od vostal petr » ned 25. úno 2018 16:02:32
"Smysluplný život je takový, ve kterém najdete něco, co je důležitější než vy a tomu svůj život obětujete"
Znakem mudrce není ani sečtělost či učenost v konfuciánském smyslu, nejde o to učit se
něčemu, ale umět něco, mít dovednost, která je instinktivní a získává se postupně. Tento
aspket se objevuje v několika metaforách o řemesle, dovednosti povolání, které se prolínají
celým Zhuangzi
. Klíčem k dokonalosti je pochopit dao, nechat se vést vnitřním duchem.
Čověk získá zkušenost, která se nedá popsat slovy. Člověk dosahuje stavu bezprostřednosti,
je nakonec vyjadřením mysli na „vrcholu bezprostřednosti"
162
Nejde o přemýšlení, ale o nevědomý proces, proces zapomnění. Ve Vnitřních kapitolách se
objevuje příběh o kuchaři bourajícím býčka, který králi Wan Huiovi popisuje své umění
a rozebírá téma bezprostřednosti.
„Mistr kuchař odložil nůž a odvětil: „Miluji jedinou cestu, v ní je celá má zručnost. Když
jsem s otvíráním býčků kdysi začínal, to, co jsem viděl, nebylo nic jiného než býček. Teď už
se s ním setkávám jen svým duchem , nevidím ho očima. Mé smysly uměly přestat vechvíli, když duch [shen] chtěl jít.
Přidržuje se nebeských znamení, vedu úder nožem po velkých dutinách, sleduji ta místa, v nichž se kostra štěpí, sleduji je jak jsou." (3/2)
163Příběhů o řemesle a speciální znalosti povolání se rozvíjejí v 19.kapitole Vnějších
kapitol . Obě kapitoly jsou spojeny podobným názvem – „Zásady pěstování života"a„Rozumět životu". Stejně jako kuchař je veden nebeskými znameními a spontánně reaguje a nazírá věci, tak jak jsou, tak např. řezbář Qing vyrábějící hudební nástroje
v 19.kapitole popisuje svůj um tím, že nic neplánuje, počká, až se věci spontánně vyjeví.
Řezbář popisuje navíc přípravu, kterou vykonává před prací. Jedná se o jistou sebe-kultivaci, zklidnění, sedmidenní půst, jehož výsledkem je opět zapomnění na sebe samého,na svět kolem. Poté se ve stavu naprostého uvolnění nechá vést oními nebeskými
znameními. Spontánně jedná bez záměrného uvažování a tím se spojuje s nebeským
přirozeným řádem.
„Všechno moje umění se přenese do jediného bodu, všechno, co je mimo něj, zmizí. A když
toto se stane, vejdu do horského lesa a pozoruji nebeskou přirozenost stromů tak dlouho,
dokud nenajdu ten pravý kmen! Až když se mi v některém z nich vyjeví ten nástroj, který
chci vyrobit, přikládám ruku k dílu! Když ne, končím. Tak se nebeským zase spojím s
nebeským." (19/10)
Stejně v příběhu o převozníkovi (19/4) je opět zdůrazněno zapomnění, odpoutání se
od
vnějších věcí. Ve chvíli, kdy „zapomíná na vodu“ se plavec naučí plavat. Důležité je
pouze spontánně jednat a nezajímat se o výsledek činnosti. Nezáměrné chování
a zapomnění na konveční posuzování světa umožňuje dokonalému člověku dosáhnout shody, být v jednotě s celým universem.
Jak vidíme, charakter Zhuangova dokonalého člověka se v základních rysech prolíná
celými Spisy.
Na rozdíl od Konfuciovy či Menciovy představy není zásadní kvalitou
Zhuangova dokonalého člověka ctnost typu lidskosti, vzdělanosti, mravnosti. Morální
pravidla koneckonců Zhuang hodnotí jako lidmi vytvořená, do přirozeného řádu nevhodně
zasahující element. Pro Zhuanga je na prvním místě přirozenost, následování přirozeného
cyklu universa, odpoutanost od morálních hodnot a zájmů vytvořených lidmi. Člověk má
zůstat zachován ve své přirozenosti, stejně jako nemá ovlivňovat věci, ale nechávat jim
přirozenou podobu.
