O štěstí

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je zapnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Pokud si přejete přidat jednu nebo více příloh, vyplňte následující údaje.

Rozšířit náhled Přehled tématu: O štěstí

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » ned 26. kvě 2019 7:00:39

Psycholog Dalibor Špok: Existují dvě zásadní pasti, které nám nedovolují prožívat štěstí

Obrázek

Dokážete nějakým způsobem definovat štěstí? Lze to vůbec?

Pevné definice v psychologii nemáme. Já za štěstí nepovažuji jen aktuální pocit radosti, ale daleko spíše umění žít. Je škodlivé, pokud chápeme štěstí jen jako důsledek naší vnější situace nebo dokonce náhody. Štěstí je dlouhodobý stav lidské duše a zároveň schopnost takový stav nastolit. Samozřejmě se nejedná o to, že bychom v takovém stavu zažívali neustálý pocit blaženosti. Ale je to stav, kdy k pocitům spokojenosti dochází častěji a cítíme je hlouběji. Je to stav, kdy tyto pocity umožníme.

Jaké jsou největší pasti bránící šťastnému životu?

Existují dvě zásadní: Za prvé, je to považování štěstí za něco vnějšího, jen okolnostmi podmíněného, na čem nemám svůj psychologický podíl. Za druhé, pak past sociálního srovnávání, na kterém chci svůj pocit spokojenosti budovat. Soused má fabii, proto si musím pořídit lepší auto, a budu spokojený; jsem pyšný na své děti, protože jsou chytřejší než děti mé kamarádky; cítím sebehodnotu, protože vydělávám více než zbytek mé rodiny apod. Takové zdroje štěstí jsou mělké a nestálé. Díky nim se dostáváme do nekončícího kolotoče. Až si soused koupí lepší auto, budu opět nešťastný. Když se ukáže, že mé děti nejsou zase tak chytré, bude mé štěstí narušeno. Když ztratím práci a svůj příjem, propadnu se do deprese, protože nemám na čem stavět svou sebehodnotu. Sociální srovnání je užitečné, ale nemůžeme budovat především na něm.

Podle některých průzkumů vychází najevo, že nejméně šťastně se lidé cítí ve vyspělých společnostech, zatímco nejšťastnější jsou například v chudičké Nigérii. Čím to podle vás je?

Takové výzkumy neznám a silně bych o nich pochyboval. Naopak, mezinárodní výzkumy well-beingu (pocitu štěstí) ukazují, že tento pocit jasně souvisí s ekonomickou vyspělostí země. A to je jistě pochopitelné. Máte-li jistotu určitého příjmu, fyzického bezpečí, fungujícího zdravotnictví, míru, sociální podpory, dostupnosti jídla a vody, je váš pocit ze světa jiný, než když vše toto je neustále ohroženo. Mnozí u nás žijeme v romantickém mýtu, že tito chudí lidé „nejsou zkažení civilizací“, proto „netouží po automobilech a telefonech z reklam“, a proto jsou vlastně šťastní. Ano, možná netouží po automobilu z reklamy, ale v životě jim chybí něco daleko zásadnějšího: dostatek jídla, představa lepší budoucnosti pro děti nebo fyzického bezpečí před bojovníky z vedlejšího regionu. Jindy takový povrchní závěr učiníme z letmého setkání s cizinci, kteří se zrovna usmívají někde na tržišti na naší exotické dovolené. A tak si představujeme, že se prousmívají celým životem. To je zjednodušující postoj, který může mít jen ten, kdo se nikdy neseznámil s životy ve skutečné chudobě a beznaději. Nepředstavujme si tedy prosím, že chudý člověk třetího světa má automaticky ke štěstí blíže než my. Ale ani to, že každý člověk ze zemí třetího světa je stižen takovou chudobou.

Existuje tedy mezi ekonomickou vyspělostí země a pocitem štěstí jasný lineární vztah?

To zase ne. Malý jednopokojový byt vám přinese nesrovnatelně více štěstí, než žádný byt a život pod mostem. Ale následná změna za dvoupokojový byt už štěstí nezdvojnásobí. Pokud vnější podmínky překročí hranici dostatečnosti, pocit štěstí se už příliš nezvětšuje. Dvě sklenice vody pro žíznivého je štěstí. Další dvě sklenice už jen příjemnost.

Občas mám pocit, že někdy k tomu, aby lidé poznali štěstí, musí poznat nejprve neštěstí. Vím o mnoha lidech, kteří přiznávají, že jsou zdraví, mají zdravou rodinu a hodně peněz, a přesto se necítí být šťastni. A znám takové, co jsou smrtelně nemocní a říkají, že teprve teď vědí, co je štěstí, a radují se z každého dne. Co si o tom myslíte?

