od Tara » pát 22. bře 2024 15:44:47
Díky.
A jsem ráda Petro, že tě vidím :-)
Asi je opravdu dobré a důležité používat svůj rozum, jak píše salmo, ale hlavně i intuici.
Pokud jsou ty aktivity mé mysli věnovány, zaměřeny "pouze" na můj osobní prospěch (aby se má osoba cítila lépe, byla krásnější, měla hustější vlasy, měla více peněz atd.), pak je něco nějak špatně.
Pokud to odevzdáme, jak píše Petra, Bohu, Tvá vůle se staň..... je to něco jiného...
Mezi těmi dvěmi směřování - je docela dost velký rozdíl, hranice a uvědomit si ji, chce taky docela dost už hlubší pochopení....
Buď chci svými myšlenkami, přáními, tužbami, evokoováním afirmací jen něco, co posílí mou "osobní jednotku", abych byla krásnější, bohatší, úspěšnější, nebo v tom ta motivace není....
Uvedu příklad, bo já jsem na ty příběhy....
Jak jsem psala, mé nejdelší trápení se týkalo vztahu s jedním mužem, sousedem, on ženatý, já vdaná, oba dvě děti a prostě jsem se do sebe zaláskovali, navíc jsme bydleli ve stejném vchodě, takže každé klapnutí dveří mě automaticky vyhnalo k dveřnímu kukátku, jestli to není on.... atd. atd., dosti šílené situace... a trápení, trápení, trápení, protože jsem toužila být s ním a nemohla jsem.... a to trvalo 20 let.
A já nevěděla, jak z toho ven. Abych se cítila svobodná (to je pro mne nejdůležitější....).
Pořád jsem si říkal, že to přece musím zvládnout sama, že je to můj problém! Navíc, jevilo se, že on to tak intenzivně neprožívá.... a ten problém jsem skutečně měla hlavně já.
Trvalo to strašlivě dlouho, jak jsem psala, 20 let a já už byla psychicky doslova na kolenou....., až když jsem byla doma jednou doma sama, zapálila jsem spontánně svíčku, klekla na kolena a v slzách prosila Boha, aby tohle trápení ode mne vzal, protože už dál nemohu....
Za pár dnů jsem se účastnila kurzu reflexní terapie..., vedla ho lektorka z Ostravy, bylo tam více lidí, ale ponejvíce z řad kamarádů blízkého okruhu....
V jednu chvíli nám řekla, abychom všichni, co jsme byli účastni, napsali na papírek svoje jméno, a který papírek se jménem ona vytáhne, tak nám ukáže, jak v praxi funguje reflexní terapie.
"Náhodou" :-) vytáhla papírek s mým jménem.
A prošli jsme si spolu, před očima dalších, sebereflexi v praxi.
Která se týkala především jejich vcítěných otázek a mých odpovědí.
Představ si, že jsi královnou ve svém království. Kdo sedí na trůně:
Já.
Co žiješ? Kdo sedí nyní skutečně na trůně tvého království?
On.
Míněno soused.
Velice stručně shrnuto.
To byla první pomoc, které se mi dostalo mým pláčem a prosbou o pomoc...
Druhou pomocí v tomto pro mne nelehkém vztahu byla kamarádka, kterou považuji za pokrevní sestru :-), máme toho hodně společného, co se nátury týče.... :-)
Po tom kurzu jsme šly spolu po chodníku a ona najednou vzrušeným hlasem říká: "Já vím, proč to tak máte!!!"
Vy jste v minulém životě byli bratr a sestra, žili jste v Rusku a on tehdy spáchal sebevraždu.
Měli jste k sobě velice blízký vtah. a ty jsi se tehdy nikdy s tímto jeho rozhodnutím nevyrovnala a tak jste se museli znovu potkat.
Milovat a nemoct být spolu.
Bylo to jakoby někdo na hrnec nasadil přesně tu pokličku, která na něj patřila...
Dalo mi to vysvětlení, proč.
