Prožívání skrze ego a prožívání mimo ego

Pravidla fóra
POLEMICKÉ FÓRUM

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je vypnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Pokud si přejete přidat jednu nebo více příloh, vyplňte následující údaje.

Rozšířit náhled Přehled tématu: Prožívání skrze ego a prožívání mimo ego

Re: Prožívání skrze ego a prožívání mimo ego

Příspěvek od arikiran » pon 14. pro 2015 18:37:01

pověztě mi tuto věc:

Například: řekněmě že v podvědomí (součást mysli/ega) je zapsané pravidlo reakce na určitou situaci. Příklad - nemám rád lidi s určitou vlastností a jakmile zjistím že disponují touto vlastností spustí se řetězec obranných mechanizmů a tento člověk (i jeho práce a věcí s ním spojeným) zakázány.

Když to změním a nebudu toho člověka vnímat skrze podvědomí (součást mysli/ega), ano na základní úrovni kde v něm budu vidět základ - lidskou bytost. Není se čeho bát, a alarm se nerození.

Teď prosím - je možné takto vnímat všechno? Bez mysli/ega? Ale myslím to jako v praxi ne jenom jako nedosažitelnou TEORII... ?
Totiž na tohle navazuje na - "odblokování" nejrůznějších předsudků a limitujících vzorců chování.

Žijete VY SAMI (ptám se těch probuzených) TAKTO KDE EGU/MYSLI ZŮSTALI MINDRÁKY, LIMITY A DYSFUKČNOST... Ale vy to neřešítě protože žijete svbodně na bázi BYTÍ, s vnímáním které neprochází egem/myslí. ?


jo...vnímám to tak, že pravidla sou zapsána...ale pravidla mají svou hierarchii
pravidlo...otevřu oči a vnímám něco ze světa...tj sem ve světě...je jinde
než otevřu oči qa vnímám blbého člověka...toto pravidlo už je specifičtější

já nejsem těmi pravidly...ani jedním...jsem bodem uvědomění, na kterém jsou tyto pravidla navěšené a já...jo...je můžu pěkně podle jejich hierarchie odbourávat či měnit


to je celý

pjks
...

Re: Psychosomatika

Příspěvek od Návštěvník » pon 14. pro 2015 17:15:42

Od Ega k Srdci III


Nechejte odejít staré já

Přeměna z vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci postupuje několika fázemi:

1. Být nespokojení s tím, co vám vědomí založené na egu nabízí, touha po „něčem jiném“: počátek konce.

2. Uvědomění si svých vazeb na vědomí založeném na egu, rozpoznání a uvolnění emocí a myšlenek, které s tím souvisí: střed konce.

3. Nechání starých energií založených na egu uvnitř vás zemřít, zbavení se ochranného obalu, stání se novým Já: konec konce.

4. Probuzení vědomí uvnitř vás, které je založené na srdci, motivováno láskou a svobodou; pomáhání druhým v přeměně.

Nyní budeme hovořit o třetím stádiu. Předtím, než tak učiníme, bychom rádi upozornili na to, že se tato přeměna neodehrává po přímé a lineární cestě. Existují v ní momenty, ve kterých se můžete vrátit zpět do stádia, které jste již nechali za sebou. Avšak takový ústup vás může později vést k velkému kroku vpřed. A tak se objížďky mohou ukázat jako zkratky. Rovněž je spirituální cesta každé duše jedinečná a individuální. A tak toto schéma o čtyřech fázích, které vám poskytujeme, může snadno představovat cestu zdůrazňující některé rozhodující momenty v tomto procesu. Schémata a kategorie jsou pouze nástroji, které zviditelňují skutečnost, jenž nemůže být uchopena myslí, vaši mentální částí.

Po tom, co jste přijali svá vnitřní zranění a vyléčili jste traumatizované části vědomí, jak jsme popsali v předchozí kapitole, vaše energie se mění. Propouštíte své staré Já. Děláte místo pro naprosto odlišný způsob bytí a prožívání. V této kapitole bychom vám rádi vysvětlili, co se děje energeticky, když opouštíte egoisticky zaměřené vědomí. To, co se děje energeticky, když se přesouváte z dominance ega k vědomí založenému na srdci, je, že srdeční čakra dostává přednost před vůlí či třetí čakrou.

Čakry jsou otáčející se kola energií umístěné podél vaší páteře. Tato energetická centra souvisí s konkrétní životní tématikou, například „spiritualitou“ (korunní čakra), „komunikací“ (krční čakra) nebo „emocemi“ (pupeční čakra). Čakry jsou do jisté míry součástí hmotné reality, protože souvisí s konkrétními místy ve vašem těle. Avšak nejsou viditelné fyzickému zraku a tak byste mohli říci, že dlí mezi duchem a hmotou; přemosťují propast. Utváří vstupní bod pro ducha (vaše vědomí duše), jenž mu umožňuje zaujmout fyzickou formu a utvářet věci, ke kterým ve vašem životě dochází.

Srdeční čakra je umístěna uprostřed hrudi, je nejzákladnějším místem energie lásky a jednoty. Srdce nese energie, které sjednocují a harmonizují. Když na chvíli zaměříte svoji pozornost na toto centrum, můžete cítit teplo nebo že se něco otevírá. Když necítíte nic, nechejte to zkrátka být a zkuste to třeba jindy.

Čakra pod srdcem se nazývá „solar plexus“ a je umístěna u pupíku. Je to sídlo vůle. Je to centrum, které zaměřuje vaši energii na fyzickou realitu. Proto je tato čakra spojena s otázkami tvořivosti, vitality, ctižádosti a osobní moci.

Ego a vůle spolu úzce souvisí. Schopnost vůle vám umožňuje zaměřit se na něco buď vně anebo venku. Vaše vnímání reality vás i druhých, je vysoce ovlivněné tím, co chcete – vašimi touhami. Vaše touhy jsou často smíšené se strachem. Často chcete něco proto, že cítíte, že to potřebujete; vespod je pocit nedostatku či nouze. Protože je strach přítomen v mnoha vašich přáních, solar plexus je často poháněn energií ega. Zvláště ego samo sebe vyjadřuje skrze solar plexus.

Skrze schopnost vůle ego doslova vytváří tlak na realitu. Realita musí být vtěsnána do toho, čemu ego chce, abyste věřili. Ego pracuje dle souboru základních předpokladů o tom, jak funguje realita, které jsou všechny založeny na strachu. Obdařuje vás vysoce vybraným obrazem skutečnosti, protože jeho způsob pohledu je zaujatý vlastními potřebami a strachy. Stejně tak musí hodnotit vše, s čím se setká. Není zde místo pro prosté pozorování věcí. Vše musí být rozděleno do kategorií, označené jako dobré či špatné.

Když žijete ze srdce, neexistuje žádný pevný soubor přesvědčení, kterými vysvětlujete či hodnotíte činy. Nedržíte se již jakýchkoli silných přesvědčení o čemkoli. Stali jste se více pozorovateli. Odsouváte morální soudy na jakoukoli záležitost stranou, protože cítíte, že nemůžete rozumět všemu, co je v situaci potřeba pochopit. Soudy v sobě mají něco definitivního, ale srdce se nezajímá o definice. Vždy se snaží jít za to, co se zdá konečné a definované. Srdce je otevřeno hledání a připraveno k přezkoumání, připraveno odpustit.

Když použijete egocentrickou sílu vůle, můžete pocítit, že vás něco tahá za čakru solar plexu. Používání vůle takovýmto způsobem je energetické dění, kterého si můžete být vědomi, když budete chtít. Kdykoli cítíte tento tah doprovázený silnou touhou mít věci podle sebe, snažíte se formovat skutečnost dle vašich přání. Snažíte se vnutit svá přesvědčení realitě.

Když konáte ze srdce, jdete spolu s proudem věcí tak, jak se samy ukazují; netlačíte a nenutíte.

Když pracujete velmi tvrdě, abyste něčeho dosáhli a čas od času selžete v dosažení svého cíle, ptejte se prosím sami sebe, z které čakry, z kterého energetického centra jednáte. Stejně tak se můžete naladit na své srdce a zeptat se, proč tato věc nefunguje nebo proč do ní vkládáte tolik energie.

Často se snažíte uskutečnit jisté cíle, aniž byste šli skutečně dovnitř a zjistili svým srdcem, zda vám doopravdy slouží na vaší vnitřní cestě moudrosti a kreativity. Dokonce, i když vaše cíle představují nejhlubší touhy pociťované srdcem, můžete mít nerealistické očekávání ohledně časového rámce, ve kterém se věci stanou. Můžete být v časové linii, která nepramení ze srdce, ale z osobní vůle.

Všechny věci mají přirozený rytmus a to není nutně tempo, které vy považujete za žádoucí. Uskutečnění vašich cílů vyžaduje, aby byla změněna energie. Změna energie často zabere více času, než čekáte nebo než si přejete. Ve skutečnosti není přesun energie nic jiného než to, že se měníte vy.

Jakmile jste dosáhli svých cílů, nebudete to již více vy. Stanete se rozšířenou verzí svého současného Já naplněnou větší moudrostí, láskou a vnitřní silou. Čas, který zabere naplnění vašich cílů je časem, který je potřeba na změnu vašeho vědomí tak, že vaše vytoužená realita může vstoupit do vaší současné reality. A tak, když chcete věci urychlit, zaměřte se na sebe a ne tolik na realitu.

Často dokonce musíte své cíle nechat odejít, abyste byli otevřeni přijímání. Tohle zní paradoxně. My vám tím však ve skutečnosti říkáme, že potřebuje plně přijmout svoji současnou realitu předtím, než jste schopni vstoupit do nové. Jakmile nepřijmete svoji současnou realitu a strnule lpíte na svých cílech, nepohybujete se vpřed.

Nic neopustí vaši realitu, pakliže to nemilujete. Milující je rovno „osvobozujícímu“.

Pokud skutečně přijímáte svoji současnou realitu a přijímáte ji jako svůj výtvor, nemůže vás opustit, protože byste tím popřeli část sebe sama. Říkáte „ne“ části sebe sama, která pro vás tuto realitu vytvořila. Chtěli byste uříznout tuto nechtěnou část a pohnout se kupředu.

