od mnich Sarana » pon 13. srp 2018 6:46:29
Jsem rád, že jsi zamkl sprostého, hloupého Petra
na půdě.
Tady na fóru chceme jenom slušného, moudrého Petra.
Mám radost, že ses otevřel a že se Ti daří se srozumitelně vyslovit o tom, jak cítíš, že se věci mají.
Přesně tak se vyslovoval Buddha - skrze vlastní zkušenost.
Právě tak, jako Ty věříš tomu, co Ti Tvá moudrost říká, stejným způsobem věřil Buddha tomu, co mu Jeho moudrost říkala.
Všechno co známe, čemu věříme, je zcela závislé na tom, co nám nadiktuje naše oko, ucho, nos, jazyk, tělo, a mysl.
Jsi otrokem svých šesti smyslových bran, stejně tak jako jsme my, všichni ostatní.
Je tedy užitečné se otevřít tomu, co ostatní "prožívají", možná se dozvíme něco, co bychom se jinak nedozvěděli. To nám možná nepomůže přímo, ale může nás to inspirovat dál na vlastní cestě.
Pro Buddhu nebyly duševní zkušenosti, spojení s jednotou, a podobné záležitosti tak důležité jako (A) etické a (B) samsárické důsledky vlastních rozhodnutí -
(A) Pokud se věnujeme štědrosti, etickému chování, a meditaci, je možné se vymanit ze vší chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti. Lidé, kteří se vymanili ze vší chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti - lidé, kteří jsou dokonalí ve (1) štědrosti, (2) etice, (3) odevzdání, (4) moudrosti, (5) úsilí, (6) trpělivosti, (7) pravdomluvnosti, (8) rozhodnosti, (9) milující dobrotivosti a (10) vyrovnanosti jsou prospěšní pro společnost, ve které se nacházejí.
A jestliže teda už máme tadyhleten život a musíme jednat s lidmi, tak se bude hodit, abychom se měli rádi, a byli jeden k druhému trpěliví a nápomocní.
Osvícení tak, jak ho učil Buddha, vede právě k dokonalosti v trpělivosti a nápomoci. Tj. ne jenom když se nám všechno daří, ale i když se nám nic nedaří.
Bohužel lidé, kteří se zrovna cítí dobře, si nejsou schopni vzpomenout na svou zlost a chamtivost, kterými podléhali nesčetněkrát v minulosti. A také si nevzpomenou na ty případy, kdy kvůli jejich zlosti a chamtivosti druzí lidé trpěli ztrátu, nemoc, nebo i smrt.
Buďme k sobě uctiví, nápomocní, trpěliví, a pravdiví. To nám pomůže.
A abychom toho byli schopni v každém případě, je tu k dispozici trénink ve štědrosti, etice, a meditaci.
(B) Buddha ve své meditaci viděl minulé životy své i ostatních bytostí. Viděl, že se bytosti rodí a umírají na základě svých činů - dobrých a zlých. Dobré činy vedou ke zrození ve světě blaha, zlé činy vedou ke zrození ve světě utrpení. Ať je to jak chce, ty bytosti, i když by dělali dobro po mnoho životů, za nějakou dobu se jim něco nepodaří, někoho zabijí, ukradnou, zacizoloží, řeknou lež, opijí se, nebo promluví sprostě či neuctivě o těch, kdo žijí eticky.
(To je přímo zmíněné v našich spisech jakožto Buddhovo slovo. Za sprostou nebo neuctivou mluvu o eticky žijících lidech následuje utrpení ve světech pekla. To je také důvod, proč Ti doporučuji, abys nechal sprostého, hloupého Petra zamčeného na půdě. Je čas, aby ses napravil, a sekal jenom dobrotu.)
