od nop » pon 20. čer 2016 19:53:45
Jana píše:nop píše:...
nop píše:Jdu dál bez přílišných emocí a prohlubování pocitů.
Cítím, nebo vím... Ale už vím přesněji.
Vědět není to pravé. Vědění stojí pouze na osobní sbírce informací, které se Ti podařilo nasbírat. Cítit, co je správné, vědění přesahuje, vychází to totiž ze zdroje mysli, kterou ještě nepřežvýkaly naše připoutanosti k tomu, co si myslíme, že víme. Působí tady intuice, vhled.
Mluvíme o jiném. Nemám na mysli hluboké poznání (nebo vysoké), ale myšlení, které se může stát každý den.
(příklad # 1).
šel jsem přes chodník nedávno zasněžený. Neodhadl jsem hloubku. Zakopl jsem a spadl dopředu na trávník, naštěstí na napřažené ruce, nic se nestalo.
Ale prohlédl jsem obsah nesené igelitové tašky, jestli se nic nestalo.
Pět kroků daleko šla žena, která viděla pád a na tváři byla vidět její myšlenka "opitý".
Když jsem ale stál rovně a prohlížel vnitřek tašky, objevila se jí na tváři nová myšlenka: "není opitý".
Ani se neomluvila za svou předešlou myšlenku pohledem, obsahujícím myšlenku "promiň".
Byla to ta chvíle, kdy žena hned odsoudí muže za špatnost a když se to neprokáže, pomyslí si pouze "je to jinak".
(příklad # 2),
Jel jsem v trolejbuse vzadu na plošině a povídal se známou. Dva kroky od nás stála mladá žena, která právě neměla nic na práci.
Vyprávěl jsem zkušenost s dietou u mé jiné známé. Odložila nošení džínů a začala zase nosit její oblíbenou modrou sametovou sukni.
A když se pak chtěla vrátit do kalhot, zjistila, že je nedopne.
Na tváři naší mlčenlivé spolucestující se objevil výraz, který vyjevoval jednu myšlenku: "těhotenství".
Mluvil jsem dál, že nasadila její už vyzkoušenou mrkvovou stravu, jen mrkev bez chleba každý den, aby z objemu pasu ubírala po centimetrech.
A tak strouhala a strouhala, až se po pár týdnech zase vešla do kalhot.
Když jsem domluvil až sem, na tváři spolucestující se objevila myšlenka: "nebylo to těhotenství".
(závěr).
Co jsem tady předtím psal, to bylo o takovém denním poznání. Může k němu dojít v průběhu pár minut, jako v těch příkladech.
Tedy Ty jsi psala o vyšším druhu poznání.
Už je to dávno, co jsem o Tobě psal, že Ty mi připadáš jako jeřáb, který ve výšce plachtí oblohou a sebe jsem přirovnal k žabákovi, který Tě vidí z rákosí.
[quote="Jana"][quote="nop"]...[quote="nop"]Jdu dál bez přílišných emocí a prohlubování pocitů.[/quote]
Cítím, nebo vím... Ale už vím přesněji.[/quote]
Vědět není to pravé. Vědění stojí pouze na osobní sbírce informací, které se Ti podařilo nasbírat. Cítit, co je správné, vědění přesahuje, vychází to totiž ze zdroje mysli, kterou ještě nepřežvýkaly naše připoutanosti k tomu, co si myslíme, že víme. Působí tady intuice, vhled.[/quote]
Mluvíme o jiném. Nemám na mysli hluboké poznání (nebo vysoké), ale myšlení, které se může stát každý den.
(příklad # 1).
šel jsem přes chodník nedávno zasněžený. Neodhadl jsem hloubku. Zakopl jsem a spadl dopředu na trávník, naštěstí na napřažené ruce, nic se nestalo.
Ale prohlédl jsem obsah nesené igelitové tašky, jestli se nic nestalo.
Pět kroků daleko šla žena, která viděla pád a na tváři byla vidět její myšlenka "opitý".
Když jsem ale stál rovně a prohlížel vnitřek tašky, objevila se jí na tváři nová myšlenka: "není opitý".
Ani se neomluvila za svou předešlou myšlenku pohledem, obsahujícím myšlenku "promiň".
Byla to ta chvíle, kdy žena hned odsoudí muže za špatnost a když se to neprokáže, pomyslí si pouze "je to jinak".
(příklad # 2),
Jel jsem v trolejbuse vzadu na plošině a povídal se známou. Dva kroky od nás stála mladá žena, která právě neměla nic na práci.
Vyprávěl jsem zkušenost s dietou u mé jiné známé. Odložila nošení džínů a začala zase nosit její oblíbenou modrou sametovou sukni.
A když se pak chtěla vrátit do kalhot, zjistila, že je nedopne.
Na tváři naší mlčenlivé spolucestující se objevil výraz, který vyjevoval jednu myšlenku: "těhotenství".
Mluvil jsem dál, že nasadila její už vyzkoušenou mrkvovou stravu, jen mrkev bez chleba každý den, aby z objemu pasu ubírala po centimetrech.
A tak strouhala a strouhala, až se po pár týdnech zase vešla do kalhot.
Když jsem domluvil až sem, na tváři spolucestující se objevila myšlenka: "nebylo to těhotenství".
(závěr).
Co jsem tady předtím psal, to bylo o takovém denním poznání. Může k němu dojít v průběhu pár minut, jako v těch příkladech.
Tedy Ty jsi psala o vyšším druhu poznání.
Už je to dávno, co jsem o Tobě psal, že Ty mi připadáš jako jeřáb, který ve výšce plachtí oblohou a sebe jsem přirovnal k žabákovi, který Tě vidí z rákosí.