Vy však nemůžete vytvořit více milující realitu ze sebe-nenávisti. Nemůžete „být sami sebou“ v nové realitě tak, že odsunujete nechtěné části stranou. Síla vůle vám tu neposlouží.

To, co potřebujete je, dostat se do spojení se svým srdcem. Energie pochopení a přijetí jsou skutečnými stavebními kameny nové a více naplňující reality.

Když působíte na realitu srdcem, necháváte realitu být. Nesnažíte se ji změnit; jen si pečlivě všímáte toho, jaká je.

Když se stane srdce správcem vaší bytosti, centrum vůle (solar plexus) ho bude doprovázet. Ego, schopnost vůle nebude potlačena, protože přirozeně slouží roli překladatele energie z úrovně vědomí do fyzické reality. Když je tento přenos či manifestace řízena srdcem, energie vůle tvoří a proudí bez námahy. Není zapojeno žádné tlačení či nucení. To je ve chvíli, kdy nastane synchronicita: významná shoda událostí, která obrovsky zvýší realizaci vašich cílů. Zdá se vám zázračné, když věci pracují společně takovým způsobem. Ve skutečnosti se to však děje vždy, když tvoříte srdcem. Lehkost je známkou tvoření ze srdce.

Vytvářejte svoji realitu ze srdce

Skutečná tvořivost není založena na vymezení a silné vůli, ale na otevřeném srdci. Být otevřený a přijímající nové a neznámé je podstatné pro vaši bytost skutečného tvořitele.

Jedním klíčem ke skutečné tvořivosti je tedy schopnost nedělat nic: odepřít si konání, určování, koncentraci. Je to schopnost umístit své vědomí do výhradně vnímavého, ale živého režimu.

Pouze naznalostí, udržováním věcí otevřených, můžete vytvořit prostor něčemu novému, co vstupuje do vaší reality.

Tohle je opak toho, co novodobá literatura prohlašuje o „tvoření vlastní reality“. Je pravda, že neustále vytváříte vlastní realitu. Vaše vědomí je tvořivé, ať už si toho jste nebo nejste vědomi. Avšak když chcete tvořit svoji realitu vědomě, jak vás učí mnoho knížek a terapií, je podstatné pochopit, že nejmocnější forma tvoření není založena na vůli (být aktivní), ale na sebe-uvědomění (být vnímavý).

Vše, co se mění v hmotném světě, například pracovní oblast, vztahy či materiální prostředí, je odrazem změn na vnitřní úrovni. Pouze když je vnitřní transformační proces dokončen, hmotná realita může odpovědět zpětným zrcadlením skrze měnící se okolnosti ve vašem životě.

Když se snažíte tvořit z vůle, například tím, že se stále zaměřujete na své cíle nebo si je neustále vizualizujete, ignorujte vnitřní transformaci, která je skutečným předpokladem změny. Vytváříte umělou cestu a směřujete k tomu, že budete zklamaní. Netvoříte z hloubky své duše.

Duše k vám promlouvám ve chvílích ticha. Když skutečně nevíte co dál, opravdově nasloucháte jejímu hlasu. Duše často mluví velmi jasně ve chvílích, kdy se vzdáte a přiznáte porážku. To, co se stane, když to vzdáte a zoufáte si, je, že se otevřete novému. Propustíte všechna svá očekávání a jste skutečně vnímaví k tomu, co je.

Zoufalství je způsobeno silným přesvědčení, že víte, co by se mělo ve vašem životě stát. Když realita na tato přesvědčení neodpoví, jste zklamaní a někdy dokonce zoufalí.

Když však vzdáte silná očekávání a odvážíte si otevřít se novému, nebudete muset dosahovat tohoto bodu zoufalství předtím, než se znovu dostanete do spojení se svojí duší. Budete se moci stát klidnými, vnímavými a otevřenými tomu, co vám duše říká, bez toho aniž byste museli být nejdříve zklamaní.

Dokud „přesně víte, co chcete“, omezujete často možnosti, které jsou vám energeticky dostupné. Tato nová realita, kterou hledáte, ať už práce, vztah či přinejlepším zdraví, obsahuje mnoho faktorů, které jsou vám neznámé. Často si myslíte, že to, po čem toužíte, je něco, co znáte (dobrá práce, milující partner) projektující se v budoucnosti. Ale tak to není. Co skutečně děláte, když vytváříte novou realitu, je to, že jdete za své vlastní duševní hranice. A vy nyní nemůžete vědět, co za těmito hranicemi leží.

Velmi jasně můžete cítit, že je zde něco velmi žádoucího, ale musíte to zúžit tím, že se na to zaměříte či že si to vizualizujete. Můžete se na to zkrátka s pocitem otevřenosti a zvědavosti těšit.

Ve skutečnosti k tomu abyste pro sebe vytvořili tu nejpřitažlivější realitu, je sebe-přijetí mnohem důležitější než to, zaměřit se na své myšlenky a vůli. Nemůžete vytvořit něco, co nejste. Můžete tisíckrát recitovat mantry a vytvořit spoustu pozitivních obrazů ve své mysly, ale dokud neodráží to, co skutečně cítíte (například vztek, deprese, nepokoj), nevytvoří nic než zmatek a pochyby. („Pracuji tak tvrdě, ale nic se neděje.“)

Sebe-přijetí je forma lásky. Láska je největší magnet pro pozitivní změny ve vašem životě. Když milujete a přijímáte se za to, kým jste, budete přitahovat okolnosti a lidi, kteří vaši sebe-lásku budou odrážet. Je to takto jednoduché.

Pociťte svoji vlastní energii, všechny své pocity. Pociťte, jak krásní a opravdoví právě teď jste, ve všech svých zápasech a trápeních. Jste krásní se všemi svými „nedokonalostmi“ a „chybami“. A to je jediné poznání, které se počítá.

Přijměte toho, kým jste, buďte sami se sebou uvolnění, třeba se podívejte na „mnoho vašich trhlin“ s humorem. Vy víte, že dokonalost není volba. Je to jen iluze.

Vytváření vaší reality srdcem znamená připustit své Světlo tady a teď. Jeho poznáním, uvědoměním si ho, zaséváte semínko, které bude růst a nabývat tvar na fyzické úrovni.

Když vás Bůh stvořil jako individuální duše, nepoužil svou vůli. Byl zkrátka sám Sebou a v nějakém bodě pocítil, že je „venku“ něco, co stojí za prozkoumání. Nevěděl přesně, co to bylo, ale pocítil trošku něco jako zamilovanost. A převzal bez dalších okolků to, že se vyplatí prozkoumat tuto novou a přitažlivou realitu. Byl takréž trošku zamilovaný do sebe!

A tak jste nabyli tvaru individuálních duší a Bůh započal zakoušet skrze vás život. Jak k tomu došlo – detaily tvořícího procesu – Boha skutečně netrápilo. On prostě miloval sám sebe a byl otevřený změně. A to jsou právě ty faktory potřebné k tomu, abyste vytvořili svoji vlastní dokonalou realitu: sebe-láska a ochota pustit se do nového.

Sladění žití dle srdce

Tvořit ze srdce je efektivnější a vyžaduje menší námahu než tvořit z ega. Nemusíte se obtěžovat detaily; musíte být jen otevření všemu, co zde je – uvnitř i venku.

Z této otevřenosti můžete tu a tam cítit jistý tah. Můžete se cítit taženi k jistým věcem. Tento tah je ve skutečnosti tichý šepot vašeho srdce; je to vaše intuice. Když jednáte dle intuice, budete taženi namísto tlačení. Nejednáte, dokud na vnitřní úrovni necítíte, že je vhodné jednat.

Protože jste tak zvyklí na tlačení, tj. používání své vůle k vytvoření věcí, je pro vás energetická přeměna od ega k srdci skutečnou výzvou. Změna vyžaduje ohromné „zpomalení“. K tomu, abyste se skutečně dostali do spojení s proudem své intuice, musíte vědomě vynaložit úsilí k „nic-nedělání“, k tomu nechat vše být. Tohle jde tak moc proti tomu, co jste se učili a na co jste byli zvyklí. Máte tolik ve zvyku zakládat své činy na myšlenkách a síle vůle. Necháváte své myšlení určovat vaše cíle a používáte svoji vůli, abyste je realizovali. Je to skutečný opak tvoření ze srdce.

Když žijete ze srdce, nasloucháte svému srdci a poté v souladu s ním jednáte. Nepřemýšlíte, posloucháte s pohotovým a otevřeným vědomím to, co vám říká srdce. Srdce promlouvá skrze vaše pocity, nikoli skrze vaši mysl. Hlas srdce může být nejlépe vyslyšen, když se cítíte klidně, uvolněně a zakotveně.

Srdce vám ukazuje cestu k nejvíce milující a k nejradostnější realitě právě teď. Jeho šepot a návrhy nejsou založeny na racionálním myšlení. Hlas srdce můžete poznat díky jeho lehkosti a radosti, která v něm je. Je v něm lehkost, protože srdce nenutí; neexistují žádná vlákna napojená na jeho návrhy. Vaše „srdeční-Já“ není napojeno na vaše rozhodnutí a miluje vás, ať děláte cokoli.

Žití ze srdce neznamená, že se stanete pasivními či letargickými. Nechat věci bez jejich označení na dobré či špatné, bez tlačení je jednou cestou spíše než druhou, vyžaduje mnoho síly. Je to síla být plně přítomen, čelit všemu, co je a jen to pozorovat. Můžete se cítit prázdní, deprimovaní či nervózní, ale nepokoušejte se tyto věci zahnat. Udělejte jen to, že je obklopíte svým vědomím.

Nechápete skutečnou sílu vědomí. Vaše vědomí je zhotoveno ze Světla. Když držíte něco v podvědomí, díky tomu se to mění. Vaše vědomí je léčivou silou, pakliže ho nesvážete svých myšlením a dodatečným „konáním“.

Vaše životy jsou naplněny diktaturou mysli a vůle, prvenstvím myšlení a konání.

