Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je zapnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Pokud si přejete přidat jednu nebo více příloh, vyplňte následující údaje.

Rozšířit náhled Přehled tématu: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Jana » čtv 22. lis 2018 19:02:15

Linda píše:A tak když se tahle fakta pochopí a začnou se brát v úvahu, život začne být podstatně klidnější a harmoničtější. Ve zklidněném vibračním poli je díky opakovanému ochotnému přijímání čehokoliv, co ve vědomí vyvstalo, mnohem snadnější rozpoznávat a přímo vnímat, že i to, co se kdysi odsuzovalo a proto se to odmítalo jako špatné, je Hra Jediného, které to všechno ze Sebe Sama Sobě Samému promítá Obrázek

Pak se stává čím dál častěji, že

když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, vůbec to nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu...

Obrázek


Obrázek

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Linda » čtv 22. lis 2018 18:45:26

Začíná se taky ukazovat, že jak zjistil D. R. Hawkins opravdu existují různé energetické úrovně a že míra našeho nevědomého ztotožnění s právě vyvstalou ulpělostí se neustále mění podle toho, na jaké energetické úrovni se právě nacházíme. Čím je naše vibrační úroveň nižší, tím déle trvá, než dojde k uvědomění, a klesne-li naše vibrační úroveň hlouběji, může trvat hodně dlouho, než se to momentální ztotožnění našeho iluzorního já rozpozná - se všemi důsledky. Na opravdu nízké vibrační úrovni už není možné, aby tomuto osvobodivému rozpoznání došlo.

Protože energetická úroveň každého jedince je propojená s energetickou úrovni prostředí, ve kterém se právě nachází, a to ho automaticky ovlivňuje, odcházeli ti kteří tohle zjistili – jako kdysi Buddha a jeho následovníci, i pozdější zájemci o opravdové Probuzení – do bezdomoví nebo do společnosti těch, pro které se také stalo hlavním smyslem života sjednocování s Tím, co nás všechny tvoří – ať TO nazýváme jakkoliv.

Pro nás, kteří dál žijeme obklopeni současnou společností, je to o něco těžší, i komunikace po internetu může razantně snižovat naši energetickou úroveň a pravděpodobnost, že rozpoznáme svoje automatické ztotožňování s tím, co právě cítíme, se tím zmenší. Záleží tedy zřejmě i na naší ochotě rozpoznat, nakolik může být taková diskuse nám i všem ostatním přínosná a kdy už nemá smysl do ní vstupovat, protože na úrovni, kterou v nás aktivuje, se už nedaří si stále další a další ztotožňování s vyvstávajícími reakcemi našeho osobního já uvědomovat...


A tak když se tahle fakta pochopí a začnou se brát v úvahu, život začne být podstatně klidnější a harmoničtější. Ve zklidněném vibračním poli je díky opakovanému ochotnému přijímání čehokoliv, co ve vědomí vyvstalo, mnohem snadnější rozpoznávat a přímo vnímat, že i to, co se kdysi odsuzovalo a proto se to odmítalo jako špatné, je Hra Jediného, které to všechno ze Sebe Sama Sobě Samému promítá Obrázek

Pak se stává čím dál častěji, že

když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, vůbec to nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu...

Obrázek

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Jana » čtv 22. lis 2018 15:30:29

Linda píše:PS. k

... když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, vůbec to nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu...


Začíná se taky ukazovat, že jak zjistil D. R. Hawkins opravdu existují různé energetické úrovně a že míra našeho nevědomého ztotožnění s právě vyvstalou ulpělostí se neustále mění podle toho, na jaké energetické úrovni se právě nacházíme. Čím je naše vibrační úroveň nižší, tím déle trvá, než dojde k uvědomění, a klesne-li naše vibrační úroveň hlouběji, může trvat hodně dlouho, než se to momentální ztotožnění našeho iluzorního já rozpozná - se všemi důsledky. Na opravdu nízké vibrační úrovni už není možné, aby tomuto osvobodivému rozpoznání došlo.

