DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je zapnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Pokud si přejete přidat jednu nebo více příloh, vyplňte následující údaje.

Rozšířit náhled Přehled tématu: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » úte 30. dub 2019 16:11:46

Láska Ti dává sílu svobodně dýchat i v tom nejtěžším žaláři - vnitřní život
a radost si můžeš zničit jedině Ty sám. Pokud se Ti zdá, že jsou to druzí,
kteří Ti berou „sílu žít", mýlíš se. Jejich prostřednictvím se k Tobě jen
vrací, co jsi kdysi jim či jiným lidem poslal, čím jsi je obdařil i někdy
„do srdce" tál.


Infarkt myokardu

Infarkt myokardu je akutní formou ischemické choroby srdeční.
Nedostatečné okysličení srdečního svalu většinou způsobuje vysoký stupeň
aterosklerózy (kornatění) věnčitých tepen. Vlivem ucpání některé větve
koronární tepny krevní sraženinou dojde k odumření části srdeční
svaloviny (myokardu).
Bolest u anginy pectoris obvykle vzniká po námaze a po aplikaci léku
(nitroglycerinu) ustupuje. Bolest, jež ohlašuje infarkt myokardu, většinou
začíná v klidu a podáním léků se nezmírní. Nástup infarktu naznačuje déle
trvající bolest za hrudní kostí, někdy infarkt přichází poměrně náhle. Bolest
silně vyzařuje i do ramena a paže (zejména levé), do krku či břicha.
Člověk se potí, je výrazně dušný, zbledne a pak...
Někdy ze světa odchází (hlavně byl-li hodně tvrdý na druhé a velice
benevolentní k sobě - spokojený se svým chováním, které trápilo jeho
blízké), jindy mezi námi ještě pár let zůstává (pokud si po štěstí šlapal sám
přeháněnou aktivitou a marným obětováním se pro jiné, ale osobně
je svým vnitřním „zoufalstvím z přetížení" příliš nezraňoval). Infarkt
vyrovnává tvrdost, uplatňovanou vůči druhým, neradostnou činnost
člověka i všechna zbytečná odříkání si. Tolik jsme usilovali postavit si nový
dům, chatu, tak dlouho jsme spořili na nové auto, kolik škol, školení,
přesčasů i práce doma nás stál služební postup. A najednou tohle vše
ztratí svoji cenu a chceme jediné - žít. Splní-li se naše přání, nezůstáváme
bez poskvrny - bez jizev na svém srdci.
Muži si určí cíl, směr i prostředky k jeho dosažení a „jedou". Při svém
postupu vpřed se neotáčejí ani vpravo, ani vlevo, natož aby se podívali,
zda po jejich jednání nezůstává spoušť. Rovněž k drobným zdravotním
nápovědám: „Takto ne, to nedělej," jsou málo pozorní, a tak u nich infarkt
myokardu často bývá prvním (jimi vnímaným) projevem ischemické
choroby srdeční. U žen, které potkává mnohem méně (vždyť utkány
z lásky jsou a lásce mají učit - infarkt myokardu není pro ženu hezkým
vysvědčením), infarkt navazuje hlavně na předchozí projevy srdeční
ischemie.
V poslední době se výskyt infarktu myokardu posunul do mladších
věkových skupin, a to hlavně u mužů, z nichž mnohé heslo doby: „Urvi,
co můžeš," úplně zaslepí a od lásky k partnerce a rodině odvede. Nejen
prací živ je člověk a nejenom za své pracovní aktivity budeš jednou (až
z těla „vystoupíš") ohodnocený.

36.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » úte 30. dub 2019 16:10:14

Tělo má tepat radostí a krev v něm zurčet jako bystřina. Namísto toho jsou
toky (cévy) v Tvém těle a srdci vycpány pláty cholesterolu, zúžené
stresem a napětím. Kdo dobrovolně vstupuje doprostřed bitev, jichž
se nemá vůbec zúčastnit, toho události (či ostatní lidé prosazováním svých
představ) pomalu a vytrvale deptají. Kdo jiné svou rázností
a přísností bije, ten má mnohdy pocit, že je stále neúspěchy bitý a samé
problémy, včetně nemocí ho potkávají. Kdo hledá i dává svobodu, volnost
a radost, ten ji časem i najde. Naplň svoje srdce láskou k sobě,
vzpomínkami na úsměvy, které jsi vykouzlil pro jiné a opravdovou pomoc
všem nabízej.