Vezměte na vědomí, že mysl i vůle pracují s všeobecnými pravidly. Existují obecná pravidla logického myšlení; jsou to pravidla logiky. Existují všeobecné strategie pro vkládání myšlenky do hmoty; jsou to pravidla „řízení projektu“.

Avšak tohle vše jsou obecná dogmata. Všeobecné návody a pravidla mají vždy mechanický prvek. Jsou použitelná pro všechny či většinu jednotlivých případů; jinak by měly malý užitek.

Intuice pracuje naprosto odlišně. Intuice je vždy šitá na míru jedinci v jeden určitý moment. Je vysoce individualistická. Proto nemůže být podrobena racionálním analýzám či obecným pravidlům.

Žít a jednat v souladu se svojí intuicí tudíž vyžaduje vysokou úroveň důvěry, neboť vaše volby jsou pak čistě založené na tom, co cítíte, že je správné místo toho, co o tom říkají pravidla druhých lidí.

Žít ze srdce po vás žádá nejen to, abyste se zbavili návyků přetěžování vaší mysli a síly vůle; ale také vás vyzývá k tomu, abyste skutečně věřili sami sobě.

Naučit se naslouchat svému srdci, věřit jeho sdělením a na základě nich jednat, zabere nějaký čas. Ale čím více tak učiníte, tím více pochopíte, že je to jen o tom, odevzdat vaše trápení a pochyby moudrosti vlastního srdce, abyste nalezli vnitřní mír.

Když postupujete po této cestě a vstoupíte do třetí fáze přeměny od ega k srdci, poprvé naleznete vnitřní mír. Uvědomíte si, že to, co vás činí neklidnými a úzkostlivými je naléhání na kontrolu realitu skrze myšlení a vůli.

Když se zbavíte kontroly, umožníte otevření se kouzlu života. Vše, co musíte udělat je naslouchat. Být ostražitý k tomu, co se ve vašem životě děje, jaké jsou pocity vůči druhým lidem, jaké jsou vaše sny a touhy. Když budete ostražití k tomu, co se děje uvnitř vás, realita vám poskytne všechny potřebné informace k přiměřenému jednání.

Například si jste možná vědomi touhy ve svém srdci po milujícím vztahu, ve kterém s partnerem upřímně komunikujete. Když si jen všimnete a přijmete tuto touhu bez pokusu něco dělat, budete ohromeni tím, jak na to vesmír odpoví. Nikoli přes vyvození důsledků, ale pouhým udržováním touhy ve Světle vašeho vědomí bude vaše volání vyslyšeno a zodpovězeno.

Může to trvat déle, než čekáte, protože se tu musí odehrát jisté energetické posuny, než se jisté touhy naplní. Avšak vy jste mistrem, tvořitelem vaší energetické reality. Když ji tvoříte ze strachu, realita obdobně odpoví. Když tvoříte z víry a odevzdání se, dostanete vše, po čem toužíte a ještě víc.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Re: Psychosomatika

Příspěvek od Návštěvník » pon 14. pro 2015 17:14:05

Od Ega k Srdci II


Zkoumání vašich vnitřních zranění

Rozlišili jsme čtyři kroky v transformaci vědomí založeného na egu k vědomí založeném na srci.

1. Být nespokojen s tím, co vám vědomí založené na egu nabízí, touha po „něčem jiném“: počátek konce.

2. Uvědomění si svých vazeb na vědomí založeném na egu, poznání a uvolnění emocí a myšlenek, které s tím souvisí: střed konce.

3. Nechat staré energie založené na egu uvnitř sebe zemřít, zbavení se ochranného obalu, stát se novým Já: konec konce.

4. Probuzení vědomí uvnitř vás, které je založené na srdci, motivováno láskou a svobodou; pomáhání druhým v přeměně.

V této kapitole budeme hovořit o druhém kroku.

Když se přestanete identifikovat s egem, nejprve vstoupíte do fáze zmatení, které se týká toho, kým jste. Toto zmatení může být hluboké a mít filozofickou povahu. Začnete si klást otázky ohledně smyslu života, o dobrém a zlém, o tom, co skutečně cítíte a co si myslíte protichůdně k tomu, co vás učili ostatní. Tyto otázky vám připadají rázem velmi skutečné a mají přímý vztah na vaše životní volby, jenž činíte. Díváte se sami na sebe a myslíte si: jsem tohle já? Je to to, co chci? Je těžké učinit volby nyní, jelikož ještě není nic samozřejmé.

Ve skutečnosti teď činíte krok zpět, krok do hloubky, krok do nitra. Uvědomujete si hlubší části vás samotných, části, které jsou méně podmíněné vaší výchovou a společností. Přijímáte záblesky toho, kým skutečně jste: vaši jedinečnost, individualitu. Vzpomínáte si, že ve vás existuje část, která není závislá na čemkoli kolem vás, na vašich rodičích, vaší práci, vašich vztazích, dokonce ani na vašem těle. To je tehdy, když – nejasně – cítíte svoji božskost, tu část vás, která je zcela nespoutaná a věčná.

Ve skutečnosti jste všichni multidimenzionální bytosti; můžete se manifestovat v několika různých realitách zároveň. Nejste vázáni na lineární časový rámec. Vaše současná osobnost je jen jedním aspektem multidimenzionální bytosti, kterou jste. Kdykoli si uvědomíte, že vaše současné vyjádření jakožto fyzické lidské bytosti je jen jedním aspektem vás samých, přesáhnete ho a můžete být ve spojení se svým vyšším Já, kterým jste.

Ale předtím než tam dojdete, potřebujete uzdravit zraněné části uvnitř sebe.

Žití v souladu s diktáty a požadavky ega uvnitř vás vytvořilo duševní rány. Propouštěním vědomí založeného na egu zpočátku vytváříte zmatení, pochyby a desorientaci. Po tomto první kroku vstupujete do nové fáze: je to fáze pozorování, pochopení a léčení svých vnitřních zranění. Nyní o této fázi budeme hovořit.

S vládou ega byly vaše činy a myšlenky dlouhou dobu založené na strachu. V jiném smyslu jste nemilosrdně pronásledovali svojí touhu po moci, uznání a kontrole. Tímto jste popírali svoji skutečnou podstatu. Vaše chování bylo založeno na vnějších měřítkách, místo na svých vlastních skutečných potřebách. Taktéž jste nebyli schopni milovat někoho jiného, protože láska je naprostým opakem potřeby kontroly a dominance. Toto celistvé stádium vědomí zaútočilo na integritu vaší duše. Duše pod vládou ega trpěla.

Když se vymotáte ze sevření a vlády ega, tato vnitřní bolest se vám více zviditelní. Je vám vystavena nahá a syrová, zbavená masek. Avšak vy ještě nevíte, jak se s touto bolestí vypořádat, protože jste stále ve fázi zmatení a dezorientace. Dost často procházíte fází hodnocení svých vnitřních zranění, neboť se vám zdá, že vás vedou do negativních vzorců chování: závislosti, deprese, neovladatelné výkyvy nálad, problémy v komunikaci, těžkosti v intimních vztazích.

Toto hodnocení vás samotných způsobuje více bolesti na duši, která se právě začala obracet ke Světlu. Duše propouští potřebu moci a kontroly, roste v citlivější…. a potom se zachytí v sebe-hodnocení.

Mnozí lidé bloudí v této zemi nikoho mezi egem a srdcem. Hledají více milující realitu, ale stále jsou na dosah biče ega.

Ve skutečnosti to není vaše vnitřní zranění, které z vás činí kořist toho, co v sobě považujete za „negativní rysy“. Je to souzení tohoto ublížení, které tuto negativitu způsobuje. Když se na sebe podíváte s akceptujícím postojem, nevidíte závislou, depresivní či neúspěšnou osobu. Vidíte jen vnitřní bolest, kterou je třeba opatrovat a starat se o ni tím nejjemnějším a nejlaskavějším možným způsobem.

Nejdůležitějším krokem v druhé fázi přeměny z ega k srdci je to, že jste ochotni porozumět své vnitřní bolesti: přijmout ji, pochopit její původ a dovolit ji existovat.

Když si můžete uvědomit jádro strachu, které se skrývá ve všech vyjádřeních vědomí ega, vstoupili jste do reality vědomí založené na srdci. Jakkoli je něčí chování hanebné, když rozpoznáte bolest, samotu a potřebu sebeobrany v pozadí, dostanete se do spojení s duší zobrazující toto negativní chování. Jakmile pochopíte strach v duši, jste schopni odpustit. Nejprve používejte tohle a především na vás samotných.

Vezměte si v sobě něco, co skutečně nenávidíte, něco co vás doopravdy souží, o čem si myslíte, že jste se toho měli už dávno zbavit. Může to být nejistota, lenivost, netrpělivost nebo závislost: cokoli cítíte, že by tu nemělo být. Nyní se snažte pochopit skutečný motiv za tímto rysem či návykem. Co vás nutí cítit či dělat tuto věc stále znovu? Dokážete si ve své motivaci uvědomit faktor strachu?

Všímáte si, že jakmile si uvědomíte, že je zde strach, zrajete uvnitř, cítíte něco jako: „Panebože, nevěděl/a jsem, že jsi se tak bál/a! Pomůžu ti.“ Nyní je ve vašem postoji tolerance. Je zde láska a odpuštění.

Dokud soudíte chování založené na strachu jako je agrese, závislost, podřízenost, marnost, atd. jako „špatné“, „hříšné“ či „hloupé“, hodnotíte. Avšak hodnocení samo o sobě je činnost založená na strachu. Všimli jste si, že když soudíte, narůstá uvnitř vás nevrlost. Něco se svírá jako rty stlačované k sobě a chladnoucí oči. Proč potřebuje věci hodnotit? Co je to za nutkání zužovat věci na dobré a špatné? Co je to za strach, ležící vespod naší potřeby soudit? Je to strach čelit naší vlastní vnitřní temnotě. Je to v podstatě strach ze života.