Protože energetická úroveň každého jedince je propojená s energetickou úrovni prostředí, ve kterém se právě nachází, a to ho automaticky ovlivňuje, odcházeli ti kteří tohle zjistili – jako kdysi Buddha a jeho následovníci, i pozdější zájemci o opravdové Probuzení – do bezdomoví nebo do společnosti těch, pro které se také stalo hlavním smyslem života sjednocování s Tím, co nás všechny tvoří – ať TO nazýváme jakkoliv.

Pro nás, kteří dál žijeme obklopeni současnou společností, je to o něco těžší, i komunikace po internetu může razantně snižovat naši energetickou úroveň a pravděpodobnost, že rozpoznáme svoje automatické ztotožňování s tím, co právě cítíme, se tím zmenší. Záleží tedy zřejmě i na naší ochotě rozpoznat, nakolik může být taková diskuse nám i všem ostatním přínosná a kdy už nemá smysl do ní vstupovat, protože na úrovni, kterou v nás aktivuje, se už nedaří si stále další a další ztotožňování s vyvstávajícími reakcemi našeho osobního já uvědomovat.


Je možné se na to dívat i obráceně. Naší přirozeností je vědomí jednoty, nikoliv iluze oddělenosti. Ve vědomí jednoty, kdy v nás nic nevybuzuje iluzi oddělenosti, nevzniká nějaký pocit ohroženosti, nedostatečnosti, pocitu, že něco je špatně, že naše osoba není taková, jaká má být...

Proto:
Buddha a jeho následovníci, i pozdější zájemci o opravdové Probuzení – do bezdomoví nebo do společnosti těch, pro které se také stalo hlavním smyslem života sjednocování s Tím, co nás všechny tvoří – ať TO nazýváme jakkoliv.

Tedy do míst, kde si nikdo nic o jejich osobě nemyslel, kde bylo umožněno zakoušet nerušeně Jednotu.

Čím větší je připoutanost k mysli, tím snadněji vzniká pocit, že to, co si myslíme my, nebo někdo jiný, je pravda. Stačí pak aby někdo vyslovil nějakou kritiku vůči nám, nebo se v mysli objevila kritika prostředí, a už se vědomí stáhne do osoby, uzavře se v ní, oddělí se od toho, co ho ohrožuje a cítí se být zranitelné, zraňované. Pro tu myšlenku: "něco je špatně", dochází k iluzi oddělenosti od lásky, to "špatně" je něčím, kde láska chybí.

Čím více si uvědomujeme, že nejsme tím, co si o sobě myslíme, tím menší váhu myšlenky mají, tím je menší zranitelnost, tím menší je oddělenost.

Je pravdou, že některá místa na této planetě, jsou jakoby promodlená, požehnaná a lidé se tady cítí skvěle, jsou to místa, která jsou prozářená láskou lidí, kteří tam žili nebo žijí. A jiná místa mohou působit pochmurně, jako by si pamatovala dramata a tragédie, které se tam odehrály, jako by v těch místech byla paměť našich emocí a ladění.

Zajímavé je, že bytost, která žije v Jednotě, se nachází vždy v místě, kde je Jednota všeho, jako by si sebou nosila ráj nezávazně na tom, jakou má to prostředí, ve kterém se nachází, minulost, co v něm bylo dosud vyzářeno.

:)

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Linda » čtv 22. lis 2018 8:24:09

PS. k

... když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, vůbec to nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu...


Začíná se taky ukazovat, že jak zjistil D. R. Hawkins opravdu existují různé energetické úrovně a že míra našeho nevědomého ztotožnění s právě vyvstalou ulpělostí se neustále mění podle toho, na jaké energetické úrovni se právě nacházíme. Čím je naše vibrační úroveň nižší, tím déle trvá, než dojde k uvědomění, a klesne-li naše vibrační úroveň hlouběji, může trvat hodně dlouho, než se to momentální ztotožnění našeho iluzorního já rozpozná - se všemi důsledky. Na opravdu nízké vibrační úrovni už není možné, aby tomuto osvobodivému rozpoznání došlo.