Prožitek neštěstí nebo ohrožení jistě umožní více docenit každodenní zdroje bezpečí a spokojenosti, na které jsme si příliš zvykli. Ale takové „poznání skutečných hodnot“ často netrvá příliš dlouho. V mysli je nosíme do té doby, dokud si na ně opět nezvykneme, nebo dokud nebezpečí trvá. I proto zdůrazňuji, že štěstí je dovednost. Může zahrnovat třeba přesně takovéto každodenní připomínání „běžných věcí“, abych na ně nezapomněl. Duchovní tradice nás nabádají k večernímu zpytování svědomí. To není cvičení v sebekritice, ale právě také uvědomění si, co všechno je mi dáno a za co mohu být vděčný – rodina; zdraví; den, který jsem dokázal dobře prožít... Zajímavé je také cvičení antických filozofů-stoiků: Představ si, že vše, co máš a považuješ za automatické, ztratíš. Že onemocníš, přijdeš o ruce, zemře ti žena, děti odejdou... Buď chvíli s touto představou. Co takové cvičení produkuje, není pocit hrůzy, ale právě – vděčnosti a spokojenosti.

Přijde-li za vámi člověk, že mu v životě nic neschází, že ví, že má všechny důvody ke štěstí, ale přesto šťastný není, dokážete mu jako psycholog pomoci? Nebo ho spíš budete přesvědčovat o tom, že štěstí není samozřejmost?

To není zřídkavá situace. Je totiž rozdíl mezi „vědět“ a „prožívat“. Člověk může „vědět“, že nemá žádný objektivní důvod k depresi, a přesto prožívá smutek. Nebo jindy může vyjmenovat všechny argumenty, proč by měl být šťastný, ale jeho prožitek říká něco jiného. Racionální argumenty náš prožitek příliš neovlivní. Musíme pracovat přímo s ním. Musíme změnit svůj život, své volby, aktivity, vztahy, často i přístup k sobě a světonázor... tak, abychom se stali člověkem, který štěstí a smysl dokáže prožívat, nikoli o něm pouze vědět. Není to jednoduché, ale stojí to za to.

https://www.kafe.cz/rodina-a-domov/kvet ... -internetu

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » úte 21. kvě 2019 18:35:13

Změna vnímání lidí kolem nás je recept na zlepšení nálady.

Obrázek

Jak si zlepšit náladu
Život je jedna velká emocionální událost plná vzestupů a pádů. Mít po celou dobu špatnou náladu však není příjemné a spousta z nás má proto hned několik zaručených receptů pro její zlepšení.

Dělejte radost nejen sobě, ale i druhým
Někdo si rád zajde na hodinu jógy, jiný si nalije sklenku vína nebo sní kousek čokolády. I když všechny tyto aktivity mohou naši náladu zlepšit, nový výzkum naznačuje, že abychom se cítili dlouhodobě lépe, měli bychom se soustředit na lidi kolem sebe a přát jim to nejlepší.

Obrázek
Douglas Gentile
(profesor psychologie na Iowa State University)

„Prokazovat laskavost druhým snižuje úzkost, zvyšuje hladinu štěstí a podporuje pocit vzájemného propojení,“ říká profesor psychologie na Iowa State University Douglas Gentile. Gentile se svým výzkumným týmem zjistil, že tato strategie je velmi jednoduchá, nezabere moc času a je velmi snadno začlenitelná do každodenního života.

3 techniky pro zlepšení nálady
Gentile testoval výhody tří různých technik určených ke snížení úzkosti a navýšení pocitu štěstí a pohody. V rámci výzkumu obcházeli vysokoškolští studenti budovu univerzity a po dobu 12 minut praktikovali vždy jednu z následujících strategií:

1. Láska a laskavost
Studenti pozorovali kolemjdoucí a v duchu si opakovali: „Přeji si, aby tato osoba byla šťastná.“ Studenti byli od výzkumníků zároveň povzbuzování, aby své myšlenky brali vážně a v hlavě si vizualizovali své přání.

2. Vzájemné propojení
Při pohledu na ostatní lidi studenti přemýšleli, jak jsou mezi sebou vzájemně propojení. Měli přitom myslet na své pocity, které mohli s lidmi sdílet.

3. Snížení společenského srovnání
Studenti pohlíželi na lidi kolem sebe a přemýšleli o tom, že jsou tito lidé daleko lepší než ti, se kterými se doposud setkali.

Nechyběla ani kontrolní skupina
Studie zahrnovala také kontrolní skupinu. Tito studenti se měli dívat na kolemjdoucí a zaměřit se přitom na jejich zevnějšek. Sledovali oblečení, make-up a doplňky. Všichni studenti byli před i po procházce dotazováni a výzkumníci měřili úroveň jejich úzkosti, štěstí, stresu, empatie a propojenosti. Výsledky studie uvedl Journal Of Happiness Studies.

Nejvíce zabodovala láska a laskavost
Výzkumníci srovnávali každou ze tří technik s kontrolní skupinou a dospěli k překvapivému zjištění. Studenti, kteří praktikovali strategii lásky a laskavosti a přáli si, aby se ostatní lidé cítili dobře, byli šťastnější, spřízněnější, empatičtější a mnohem méně znepokojení. Skupina praktikující vzájemné propojení byla více empatická a vzájemně propojená. Snížení společenského srovnání však neprokázalo žádný přínos a dopadlo mnohem hůře než zbylé dvě techniky.