V propouštění vědomí založeného na egu budete chtít rozvinout celý nový způsob pohledu na věci. Tento pohled by mohl být nejlépe popsán jako neutrální, znamenající, že si jen všímá věcí takových, jaké jsou, a nemá zájem o to, jaké „by měly být“. Příčiny a účinky chování založeného na egu jsou pozorovány, jádro strachu je uvnitř rozpoznáno a tak se pro vás stane ego opravdu transparentní. Vše, co je pro vás transparentní, můžete, pokud chcete, nechat odejít.

Každá lidská bytost zná strach. Každý z vás zná temnotu a osamělost, když je lapen ve strachu. Když se strach otevřeně ukazuje tváří v tvář dítěti, mnoho lidí reaguje okamžitě tak, že natahují své ruce. Když je ovšem strach ukázán nepřímo skrze masky násilí a brutality, zdá se být neodpustitelný. Čím destruktivnější a krutější chování je, tím těžší je, uvědomit si strach a opuštěnost za ním.

Nicméně jste toho schopni.

Z hloubek vašich vlastních prožitků strachu a prázdnoty se můžete dostat do styku s hlubokým strachem v duších vrahů, násilníků a kriminálníků.

Je možné, abyste pochopili jejich činy. A když tak učiníte na základě svých vlastních důvěrných zkušeností s temnotou, budete to moci propustit. Budete to moci nechat být bez jakékoli potřeby soudu. Když skutečně chápete strach jako sílu, která existuje a se kterou jste důkladně obeznámeni skrze své životní zkušenosti, můžete nechat soudy odejít. Strach není ani dobrý ani špatný. Strach JE a hraje jistou roli.

Ve způsobech, které je velmi těžké vyjádřit v lidském pojetí je strach požehnáním právě tak jako muka. V každém případě volba připustit strach do vaší reality nebyla namířena proti vám. Byli jste tak říkajíc Bohy, kteří dovolili strachu hrát podstatnou roli ve vaší realitě. Učinili jste tak ne proto, abyste mučili sami sebe, ale abyste tvořili, tvořili realitu, která má v sobě více podstaty, větší „naplnění“, než ve světě výhradně založeném na lásce. Uvědomuji si, že to může znít neuvěřitelně, ale možná budete moci uchopit to, co se vám tu snažím říci, intuitivně.

Strach je živou částí tvorstva. Kde je strach, není láska. Kde není láska, tam může být láska nalezena novými a neočekávanými způsoby. Může být prozkoumána celá škála emocí, třebas jen vytvořené nedostatkem lásky. Nedostatek lásky může být pociťován mnoha způsoby. Přítomnost lásky může být pociťována pouze na pozadí strachu. Jinak by prostupovala vším a vy byste ji tolik nezaznamenali

A tak vytvořením strachu, katapultováním sebe sama mimo oceán lásky, který vás obklopoval, jste si dovolili poprvé prožít lásku.

Chápete?

Nestvořili jste lásku, avšak prožitek lásky. Abyste tak učinili, potřebovali jste opak, něco jiného než lásku, použili jste strach jako nástroj. My na druhé straně opony můžeme jasně vidět spirituální roli, kterou hraje ve vaší realitě strach. Proto vás prosíme znovu a znovu, abyste nesoudili. Prosím, nesuďte strach a temnotu, kterou přináší, ať už uvnitř vás samotných nebo v jakýchkoli jiných bytostech. Všichni jste stvořeni z lásky a k lásce se musíte vrátit.

Když vstoupíte do druhé fáze transformačního procesu od ega k srdci, jste konfrontováni se svým vnitřním zraněním, vy a váš strach jste požádáni, abyste na něj pohlédli s pochopením a přijetím.

Po tom, co jste si vědomi svého vnitřního zranění a strachu, můžete projít nejprve obdobím sebe-hodnocení, ve kterém můžete projevovat destruktivní chování. Může se zdát, že jdete zpět, místo dopředu. V tom bodě jste v nebezpečné zóně, v zemi nikoho mezi egem a srdcem. Víte, že se chcete zbavit starého, ale stále nemůžete skutečně uchopit nové, a tak jste lapeni v sebe-pochybování a sebe-hodnocení. Přelom nastane, když se přestanete soudit – přinejmenším na chvíli.

Je to pouze tehdy, když jste připraveni podívat se sami na sebe se zájmem a otevřeností, se kterou vstupujete do reality vědomí založené na srdci. Předtím jen sami sebe srovnáváte s vykonstruovanými standardy či ideály, které po většinu času nesplňujete. Týráte se za to a pak se pokoušíte znovu přinutit ke vzoru, který jste si vytvořili v hlavě.

Chci vám říct, že tento druh perfekcionismu je vražednou zbraní. Je to skutečný opak lásky. Skutečná láska se nesrovnává, a co je důležitější, nikdy vás nechce do ničeho nutit nebo vás jakkoli měnit. Láska nemá oči pro to, co by mělo být. Sama kategorie „měl/a bys“ postrádá vědomí srdce. Viděno srdcem, morální kategorie jsou zkrátka způsoby interpretující či „rozdělující“ realitu. Jsou myšlenkami ve vaší hlavě, a jak víte, mohou se hlava od hlavy významně lišit. Skutečná potřeba nastavit standardy a definovat dobré je předchůdce lidského konfliktu a války. Není tolik idejí jako u základní potřeby kontroly a upevnění, která způsobuje agresi a konflikt.

Politické, osobní či duchovní ideály, normy zdraví, krásy a rozumu vám všechny poskytují standardy, jak by měly věci být, jak byste se měli chovat. Všechny se snaží upevnit a definovat, co je Bůh.

Avšak Lásku nezajímá definování Boha. Nemá zájem o ideje, ale o realitu. Láska se obrací k tomu, co je skutečné.

Srdce se zajímá o vše, co je, o každé aktuální vyjádření vás samotných, toho destruktivního i konstruktivního. Jednoduše si všímá; je zkrátka tam, obklopuje vás svou přítomností, pokud jí to dovolíte.

Když se otevřete realitě lásky, realitě srdce, propustíte soudy. Přijmete se takoví, jací v tuto chvíli jste. Uvědomíte si, že jste tím, kým jste z mnoha důvodů, které si nyní chystáte prozkoumat a probádat.

Když tato chvíle nastane, je to pro vaši duši velkým požehnáním. Nyní jste schopni léčit sami sebe. Čas od času se uchýlíte k sebe-hodnocení, ale nyní máte vědomou vzpomínku na to, jak chutná láska. A jakmile tohle máte, vrátíte se, abyste ji znovu nalezli, neboť jste znovu ochutnali sladkou vůni Domova.

V druhé fázi přeměny od ega k srdci jste se dostali do bližšího kontaktu se sebou samými. Díváte se bližším pohledem na své zátěže z minulých životů. Znovu zažíváte bolestné vzpomínky, vzpomínky z tohoto života, možná vzpomínky s životů minulých. Duševní zátěž, kterou nesete ze všech svých životů až do přítomnosti, utváří vaši současnou identitu. Můžete se na tuto zátěž podívat jako na kufr plný oblečení. V minulosti jste hráli mnoho rolí, převzali mnoho totožností, stejně jako kusy oděvů. Tak silně jste věřili v některé role, že jste se na ně začali dívat jako na součást své identity. O takových rolích či „oblečení“ si myslíte, „tohle jsem já“.

Když skutečně prozkoumáte, co s vámi tyto role mají společného, zjistíte, že jimi nejste. Nejste duševními rolemi či identitami, které si osvojíte. Nejste svým oblečením. Používali jste tyto role z pociťované potřeby duše po zkušenosti.

Duše má radost ve všech prožitcích, protože jsou součástí vzdělávacího procesu, kterému se duše oddala. Všechny zkušenosti jsou v tomto ohledu velmi užitečné a cenné.

Když se podíváte na své vlastní role a identity blíže, brzy zjistíte, že ve vaší minulosti byly tyto zkušenosti bolestné, ba dokonce traumatické, což se vás stále „drží“. Zdá se, že je nedokážete propustit. Staly se „druhou kůží“, kůží místo pouhého kusu oděvu.

Tohle jsou těžké faktory ve vaší minulosti, kousky, které vás nyní drží od skutečného žití a užívání si života. Tolik jste se s těmito částmi identifikovali, že si myslíte, že jimi jste. Kvůli tomu cítíte, že jste obětí a vytváříte z toho negativní názory na život. Tyto názory však pro život jako takový neplatí; platí jen pro traumatizované části ve vašem vědomí duše.

Jsou to ty části, které potřebují nyní vyléčit. Učiníte tak, když vstoupíte znovu do minulosti, avšak s vědomím, které je více milující a moudřejší než jaké jste měli kdy předtím. V druhé fázi transformačního procesu od ega k srdci léčíte příhody z minulosti tím, že je obklopíte svým současným vědomím. Tím, že je znovu prožijete v přítomnosti z ohniska srdce a necháte traumatické části ze své minulosti odejít.

Trauma se objeví, když prožijete velkou ztrátu, bolest či zlo a nedokážete pochopit, proč se to stalo. Všichni jste v mnoha svých životech zažili trauma. Ve skutečnosti je vědomí během fáze ega traumatizováno od počátku: je zde ztráta Jednoty či Domova, které si pamatuje a které nechápe.

Když jdete pomocí imaginace zpět k původní traumatické události a obklopíte ji vědomím srdce, měníte svou původní reakci na událost. Změníte ji z hrůzy a nedůvěry v jednoduché povšimnutí toho, co se stalo. V tomto návratu si jednoduše všimnete toho, co se stalo a tento skutečný čin vytvoří místo pro pochopení, místo pro duchovní pochopení toho, co se ve skutečnosti v této události odehrálo. Když je toto místo ukázáno, stáváte se znovu mistry své reality. Nyní jste schopni dojít k přijetí celého příběhu, protože ze srdce chápete, že vše, co se děje má svůj důvod a smysl. Můžete ze srdce pociťovat, že zde existuje faktor svobodné volby, který je přítomen ve všem, co se přihodí, a tím rostete vstříc přijetí vaší vlastní zodpovědnosti za tuto událost. Když přijmete svoji vlastní zodpovědnost, můžete se posunout dál.