Buddha si všimnul, že veškeré to zrození, stárnutí, nemoci, a smrt jsou závislé na ulpívání. Pokud ulpíváme na smyslné rozkoši, existenci, nebo neexistenci, připravujeme si Tím další zrození - a tím zase stáří, nemoc, a smrt. Pokud ale nebudeme ulpívat na smyslné rozkoši, existenci, nebo neexistenci, je možné se znovu nezrodit, vymanit se z toho koloběhu (Samsára).
A abychom neulpívali, je třeba následovat osmičlennou stezku - (1) Správný Názor, (2) Správné Smýšlení, (3) Správná Mluva, (4) Správné Konání, (5) Správné Živobytí, (6) Správné Úsilí, (7) Správná Všímavost, (8) Správné Soustředění. Postupně si všimneme, že toto tělo i mysl jsou zcela podmíněné, jsou to jen příčiny a následky, bez nikoho, kdo by je ovládal (v ultimátním smyslu). Rozlišíme, že je konvenční rovina, kde komunikujeme, jíme, spíme, pomáháme si, a pak ultimátní rovina, kde je všechno pomíjivé, neuspokojivé, a bez jakéhokoliv trvalého "já". S tím poznáním se odpoutáme od smyslných rozkoší, existence, i neexistence, a tím se vymaníme ze zrozování.
Pro Buddhu a ty, kdo věří v minulé a budoucí životy, je toto poznání a návod ke svobodě nesmírně důležité.
Pokud nevěříš v minulé a budoucí životy, tak Ti čtenáři tohoto fóra, a pokud ne tak já (já ale jen v angličtině) velice rádi poskytnou záznamy moderního přísně-vědeckého výzkumu, které poukazují na to, že minulé i budoucí životy jsou prokazatelnou skutečností.
A takže jestli je všechno jednota, nebo jestli hledáme sami sebe, nebo smysl života, nebo ... nebo ... doplň si sám, nic z toho nemá pro Buddhu význam.
Pro Buddhu má význam pouze to, jestli se snažíme být trpělivými, ohleduplnými lidmi za každé okolnosti, a jestli se nám daří se vymanit z koloběhu zrození a smrti.
Jsem rád, že jsi zamkl sprostého, hloupého Petra :crazy: na půdě.
Tady na fóru chceme jenom slušného, moudrého Petra. 8)
Mám radost, že ses otevřel a že se Ti daří se srozumitelně vyslovit o tom, jak cítíš, že se věci mají.
Přesně tak se vyslovoval Buddha - skrze vlastní zkušenost.
Právě tak, jako Ty věříš tomu, co Ti Tvá moudrost říká, stejným způsobem věřil Buddha tomu, co mu Jeho moudrost říkala.
Všechno co známe, čemu věříme, je zcela závislé na tom, co nám nadiktuje naše oko, ucho, nos, jazyk, tělo, a mysl.
Jsi otrokem svých šesti smyslových bran, stejně tak jako jsme my, všichni ostatní.
Je tedy užitečné se otevřít tomu, co ostatní "prožívají", možná se dozvíme něco, co bychom se jinak nedozvěděli. To nám možná nepomůže přímo, ale může nás to inspirovat dál na vlastní cestě.
Pro Buddhu nebyly duševní zkušenosti, spojení s jednotou, a podobné záležitosti tak důležité jako (A) etické a (B) samsárické důsledky vlastních rozhodnutí -
(A) Pokud se věnujeme štědrosti, etickému chování, a meditaci, je možné se vymanit ze vší chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti. Lidé, kteří se vymanili ze vší chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti - lidé, kteří jsou dokonalí ve (1) štědrosti, (2) etice, (3) odevzdání, (4) moudrosti, (5) úsilí, (6) trpělivosti, (7) pravdomluvnosti, (8) rozhodnosti, (9) milující dobrotivosti a (10) vyrovnanosti jsou prospěšní pro společnost, ve které se nacházejí.
A jestliže teda už máme tadyhleten život a musíme jednat s lidmi, tak se bude hodit, abychom se měli rádi, a byli jeden k druhému trpěliví a nápomocní.