Přirovnávání příliš neboduje
Studenti, kteří se přirovnávali k ostatním, se cítili méně empaticky a spjati s druhými než studenti, kteří ostatním přáli štěstí a lásku. Ačkoliv předchozí studie ukázaly, že sociální srovnávání zhoršuje naši náladu, sami vědci zjistili pravý opak. „Snížení sociálního srovnání je v jádru konkurenceschopnou strategií,“ řekl další z výzkumníků Sweet. „Neznamená to sice, že nemůže mít žádný přínos, ale konkurenční myšlení je spojeno se stresem, úzkostí a depresí.

Výzkumníci dále pozorovali, jak různé typy lidí reagují na předešlé techniky. Očekávali, že lidé, kteří jsou přirozeně všímaví, mohou mít ze strategie lásky a laskavosti větší prospěch. Také předpokládali, že narcističtí lidé mohou zažívat těžké chvíle při myšlence na štěstí druhých. Výsledky ale byly velmi překvapivé. „Tato jednoduchá praxe je cenná bez ohledu na váš typ osobnosti,“ řekl Sweet. „Myšlenky na dobro druhých snižovaly všem studentům hladinu úzkosti a naopak zvyšovalo pocity štěstí, empatie a sociálního propojení.“

Pozitiva a negativa sociálních sítí
Výzkumní pracovníci se domnívají, že výsledky studie naznačují, že zlepšení nálady za spoluúčasti sociálních médií je stejně riskantní jako používání sociálních médií ke srovnávání se s druhými lidmi. „Je téměř nemožné neporovnávat se s druhými lidmi na sociálních sítích,“ tvrdí Gentile. „Naše studie toto netestovala, ale všichni občas sklouzneme k žárlivosti, závisti, hněvu či zklamání z toho, co vidíme na sociálních sítích a to celkově narušuje náš pocit pohody.“

„Srovnávání funguje dobře, když se něco učíme nebo děláme určité rozhodnutí,“ říká Gentile. I děti se učí pozorováním druhých a srovnáváním svých výsledků se spolužáky. Pokud jde však o vnitřní blahobyt a pocit štěstí, srovnávání není tak účinné jako láska, která hladinu spokojenosti zvyšuje neustále a přináší nám do života to pravé štěstí.
https://www.womanonly.cz/zmena-vnimani- ... f=strossle

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » čtv 28. čer 2018 5:29:19

Chcete být šťastní? Buďte vděční.

Obrázek

Vděčnost je prostě úžasná záležitost a přitom je zadarmo. Když budete za něco vděční, zlepší se vám nálada a začnete si víc všímat toho dobrého. Nemůžete být vděční a naštvaní zároveň. Že nevíte, jak na to? Jednoduše

1) Přestaňte si stěžovat, přeprogramujte mozek
Češi už několik let po sobě obsazují většinou druhou příčku ve výzkumu společnosti Gallup v otázce nejvíc pesimistické země v EU. Moc jsem se pobavila nad těmi komentáři typu: Tak zase jsme to nevyhráli, ani ten pesimismus neumíme udělat pořádně a předběhli nás Řekové.

Až se zase příště přistihnete, jak pořád hledáte, co je špatně, co vám chybí a proč nemůžete být spokojení, tak se zastavte a zamyslete. Opravdu si takhle chcete kazit náladu? A je to opravdu tak důležité, abyste se tím nechala tak ovládat? A nejsme náhodou naučení vždycky hledat to špatné? “No dobře, máš jedničku, ale co to mínus, tady jsi to kousek přetáhla” (chápete, co tím myslím?).

Neumíme ocenit druhé a neumíme ocenit sebe. A ten negativismus, to české brblání na cokoli se nám dostal dost nezdravě pod kůži a do našich hlav.

Dobrá zpráva je, že při troše snahy se to dá změnit. Na Facebooku občas na mě vyskakují reklamy - Výzva: Týden bez stěžování si. Schválně, dali byste to? Teď nemyslím, že nemáte být smutní, když se stane něco smutného, ale snad mi rozumíte, co chci říct - přestat remcat nad nepodstatnými věcmi, závidět, pomlouvat druhé - škodíte tím akorát sami sobě.

Včera jsem viděla na youtube video, kde Cher říkala moudro své maminky:” Pokud na tomhle nebude záležet za pět let, tak na tom nezáleží.”

Obrázek

2) Deník vděčnosti
Klasika, kterou už jste určitě někde četli. Nemusíte psát každý den (ale je to lepší). Pokud nevíte, kde začít, já začínám vždycky tím, že děkuju, že jsem zdravá, moje rodina je v pořádku, a pak už to jede samo

Bude to možná znít jako klišé, ale zdraví pro mnoho lidí není samozřejmost, pokud máte, kde bydlet, mám co jíst, otočíte kohoutkem a teče pitná voda, můžete si občas koupit něco pro radost, máte kamarádku, které důvěřujete, tak jste na tom lépe než většina obyvatel planety (stačí si pustit zpravodajství).

Bohužel nebo bohudík, jakmile začnete takhle přemýšlet a měnit svůj život, budete se muset zamyslet nad tím, s kým se stýkáte, nad lidmi ve vaše okolí. Ano, mám na mysli ty toxické "energetické upíry", kterým nebude nikdy nic dobré a stěžování, litování a pomlouvání patří mezi jejich koníčky.