Protože energetická úroveň každého jedince je propojená s energetickou úrovni prostředí, ve kterém se právě nachází, a to ho automaticky ovlivňuje, odcházeli ti kteří tohle zjistili – jako kdysi Buddha a jeho následovníci, i pozdější zájemci o opravdové Probuzení – do bezdomoví nebo do společnosti těch, pro které se také stalo hlavním smyslem života sjednocování s Tím, co nás všechny tvoří – ať TO nazýváme jakkoliv.

Pro nás, kteří dál žijeme obklopeni současnou společností, je to o něco těžší, i komunikace po internetu může razantně snižovat naši energetickou úroveň a pravděpodobnost, že rozpoznáme svoje automatické ztotožňování s tím, co právě cítíme, se tím zmenší. Záleží tedy zřejmě i na naší ochotě rozpoznat, nakolik může být taková diskuse nám i všem ostatním přínosná a kdy už nemá smysl do ní vstupovat, protože na úrovni, kterou v nás aktivuje, se už nedaří si stále další a další ztotožňování s vyvstávajícími reakcemi našeho osobního já uvědomovat.

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Jana » stř 21. lis 2018 19:17:51

Lído, díky Obrázek

ObrázekObrázekObrázek

Obrázek

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Linda » stř 21. lis 2018 18:55:59

Jana píše:
Linda píše:
Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného".

Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.


Ani Eduard a Míla Tomášovi - jak může potvrdit každý jejich dlouholetý žák - nic takového svým žákům neopakovali.

I těm z nás, kteří už zkušenost neduality měli, od rána do večera připomínali, co je nutné stále praktikovat: být bdělý, všímavý ke všemu, co právě ve vědomí vyvstalo. A tak se tam celá léta hrála taková nápomocná "hra": kdykoliv se kdokoliv z nás nevědomky ztotožnil třeba jen s nějakým docela nenápadným pocitem, který se v něm při práci objevil, tak i když jsme vůbec nic neřekli, jejich syn Miloš to (stejně jako jeho rodiče) poznal a pokaždé se dotyčného se zeptal: "Bdíš?"

Nikdy se nespletl a vždycky pak dostal do kasičky nějakou tu minci - říkalo se tomu "vybírat nebdinky".

:)

A funguje to? Osvobodilo to? Nestalo se pak z prožívání pocitů hlídání bdělosti? Z přirozené citlivosti nepřirozená ostražitost? Z uvolněnosti Bytí, napětí z kontrolora za krkem?

Místo osvobození od hlídajícího vnitřního rodiče, duchovní hlídač.

To se opravdu může stát a zpočátku skutečně docházelo k neuvědomovanému ztotožnění s´vnitřním hlídačem´, s pozorným osobním ´vědoucím já´, které už ví, co je třeba, objeví se v něm spontánní přesvědčení, že je proto nutné dávat si na to pozor - a na tom pak automaticky ulpívá. Stejně jako se po zkušenosti neduality může objevit ztotožnění s osobním ´vědoucím já´ které už ví, že všechno je jen iluze a objeví se v něm proto přesvědčení, že už není třeba všímat si ničeho z těch iluzorních ve vědomí vyvstávajících obsahů a věnovat jim pozornost, protože je to jen iluze - a na tom pak automaticky ulpívá.

Naštěstí - díky pokračujícímu rozpoznávání a postupnému rozpouštění jednotlivých doteď neuvědomovaných motivací - se během doby objevil ve vědomí i tenhle ´kontrolor´(to bylo panečku překvapení!!!) a přestal sedět za krkem, odkud předtím vyvolával odmítavé reakce k tomu, co se ve vědomí objevilo a vnímalo se jako nežádoucí. Stal se jen jedním z pozorovaných obsahů vědomí, stejně jako celá řada dalších rozpoznávaných sklonů a jejich projevů. Nějakou dobu pak ze zvyku vyvstával i dál v podobě odmítavých reakcí k tomu ´nežádoucímu´, co se ve vědomí právě objevilo, jelikož už ale nedocházelo k nevědomému ztotožňování s ním, ty jeho kontrolorské reakce se přijímáním a jejich klidným pozorováním postupně rozpouštěly, objevovaly se čím dál míň a nakonec úplně zmizely.