Srdeční selhání

Někdy srdce není schopno náležitě plnit svou funkci - spolehlivě
odčerpávat „unavenou" a vzápětí organismu poskytovat okysličenou krev
v množství, které odpovídá jeho přiměřeným nárokům. Srdeční selhání
způsobují vrozené vývojové vady („hříchy" proti lásce z minulosti),
ischemická choroba srdeční (zbytečně rozbouřený a bolestný život), plicní
hypertenze (nepochopení obsahu slova „svoboda") a kardiomyopatie
(špatnými cestami ses dal; život, lidi a dobro svými činy znovu chval).
Srdeční selhání může být pravostranné (nosným tématem k přemítání
budiž Ti svoboda), levostranné (své pracovní a tělesné aktivity slaď s tím,
co je obsaženo ve slově láska), nebo oboustranné (kdybys v životě nikdy
nezaplakal, nepoznal bys, co je to láska; nyní jsi již dospělý a víš,
že nežiješ, abys plakal, ale abys chápal a k Božímu obrazu zrál).
Pravá polovina srdce se naplňuje odkysličenou („unavenou") krví, kterou
žene do plic. Když selhává pravá polovina srdce, krev se hromadí v žilách,
objevují se otoky, zvětšují játra a zpomaluje krevní oběh. Srdce nevhání
dostatečně krev do plic k nádechu a dalším životním krokům (což Tvé
oteklé, těžké nohy dostatečně dosvědčují). Máš už všeho dost. Stále děláš,
snažíš se, a co z toho ? Člověku stačí málo, aby začal hůře a stíněně
dýchat. Pravá srdeční komora (se stěnami tloušťky asi 3 mm) je citlivá
na Tvé nálady a citové rozpoložení. Trápíš-li se často, může začít selhávat.
Levá polovina srdce, hlavně levá srdeční komora, je hnací silou srdce.
Velké námaze odpovídá tloušťka její stěny (10-12 mm, někdy i víc). Když
selhává, projevuje se její nedostatečná činnost dušností a někdy až otoky
plic. Levá polovina srdce má dostatek síly, aby splnila své poslání
a spolehlivě zajistila Tvůj život. Nesnaž se násilně ovlivnit průběh svého
života - pádným vystupováním a ráznými rozhodnutími. Srdeční stěny
by tak jako Tvé chování začaly tvrdnout a funkčně se zeslabovat. Pozorně
vnímej drobná varování svého přetěžovaného srdce. Když už je člověkem
napáchaných škod hodně, není snaha změnit se a své omyly odstraňovat,
vybijí se infarktem či prostě srdce utopí (otok plic ohrožuje člověka
na životě).

35.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » úte 30. dub 2019 16:08:27

Ischemická choroba srdeční ukazuje na disharmonii mezi pozorností
k vlastnímu životu a věnováním se problémům druhým. U žen převažuje
rozdávání druhým a nedostatečné pozorování i duchovní šlechtění
sebe, muži se moc věnují vlastním zájmům, a obrátí-li pozornost k jiným,
jsou obvykle rázní, přísní a strozí (a přitom by měli být laskaví, jemní
a chápat potřeby druhých lidí).
Mnoho rodičů (zejména matek) prožívá nejen svůj, ale významně i cizí
život a v myšlenkách je skoro stále spojeno se svými dětmi - mnohdy
od chvíle, kdy se ráno probudí a z postele vstanou, až do okamžiku, kdy
večer zavřou svá víčka. Hodně dětí, hlavně pak dcer, spoluprožívá život
svých stárnoucích rodičů a ve snaze jim pomoci je opatrují a hýčkají víc,
nežli je vhodné. Posléze pláčí nad nemohoucností (ustrnutím v nečinnosti a
ve světských záležitostech) těch, o něž se starají.
Každý člověk má žít především svůj život a do života druhých lidí, byť jeho
nejbližších, má vstupovat spíše jen jako poradce. Neboť v každé vteřině
života, v pěti, ve dvaceti, padesáti či v osmdesáti letech se člověk učí
přijímat život s jeho radostmi i bolestmi, nést svá trápení a vyrovnávat se
s nimi. Nadměrné ulehčení života druhými v určité chvíli znamená
víceméně pouze časové odložení toho, co si oni stejně musí prožít.
Nemůžeš mít dostatek volnosti a vzduchu, jestliže příliš „dýcháš za druhé"
nebo když si dech zbytečně omezuješ Tobě nepatřícími starostmi (někdy
je těžké pochopit, co je a co není naše věc, co můžeme k lepšímu změnit a
co máme pokorně přijmout). Jak můžeš dobře okysličit svou krev, rozehrát
srdce a tělo radostí, pokud ve Tvém životě chybí ? Povinnosti, povinnosti
a znovu povinnosti. Je to sice Tvůj život, ale ptám se, nebylo těch úkolů
už dost, nebylo by záhodno protřídit je a vyřadit ty nedůležité ?
Až zestárneš a sečte se Tvoje veškeré tělesné i duševní přetěžování, začne
Ti srdce občas vypovídat službu, a tak jako kdysi Ty je, i ono Tebe začne
zrazovat a Tvé potřeby opomíjet. Někdy Tě naplní úzkostí, strachem
a silnou bolestí za hrudní kostí (čili projevy anginy pectoris). Lék je jedna
z možností, jak se zbavit potíží. Uvolněnost, změna denního režimu, vstup
smíchu a pohody do Tvého života, to je druhá varianta. Čím více jí budeš
využívat, tím méně léků Ti postačí, aniž by bylo třeba s postupujícím
věkem jejich dávky zvyšovat.
Kde chybí láska, tam se nedrží ani zdraví. Raději pětkrát nesprávně ustup,
než abys jednou ostře a nespravedlivě na někoho zaútočil. Radši mlč, než
abys někoho pomlouval. Denně mnohokrát partnera pochval a svými činy
přispívej, aby jeho život byl radostný. Nevíš-li, zda je správný jeho, či Tvůj
názor, dej přednost jeho mínění, a když se ukáže jako málo „šťastné",
nepřipomínej mu, že jsi navrhoval jiný postup i pohled „na věc".