3) Učte vděčnosti i děti
Buď večer po přečtení pohádky nebo u večeře si s dětmi říkáme, co se nám na dnešním dni líbilo, za co jsme vděční - stačí najít aspoň jednu věc.

4) Do sklenice s ním
Další možností je psát si úspěchy, radosti a věci, za které jste vděční na lístek, ten vhoďte do velké sklenice nebo krabice a třeba na Nový rok nebo když máte splín, si je všechny přečtěte. Může to být opět rituál pro celou rodinu.

5) Oceňujte druhé, chvalte je a sebe také
Když se vám něco podaří, pochvalte se, vy sama nejlíp víte, kolik vás to stálo sil. Upřímně, od srdce také začněte chválit a děkovat druhým, stačí ocenit maličkost - Děkuju, že jsi tohle zařídil, Děkuju, že jste si tohle uklidili…

Zkrátka buďte aktivní a nuťte svůj mozek, ať si všímá celý den, za co můžete být vděční a po čase už vám to přijde jako přirozená věc.
https://www.zenysro.cz/blogy/osobni-roz ... -internetu

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » sob 09. čer 2018 11:06:19

přijde mi nápomocné spíš podělit se s každým ptáčkem o ta zrníčka, která zrovna teď potřebuje (pokud se mi ozve a pokud nějaká taková mám), než neustále sypat houfům ptactva lákavé reklamy s nabídkami, co všechno je k mání v supermarketu...

To se snadno řekne, cesta k tomu ale není snadná. Mně pomáhá zajímat se, co v nás vyvolává potřebu "vědoucího já" dávat neustále najevo, co všechno ví. A

velký rozdíl mezi sebelíp míněnou snahou vědoucího já a tím, jak na své okolí reagují Probuzení.

Probuzení reagují živě a spontánně, ale ne z vlastní potřeby se projevit. Nebublá v nich ta potřeba honem honem něco vysvětlit nevědomým. Prostě spíš jako by měli trvalý pohov, i když ochotně odpovídají. Není z nich cítit žádné chtění přimět tazatele, aby přijali to, co jim říkají. Je to opravdu pozoruhodná zkušenost, jak jsou s námi vnitřně zajedno, když odpovídají na naše otázky.

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » sob 09. čer 2018 10:46:17

Návštěvník píše: ...neutuchající snaha znovu a znovu hlásat a doporučovat obecně známé pravdy,..


Možná je na škodu, že se jeví jako obecně známé a tím pádem nezajímavé a k ničemu.

Zřejmě si je musí objevit každý sám, jako něco nového a svého, aby bylo možné se jim otevřít.

A dost možná je třeba je předtím zcela zavrhnout, jako nepravdivé,

aby z nich vyčpěla ta jejich obecná známost

a mohly se zaskvět ve své novotě.

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » sob 09. čer 2018 10:20:50

Jana píše:S Tebou samotnou se ve skutečnosti když spíš a máš sen, nic dramatického neděje, ale když ten sen zmizí, může se objevit spojení s tím, kým skutečně jsi, což můžeš nazývat sladkým spánkem spravedlivých, sladkým spánkem beze snů.

Bytí samo bez projekce mysli je úžasným bytím i mysl je sama o sobě úžasnou záležitostí, i když ve své podstatě je jen nádhernou prázdnotou.

Život, který od tohoto není oddělen, je sám o sobě nádherný, úžasný.

Ale je tu i ta možnost, prožívat život jako individualita mezi individualitami bez zakoušení moudrosti a lásky.

Pak se stává život dramatem se všemi těmi zábranami, různými neuvědomovanými motivacemi, připoutanostmi k tělu, hmotě, času, prostoru.

No... :what: když vidím, jaké reakce v ostatních diskutujících už po celá léta vyvolává neutuchající snaha znovu a znovu hlásat a doporučovat obecně známé pravdy, přijde mi nápomocné spíš podělit se s každým ptáčkem o ta zrníčka, která zrovna teď potřebuje (pokud se mi ozve a pokud nějaká taková mám), než neustále sypat houfům ptactva lákavé reklamy s nabídkami, co všechno je k mání v supermarketu...

Re: O štěstí

Příspěvek od Jana » sob 09. čer 2018 10:06:37

Návštěvník píše:Ano. V každém Jeho projeveném tvaru trvá jinak dlouho, než se konečně objeví pochopení, že být o něčem celobytostně přesvědčený ještě zdaleka neznamená, že podle toho i žijeme a reagujeme na to, co se děje.


Proto Mooji říká: "Rád bych vás obrátil naruby", protože to je přesně obráceně.

Dalo by se to připodobnit spícímu snícímu, který ve snu hledá nějaké pochopení, co má udělat, aby konečně nalezl klid, jeho reakce pořád nejsou ty nejlepší, které by ten klid přinášely. Čím víc se snaží s tím něco udělat, tím neklidnější sen je.

Mysl, která je tvůrcem celého snu, nemůže najít nikdy pochopení pro to, že ona jakožto sen, iluze, musí zmizet, aby byl klid.