Nějak se potom docela překvapivě změnila i atmosféra, ve které se to neosobní pozorování děje. Poslední dobou, když ve vědomí ze zvyku vyvstane nějaká z těch navyklých ulpělostí, to vůbec nevadí, objeví se nejen ochota ji přijmout jak doteď, ale i o něco dřív se rozpozná, že je to Milované Jediné Všetvořící v pohybu... Obrázek

Taky je už poměrně dlouho úplně fuk, jestli a jaké se budou dál objevovat ty kdysi neuvědomované reakce a jejich příčiny: díky tomu, že se to tam postupně zprázdňuje, je možné ty reakce prakticky hned vzít do náručí Obrázek

Má to ještě jeden důsledek: protože se ani po zkušenosti Neduality žádné, ani ty dál vyvstávající neuvědomované reakce osobního já neignorují, ale plnou všímavostí k nim a jejich neosobním pozorováním se dál a dál rozpouštějí, nevytváří se tak už žádná další karma, která by měla za následek, že v dalším průběhu života nebo v další inkarnaci nastanou zkušenosti, které si tuto pozornost postupně vynutí a mohou proto být i velmi bolestivé. To zřejmě Tomášovi moc dobře věděli, jinak by byly bohatě stačily jen společné meditace s námi, ta první každé ráno a druhá pak večer - na závěr dne, během kterého nepřetržité navracení se ke všímavosti umožňovalo postupné ubývání neuvědomovaného ztotožnění s osobním já.

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Jana » stř 21. lis 2018 17:32:43

Ono to celé chce velkou citlivost. V podobě dětské hravosti, uvědomovat si, že pocit se objeví, zmizí, že je pozorovatelným objektem, se kterým se není třeba ztotožňovat, může být skvělé, jako forma poznávání, ochutnávání, že není třeba být otrokem pocitů.

Jakmile se něco takového promění v životní dril, pak může srdce ztvrdnout, znecitlivět, namísto, aby se otevřelo.

Možná lékem by mohlo být couvnout zpět. Malé bezbranné milované dítě v náruči Boha, které nemá nad ničím kontrolu.

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Jana » stř 21. lis 2018 16:58:56

Linda píše:
Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného".

Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.


Ani Eduard a Míla Tomášovi - jak může potvrdit každý jejich dlouholetý žák - nic takového svým žákům neopakovali.

I těm z nás, kteří už zkušenost neduality měli, od rána do večera připomínali, co je nutné stále praktikovat: být bdělý, všímavý ke všemu, co právě ve vědomí vyvstalo. A tak se tam celá léta hrála taková nápomocná "hra": kdykoliv se kdokoliv z nás nevědomky ztotožnil třeba jen s nějakým docela nenápadným pocitem, který se v něm při práci objevil, tak i když jsme vůbec nic neřekli, jejich syn Miloš to (stejně jako jeho rodiče) poznal a pokaždé se dotyčného se zeptal: "Bdíš?"

Nikdy se nespletl a vždycky pak dostal do kasičky nějakou tu minci - říkalo se tomu "vybírat nebdinky".

:)


A funguje to? Osvobodilo to? Nestalo se pak z prožívání pocitů hlídání bdělosti? Z přirozené citlivosti nepřirozená ostražitost? Z uvolněnosti Bytí, napětí z kontrolora za krkem?

Místo osvobození od hlídajícího vnitřního rodiče, duchovní hlídač.

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Linda » stř 21. lis 2018 16:19:50

Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného".

Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.


Ani Eduard a Míla Tomášovi - jak může potvrdit každý jejich dlouholetý žák - nic takového svým žákům neopakovali.

I těm z nás, kteří už zkušenost neduality měli, od rána do večera připomínali, co je nutné stále praktikovat: být bdělý, všímavý ke všemu, co právě ve vědomí vyvstalo. A tak se tam celá léta hrála taková nápomocná "hra": kdykoliv se kdokoliv z nás nevědomky ztotožnil třeba jen s nějakým docela nenápadným pocitem, který se v něm při práci objevil, tak i když jsme vůbec nic neřekli, jejich syn Miloš to (stejně jako jeho rodiče) poznal a pokaždé se dotyčného se zeptal: "Bdíš?"