Jen tehdy, když porozumíte svým vlastním minulým identitám, tak jako herci hrají své role, budete moci jít kamkoli chcete. Potom můžete vstoupit do vědomí založeného na srdci. Nepokračujete již déle v jakémkoli ohledu v tom, čím jste byli v minulosti: oběť nebo útočník, muž nebo žena, černý či bílý, chudý nebo bohatý, atd. Když dokážete být hraví k polohám duality a jednoduše je používáte kdykoli vám přináší radost a tvořivost, uchopili jste smysl života na Zemi. Budete prožívat velké štěstí a jakýsi návrat domů. To je proto, že se dostáváte do spojení s vědomím tvořící základ vašich rozmanitých rolí a identit. Znovu se spojíte se základem svého božského vědomí s poznáním, že vše je jedno: zkrátka se spojíte s realitou lásky.

Tuto kapitolu uzavřeme tím, že vám poskytneme dvě meditace, které vám mohou pomoci, spojit se s proudem jednoty, s proudem božského vědomí, který tvoří spodní tón všech vašich zkušeností.

Meditace 1

- Které duševní charakteristiky, které tolik považujete za součást vás samých, vám způsobují nejvíce problémů ve vašem životě? Jmenujte dvě takové.

- Zaměřte se na protiklady těchto charakteristik. Tak, že když vyberete „netrpělivost“ či „nejistotu“, zaměříte se nyní na jejich protipóly: trpělivost a sebedůvěra. Pociťte na moment energii těchto charakteristik.

- Běžte dovnitř a hledejte tyto energie v sobě. Vyjmenujte tři příklady ze svého života, ve kterých jste projevovali tyto pozitivní charakteristiky.

- Nyní, když jste ve spojení s těmito pozitivními charakteristikami, nechejte jejich energii vámi protékat a pociťte, jak vás uvádí do rovnováhy.

Meditace 2

- Uvolněte se a nechejte svoji představivost cestovat do momentu, ve kterém jste se cítili velmi šťastní. Vezměte první věc, která vás napadne. Pociťte toto štěstí znovu.

- Nyní běžte do momentu, ve kterém jste se cítili navýsost nešťastní. Pociťte podstatu toho, co jste tehdy cítily.

- Zachyťte to, co bylo pro obě zkušenosti společné. Pociťte, co je pro oba momenty společné.

Obě meditace vám mají pomoci uvědomit si základní vědomí, vždy přítomné „sebe-uvědomění“ ve všech svých prožitcích. Tato všudypřítomná nádoba vědomí, nositel vašich prožitků, je vaše božské Já. Je to váš vstup do reality mimo dualitu: do reality srdce.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

Re: Psychosomatika

Příspěvek od Návštěvník » pon 14. pro 2015 17:12:38

Od Ega k Srdci I



Čtyři stádia v transformaci vědomí

V předchozích kapitolách jsme popsali historické pozadí cesty pracovníka světla od vědomí založeného na egu k vědomí založeném na srdci. Tato část bude plně určena duševním charakteristikám této transformace. Tento proces jsme rozdělili do čtyř kroků či fází, které pro jasnost znovu zrekapitulujeme:

1. Být nespokojen s tím, co vám vědomí založené na egu nabízí, touha po „něčem jiném“: počátek konce.

2. Uvědomění si svých vazeb na vědomí založeném na egu, poznání a uvolnění emocí a myšlenek, které s tím souvisí: střed konce.

3. Nechat staré energie založené na egu uvnitř sebe zemřít, zbavení se ochranného obalu, stát se novým Já: konec konce.

4. Probuzení vědomí uvnitř vás, které je založené na srdci, motivováno láskou a svobodou; pomáhání druhým v přeměně.

První stádium: ego již neuspokojuje

Přeměna z vědomí založeného na egu k vědomí založeném na srdci začíná prožitím vnitřní prázdnoty. Věci, které v minulosti plně poutaly vaši pozornost či situace, do kterých jste byli lapeni, vás nyní zanechávají prázdné nebo bez inspirace. Z nějakých důvodů věci ztratily svůj obvyklý význam a smysl.

Předtím, než je zakoušena tato prázdnota, je vědomí v sevření strachu a následné potřeby neustále se ujišťovat. Ustavičně hledá vnější potvrzení, protože nerado čelí vespod ležícímu strachu z odmítnutí či samoty. Tento hluboký strach a potřeba vnějšího potvrzení můžou být dlouho skryty jako skutečné motivy mnoha vašich činů. Celý váš život na nich může být postaven, bez toho aniž byste si toho byli vědomi. Možná jste si uvnitř vědomi nejasného neklidu či napětí. Často však musí přijít významná událost jako je například rozchod ve vztahu, odchod milované osoby či ztráta práce, aby vás vybídla ke skutečnému prozkoumání toho, čeho se napětí či nepokoj týká.

Když je ego centrem vaší bytosti, vaše vědomí a emocionální život jsou ve stavu sevřenosti. Krčíte se strachy a z této pozice jste permanentně v obraně. Když jste ve fázi ega, vždy prožíváte nedostatek, potřebu něčeho víc. Základem vašich myšlenek, pocitů a činů je černá díra, prázdno, které nemůže být nikdy zcela vyplněno. Je to díra strachu, místo obalené stínem, protože jste od něj obrátili své vědomí. Ve stínech je prázdnota, kterou si nejasně uvědomujete, ale nechcete tam jít.

V této fázi je váš vztah s Bohem či Vším-Co-Jest vyznačován pocity odloučení. Hluboko uvnitř se cítíte osamělí a opuštění. Cítíte, jako byste byli zlomení, jako byste byli bezvýznamnou částí bez jakéhokoli záměru. A jak svůj strach z toho maskujete, prožíváte ho pouze nepřímo, jako stín.

Lidé jsou vyděšeni čelit s plným vědomím vnitřní prázdnotě. Bojí se setkat se svojí vnitřní temnotou zpříma a prozkoumat ji. Pokud jí však nečelíte, je stále přítomná a vy budete muset rozvinout „krycí strategie“, abyste učinili život snesitelným. Strategie ega je vždy o vypořádání se s problémem na okraji, místo v centru. Ego hledá řešení problému tím, že obrátí vaše vědomí ven. Snaží se utišit vnitřní bolest tím, že vás krmí vnějšími energiemi. Tyto energie mají obzvlášť rády ocenění, obdiv, moc, pozornost atd. Takto ego zdánlivě vytváří odpověď na touhu duše po jednotě, bezpečí a lásce.

Tato touha je sama o sobě zcela oprávněná a ryzí. To vás volá Bůh. Je to vaše přirozenost, která vás sama volá. Vy jste Bůh! Bůh je energií jednoty, bezpečí a lásky. Každý touží po bezpodmínečné lásce a po přijetí Energie, kterou nazýváte Bůh. V podstatě je toto toužení, toužením po tom, být naprosto vědomý a tudíž za jedno se svým vlastním božským Já. Vaše vlastní božskost je vstupem do bezpodmínečné lásky. Můžete ji nalézt pouze tak, že projdete skrze strach a temnotu, která ho obklopuje a to učiníte tak, že se obrátíte dovnitř místo ven.

Uděláte to tím, že použijete svého vědomí jako světla, které stíny zažene. Vědomí je světlo. Proto není třeba s temnotou bojovat; pouhá jeho přítomnost temnotu rozpouští. Tím, že obrátíte své vědomí dovnitř, se vám budou vskutku dít zázraky. Ego nicméně postupuje v přesně opačnou cestou. Registruje potřebu lásky a bezpečí, ale usiluje o odpověď na tuto potřebu, bez toho aniž by čelilo vnitřní temnotě a strachu. Aby toho dosáhlo, používá jistého „triku“: přemění potřebu lásky v potřebu souhlasu a uznání od ostatních lidí. Přeměňuje potřebu jednoty a harmonie v potřebu vyniknout a být lepší než ostatní. Jakmile si myslíte, že být milován znamená být obdivován pro své úspěchy, nemusíte již pro lásku chodit dovnitř; prostě musíte víc pracovat! Tímto způsobem se snaží ego držet pokličku na nádobě strachu.

Vaše původní dychtění po lásce a blažené jednotě se nyní překroutilo v touhu po uznání. Nepřetržitě očekáváte vnější potvrzení, které vám poskytne nějakou dočasnou útěchu. Vaše vědomí je v zásadě zaměřeno na vnější svět. Spoléháte se na úsudky ostatních lidí a jste velmi citliví k tomu, co si o vás myslí ostatní. Je to pro vás velmi důležité, neboť na tom závisí vaše sebeúcta. Ve skutečnosti je váš pocit vlastní hodnoty menší a menší, protože dáváte svoji energii vnějším silám, které vás posuzují za vaše vnější konání a ne za to, kým skutečně jste.

Mezitím však nedošlo ke zmírnění hluboce zakořeněného pocitu opuštěnosti a osamělosti. Ve skutečnosti se tento pocit zhoršil, protože na něj odmítáte pohlédnout. To, nač se nechcete dívat, se stane vaší „stinnou stránkou“. Strach, hněv a negativita posílené vašim odmítnutím jít do svého nitra mohou bloumat kolem a ovlivňovat vás. Ego dokáže být velmi tvrdohlavé, když přijde na potlačování nějakých pochyb, tušení a pocitů; nezbaví se kontroly snadno.

To, co ve svém světě vidíte jako „zlo“, je vždy výsledkem lpění na osobní moci. Je to odmítnutí vzdát se kontroly a přijmout vnitřní strach a temnotu.

Prvním krokem k osvícení je vzdát se „tomu, co je“. Osvícení znamená, že dovolíte všem aspektům své bytosti vpustit světlo do svého vědomí. Osvícení neznamená, že jste si plně vědomi všeho uvnitř sebe, ale že jste ochotni vědomě čelit každému aspektu.

Osvícení je rovno lásce. Láska znamená, že se přijímáte takoví, jací jste.

