Návštěvník píše:.
Obliba románu Babička má specifický důvod.
Popis jsem našel v jedné sešitové učebnici české literatury A4 jako článek o období Biedermayer v české literatuře.
Čtenáři měli tehdy rádi popisy z českého venkova, klidné a důvěryhodné. Byla to reakce na trable doby.
O jednu generaci předtím buditelé podpořili znovuoživení českého národního života: Puchmayer, Čelákovský, Jungmann se svým Slovníkem.
Ale rakouský dvůr byl nevstřícný k Čechům a tudíž nevzbuzoval tu radost, jakou cítil vlastenec při pobytu na venkově mezi Čechy hovořícími dosud česky.
Byla to také doba po skončení napoleonských válek.
A ještě předtím byla Francouzská revoluce, ta zbourala dva pilíře života: krále a církev. To byla doba destrukce a nejistoty. Vše stabilní, na co se lidé spoléhali, bylo zničeno.
Napoleon, který zvítězil nad revolucí porazil Belgii a také Rakousku za Brnem u Slavkova, okupoval dočasně Německo a působil škody.
A když už bylo po tom válečném nepokoji, byla tu zase neochota rakouských úřadů. V té době venkov představoval baštu češství a oázu klidu. Proto též jezdili Panklovi rádi na Staré Bělidlo.
V nábytkářství tehdy vynikal truhlář (spíše architekt nábytku) pan Biedermayer z Vídně. Jeho styl byl všeobecně přijatý a jeho jménem byla pojmenovaná celá doba (tak 1820 - 1860) a jeho styl nahradil předešlý styl empír, pojmenovaný po Imperátorovi (Napoleonovi), tedy vlastně císařský sloh.
A proto se i v literatuře mluví o biedermayeru.
A v Čechách se v období biedermayeru projevoval příklon k venkovu, láska k vlasti a obliba konejšivých témat.
=
Ten hoch nemá vzpomínku na boje za Napoleona a chybí mu akční hrdina, toho mu poskytuje drama u Viktorky.