Nikdy se nespletl a vždycky pak dostal do kasičky nějakou tu minci - říkalo se tomu "vybírat nebdinky".

:)

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Mrkev » stř 21. lis 2018 16:13:56

Jana píše:
Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.

Je tím, co brání poznávání skutečnosti. Je to jako když se díváš na film, ve kterém se pořád něco objevuje, jsi zaujatá tím objevováním všeho, dějem, ale neuvědomuješ si pravdu, že se díváš ve skutečnosti na obrazovku, která během filmu není tím, s čím se něco děje. NIC SE NEDĚJE.


Pokud zůstaneme v tomto příkladu, tak Zájem osoby na svém osobním růstu, výhledu na film nevadí.
Osoba z plátna se nikdy nemůže stát osobou dívající se na film !!! Předchozí diskuze je natolik zmatená, že to tak vypadá, že se tlačí na osobu na plátně, aby se stala někým, kdo se jen dívá.

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Návštěvník » stř 21. lis 2018 15:30:37

Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného".

Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.

Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.

Ano dualita má své zákonitosti, které zpřítomněním nejvyšší pravdy nemizí, naopak se vidí jasněji.


:yes:

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Mrkev » stř 21. lis 2018 15:06:39

nop píše:Věříme, že všichni mají nebo budou zažívat přítomný okamžik, jungiánské typy, TND a jiné. Ale co když to jednotlivci mají individuálně odlišné? Trungpa se cítil opicí v kleci s kovovými stěnami.
Komenský se cítil napadený šumem světského labyrintu, ale sv. Ignác se cítil bojovníkem za církev, jemu ten hluk vyhovoval.


:yes:

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Mrkev » stř 21. lis 2018 15:04:40

Mám pocit, že se tu míchají jabka s hruškama a právě to je pravý čas pro Mrkev
Jestli – případně kdy – se v člověku objeví opravdová ochota praktikovat tuto všímavost, umožňující oprošťovat se od ulpívání na svém dosavadním přesvědčení a odevzdávat ho, závisí jen a jen na jeho naprogramování Tím, co ze Sebe Sama i tenhle tvar promítá.

Jana píše:U koho by se ta ochota měla objevit?

Objeví se v lidském tvaru, tj. v kterémkoliv z nás, když díky všem našim předchozím zkušenostem pochopíme, že právě tohle naše navyklé ulpívání na svém dosavadním přesvědčení vede stále znovu k zaktivování našeho osobního já a jeho potřeby se v tom znovu a znovu utvrzovat.

Díky tomu si také uvědomíme, že k potřebě druhé poučovat – i když se nás na nic neptali – nás zřejmě pudí něco uvnitř nás samých. A že nemáme jinou možnost než v tom svém návyku pokračovat, dokud se v nás neprobudí zájem uvědomit si, proč to děláme, co uvnitř v nás samých nás k tomu pořád znovu nutí, co tím chceme získat.


Až po sem se o lidském tvaru, tedy o osobě, osobním prožívání.


Jana píše:A když je jasné, že celé je to jen hrou Jediného?
Může se tady klidně objevit třeba i poučování, cokoliv, ale kde je nějaký poučující a poučovaný?


Záleží komu je to jasné, a kdo si toho může všimnout.
Pokud to vezmeme v osobní rovině. Tak osobní uvědomění, že je vše hrou jediného, a proto nebudu nic řešit a proto mé osobní činy nemají žádný dopad.
A mohou vést k výkladu, že nic nemá význam:

Může se tady klidně dokonce objevit i zabíjení lidí, kteří řekli něco proti nám, cokoliv, ale kde je nějaký zabíjený a zabíjející?
Vždyť je to všechno jen hrou Jediného!


Pro to v diskuzích, které se vedou v osobní rovině, bych "absolutní advaitové pravdy" radši ani nezmiňovala.
Zvlášť, když se to dostane do tak šroubovaných, nejasných vyjádření jako je:

Jana píše:Může to vypadat jako šílenost, ale pro Jediného smrt neexistuje.
Napříč časem i prostorem je tolik zrození, tolik úmrtí, ale ten, kdo okusil Pravdu, kým je Jediný, se nenarodil a nezemře.