34.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » úte 30. dub 2019 16:07:36

Daným skutkem (buď tvrdým, či mravně pokleslým) si na své srdce položí
„olověnou desku".
Příčinou srdeční arytmie může být Tvá labilnější vegetativní nervová
soustava či nestřídmé užívání slastí života. Arytmie vzniká častým pitím
velkého množství kávy, při silném kouření i nedodržování stravovacích
návyků a při střídání hladovění s přejídáním. Většinou ale doprovází jiná
onemocnění srdce. Objevuje se při zvýšené funkci štítné žlázy -
ta charakterizuje nadměrně usilujícího jedince, který chce od života víc,
nežli mu patří, než je pro něj v daném čase vhodné či při existujících
podmínkách realizovatelné. Velké plány a četné úkoly Tě zotročují. Zcela
Tě ovládnou a šílené tempo Tě většinou dovádí k chybám a zklamáním.
Ohromná propast mezi touhou a výsledným nezdarem se negativně odrazí
i na Tvém zdraví - mimo jiné i nepravidelnou srdeční činností.
Tak jako vysoké jsou štíty hor a hluboká jezera, tak člověk ve svém životě
prochází místy euforie i hlubokého smutku. Velikost výkyvů (pravidelně
se střídajících období až nezřízené radosti i těžkých depresí) určuje jeho
vnitřní kvalitu. Čím člověk lépe nachází rovnováhu (v chování, v jídle, mezi
pomocí jiným a potěchou pro sebe), čím častěji dokáže být přiměřeně nad
věcí, tím klidnější a spokojenější život žije. V rovnováze, ve stavu poznání
je pak naplněn pocitem uspokojení z toho, co koná. Hladí své srdce
a otevíraje duchovnímu poznání. Neplánuj si stále nové úkoly. Hlavně
hledej vnitřní klid a vnímej okolní krásu.


Ischemická choroba srdeční, angína pectoris

Mít zdravé srdce rovná se s radostí prožívat vlastní život a zároveň
se uctivě chovat k druhým lidem a přiměřeně jim pomáhat. To člověku
zabezpečí dobré vztahy s ostatními lidmi i dostatek cituplných chvil, které
jsou pro srdce velice důležité. Málokdo má zdravé srdce v dnešní
přetechnizované době, která člověka ustavičně k něčemu žene, pobízí
ho vítězit nad druhými a shromažďovat materiální statky i povrchní
zážitky.
Nejčastější nemocí srdce je ischemická choroba srdeční. Její podstata tkví
v nedostatečném prokrvení srdečního svalu. Při ischemii je srdce málo
zásobeno kyslíkem i živinami a odvádění zbytků látkové výměny také
pokulhává za skutečnou potřebou. Méně krve se do srdce dostane hlavně
kvůli zúžení koronárních tepen. Ischemická choroba srdeční je chronické
onemocnění, běžně spojené s arytmií či srdečním selháním, které
se akutně zhoršuje při námaze a infarktu myokardu.