Osvícení tak, jak ho učil Buddha, vede právě k dokonalosti v trpělivosti a nápomoci. Tj. ne jenom když se nám všechno daří, ale i když se nám nic nedaří.
Bohužel lidé, kteří se zrovna cítí dobře, si nejsou schopni vzpomenout na svou zlost a chamtivost, kterými podléhali nesčetněkrát v minulosti. A také si nevzpomenou na ty případy, kdy kvůli jejich zlosti a chamtivosti druzí lidé trpěli ztrátu, nemoc, nebo i smrt.
Buďme k sobě uctiví, nápomocní, trpěliví, a pravdiví. To nám pomůže.
A abychom toho byli schopni v každém případě, je tu k dispozici trénink ve štědrosti, etice, a meditaci.
(B) Buddha ve své meditaci viděl minulé životy své i ostatních bytostí. Viděl, že se bytosti rodí a umírají na základě svých činů - dobrých a zlých. Dobré činy vedou ke zrození ve světě blaha, zlé činy vedou ke zrození ve světě utrpení. Ať je to jak chce, ty bytosti, i když by dělali dobro po mnoho životů, za nějakou dobu se jim něco nepodaří, někoho zabijí, ukradnou, zacizoloží, řeknou lež, opijí se, nebo promluví sprostě či neuctivě o těch, kdo žijí eticky.
(To je přímo zmíněné v našich spisech jakožto Buddhovo slovo. Za sprostou nebo neuctivou mluvu o eticky žijících lidech následuje utrpení ve světech pekla. To je také důvod, proč Ti doporučuji, abys nechal sprostého, hloupého Petra zamčeného na půdě. Je čas, aby ses napravil, a sekal jenom dobrotu.)
Buddha si všimnul, že veškeré to zrození, stárnutí, nemoci, a smrt jsou závislé na ulpívání. Pokud ulpíváme na smyslné rozkoši, existenci, nebo neexistenci, připravujeme si Tím další zrození - a tím zase stáří, nemoc, a smrt. Pokud ale nebudeme ulpívat na smyslné rozkoši, existenci, nebo neexistenci, je možné se znovu nezrodit, vymanit se z toho koloběhu (Samsára).
A abychom neulpívali, je třeba následovat osmičlennou stezku - (1) Správný Názor, (2) Správné Smýšlení, (3) Správná Mluva, (4) Správné Konání, (5) Správné Živobytí, (6) Správné Úsilí, (7) Správná Všímavost, (8) Správné Soustředění. Postupně si všimneme, že toto tělo i mysl jsou zcela podmíněné, jsou to jen příčiny a následky, bez nikoho, kdo by je ovládal (v ultimátním smyslu). Rozlišíme, že je konvenční rovina, kde komunikujeme, jíme, spíme, pomáháme si, a pak ultimátní rovina, kde je všechno pomíjivé, neuspokojivé, a bez jakéhokoliv trvalého "já". S tím poznáním se odpoutáme od smyslných rozkoší, existence, i neexistence, a tím se vymaníme ze zrozování.
Pro Buddhu a ty, kdo věří v minulé a budoucí životy, je toto poznání a návod ke svobodě nesmírně důležité.
Pokud nevěříš v minulé a budoucí životy, tak Ti čtenáři tohoto fóra, a pokud ne tak já (já ale jen v angličtině) velice rádi poskytnou záznamy moderního přísně-vědeckého výzkumu, které poukazují na to, že minulé i budoucí životy jsou prokazatelnou skutečností.
A takže jestli je všechno jednota, nebo jestli hledáme sami sebe, nebo smysl života, nebo ... nebo ... doplň si sám, nic z toho nemá pro Buddhu význam.
Pro Buddhu má význam pouze to, jestli se snažíme být trpělivými, ohleduplnými lidmi za každé okolnosti, a jestli se nám daří se vymanit z koloběhu zrození a smrti.