S Tebou samotnou se ve skutečnosti, když spíš a máš sen, nic dramatického neděje, ale když ten sen zmizí, může se objevit spojení s tím, kým skutečně jsi, což můžeš nazývat sladkým spánkem spravedlivých, sladkým spánkem beze snů.

Bytí samo bez projekce mysli je úžasným bytím i mysl je sama o sobě úžasnou záležitostí, i když ve své podstatě je jen nádhernou prázdnotou.

Život, který od tohoto není oddělen, je sám o sobě nádherný, úžasný.

Ale je tu i ta možnost, prožívat život jako individualita mezi individualitami bez zakoušení moudrosti a lásky.

Pak se stává život dramatem se všemi těmi zábranami, různými neuvědomovanými motivacemi, připoutanostmi k tělu, hmotě, času, prostoru.

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » sob 09. čer 2018 9:21:58

Jana píše:
Návštěvník píše:Když se tohle pochopení s pokorou a vděčností přijme, začne se v nás konečně prohlubovat ochota rozpoznávat, co si Božství ve Své Hře na projevení dosud v tomto Svém tvaru schovává v jeho podvědomí, aby tak nerozpoznané - a tudíž neuvědomované motivace - iluzorního osobního já mohly dál vyvolávat jeho navyklé sebeobranné reakce a aby tak mohla pokračovat Hra na "někoho samostatně existujícího" ...


I to rozpoznávání je boží záležitostí. Je-li boží vůle, aby bylo rozpoznáno, je rozpoznáno, nemá-li být rozpoznáno, není rozpoznáno

Ano. V každém Jeho projeveném tvaru trvá jinak dlouho, než se konečně objeví pochopení, že být o něčem celobytostně přesvědčený ještě zdaleka neznamená, že podle toho i žijeme a reagujeme na to, co se děje. A teprve díky plnému pochopení a přijetí tohoto faktu může vzniknout hluboký zájem začít s pokorou a láskou rozpoznávat, co tomu v nás samých brání. Od té chvíle jsme opravdu vděční za všechno, co nám k takovému rozpoznávání může napomáhat. Např. informace, že

Motivační proces je spuštěn potřebou, která bývá většinou neuvědomovaná. Za příčinu toho, co člověk říká nebo udělá, považuje mylně něco, co mu v dané situaci nejlíp vyhovuje, protože tím může začít uspokojovat svou neuvědomovanou motivaci.

Když člověk tohle zjistí, začne si postupně uvědomovat skutečné příčiny toho, proč jedná, jak jedná, a přestane naivně věřit tomu, co předtím u sebe vnímal jako naprosto samozřejmé a nezpochybnitelné.

Podvědomí (taktéž „nevědomí“) často zanedbáváme, neslyšíme (se), nevnímáme (se), akceptujeme jen část sebe sama. Když přijímáme pouze první část, uniká nám část druhá, která může naprosto změnit náš odhad/vidinu celku. Jako bychom měli dvoupatrový dům, ale pečovali jenom o první patro. Druhé by mohlo chátrat, mohla by v něm být časovaná bomba, mohlo by dokonce první patro zbořit. My bychom neměli ani tušení a jen se divili, proč nás zlobí strop… Musíme se proto starat o celek, o všechny součásti.

O podvědomí navíc můžeme říci, že naši mysl tvoří z 98% (podle moderní psychologie).
Naše nálady, pocity i reakce jsou jím (většinově) tvořené.


Když pochopíme, co se děje uvnitř nás,
zvládneme pak lépe to, co se bude dít kolem nás.

http://dreamlife.cz/komunikace-s-podved ... -sam-sebe/

Re: O štěstí

Příspěvek od Jana » sob 09. čer 2018 8:47:56

Návštěvník píše:Když se tohle pochopení s pokorou a vděčností přijme, začne se v nás konečně prohlubovat ochota rozpoznávat, co si Božství ve Své Hře na projevení dosud v tomto Svém tvaru schovává v jeho podvědomí, aby tak nerozpoznané - a tudíž neuvědomované motivace - iluzorního osobního já mohly dál vyvolávat jeho navyklé sebeobranné reakce a aby tak mohla pokračovat Hra na "někoho samostatně existujícího" ...


I to rozpoznávání je boží záležitostí. Je-li boží vůle, aby bylo rozpoznáno, je rozpoznáno, nemá-li být rozpoznáno, není rozpoznáno. Nepotřebujeme k tomu osobní ego, aby to kontrolovalo, posuzovalo, vyhodnocovalo, korigovalo.

Může se objevit cokoliv, Bůh se může projevit jakoukoliv inkarnaci, klidně může mít inkarnaci sociopata odvedle, a přeci zůstává stále boží a přeci zůstává láskou, která je sama o sobě krásná za všech okolností.

Odevzdání všeho do Boží vůle je ve skutečnosti osvobození se od toho kontrolora, který ví, jak je co špatně, jak by co mělo být jinak a správně.

Paradoxně, když je vše odevzdáno, nevadí ani to, že něco vadí.

:)

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » sob 09. čer 2018 8:22:01

Návštěvník píše:Co je nutné ke sjednocení s Boží vůlí?