33.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » úte 30. dub 2019 6:47:49

Člověk, jemuž lékař řekne, že mu potíže se srdcem způsobuje kromě
jiného flutter (rychlé, avšak pravidelné stahy srdce podobné fibrilaci), by si
měl uvědomit, že sice obvykle dobře jedná a „má namířeno"
správným směrem, jenže svou rychlostí (třeba jen myšlenek) si výsledky
svého činění kazí. Psáno je, že ke svému životu nepřidáme „ani loket" -
třeba tím, že stále spěcháme a svými vysokými nároky se permanentně
vystavujeme stresu. Velkou aktivitou nepřidáme ke svému životu ani
hodinu, ale můžeme si jej o mnoho dní zkrátit. Flutter síní je často spojený
s rychlou frekvencí stahů komor (tachykardií) a velmi vyčerpává srdce
člověka, jenž láskou oplývá, avšak chybně ji vidí zejména v tom, že musí
svou rodinu zabezpečit hmotně a opomíjí něžná pohlazení i blízkost
druhého.
Je umění obdarovávat láskou, hlavně své nejbližší, v podobě, v níž
ji potřebují. Jenže většina rodičů podlehne „citovému nátlaku" vazeb
na své děti a pomáhají jim, jak ony chtějí - obvykle konzumně,
v materiální formě a z hlediska duševního učení svých ratolestí nesprávně.
Vnímání životních hodnot mladými lidmi bývá převážně plytké, u lidí
o generaci starších zase dochází k jisté rezignaci v „boji za lásku, pravdu
a mravnost". Když nepravosti ustupuješ, chvíli je Ti dobře, jenže začas
Tě stejně ke zdi přitlačí a Tvoje již dlouho nešťastné srdce se ozve
vážnějším onemocněním.
Bloky jsou druhem arytmie, při níž je zpomaleno či úplně zastaveno vedení
vzruchu nezbytného ke vzniku srdečního stahu. Jejich nejčastější příčinou
je ischemická choroba srdeční. Těžké bloky mohou srdeční činnost výrazně
zpomalit, či dočasně zastavit. „Blok" k jinému člověku má nejeden z nás.
V naší blízkosti žijí lidé, jimž se raději vyhýbáme, jelikož s jejich jednáním
nesouhlasíme, a ač pro ně děláme, co můžeme - pomáháme jim a radíme,
stejně se pozitivně nezmění a nedají si říct; konají po svém a poté nad
výsledky svého snažení naříkají. Jejich četné chyby nás bolí, a tak, je-li
to možné, se jejich přítomnosti straníme. Někdy jsou těmito „slony
v porcelánu" i naši blízcí, a těm se vyhýbat nemáme. A tak se sláva,
že naše zoufalé zvolání: „To už snad není možné," které nám vyletí z úst
při zjištění jejich dalšího chybného rozhodnutí či skutku, nám na pár
sekund vezme nejen chuť do života, ale zastaví (blokem) i práci srdce.
Člověk, který je zoufalý, neboť neví, jak dále k odpovědnosti vychovával
své nejbližší, si posléze sám se sebou mnohdy náležitě neporadí - jeho
reakce obsahují nejen lásku, ale již i zlost. Dobrým lidem, v jejichž rodině
se vyskytuje velká citová bolest (obvykle i jimi zčásti způsobená), bývá
k správnému náhledu na to, co prožívají, i k odstranění arytmie vyvolané
bloky pomáháno voperováním kardiostimulátoru (viz str. 42). Někdy blok
ve vedení podnětu k srdeční činnosti vzniká zablokováním jednoho ze dvou
Tawarových ramének, jimiž se vzruch šíří na komory. Duchovně se v tomto
případě „hádá" cit s rozumem. Člověk má sklony něco udělat a zase
se (obvykle pro děti) obětovat, jenže zároveň vnitřně cítí, že to není
(výchovně) správné. Nebo naopak: na sebe, na vlastní prospěch i požitky
především myslící jedinec učiní něco, co mu svědomí zřetelně zakazuje.

