od Tara » úte 21. bře 2023 13:46:22
Šmáryjapanoo! Tohle vlákno jsem hlavně používala k pouštění písniček a hudby, co se mi líbily a nemusela jsem je hledat v propadlišti :-))) a teď to tu je jak tankodromu, slova, slova, :-)
No, tož i to je život. :-)
Jáčko mě skutečně probudil. Spící.
Byť tu sem někdo klepal na skořápku, byl to on, kdo mi pomohl odkrýt a možná i servat skořápku od nevědomí do skutečného světa....
Bylo to těžké, místy, protože každá ztráta iluze je těžká :-)
Ale to patří k procesu probouzení....
Náš vztah samozřejmě potkaly, teď mluvím sama za sebe, ne za jáčka, absolutní zamilovanost, odpor, snaha se odpoutat, žárlivost, vidění ho v každém člověku, oči, oči, oči, co nesou pravdu..... a vždy budou.... oči.....
Pravda, to je to nejcennější....
a troufám si říct, že pokud jednou zažiješ Pravdu, pocítíš, jsi Jí, pak už nemůžeš uhnout moc někam jinak, samozřejmě, ego se snaží uhýbat a zkouší všechny další možné cesty, ale uvnitř víš, že je to zbytečný a dočasný únik, úhyb.... ach jo , no :-)
Kolikrát jsem si říkala, kdybych se k téhle cestě nedohrabala, jak by mi bylo dobře, žila bych si svůj dosavadní bezproblémový život. 1 + 1 = 2 . Hotovo.
Bohužel? Těžko říct a hlavě pro koho nebo pro co, je to jinak.
Mě už je fakt jedno, kdo je Franta, Miroslav, armin. a nechci to už řešit. Je to skutečné zbytečné....
Jirka = jáčko je můj (koho že,) probuditel, přítel, milovaný....jediný... ale už bez té esence vědět, mít, vlastnit,,,,, už ne....
Jinak tu touhu atd., mě už se to tak strašlivě nechce řešit, ano, tekly mu slzy při pohledu na bezdomovkyni před nádražím v Brně, které se spustily u něj automaticky, jako u mě, když jsem odjížděla od oslíka z víkendového pobytu u něj a ve vlaku plakala a plakala, protože svobodná duše ojížděla domů zpátky ke své roli. Manželky, Matky, Snachy. Bylo to na podzim a ještě u zdobení vánočního cukroví mi tekly, samy od sebe, slzy, Z toho pocitu tam a tady...
Je to těžké a asi vyjímečné povídání z mé strany o cestě mé duše .... kam...., že...
Domů...
A všichni, kdo by si chtěli přisadit nějaký intelektuální žvást o žití v přítomnosti, jděte do prdele.
Šmáryjapanoo! Tohle vlákno jsem hlavně používala k pouštění písniček a hudby, co se mi líbily a nemusela jsem je hledat v propadlišti :-))) a teď to tu je jak tankodromu, slova, slova, :-)
No, tož i to je život. :-)
Jáčko mě skutečně probudil. Spící.
Byť tu sem někdo klepal na skořápku, byl to on, kdo mi pomohl odkrýt a možná i servat skořápku od nevědomí do skutečného světa....
Bylo to těžké, místy, protože každá ztráta iluze je těžká :-)
Ale to patří k procesu probouzení....
Náš vztah samozřejmě potkaly, teď mluvím sama za sebe, ne za jáčka, absolutní zamilovanost, odpor, snaha se odpoutat, žárlivost, vidění ho v každém člověku, oči, oči, oči, co nesou pravdu..... a vždy budou.... oči.....
Pravda, to je to nejcennější....
a troufám si říct, že pokud jednou zažiješ Pravdu, pocítíš, jsi Jí, pak už nemůžeš uhnout moc někam jinak, samozřejmě, ego se snaží uhýbat a zkouší všechny další možné cesty, ale uvnitř víš, že je to zbytečný a dočasný únik, úhyb.... ach jo , no :-)
Kolikrát jsem si říkala, kdybych se k téhle cestě nedohrabala, jak by mi bylo dobře, žila bych si svůj dosavadní bezproblémový život. 1 + 1 = 2 . Hotovo.
Bohužel? Těžko říct a hlavě pro koho nebo pro co, je to jinak.
Mě už je fakt jedno, kdo je Franta, Miroslav, armin. a nechci to už řešit. Je to skutečné zbytečné....
Jirka = jáčko je můj (koho že,) probuditel, přítel, milovaný....jediný... ale už bez té esence vědět, mít, vlastnit,,,,, už ne....
Jinak tu touhu atd., mě už se to tak strašlivě nechce řešit, ano, tekly mu slzy při pohledu na bezdomovkyni před nádražím v Brně, které se spustily u něj automaticky, jako u mě, když jsem odjížděla od oslíka z víkendového pobytu u něj a ve vlaku plakala a plakala, protože svobodná duše ojížděla domů zpátky ke své roli. Manželky, Matky, Snachy. Bylo to na podzim a ještě u zdobení vánočního cukroví mi tekly, samy od sebe, slzy, Z toho pocitu tam a tady...
Je to těžké a asi vyjímečné povídání z mé strany o cestě mé duše .... kam...., že...
Domů...
A všichni, kdo by si chtěli přisadit nějaký intelektuální žvást o žití v přítomnosti, jděte do prdele.