Z čehož, pak někdo vyvodí tohleto:
Z toho vyplývá, že klidně můžeme ubližovat druhým lidem a zabíjet je, protože pro Jediného smrt neexistuje.

To z výše popsaného nevyplývá, a dojem, že to vyplývá je způsobený tím, že do diskuze o osobní rovině, zmíní něco, co do ní nepatří.

Pochopení "nejvyšších pravd" vyžaduje něco jiného než dát něčemu nálepku "vše je tancem jediného". To může být připomenutím, něčím jako smluveným heslem, pro ty kteří již vědí, o čem je řeč. Pro ty jež mají společný jazyk, společné chápání významů slov.

Já byla vždy volnomyšlenkář (v osobní rovině), ale když to tu čtu, chápu že se kdysi podobné výroky jen šeptaly od úst k ústům.

[/b]Tak to dopadá, když se neberou v úvahu zákonitosti, na jejichž principu funguje dualita, vytvářená Jediným všetvořícím Bytím.[/quote][/quote]
Ano dualita má své zákonitosti, které zpřítomněním nejvyšší pravdy nemizí, naopak se vidí jasněji.

A jedním z nich je, že pravdu je dualitu přesahuje, dovnitř duality ji nenacpeš.
...

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od nop » stř 21. lis 2018 14:54:07

iluzi kukly, iluzi oddělenosti od Bytí. Iluzi, že jsi něco jiného, než Já, On, My, všechno, čím Bytí je.

Je to multidimenzionální projekce ve které se jeví, že je třeba být tím, kdo je všímavý, tím, kdo prochází TND, dostává se ze sevření tvrdé kukly a je měkkým bezmocným tělem.

my si něco myslíme a to považujeme za správné.
Ale je to vždy ?
Věříme, že všichni mají nebo budou zažívat přítomný okamžik, jungiánské typy, TND a jiné. Ale co když to jednotlivci mají individuálně odlišné? Trungpa se cítil opicí v kleci s kovovými stěnami.
Komenský se cítil napadený šumem světského labyrintu, ale sv. Ignác se cítil bojovníkem za církev, jemu ten hluk vyhovoval.

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Jana » stř 21. lis 2018 12:53:06

Návštěvník píše:
Jana píše:Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.

...

Netuším, jestli si to uvědomuješ, ale vkládáš svá slova do mých úst. Jestli jsem tohle citovala, tak pro to, abych na Tvá slova reagovala, ne proto že jsou tím, co si uvědomuji jako pravdivé.

Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.

Je tím, co brání poznávání skutečnosti. Je to jako když se díváš na film, ve kterém se pořád něco objevuje, jsi zaujatá tím objevováním všeho, dějem, ale neuvědomuješ si pravdu, že se díváš ve skutečnosti na obrazovku, která během filmu není tím, s čím se něco děje. NIC SE NEDĚJE.

Jako motýl v kukle

V transformační terapii přirovnáváme temnou noc duše ke stavu motýla, který se už naléhavě potřebuje vyprostit ze své kukly, ale zdánlivě k tomu nemá žádný nástroj, protože kukla je pevná a tvrdá, zatímco tělo motýla uvnitř kukly je měkké a bezmocné jako mokrý hadříček. Aby motýl získal k opuštění kukly dostatečnou motivaci, musí se mu v určený čas stát pobyt v kukle naprosto nesnesitelným...


To, co může zaklínat do temnot nevědomosti je právě ztotožňování se s iluzí. Je to víra v to, že iluze je skutečností.

Je to mysl, která vytváří iluzi kukly, iluzi oddělenosti od Bytí. Iluzi, že jsi něco jiného, než Já, On, My, všechno, čím Bytí je.

Je to multidimenzionální projekce ve které se jeví, že je třeba být tím, kdo je všímavý, tím, kdo prochází TND, dostává se ze sevření tvrdé kukly a je měkkým bezmocným tělem.