Vnitřní temnota, onen pocit opuštěnosti v hlubinách vaší duše, jehož se všichni tolik bojíte, je dočasný. Tato fáze ega je pouze jedním krokem v rozsáhlém vývoji a rozvíjení vědomí. V tomto stádiu první skok, který uděláte, vede k individualizovanému božskému vědomí.

Zrození individuálního vědomí, zrození vás jako „oddělené bytosti“, jde ruku v ruce s prožitím opuštění, oddělení od vaší Matky/Otce. Je to srovnatelné s traumatem zrození ve vašem fyzickém světě. V děloze dítě prožívá oceánský pocit jednoty s matkou. Když se narodí, stává se samo jednotou.

Následkem tohoto traumatu zrození – mluvíme-li nyní o zrození duše – sebou duše nese pocit oddělení; musela se rozloučit se vším, co považovala za dané.

Novorozená duše touží po návratu do polovědomého stavu jednoty, z kterého přišla a jenž považuje za svůj Domov. Jelikož je to nemožné, duše zažívá velký strach a pocity opuštění a nejistoty. Tato vnitřní bolest a zmatek bude postupně formovat živnou půdu pro převzetí moci egem. Duše se musí vypořádat se strachem a bolestí a ego slibuje, že poskytne řešení. Ego ukazuje vědomí duše naději na moc a kontrolu. Duše se cítí bezmocná a ztracená, ustupuje a dává egu velitelství.

Ego je tou částí duše, která je orientovaná na hmotný, vnější svět. Ego je v podstatě nástroj duše pro její manifestaci jako fyzické bytosti v čase a prostoru. Ego poskytuje vědomí ohnisko zájmu. Činí vědomí určité, místo oceánské, „tady a teď“ místo „všude“. Ego přenáší vnitřní impulzy do určité hmotné formy. Je to ta část vás, která přemosťuje propast mezi vaší nehmotnou spirituální částí a částí fyzickou.

Pro duši coby nehmotnou spirituální bytost je poměrně nepřirozené být upevněná v čase a místě. Duše je v zásadě nezávislá na jakékoli hmotné formě. Když se vám zdá o létání, kontaktujete tuto nezávislou a svobodnou část sebe sama. Ego naproti tomu svazuje a upevňuje. Umožňuje vám fungovat ve fyzické realitě. Ego jako takové hraje velmi cennou roli, která nemá nic společného s „dobrem“ či „zlem“. Když ego funguje ve vyvážené situaci, je neutrálním a nepostradatelným nástrojem duše, která na Zemi sídlí ve fyzickém těle.

Když však ego začne vládnout vědomí duše místo toho, aby fungovalo jako její nástroj, duše se dostane z rovnováhy. Když ego přikazuje duši (to je známka vědomí založeném na egu), nepřevede zkrátka vnitřní impulsy do hmotné formy, ale bude tyto impulsy kontrolovat a selektivně potlačovat. Ego vám pak předkládá překroucený obraz reality. Nevyrovnané ego je vždy v honbě za mocí a kontrolou a bude interpretovat všechna fakta, jak pozitivní nebo negativní, právě v tomto světle.

Je skutečně poučné, když ve svém každodenním chování odkryjete vlastní motivy založené na kontrole a moci. Pokuste si všimnout, jak často chcete přinutit věci či lidi své vůli, i když k tomu máte vznešený důvod. Jak často jste znepokojeni věcmi, které nejsou podle vás? Je důležité, abyste si uvědomili, že vespod této potřeby kontroly je vždy strach ze ztráty kontroly. A tak se ptejte sami sebe: jaké je riziko ztráty kontroly, propuštění potřeby předvídatelnosti? Jaký je můj nejhlubší strach?

Cena, za kterou nyní platíte, abyste udrželi věci „pod kontrolou“ je, že je váš postoj k životu napjatý a odměřený.

Když si dovolíte žít dle vnitřních podnětů a budete dělat jen to, co vám přináší radost, vytvoří to ve vašem životě přirozený a skutečný pořádek. Budete se cítit uvolněně a šťastně bez potřeby utváření proudu života. Tohle je žití beze strachu: žití s plnou důvěrou v to, co vám život přinese. Dokážete to?

Pro mladou duši je past vědomí založeného na egu téměř nevyhnutelná. Ego nabízí cestu ven z problému strachu a opuštění; přesunuje vaši pozornost od „toho, co je uvnitř“ k „tomu, co můžete získat z vnějšího světa“. Tohle není skutečné řešení problému, ale může se zdát, že na chvíli přináší úlevu. Používání moci a kontroly nad svým okolím vám může poskytnout dočasné uspokojení či „vzrušení“. Je to krátký pocit, že jste milováni, obdivováni a respektováni. To na chvíli zmírňuje vaši bolest. Jenže je to krátkodobé a vy se musíte opět snažit, abyste vyčnívali, abyste byli ještě lepší, hodnější či prospěšnější.

Uvědomte si prosím, že pod vlajkou ega můžete být obojí, milí i protivní, dávající i beroucí, dominantní i sloužící. Mnohé z toho, co je dáváno zdánlivě nezištně je nevědomým voláním o pozornost, lásku a uznání od toho, kdo přijímá dar. Jestliže druhým stále dáváte a staráte se o ně, jednoduše se skrýváte sami před sebou. Proto k tomu, abyste pochopili dominanci ega, nemusíte nutně myslet na kruté tyrany, jako byli Hitler či Saddám Hussain. Vezměte to jednoduše; pozorujte sami sebe ve svém každodenním životě. Přítomnost vědomí založeného na egu se pozná podle potřeby věci řídit. Příkladem je, že chcete, aby se jistí lidé chovali jistým způsobem. Abyste toho dosáhli, předvádíte konkrétní způsoby chování. Například jste ochotní a příjemní a snažíte se o to, abyste nikdy neranili něčí city. Za tímto chováním je ukryta potřeba kontroly. „Jelikož chci, abyste mě milovali, nepůjdu proti vám“. Tento způsob myšlení je založen na strachu. Je to strach postavit se sám za sebe, strach z odmítnutí a opuštění. To, co se jeví jako milé a příjemné je ve skutečnosti forma sebezapření. Tohle je ego v činnosti.

Dokud vládne vaši duši ego, budete se muset krmit energiemi druhých, abyste se cítili dobře. Zdá se vám, že si musíte zasloužit přijetí od ostatních lidí, od nějaké autority mimo vás. Nicméně svět kolem vás není stálý či trvalý. Nikdy se nemůžete spolehnout na stálou oddanost čehokoliv, na co se spoléháte, ať je to váš choť, šéf či rodiče. Právě proto musíte nepřetržitě „pracovat“, být vždy na pozoru „porci uznání“, která vám přichází do cesty. To vysvětluje napjatý a nervózní stav mysli, v němž se ustavičně nachází ten, jenž uvízl ve fázi ega.

Ego vám nemůže poskytnout skutečnou lásku a sebeúctu. Řešení, které nabízí pro trauma z opuštění je ve skutečnosti bezednou jámou. Skutečné poslání vědomí mladé duše je, stát se rodičem, jehož ztratila.

Uvědomte si, prosím, že struktura pozemského života, znamenající proces, kdy začnete jako bezmocné miminko a vyrostete v nezávislého dospělého člověka, si často vyžaduje, abyste právě tohle učinili. Kolikrát spočívá klíč ke skutečnému štěstí ve vašich životech právě v tomto: že se stanete svým vlastním otcem a matkou a poskytnete sami sobě lásku a pochopení, které jste postrádali a postrádáte od ostatních. Na širší metafyzické úrovni, o níž jsme mluvili, to znamená: dojdete k poznání, že jste Bůh, ne jedna z jeho ztracených oveček. Tohle je uvědomění, které vás přivede zpět domů. To je uvědomění, které vás přenese k jádru toho, kým jste, tedy láskou a boží silou.

Konec fáze ega je na dohled, když si duše uvědomí, že opakuje stejný cyklus činů a myšlenek stále dokola. Ego ztrácí svoji dominanci, jakmile je duše znavena a vyčerpána neustálým bojováním o nepolapitelný poklad. Duše poté začne tušit, že přísliby hry, ve které se nachází, jsou falešné a že ve skutečnosti neexistuje nic, co by mohla vyhrát. Když se duše unaví snahou být stále na vrcholu, poněkud propustí kontrolu.

Jakmile ke kontrolním myšlenkám a chování vychází méně energie, otevře se energetický prostor, jenž umožní nové a odlišné prožitky. Když zpočátku vstupujete do této fáze, můžete se uvnitř cítit oprávněně unavení a prázdní. Věci, které jste v životě považovali za důležité, se nyní mohou jevit naprosto bezvýznamné. Taktéž se mohou na povrch dostat strachy, které nemají jasné či bezprostřední příčiny. Mohou to být nejasné strachy ze smrti nebo ze ztráty vašich milovaných. Taktéž se může objevit hněv související s událostmi ve vaší práci či manželství. Vše, co se zdálo samozřejmé, je nyní nejisté. To, čemu se vědomí založené na egu snažilo předejít, se nakonec stalo.

Postupně je z nádoby zvedána poklice, všechny druhy nekontrolovatelných emocí a strachů vykouknou, vstupují do vašeho vědomí zasévajíce pochyby a zmatek do vašeho života. Až do onoho momentu jste velkou měrou fungovali na autopilotovi. Mnoho myšlenkových a pocitových vzorců uvnitř vás se odehrávalo automaticky; nechali jste je projít bez pochybností. To dalo vašemu vědomí jednotu a stabilitu. Nicméně když se vaše vědomí vyvíjí a rozšiřuje, vaše osobnost se rozděluje ve dví. Jedna část vás samých chce pokračovat ve starých způsobech; druhá část o těchto způsobech pochybuje a konfrontuje vás s nepříjemnými pocity jako hněv, strach a pochyby.

Rozšíření vědomí, které nastává na konci fáze ega, je proto často vnímáno jako nezvaný host, který kazí hru. Toto nové uvědomění otřásá vším, co se zdálo předtím jasné a probouzí uvnitř vás emoce, se kterými si nevíte rady. Když začnete zpochybňovat vzorce myšlení a konání založené na egu, do vašeho vědomí vstoupí zcela nová stránka vás samotných. Je to ta část vás, která miluje pravdu místo moci.