Začít Mu odevzdávat v jednotlivých situacích svou vlastní vůli. To ale není zdaleka tak jednoduché, jak by se zdálo.

Často si totiž vůbec neuvědomujeme, proč něco chceme. Aby bylo možné své chtění skutečně odevzdat, je třeba napřed v sobě rozpoznat, proč to chceme, co v nás tohle chtění spouští. Protože za naším chtěním bývá skrytá celá řada příčin - podvědomých chtění, která unikají naší pozornosti. To chtění, které si v dané situaci uvědomujeme, je jejich výsledkem.

Když se tohle pochopení s pokorou a vděčností přijme, začne se v nás konečně prohlubovat ochota rozpoznávat, co si Božství ve Své Hře na projevení dosud v tomto Svém tvaru schovává v jeho podvědomí, aby tak nerozpoznané - a tudíž neuvědomované motivace - iluzorního osobního já mohly dál vyvolávat jeho navyklé sebeobranné reakce a aby tak mohla pokračovat Hra na "někoho samostatně existujícího" ...

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » sob 09. čer 2018 6:27:31

Odevzdat všechno včetně sebe, včetně svého života, do Boží vůle je nesmírně jednoduché a jde to úplně samo, když Bůh je takovou láskou, že už nic víc ani od něj nežádáme. Ta láska k Bohu, která je sama Bohem, je tak neskutečně nádhernou a naplňující záležitostí, že není co víc si přát.

Jakmile je pro nás Bůh vším, všechno se stává božím, ve všem je božství rozpoznáváno. Mizí potřeba nálepek, posuzování, odsuzování, kritizování, protože kritizovat lásku je nesmysl, je možné ji jen milovat. Mizí dokonce potřeba sebekontroly, protože naše přirozenost je také boží.

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » pát 08. čer 2018 21:49:39

Co je nutné ke sjednocení s Boží vůlí?

Začít Mu odevzdávat v jednotlivých situacích svou vlastní vůli. To ale není zdaleka tak jednoduché, jak by se zdálo.

Často si totiž vůbec neuvědomujeme, proč něco chceme. Aby bylo možné své chtění skutečně odevzdat, je třeba napřed v sobě rozpoznat, proč to chceme, co v nás tohle chtění spouští. Protože za naším chtěním bývá skrytá celá řada příčin - podvědomých chtění, která unikají naší pozornosti. To chtění, které si v dané situaci uvědomujeme, je jejich výsledkem.

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » pát 08. čer 2018 20:59:59

SJEDNOCENÍ S BOŽÍ VŮLÍ NAPLŇUJE DUŠI POKOJEM A ŠTĚSTÍM

Sv. Alfons Maria z Liguori


Když se aragonského krále Alfonse Velikého jednou ptali, kdo je podle něj nejšťastnějším člověkem na světě, odpověděl: „Ten, kdo se odevzdá do Boží vůle a přijme tak z Božích rukou vše, ať již příznivé, či nepříznivé.

“ Diligentibus Deum omnia cooperantur in bonum. – „Těm, kdož milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.“


Ti, kdo milují Boha, jsou vždy šťastní,

jelikož veškerým jejich štěstím je plnit, a to i navzdory protivenstvím, vůli Boží. Strasti jejich klid nenaruší, neboť vědí, že přijímajíce soužení, činí Pánu radost.

Non contristabit iustum quidquid ei acciderit. – „Nezarmoutí zbožného nehoda žádná.“

Vždyť co může být pro člověka více uspokojivého než zakoušet naplnění všech svých tužeb? Toť šťastný úděl člověka, jenž chce pouze to, co chce Bůh, vždyť vše, co se děje, se, krom hříchu, děje vůlí Boží.

Životy svatých otců vyprávějí příběh o rolníkovi, jehož pozemky nesly více úrody než ostatních. Když se jej ptali, jak je to možné, řekl, že ho to nepřekvapuje, protože má vždycky takové počasí, jaké si přeje. „Opravdu?“ „Ano,“ odpověděl, „jelikož si vždycky přeji počasí, jaké chce Bůh, a žádné jiné, dává mi sklidit, kolik chci.“

Pokorné duše se podřizují Boží vůli, praví Salvian;

jsou-li chudé, chtějí být chudé; krátce řečeno, přijímají, cokoli je potká, a tak jsou v tomto životě šťastné.
Humiles sunt, hoc volunt; pauperes sunt, paupertate delectantur; itaque beati dicendi sunt.


A tak v zimě i horku, v dešti i větru, ti, kdož jsou sjednoceni s Boží vůlí, říkají: „Chci, aby byla zima, horko, deštivo, větrno, protože tak chce Bůh.“ V chudobě, pronásledování, nemoci, smrti praví: „Chci být chudý, pronásledovaný, nemocný, a dokonce i zemřít, neboť tak chce Bůh.“

Toť nádherná svoboda Božích synů, jež má neskonale větší cenu než všechna moc, výsady a všechna království světa. Toť nepomíjející pokoj, který dle zkušeností svatých

exsuperat omnem sensum – „převyšuje všechno pomyšlení“.

