od Linda » stř 30. dub 2014 20:55:38
Tak ja si teda myslím, ze touha vychází vždycky z ega. Ze je to proste jednoduše nespokojenost (s tim co je) a hledání něčeho lepšího, hlubšího, prijemnejsiho a co ja vím jeste. Včetně touhy po bohu a realizaci. Jestli boha hledám nebo po něm touzim, tak ho nejspíš nemam, tedy nevím o něm, ze ho mam. A myslím, ze stejne je to s realizaci. Kdyz ji budu vidět jako předmět svoji touhy, mam od ni porad distanc. Takze pro to muzu udělat akorát jediný: vybodnout se na touhu a žít si to, co je ted, ono tam je nakonec všechno, jen se na to člověk musí zase naučit dívat.
Asi tak. Jenže není vždycky jednoduché si ty touhy v sobě uvědomit. Každá z nich má dobrou příčinu - někdy zřejmou, jindy ne. Některé touhy vznikly bůhvíjak dávno jako reakce na něco nepříjemného nebo bolestného, co se nám opakovaně dělo, v dětství nebo v minulých inkarnacích. Dávno jsme na to zapomněli, ale ono nás to pořád ovlivňuje. Například kdo zažil přísnou, silně autoritativní výchovu (v západních zemích dost častou), musel v sobě tehdy potlačovat všechen odpor a neposlušnost, jinak ho tvrdě potrestali. Nemohl dát tehdy najevo svoje vzbouřenecké pocity, a tak v něm všechny zůstaly uskladněné. Jako dospělý se pak vnitřně nebo i nahlas bouří proti kdečemu a kdekomu, protože má pocit, že ten druhý mu něco vnucuje a že se staví nad něj. Nebo začne všechny poučovat, aby tak dal najevo, že jen on ví, jak je to správně, a že by to měli všichni uznat.
irulan píše:Tak je to takový "dědičný hřích", sirime dal svoje nezpracovanosti na svoje děti a zároveň je to propojením našich "karem", dá se tenhle nekonecnej řetězec přerušit? Jsme vsichni jakoby v jednom kole a na různých místech, jako bychom to kolo spíše tvořili.
Ja čím víc poznavam v sobe, co jsem si dřív neuvedomovala, tim mi prijde, ze je toho víc a víc. Rozhodne nemam pocity, ze jsem "před cilem" a ze mam nebo brzo budu mít hotovo. Spis mi prijde, ze je to čím dal otevřenější a mnohem více propletene a složité. A chápu míň a míň. Ale míň a míň mi to vadí.
Mám zkušenost - a nejen já, má ji i pár mých přátel, že tenhle zdánlivě nekonečný řetězec se přerušit dá, když se vrátíme zpátky do té situace, ze které se začal odvíjet, a prožijeme ji i svoje tehdejší reakce znovu, tentokrát vědomě. Třeba v regresi.