Žití v souladu s příkazy ega je plné potlačování. Sloužíte poněkud ustrašenému diktátorovi, který se zaměřuje na moc a kontrolu nejen nad vaším prostředím, ale především nad vámi samotnými. Váš spontánní tok pocitů a intuice je tímto diktátorem potlačen. Ego nemá příliš rádo spontaneitu. Drží vás zpět od svobodného vyjádření vašich pocitů, protože pocity a emoce jsou nekontrolovatelné a nepředvídatelné, což je pro ego nebezpečné. Ego pracuje s maskami.

Když vám ego přikazuje „buď milý a ohleduplný, abys získal sympatie lidí“, budete uvnitř sebe systematicky potlačovat pocity nevole a hněvu. Když začnete zpochybňovat životaschopnost tohoto diktátu, tyto potlačené emoce se znovu rázem vynoří. Pocity neodstraníte tím, že je potlačíte. Žijí dál a získají na intenzitě tím více, čím déle je potlačujete.

Jakmile duše zakouší prázdnotu a pochyby, které jsou charakteristické pro konec fáze ega, je možné poznat a čelit všem pocitům a emocím, které byly předtím skryty ve stínu. Tyto zadržované emoce a pocity jsou vstupní branou k vašemu vyššímu Já. Tím, že prozkoumáte to, co skutečně cítíte místo toho, co byste měli cítit, uzdravujete svoji spontaneitu a integritu, tu část vás samotných, která je taktéž nazývána vašim „vnitřním dítětem.“ To, že jste ve spojení s vašimi skutečnými pocity a emocemi, vás staví na cestu k osvobození. Přeměna k vědomí založenému na srdci tedy započala.

© Pamela Kribbe
http://www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
http://www.jeshua.cz

Re: Prožívání skrze ego a prožívání mimo ego

Příspěvek od nop » úte 01. lis 2011 7:17:15

Andrew píše:..... Někteří lidé se modlí, jiní meditují, další používájí affirmace/mantry, autosugesci.
Za celý ten rok a půl jsem nenašel dostatek energie a vytvrvalosti abych se dokopal tohle dělat víc než pár dní. Upřímně obdivuji ty z vás co to dovedou. Nevím co mě v tom blokuje, jen vím že je to velmi silné a tak to sám nedokáži.Víte ale je to náherné, že pod tím vším dysfunkčním haraburdím mé mysli/ega je tolik krásy a báječných věcí, pro které stojí za to žít. Život může být ta nejlepší věc co se vám může v životě stát : ))))
Těším se tam i já nějakým způsobem dostanu. : )

Ale dá se tomu něčím pomoci. Trpělivé, jakoby výchovou (u sebe sama) hledět na účelné zaměření.
Někdy může pomoci pár slov, která se v dávných dobách posílala mezi sbory prvních křesťanů. Opisy se potom jako vzácnost šířily dále.
Z několika těchto pomocných textů cituji:

* z církevního dopisu Pavla do Říma kapitola 18:
18 Je-li to možné, pokud je na vás, mějte se všemi lidmi pokoj.

* z lisku Pavla k židům 12:
14 Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.
11 Žádná výchova se sice v dané chvíli nezdá být radostná, ale krušná, avšak později těm, kdo skrze ni byli vycvičeni, přináší pokojné ovoce spravedlnosti.
12 Proto napřimte svěšené ruce a ochablá kolena
13 a čiňte svýma nohama přímé kroky,...

* cvičení v myšlení, list do Filipi 4:
8 ... bratři, o tom přemýšlejte, cokoli je pravdivé, cokoli počestné, cokoli spravedlivé, cokoli čisté, cokoli milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála -

* stupně : druhý list Petrův 1:
5 Právě proto tedy vynaložte všechno úsilí a připojte ke své víře ctnost,
ke ctnosti poznání,
6 k poznání zdrženlivost,
ke zdrženlivosti vytrvalost,
k vytrvalosti zbožnost,
7 k zbožnosti bratrskou náklonnost
a k bratrské náklonnosti lásku.

* z listu Pavla do Thessaloniky č. 1, kap. 5:
11 Proto se navzájem povzbuzujte a budujte jeden druhého, jak také činíte......
14 Vyzýváme vás tedy, bratři, napomínejte neukázněné, těšte malomyslné, podpírejte slabé a se všemi mějte trpělivost.
15 Hleďte, aby někdo někomu neodplácel zlo zlem, ale vždycky následujte to, co je dobré - jak pro vás, tak pro všechny lidi.
16 Vždycky se radujte.
17 Neustále se modlete.
18 Za všech okolností buďte vděční, neboť toto je Boží vůle v Kristu Ježíši pro vás.
19 Ducha neuhašujte.
20 Proroctvími nepohrdejte.
21 Všechno prověřujte; co je dobré, toho se držte.

Re: Prožívání skrze ego a prožívání mimo ego

Příspěvek od nop » pon 31. říj 2011 21:57:53

Andrew píše:... Nevím co se ještě bude muset stát abych to pochopil.....
Je to pro mě stále jako když stojíš před obchodem kde za výkladem stojí všechny tvé sny, přání a zážitky... pro které tvé srdce hoří. Venku je už skoro tma, v tom uvnitř je to vše vypucované, nasvícené... je to perfektní. Ale ten obchod je zamčený, a není tam ani napsáno kdy bude otevřený. A tak jen stojíš na chladné ulici a můžeš jen koukat do vnitř.
Já už si s tím fakt nevím rady. Nezbývá teď čekat že potkám někoho kdo mi předvede jak se vstupuje dovnitř....

Nevím, kde žiješ, ale napadlo mne toto: Je jedna galerie s názvem Cesty ke světlu, v Praze, kde jsou celý měsíc přednášky. Jedna je tato: 2.11. 2011, středa 19h, "Revoluce srdce a vědomí".
Přednáší Mgr. Alžběta Šorfová, poradce v oblasti rozvoje osobnosti.
Adresa: http://www.cestykesvetlu.cz/ ,
program: http://www.cestykesvetlu.cz/program/program.htm,
na listopad: http://www.cestykesvetlu.cz/program/11_listopad.pdf
Praha 4, Zakouřilova 955/9, 300m od metra C- stanice Chodov, první výstup vlevo a za lávkou doleva...

Re: Když je srdce zavřené

Příspěvek od Návštěvník » čtv 27. říj 2011 22:48:28

Návštěvník píše:Což to nechat na něm?

Už o tom něco psal, ale o srdci to nebylo

Re: Prožívání skrze ego a prožívání mimo ego

Příspěvek od Návštěvník » čtv 27. říj 2011 22:33:20

tobě chlape tohle :yes: :)

Re: Když je srdce zavřené

Příspěvek od Návštěvník » čtv 27. říj 2011 22:21:29

Andrew píše:...co mám začít dělat aby se mé srdce otevřelo. :what:

Prošel jsi Duelem, můžeš se podělit o svou zkušenost, v čem se tím otevřelo Tvoje srdce - tedy pokud se otevřelo?

Re: Prožívání skrze ego a prožívání mimo ego

Příspěvek od Luck » čtv 29. zář 2011 16:36:53

Nezbývá teď čekat že potkám někoho kdo mi předvede jak se vstupuje dovnitř.

Andrewe, několikrát různými slovy jsem ti tu řekl, že budeš-li utíkat od každodenních úkolů tvého života,
kamsi "dovnitř", mohou následovat jen komplikace.

Jednobodové pozornosti, soustředivosti se naučíš především v tom "běžném" životě.
Teprve pak lze s ní dále pracovat duchovní praxí. "Jinak tě to dál nepustí" jak jsem ti
pověděl již dříve.
Pokud se ti momentálně nevede, pak hledej, kde děláš chybu.
Až jí odstraníš, věci se pohnou, na to můžeš vzít jed.

Pokud budeš vyhledávat místo toho nějaké vysoké duchovní bytosti či zážitky,
komplikace se mohou zhušťovat.

Třeba ta Matka ve mě něco odemkne.

..a při té příležitosti ještě přituhne Andrewe.

Matky dávají světlo a s čím čistší nádobou si pro něj přijdeš, tím spíše tebou může prostoupit.
Jde o velmi čistou energii, tak pozor na ni. Ona umí spustit takovou čistku, že mnozí
z toho mívají plný kecky.

Přirovnává se to někdy k situaci, jako když pustíš třeba patnáct tisíc voltů, do 80 -ti watový žárovky.

No tak to je celkem všechno, co jsem se ti tady Andrewe v těch pár vstupech pokoušel sdělit.

Ať se ti vede.
:-)

Re: Prožívání skrze ego a prožívání mimo ego

Příspěvek od Andrew » čtv 29. zář 2011 16:13:18

Luku vůbec nevím a nechápu ani kam směřuješ, mluvíš zřejmě asi o tom přítomném okamžiku. achjo věř že mě nebaví tomu pořád nerozumět či to nezažít. Nevím co se ještě bude muset stát abych to pochopil.

Ikdyž vím co vše život a vše co vystupuje z toho přožívání bytí...
Je to pro mě stále jako když stojíš před obchodem kde za výkladem stojí všechny tvé sny, přání a zážitky... pro které tvé srdce hoří. Venku je už skoro tma, v tom uvnitř je to vše vypucované, nasvícené... je to perfektní. Ale ten obchod je zamčený, a není tam ani napsáno kdy bude otevřený. A tak jen stojíš na chladné ulici a můžeš jen koukat do vnitř.

Já už si s tím fakt nevím rady. Nezbývá teď čekat že potkám někoho kdo mi předvede jak se vstupuje dovnitř.
Třeba ta Matka ve mě něco odemkne.

Re: Prožívání skrze ego a prožívání mimo ego

Příspěvek od Luck » čtv 29. zář 2011 15:41:20

Víš ikdyž tady co píšeš ty slýchám nebo čtu docela často, upřímně nechápu proč bych to měl dělat.

Klidně můžeš být konkrétnější Andrewsi.
Tedy: Co upřímnmě nechápeš,..že bys měl dělat?