Převyšuje všechny tělesné rozkoše, slavnosti, hodokvasy, pocty a všechna ostatní světská potěšení, která, jsouce marná a klamná, okouzlují smysly, kdy se jich zakouší, avšak nepřinášejí žádné trvalé uspokojení; spíše člověka v hloubi duše, kde jedině může přebývat pravé štěstí, hlodají.

Šalamoun, kterému se vrchovatě dostalo takovýchto světských potěšení, hořce prohlásil:

Sed et hoc vanitas et afflictio spiritus. – „Ale i to je marnost a trápení ducha.“

Duch Svatý praví:

Stultus sicut luna mutatur; sapiens in sapientia manet sicut sol. – „Blázen jako měsíc se mění; člověk bohabojný v moudrosti zůstává jako slunce.“

Hlupák, to jest hříšník, se mění jako měsíc, který dnes dorůstá, zítra ubývá a mizí; dnes se směje, zítra naříká; dnes je krotký jako beránek, zítra rozzuřený jako tygr. A proč?

Protože jeho spokojenost závisí na tom, zda se mu vede dobře nebo má nesnáze; mění se spolu s tím, co jej potká. Spravedlivý člověk je jako slunce, neměnný ve svém klidu, ať už se mu přihodí cokoli, neboť spokojenost jeho duše vyplývá ze sjednocení s Boží vůlí, a tak se těší neochvějnému pokoji. Je to onen pokoj, který zvěstoval anděl pastýřům:

Et in terra pax hominibus bonae voluntatis. – „A na zemi pokoj lidem dobré vůle.“

Kdo jsou tito „lidé dobré vůle“, ne-li ti, jejichž vůle je vždy sjednocena s nanejvýš dobrou a dokonalou vůlí Boží.

Voluntas Dei bona et beneplacens et perfecta. – „Boží vůle je, co je dobré a příjemné [Bohu] a dokonalé.“

Svatí díky sjednocení s vůlí Boží zakoušeli ráj již zde na zemi. Sv. Doroteus praví, že v duších dávných otců vládl neustále pokoj, neboť si navykli přijímat vše z rukou Božích. Sv. Magdaléna de Pazzi pociťovala již při samotném zvuku slov „vůle Boží“ takovou útěchu, že obvykle upadala do láskyplného vytržení. Některé věci nás skrze smysly poraní, avšak pouze na povrchu duše; na jejím vrcholu bude vládnout mír a klid, pokud naše vůle zůstane sjednocena s vůlí Boží.

Spasitel svým apoštolům praví:
Gaudium vestrum nemo tollet a vobis… Gaudium vestrum sit plenum. – „Vaši radost nikdo vám nevezme… vaše radost budiž úplná.“

Ten, kdo sjednocuje svou vůli s vůlí Boží, zakouší plnou a trvalou radost: plnou, neboť má, co chce, jak bylo řečeno výše; trvalou, protože mu nikdo nemůže tuto radost vzít, jelikož nikdo nemůže zabránit tomu, co chce Bůh.

Otec Jan Tauler uvádí následující zážitek: Léta se modlil k Pánu, aby mu seslal někoho, kdo by ho naučil pravému duchovnímu životu. Jednoho dne uslyšel hlas, který mu řekl: „Jdi do toho a toho kostela a dostaneš odpověď na své modlitby.“ Odešel tedy do kostela a u jeho dveří potkal bosého žebráka v hadrech, kterého pozdravil slovy: „Dobrý den, příteli.“

Žebrák odpověděl: „Velebnosti, nevzpomínám si, že bych měl někdy špatný den.“

„Ať ti dá Bůh v životě štěstí,“ popřál mu kněz.

A žebrák na to: „Ale, důstojnosti, já jsem opravdu nikdy nebyl nešťastný. A říkám-li, že jsem nikdy neměl špatný den, nepřeháním. Protože když jsem hladový, tak děkuji Bohu; když prší nebo sněží, tak mu blahořečím; když mnou někdo pohrdá, když mě vyhání nebo mi jinak ubližuje, vždy vzdávám chválu Bohu. Řekl jsem, že jsem nikdy nebyl nešťastný, a je to pravda, protože jsem si zvykl chtít bez odmlouvání to, co chce Bůh. Cokoli mě potká, ať už sladkého nebo hořkého, s radostí přijmu z jeho rukou jako to nejlepší pro mě. A v tom spočívá moje štěstí.“

„A co kdyby tě Bůh chtěl zatratit,“ namítl Tauter, „co bys na to řekl?“

„Kdyby to chtěl Bůh, tak bych s pokorou a s láskou objal našeho Pána a držel bych se ho tak pevně, že kdyby mě chtěl uvrhnout do pekla, musel by tam jít se mnou, a tak by mi bylo mileji s ním v pekle než si bez něj užívat všech nebeských rozkoší.“

„Kde jsi našel Boha?“ ptá se kněz dále.

„Našel jsem ho tam, kde jsem opustil stvoření.“

„Kdo vlastně jsi?“

„Jsem král.“

„A kde je tvoje království?“

„Moje království je v mojí duši, kde mám vše uspořádáno, vášně poslouchají rozum a rozum Boha.“

Nakonec se ještě Tauler zeptal, jak dosáhl takové dokonalosti.