Jinak to máme asi dost podobné
čím víc poznavam v sobe, co jsem si dřív neuvedomovala, tim mi prijde, ze je toho víc a víc. Rozhodne nemam pocity, ze jsem "před cilem" a ze mam nebo brzo budu mít hotovo
ale čím ochotněji se tomu otevírám, tím míň problémů s tím vzniká. Místo zaslepeného reagování z důvodů, které si vůbec neuvědomujem, je možné si pak pokaždé uvědomit ten spouštěč. Už je to dost dávno, co mě přešla snaha i zájem s tím co vyvstává něco udělat, aby... Když něco dalšího vyplave, je to spíš
, super, jako když se v lese, kde zdánlivě nic užitečného neroste, najednou nečekaně najde babka nebo klouzek. To vyvstávání pak postupně slábne (někdy dřív, někdy to trvá delší dobu - podle toho, jak byl ten spouštěč silný) a nakonec se to nějak samo vytratí. Mezitím se ovšem pomaličku dostávaly na světlo bóží další nenápadné motivace, a tak nuda to není ani náhodou
[quote][quote]Tak ja si teda myslím, ze touha vychází vždycky z ega. Ze je to proste jednoduše nespokojenost (s tim co je) a hledání něčeho lepšího, hlubšího, prijemnejsiho a co ja vím jeste. Včetně touhy po bohu a realizaci. Jestli boha hledám nebo po něm touzim, tak ho nejspíš nemam, tedy nevím o něm, ze ho mam. A myslím, ze stejne je to s realizaci. Kdyz ji budu vidět jako předmět svoji touhy, mam od ni porad distanc. Takze pro to muzu udělat akorát jediný: vybodnout se na touhu a žít si to, co je ted, ono tam je nakonec všechno, jen se na to člověk musí zase naučit dívat.[/quote]
[quote]Asi tak. Jenže není vždycky jednoduché si ty touhy v sobě uvědomit. Každá z nich má dobrou příčinu - někdy zřejmou, jindy ne. Některé touhy vznikly bůhvíjak dávno jako reakce na něco nepříjemného nebo bolestného, co se nám opakovaně dělo, v dětství nebo v minulých inkarnacích. Dávno jsme na to zapomněli, ale ono nás to pořád ovlivňuje. Například kdo zažil přísnou, silně autoritativní výchovu (v západních zemích dost častou), musel v sobě tehdy potlačovat všechen odpor a neposlušnost, jinak ho tvrdě potrestali. Nemohl dát tehdy najevo svoje vzbouřenecké pocity, a tak v něm všechny zůstaly uskladněné. Jako dospělý se pak vnitřně nebo i nahlas bouří proti kdečemu a kdekomu, protože má pocit, že ten druhý mu něco vnucuje a že se staví nad něj. Nebo začne všechny poučovat, aby tak dal najevo, že jen on ví, jak je to správně, a že by to měli všichni uznat.[/quote][/quote]
[quote="irulan"]Tak je to takový "dědičný hřích", sirime dal svoje nezpracovanosti na svoje děti a zároveň je to propojením našich "karem", dá se tenhle nekonecnej řetězec přerušit? Jsme vsichni jakoby v jednom kole a na různých místech, jako bychom to kolo spíše tvořili.
Ja čím víc poznavam v sobe, co jsem si dřív neuvedomovala, tim mi prijde, ze je toho víc a víc. Rozhodne nemam pocity, ze jsem "před cilem" a ze mam nebo brzo budu mít hotovo. Spis mi prijde, ze je to čím dal otevřenější a mnohem více propletene a složité. A chápu míň a míň. Ale míň a míň mi to vadí.[/quote]
Mám zkušenost - a nejen já, má ji i pár mých přátel, že tenhle zdánlivě nekonečný řetězec se přerušit dá, když se vrátíme zpátky do té situace, ze které se začal odvíjet, a prožijeme ji i svoje tehdejší reakce znovu, tentokrát vědomě. Třeba v regresi.
Jinak to máme asi dost podobné
[quote]čím víc poznavam v sobe, co jsem si dřív neuvedomovala, tim mi prijde, ze je toho víc a víc. Rozhodne nemam pocity, ze jsem "před cilem" a ze mam nebo brzo budu mít hotovo [/quote]
ale čím ochotněji se tomu otevírám, tím míň problémů s tím vzniká. Místo zaslepeného reagování z důvodů, které si vůbec neuvědomujem, je možné si pak pokaždé uvědomit ten spouštěč. Už je to dost dávno, co mě přešla snaha i zájem s tím co vyvstává něco udělat, aby... Když něco dalšího vyplave, je to spíš [img]http://forum.jitrnizeme.cz/images/smilies/smiley24.gif[/img] , super, jako když se v lese, kde zdánlivě nic užitečného neroste, najednou nečekaně najde babka nebo klouzek. To vyvstávání pak postupně slábne (někdy dřív, někdy to trvá delší dobu - podle toho, jak byl ten spouštěč silný) a nakonec se to nějak samo vytratí. Mezitím se ovšem pomaličku dostávaly na světlo bóží další nenápadné motivace, a tak nuda to není ani náhodou [img]http://forum.jitrnizeme.cz/images/smilies/icon_e_smile.gif[/img]