Luku prosímtě můžeš mi napsat třeba dva konkrétní případy kdy jsi analyzoval něco co je ve tvém okolí a vyšlo ti z toho nějaké uvědomění.

Netřeba věru nic analyzovat, abych udělal co je právě třeba.
Jestli hledáš uvědomění, tak se uč uvědomování si,
co že se kolem tebe právě v téhle chvíli děje.
Kolem tebe a v tobě. Umíš to?
Nebo jsi spíš častěji duchem u nějakého duchovna,
místo abys byl tam, kde máš právě svoje tělo?

(Až budeš sedět mezi lidmi u Matky Meery, tak si všimni, kolikrát jsi duchem jinde.)

P.S.
Ale není třeba kvůli tomuhle jezdit za Matkou.
Stačilo by zkusit spočítat, kolikrát bude člověk "duchem jinde"
(tedy myšlenkami),
například už jen ve zbytku dnešního dne, od teď do ulehnutí.

:-)

Re: Prožívání skrze ego a prožívání mimo ego

Příspěvek od rosada » čtv 29. zář 2011 15:24:12

Andrew píše:Někteří lidé se modlí, jiní meditují, další používájí affirmace/mantry, autosugesci.

Ty zase denně kladeš otázky, vytrvale a otevřeně. To taky není málo.
Víte ale je to náherné, že pod tím vším dysfunkčním haraburdím mé mysli/ega je tolik krásy a báječných věcí, pro které stojí za to žít. Život může být ta nejlepší věc co se vám může v životě stát : ))))

:yes:
Těším se tam i já nějakým způsobem dostanu. : )

To si piš

Re: Prožívání skrze ego a prožívání mimo ego

Příspěvek od Andrew » čtv 29. zář 2011 15:06:24

Luck píše:příspěvek výše

Luku prosímtě můžeš mi napsat třeba dva konkrétní případy kdy jsi analyzoval něco co je ve tvém okolí a vyšlo ti z toho nějaké uvědomění.

Víš ikdyž tady co píšeš ty slýchám nebo čtu docela často, upřímně nechápu proč bych to měl dělat. Příjde mi že "vysvětlení" které vydedukuji je jen negarantovaná možnost jak to ve skutečnosti je... Jak si takovou úvahou můžu být jist? Pokaždé když jsem šel k volbám byl jsem si jist svou příslušností... A pokaždé byla jiná a dnes už volby neřeším. Rozumíš co tím chci říct? Člověk se mění... každý den. :what:

Re: Prožívání skrze ego a prožívání mimo ego

Příspěvek od Luck » čtv 29. zář 2011 13:25:08

Někteří lidé se modlí, jiní meditují, další používájí affirmace/mantry, autosugesci.

Nezapomeňme také na lidi z našeho okolí, kteří nic z toho nedělají a "jenom" se učí žít svůj život
co nejpoctivěji, mají rádi pohyb, žijí skromě, dělí se s ostatními o všechno pěkné co zažívají..

Naši skuteční učitelé jsou vždy v bezprostředním okolí.
Ať už v pozitivním, nebo jakoby negativním smyslu. Učiteli jsou všichni.
Proto nás pánbůh prsknul tam, kde právě jsme.
Nikde není místo ani pro miligram náhody.
Všechno potřebné nám napoví náš vlastní život
a lidé, jsou jen jedni z mnoha prostředníků té nápovědy.
Také zvířata, příroda, šutry, nebe, noc, flaška vodky,
to všechno obsahuje nějakou informaci.
A ta skutečná informace vždycky přijde zevnitř.
Od jinud přijít nemůže. Svět kolem včetně lidí, to jsou jen odrazy toho nitra.


Měj se Andrewsi.

:-)

Re: Prožívání skrze ego a prožívání mimo ego

Příspěvek od Andrew » čtv 29. zář 2011 12:19:30

Děkuji vám za vaše příspěvky, stáhnul jsem si je do pc a pročtu si je všchny. (jsem těď mimo přístup k internetu...)

Ikdyž jsem za ten poslední rok a půl získal Ruizovu, Tolleho, Dyarovu... filozofii, jak žít svobodný, authentický život, s otevřeným srdcem etc... Přestup z destruktivního/dysfunkčního modelu chování je jen částečný. Teď se dostávám do budu ve kterém sám nemohu už postoupit dál.

Nevím z kama berete tu energii co vás posouvá dál. Rozhodně nejsem jeden z těch lidí co kapitulují a smíří se s ne-šťastným životem.
Ještě pořád hledám alespoň malý pramen energie, kterého bych se chytil a dal mi energii udělat další změny.

Někteří lidé se modlí, jiní meditují, další používájí affirmace/mantry, autosugesci.
Za celý ten rok a půl jsem nenašel dostatek energie a vytvrvalosti abych se dokopal tohle dělat víc než pár dní. Upřímně obdivuji ty z vás co to dovedou. Nevím co mě v tom blokuje, jen vím že je to velmi silné a tak to sám nedokáži.

Víte ale je to náherné, že pod tím vším dysfunkčním haraburdím mé mysli/ega je tolik krásy a báječných věcí, pro které stojí za to žít. Život může být ta nejlepší věc co se vám může v životě stát : ))))

Těším se tam i já nějakým způsobem dostanu. : )

Re: Prožívání skrze ego a prožívání mimo ego

Příspěvek od Honzam » stř 28. zář 2011 22:13:10

Andrew píše:
Honzam píše:U mě je to asi takhle:

Ego/mind = situace (už nejde rozlišit vnitřní-mysl a vnější-situaci)

Téměř si neuvědomuji myšlenkový proces za konáním osoby, o něco více vizuální vjemy a ještě o něco více sluchové. Když tohle teď píšu, jsem ve stavu pozorování sebe sama, ve kterém matně vystupuje vjem psaní na klávesnici a celá situace.

Honzame prosímtě za jak dlouho jsi dospěl k tomuto stavu? (praktikování přítomnosti...) Dle profilu máš jen 33... ?


Když vezmu za začátek první projevy vzestupu kundalini, tak 12 let. Když vědomou praxi, tak 5 let. Rozhodně bych ale svou cestu nikomu nepřál. Když začne stoupat do nepřipraveného těla, je to strašlivé fyzické a emocionální utrpení. Mou největší "chybou" bylo, že jsem v době dospívání začal mít druhé víc rád než sám sebe. Tohle to asi odstartovalo a naplno rozjelo :)

Nepraktikoval jsem klasickým způsobem (meditace na přítomný okamžik, práce s dechem, ani přímo s čakrami), ale silovým působením koncentrované pozornosti na bloky v těle. Tohle se v žádném případě nedoporučuje a dokonce je před tím varováno. Mně to ale přišlo velmi efektivní. Nechtěl jsem dosahovat nějakých vysokých duchovních stavů, ale dostat tělo do funkčního stavu. Až později, když jsem znovu začal existovat, jsem praktikoval Atmavičaru, abych to sebeuvědomění ustálil.

Re: Když je srdce zavřené

Příspěvek od rosada » stř 28. zář 2011 16:23:42

Andrew píše:...co mám začít dělat aby se mé srdce otevřelo. :what:


Pokud vnímáš něco, co tě přesahuje a vnímáš to pozitivně a s důvěrou (mám na mysli Boha, ale pojmenuj to, jak chceš), tak zkus modlitbu.
Něco na způsob:
Otvírám tvé srdce tobě, pane můj milovaný

S každým nádech boží lásku příjmám, s každým výdechem dál ji rozdávám




obě a více manter s lepší audio nahrávkou najdeš na http://www.gajatri.net/seznampisni.html

Když je srdce zavřené

Příspěvek od Linda » stř 28. zář 2011 13:19:22

Andrew píše:Zkuste mi ještě poradit ...
...co mám začít dělat aby se mé srdce otevřelo. :what:

"Všichni se skrýváme pod vrstvou ochrany a nevíme, jak z toho ven. Snažíme se vyřešit problémy, ale často je potřeba si jenom přiznat, v jakém stavu vědomí se nacházíme. Dokud se snažíme něco změnit na druhém člověku nebo ho nějak ovlivnit, setrváváme ve své ochraně. Sem mohou patřit chvíle, kdy máme nějaká očekávání, kdy chceme druhému ublížit, kdy se ho snažíme ovládat, soudit, manipulovat nebo jakkoliv změnit. Kdykoli přistupujeme k někomu s touto energií, napadáme ho. A útok může vyvolat jedině protiútok, nebo že se druhý stáhne.

Rozpoznat své obranné strategie není vůbec snadné. Máme sklon je hájit. Pokud na sobě nepracujeme, věříme tomu, že chceme-li přežít, musíme se chránit, a jinou realitu si neumíme představit. Ovšem cena, kterou platíme za to, že žijeme takto chráněni, aniž bychom si to uvědomovali, je vysoká. Náš život a energie jsou omezené. Naše srdce zůstává zavřené a my se cítíme izolovaně, protože tato ochrana ostatní odrazuje. Očekáváme, že se lidé a svět budou chovat tak, abychom se cítili v bezpečí, a pokud se to neděje, upadáme do stavu rezignace nebo zlosti. Jsme-li konfrontováni s imaginární nebo skutečnou hrozbou, tlakem, kritikou nebo posuzováním, reagujeme automaticky, ze zvyku a nevědomě. Když jsme neprozkoumali svou vrstvu zraněné citlivosti, zůstáváme v ochranné vrstvě. Obvykle jsme pak odpojeni a jsme jen těžko schopni sebe sama vnímat... Bojíme se otevřít, protože nechceme cítit bolest nebo strach."


Ukázka je z knihy Amany Trobe a Krishnanandy Trobe: Probouzení zranitelnosti

Podrobnější vysvětlení, proč reagujeme se zavřeným srdcem a co s tím, je v další ukázce tady.

Re: Prožívání skrze ego a prožívání mimo ego

Příspěvek od Luck » stř 28. zář 2011 13:06:35

Především je nezbytné, plnit svoje povinnosti.
Už samotná snaha všimnout si které to jsou, zabere jistý čas.
Další se dozvíš pak.

:-)

Nahoru