[quote]
"Smysluplný život je takový, ve kterém najdete něco, co je důležitější než vy a tomu svůj život obětujete"[/quote]
[color=#FF0000]Znakem mudrce není ani sečtělost či učenost v konfuciánském smyslu, nejde o to učit se
něčemu, ale umět něco, mít dovednost, která je instinktivní a získává se postupně. [/color]Tento
aspket se objevuje v několika metaforách o řemesle, dovednosti povolání, které se prolínají
celým Zhuangzi
. Klíčem k dokonalosti je pochopit dao, nechat se vést vnitřním duchem.
Čověk získá zkušenost, která se nedá popsat slovy. Člověk dosahuje stavu bezprostřednosti,
je nakonec vyjadřením mysli na „vrcholu bezprostřednosti"
162
Nejde o přemýšlení, ale o nevědomý proces, proces zapomnění. Ve Vnitřních kapitolách se
objevuje příběh o kuchaři bourajícím býčka, který králi Wan Huiovi popisuje své umění
a rozebírá téma bezprostřednosti.
[color=#FF0000]„Mistr kuchař odložil nůž a odvětil: „Miluji jedinou cestu, v ní je celá má zručnost. Když
jsem s otvíráním býčků kdysi začínal, to, co jsem viděl, nebylo nic jiného než býček. Teď už
se s ním setkávám jen svým duchem , nevidím ho očima. Mé smysly uměly přestat vechvíli, když duch [shen] chtěl jít.
Přidržuje se nebeských znamení, vedu úder nožem po velkých dutinách, sleduji ta místa, v nichž se kostra štěpí, sleduji je jak jsou." (3/2)
163[/color]
Příběhů o řemesle a speciální znalosti povolání se rozvíjejí v 19.kapitole Vnějších
kapitol . Obě kapitoly jsou spojeny podobným názvem – „Zásady pěstování života"a„Rozumět životu". Stejně jako kuchař je veden nebeskými znameními a spontánně reaguje a nazírá věci, tak jak jsou, tak např. řezbář Qing vyrábějící hudební nástroje
v 19.kapitole popisuje svůj um tím, že nic neplánuje, počká, až se věci spontánně vyjeví.
Řezbář popisuje navíc přípravu, kterou vykonává před prací. Jedná se o jistou sebe-kultivaci, zklidnění, sedmidenní půst, jehož výsledkem je opět zapomnění na sebe samého,na svět kolem. Poté se ve stavu naprostého uvolnění nechá vést oními nebeskými
znameními. Spontánně jedná bez záměrného uvažování a tím se spojuje s nebeským
přirozeným řádem.
[color=#FF0000]„Všechno moje umění se přenese do jediného bodu, všechno, co je mimo něj, zmizí. A když
toto se stane, vejdu do horského lesa a pozoruji nebeskou přirozenost stromů tak dlouho,
dokud nenajdu ten pravý kmen! Až když se mi v některém z nich vyjeví ten nástroj, který
chci vyrobit, přikládám ruku k dílu! Když ne, končím. Tak se nebeským zase spojím s
nebeským."[/color] (19/10)
Stejně v příběhu o převozníkovi (19/4) je opět zdůrazněno zapomnění, odpoutání se
od
vnějších věcí. Ve chvíli, kdy „zapomíná na vodu“ se plavec naučí plavat. Důležité je
pouze spontánně jednat a nezajímat se o výsledek činnosti. Nezáměrné chování
a zapomnění na konveční posuzování světa umožňuje dokonalému člověku dosáhnout shody, být v jednotě s celým universem.
Jak vidíme, charakter Zhuangova dokonalého člověka se v základních rysech prolíná
celými Spisy. [color=#FF0000]Na rozdíl od Konfuciovy či Menciovy představy není zásadní kvalitou
Zhuangova dokonalého člověka ctnost typu lidskosti, vzdělanosti, mravnosti. Morální
pravidla koneckonců Zhuang hodnotí jako lidmi vytvořená, do přirozeného řádu nevhodně
zasahující element. Pro Zhuanga je na prvním místě přirozenost, následování přirozeného
cyklu universa, odpoutanost od morálních hodnot a zájmů vytvořených lidmi. Člověk má
zůstat zachován ve své přirozenosti, stejně jako nemá ovlivňovat věci, ale nechávat jim
přirozenou podobu.[/color]