A netrvalo dlouho, byla jsem volná....
Díky.
A jsem ráda Petro, že tě vidím :-)
Asi je opravdu dobré a důležité používat svůj rozum, jak píše salmo, ale hlavně i intuici.
Pokud jsou ty aktivity mé mysli věnovány, zaměřeny "pouze" na můj osobní prospěch (aby se má osoba cítila lépe, byla krásnější, měla hustější vlasy, měla více peněz atd.), pak je něco nějak špatně.
Pokud to odevzdáme, jak píše Petra, Bohu, Tvá vůle se staň..... je to něco jiného...
Mezi těmi dvěmi směřování - je docela dost velký rozdíl, hranice a uvědomit si ji, chce taky docela dost už hlubší pochopení....
Buď chci svými myšlenkami, přáními, tužbami, evokoováním afirmací jen něco, co posílí mou "osobní jednotku", abych byla krásnější, bohatší, úspěšnější, nebo v tom ta motivace není....
Uvedu příklad, bo já jsem na ty příběhy....
Jak jsem psala, mé nejdelší trápení se týkalo vztahu s jedním mužem, sousedem, on ženatý, já vdaná, oba dvě děti a prostě jsem se do sebe zaláskovali, navíc jsme bydleli ve stejném vchodě, takže každé klapnutí dveří mě automaticky vyhnalo k dveřnímu kukátku, jestli to není on.... atd. atd., dosti šílené situace... a trápení, trápení, trápení, protože jsem toužila být s ním a nemohla jsem.... a to trvalo 20 let.
A já nevěděla, jak z toho ven. Abych se cítila svobodná (to je pro mne nejdůležitější....).
Pořád jsem si říkal, že to přece musím zvládnout sama, že je to můj problém! Navíc, jevilo se, že on to tak intenzivně neprožívá.... a ten problém jsem skutečně měla hlavně já.
Trvalo to strašlivě dlouho, jak jsem psala, 20 let a já už byla psychicky doslova na kolenou....., až když jsem byla doma jednou doma sama, zapálila jsem spontánně svíčku, klekla na kolena a v slzách prosila Boha, aby tohle trápení ode mne vzal, protože už dál nemohu....
Za pár dnů jsem se účastnila kurzu reflexní terapie..., vedla ho lektorka z Ostravy, bylo tam více lidí, ale ponejvíce z řad kamarádů blízkého okruhu....
V jednu chvíli nám řekla, abychom všichni, co jsme byli účastni, napsali na papírek svoje jméno, a který papírek se jménem ona vytáhne, tak nám ukáže, jak v praxi funguje reflexní terapie.
"Náhodou" :-) vytáhla papírek s mým jménem.
A prošli jsme si spolu, před očima dalších, sebereflexi v praxi.
Která se týkala především jejich vcítěných otázek a mých odpovědí.
Představ si, že jsi královnou ve svém království. Kdo sedí na trůně:
Já.
Co žiješ? Kdo sedí nyní skutečně na trůně tvého království?
On.
Míněno soused.
Velice stručně shrnuto.
To byla první pomoc, které se mi dostalo mým pláčem a prosbou o pomoc...
Druhou pomocí v tomto pro mne nelehkém vztahu byla kamarádka, kterou považuji za pokrevní sestru :-), máme toho hodně společného, co se nátury týče.... :-)
Po tom kurzu jsme šly spolu po chodníku a ona najednou vzrušeným hlasem říká: "Já vím, proč to tak máte!!!"
Vy jste v minulém životě byli bratr a sestra, žili jste v Rusku a on tehdy spáchal sebevraždu.
Měli jste k sobě velice blízký vtah. a ty jsi se tehdy nikdy s tímto jeho rozhodnutím nevyrovnala a tak jste se museli znovu potkat.
Milovat a nemoct být spolu.
Bylo to jakoby někdo na hrnec nasadil přesně tu pokličku, která na něj patřila...
Dalo mi to vysvětlení, proč.
A netrvalo dlouho, byla jsem volná....