„Mlčením. Zdržel jsem se mluvení s lidmi, abych mohl hovořit s Bohem. Ve sjednocení s mým Pánem jsem nacházel a nacházím pokoj duše,“ odpověděl žebrák.

To vše se onomu žebrákovi dostalo sjednocením s Boží vůlí. Ve své chudobě byl bohatší nad všechny vladaře země a ve svém utrpení šťastnější než světáci se všemi jejich pozemskými rozkošemi.


Úryvek z Uniformità alla Volontà di Dio in S. Alfonso Maria de Liguori, Opere ascetiche, sv. I., Řím 1933.

Re: O štěstí

Příspěvek od Tara » úte 15. kvě 2018 13:25:14

Pro mě je nejvíce tiché štěstí, uvnitř, schované před zraky, kdy snad jen oči mohou prozradit, v jaké krajině se právě nacházím :-)
Štěstí bez příčiny....:-)

To mi připomnělo jednu příhodu. Loučili jsme se s kamarády na nádraží, byli mě vyprovodit k vlaku. A ještě se probíraly různé věci, slova, slova a já se odmlčela a jen se na ně koukala, s úsměvem v očích a možná i na tváři a jáčko poudá: "Vždyť ona už to má..." :-)

Tož tak.
Ale posvícení není každý den, že áno :-)

Re: O štěstí

Příspěvek od Saruman » úte 15. kvě 2018 13:09:45

konec zvonec píše:1. stesti je prirozene a existuje bez namahy ... stesti je neco co proste prijmeme.
2. stesti staci rozpoznat
3. staci si uvedomit ze stastni uz jsme
4. stesti je vic nez stav nasi mysli ... je to stav naseho byti.
5. stesti je nase prirozena podstata ... stesti je to ... co jsme.

Ja si predstavujem šťastie ako životný princíp. Existuje na duchovnej úrovni, ale na fyzickú úroveň ho musíme pustiť.
Štastní sme vtedy, keď nedávame pozor. Zabudneme, že tu je niekto, kto nám môže ublížiť. Nejaká šelma, ktorá striehne
na našu chybu. Akonáhle okolie zareaguje negatívne, šťastie potlačíme, a snažíme sa splynúť s okolím. Na šťastie vlastne
treba mať odvahu. Zbaviť sa strachu, že nás niekto potrestá za to, že sme šťastní.

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » úte 15. kvě 2018 10:26:31

Kdo věří ve štěstí, má štěstí.

Re: O štěstí

Příspěvek od Hmla » pon 14. kvě 2018 14:26:53

Saruman píše:
konec zvonec píše:„Štěstí je stav, ve kterém člověk dělá to, co miluje a miluje to, co dělá. Tudíž to, co dělá je pro něj odměnou. To znamená, že pokud se ti daří dělat to, co miluješ a milovat, co děláš, potom pociťuješ štěstí.“ ~ Jaroslav Dušek

A ja som myslel, že človek je šťastný, keď sa cíti byť šťastný.

To se nerozporuje.

Re: O štěstí

Příspěvek od Saruman » pon 14. kvě 2018 13:00:37

Návštěvník píše:Kdy konkrétně čekat největší vrchol štěstí? Podle vědců, když je nám 23 a 69 let.

Pokud se nad výsledky zamyslíme, zjistíme, že mají svoje opodstatnění. Ve dvaceti máme spoustu energie. Jsme otevření změnám, které přicházejí. Budujeme kariéru, často se stěhujeme za prací, poznáváme nové přátele a snadno se seznamujeme. Naopak ve středním věku máme málo času na sebe, protože jej nejčastěji dělíme mezi práci a starost o děti. Po šedesátých narozeninách se spěch zklidní a my už si vědomě jdeme za tím, co nám přináší štěstí.

Keď máme 23, veríme, že máme život pred sebou. Každý úspech v nás vytvára pocit, že sa naše sny plnia a naša predstava ideálneho života sa približuje.

Keď máme 69, sme už starí. To znamená, že náš strach zo staroby sa naplnil. Tým sme sa zbavili pocitu, ktorý nás ťažil celé desaťročia. Môžeme sa tešiť z maličkostí, ktoré sme predtým nevideli.

Re: O štěstí

Příspěvek od Saruman » pon 14. kvě 2018 8:43:56

konec zvonec píše:„Štěstí je stav, ve kterém člověk dělá to, co miluje a miluje to, co dělá. Tudíž to, co dělá je pro něj odměnou. To znamená, že pokud se ti daří dělat to, co miluješ a milovat, co děláš, potom pociťuješ štěstí.“ ~ Jaroslav Dušek

A ja som myslel, že človek je šťastný, keď sa cíti byť šťastný.

Re: O štěstí

Příspěvek od Návštěvník » stř 14. úno 2018 11:33:24

"Může-li vaše štěstí vycházet jen z vašeho vlastního nitra a je-li důsledkem vaší lásky, pak jste za ně zodpovědní sami. "
viewtopic.php?f=273&t=6375

Nahoru

cron