů a tam se z nich složí obrazy okolního prostředí poplatné schopnostem smyslů. A to je "sousto" pro cit, vůli, rozum a pozornost. Vědomí je hloub, jako by pod nimi. Když jsou tiché, vědomí s nimi splývá v jeden celek. V podstatě nerozlišuje, vše je celistvé. Vědomí je jako nahé tělo ducha. Tělo ho obléká do barev, zvuků, doteků... Pocity a myšlenky vznikají v "proudech" vjemů, co rozpohybují cit a pozornost. Ty nezachytí ve svém ranném období vše, nemaj zkušenost, učí se. Zachycují kousky, výseky, z celého toho moře vjemů. A z těchto kousků se stanou pocity a myšlenky, a z nich paměť, a nálady, a touhy..... Šat ducha se jimi začíná "prošívat", vzniká svět různorodých osobností... Atd, atd.

Re: O štěstí

Příspěvek od Pelvan » stř 26. úno 2020 20:42:39

Ahoj Zdeňku

Přečetl jsem si tu dukkhu na https://cs.wikipedia.org/wiki/Dukkha.
"Dukkha (pálí), duḥkha (दुःख - sanskrt) se skládá ze dvou slov, duḥ = obtíž, nesnáz + kha = snést, vydržet, zvládnout. Tedy překlad může být strast, nepříjemnost, neuspokojivost, neklid ve významu nepohodlí, frustrace a nesouladu se skutečností."
V sanskrtu je to jasné, klíčem je snášet všechny nesnáze a ono se to samo nějak vyvrbí.
Ono nejde jenom o nesnáze, prostě všechny pocity, ty negativní i ty pozitivní, je třeba pozorně vnímat.
Je zbytečné předjímat, jak to dopadne a komu to vlastně dopadne.

Zdravím

Re: O štěstí

Příspěvek od lklknml » stř 26. úno 2020 17:27:35

Pelvan píše:Jasně, že to není jednoduchá procházka růžovým sadem. Ale, kdyby to bylo jednoduché, tak by se svému strachu postavil zpříma každý.
Strach je v anglickém výrazu slova odvozený od útěku. Pokud před strachem z transformace sebe neutíkám, tak je ten strach bezmocný. Je to energie, která do mě útočí.
To není strach :). Ten bývá z něčeho mimo sebe, vnějšího.
Ono ti nemusí chybět vůbec nic a přesto můžeš cítit zármutek, nevyléčitelný smutek, a nevědět proč. Jako kdybys někde krvácel a nevěděl kde. Tomu se buddhisticky říká dukkha. Kterou tím více člověk pociťuje, čím méně profánně žije (nepřímá úměrnost).
Tak hodně štěstí.
Otázkou je, koho, štěstí.

Nahoru