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Návštěvník » úte 20. lis 2018 22:50:13

Jana píše:Zájem prohlubovat všímavost k tomu, co se v něm právě objevilo.

Proč? Umožňuje to zkoušet rozpoznávat cokoliv, co se objevilo, jako tvar čistého Vědomí.

Jak k tomu dojít?

Především to, co se právě objevilo, plně přijmout. Takové, jaké to je. Ať je to cokoliv. Asi jako se vděčně přijme figurka ze zlata, která má třeba docela ohavný tvar.

Dokud jen ´víme´ levou mozkovou hemisférou, že všechno je "zlato" - všetvořící Energie (jako např. víme, že voda je studená), ale chybí první přímá zkušenost, t.j. vnímání toho pravou mozkovou hemisférou (když cítíme chlad vody a její pohyby...), tak se to nedaří. Snáz jde i aktuálně vnímat to, co vyvstává, jako pohyb prázdného Všetvořícího Vědomí, po první zkušenosti, že všechno je "zlato", ať to má jakýkoliv tvar - když se plně vnímaly všechny dualitní jako tvary prostorovým neomezeným, prázdným vědomím jako jeho tvary. Bez jakéhokoliv vnímajícího ´někoho´ - ten zmizel.

a proč se to objevilo?

Vědomí v tomhle Svém tvaru, který ze Sebe Sama tvoří, dospělo do stádia, kdy začíná postupná inventura skladu všech neuvědomovaných motivací v tzv. nevědomí tohoto Jeho tvaru. Často to bývá provázeno uvědomováním si prázdnoty všeho, což v dotyčném tvaru může vyvolávat i pocity nesmyslnosti čehokoliv.

Jakmile duše zakouší prázdnotu a pochyby, které jsou charakteristické pro konec fáze ega, je možné poznat a čelit všem pocitům a emocím, které byly předtím skryty ve stínu. Tyto zadržované emoce a pocity jsou vstupní branou k vašemu vyššímu Já. Tím, že prozkoumáte to, co skutečně cítíte místo toho, co byste měli cítit, uzdravujete svoji spontaneitu a integritu, tu část vás samotných, která je taktéž nazývána vašim „vnitřním dítětem.“ To, že jste ve spojení s vašimi skutečnými pocity a emocemi, vás staví na cestu k osvobození. Přeměna k vědomí založenému na srdci tedy započala.

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Jana » úte 20. lis 2018 17:35:03

Návštěvník píše:Je to poměrně překvapivé - zjistit, že vnímání souvislostí a pochopení, co z nich vyplývá, je zřejmě dar, který není dopřán každému.

Obrázek Obrázek


Jsi to, co si myslíš? Jsi něco z těch myšlenek, které popisují, jak na tom Tvá osoba na rozdíl od těch ostatních osob je?

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Návštěvník » úte 20. lis 2018 16:08:29

Je to poměrně překvapivé - zjistit, že vnímání souvislostí a pochopení, co z nich vyplývá, je zřejmě dar, který není dopřán každému.

Obrázek Obrázek

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Jana » úte 20. lis 2018 15:33:16

Jak by mohl Jediný, který je časem a prostorem neomezený, být čímkoliv ohrožen, zraněn nebo jakkoliv poškozen?

Re: Jaký smysl má radit tomu, kdo se na nic neptal?

Příspěvek od Jana » úte 20. lis 2018 15:29:58

Návštěvník píše:
Co pak to zabíjení lidí? Je to taky jen Hra Jediného, kterou neosobně s vděčností pozoruješ?

I takovou otázkou se dá zneužít upozornění, co vyplývá z analogie na domněnku, že jakmile je jasné, že celé je to jen hrou Jediného, může se pak dělat druhým cokoliv, jelikož už neexistuje ani ten "někdo" ten, kdo to dělá - kdo druhého poučuje (nebo zabíjí), ani ten, "komu" to dělá - poučovaný (nebo zabíjený):

Jak by Ti mohl ten, kdo se v Tobě vidí, kdo v Tobě poznává Sebe, nějak ublížit? Jak by mohl takového poznání zneužít?

Nahoru