32.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » úte 30. dub 2019 6:42:26

Trvalejší přehlížení potřebného, nebo
nezdravá apatie může přispět ke vzniku infarktu myokardu.
Extrasystola je předčasný a mimořádný srdeční stah vznikající mimo místo,
odkud je srdeční činnost normálně řízena. Vzniká buď v oblasti síní
či síňokomorového převodu (supraventrikulární extrasystola), nebo
v komorách (ventrikulární extrasystola). Ojedinělé extrasystoly, které
člověk vnímá jako nepravidelný pulz, jsou běžným nálezem (zejména
v období, kdy dotyčný se životem více „zápasí" a přitom se rozčiluje, neboť
se dění odvíjí odlišně od jeho představ). Extrasystoly jsou jako údery
dvanáctikilovým kladivem do zdravého žulového kvádru (osudem
Ti daného učiva), který se snažíš rozbít. Mimořádné srdeční stahy
vznikající v síních Tvého srdce jsou dozvuky Tvých výpadů za vlastním
prospěchem, které zřetelně a přímo neohrožovaly druhé lidi. Nebezpečnější
komorové extrasystoly zaznamenávají momenty, kdy jsi obdobně jako
hladový žralok bílý zaútočil na jiné lidi. Zkus v sobě nastolit mír. S mírem
v duši se vystříháš mnoha chyb a četné zdravotní neduhy Tě postupně
opustí.
Fibrilovat - velmi rychle a nepravidelné se stahovat - mohou různé svaly,
ale důsledky fibrilace srdečního svalu jsou pro člověka nejvážnější. Jdeš-li
sám proti sobě, tříštíš-li své síly mnoha aktivitami, aniž druhým
významněji omezuješ svobodu a bereš štěstí, dá se to přežít. Uvedené
jednání je totiž duchovním důvodem poměrně časté fibrilace síní, která
život přímo neohrožuje. Snažíme se (někdy až moc) a nepříjemným
výsledkem našeho úsilí bývá hypertyreóza, při níž též někdy dochází
k fibrilaci srdečních síní. Daná nemoc chorého upozorňuje: „Tvé chtění,
možná zčásti dobře míněné, Tě úplně ovládlo. Přestaň se štvát
za nedůležitým, dokud je ještě čas." U starých lidí síně fibrilují kvůli
přirozenému „opotřebení srdce", které negativně umocňují vzpomínky
dědečků a babiček na jejich zatím nedoceněné skutky, na něž jsou pyšní,
ale jež „doba" nepochopila. „Tolik jsem druhým rozdával, a tak málo díků
a lásky od nich dostal." Je škoda, že nedokážeme sebekriticky ventilovat
a přijatelně podat své životní prohry - druzí, ve srovnání s námi mladší,
lidé by si nás asi chvíli méně vážili, ale potom by je naše bolestivé
zkušenosti možná spolehlivě od obdobných hloupostí odvrátily.
Jakmile sumu našich nedobrých skutků vůči druhým lidem neodmazáváme
stejně četnými chvályhodnými činy (činěnými též jiným osobám), může
dojít k fibrilaci komor. Přes usilovnou snahu lékařů o její zrušení
elektrickým výbojem, který na čas „vymaže" chaotickou srdeční činnost
a umožní nástup pravidelnějšího rytmu, dochází při fibrilaci komor často
k úmrtí jí postiženého člověka.

31

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » pon 29. dub 2019 16:57:32

Málokoho upřímně miluje a je schopen se pro
něho zcela obětovat. Hlavou již možná vícekrát řekl:
„Odpouštím Ti," ale nedokáže odpustit srdcem, což zahrnuje též
posílání přímluv „vzhůru" - za hezký život osoby, s níž si neporozuměl.
Většinu okolního dění analyzuje rozumem, a tak během uplynulých let
zatlačil do pozadí své intuitivní vnímání i city. Čím více lidí bude mít
„otevřené dveře" do Tvého duchovního srdce, tím zdravější bude „fyzický
pohon" Tvého těla (srdeční sval). Arytmie vznikající podle EKG v komoře
(ventrikulární arytmie), zejména extrasystoly, komorová tachykardie,
či dokonce srdeční zástavou většinou končící fibrilace komor, jsou vyvolány
použitím většího množství energie, než bylo potřebné (nemusí to být právě
ve chvíli jejich vzniku) a nadměrnou orientací aktivit daného člověka
na materiální oblast života. U dotyčných je velkou pracovitostí
či sebeuspokojením, sobectvím, rázností a přísností zničen život duchovní
a v jisté chvíli i tělesný - kardiovaskulární onemocnění jsou častou příčinou
odchodu lidí z tohoto světa. Z jiného pohledu může být arytmie vyvolána
hlavně ischemickou chorobou srdeční (svému srdci dáváš málo potřebné
„stravy", a pak se o své zdraví strachuješ), zánětem (proč bojuješ
s člověkem, kterého máš mít v úctě a pomáhat mu ?) i některými léky
(až pochopíš, že kde je nákaza, tam je na ni též nejúčinnější lék, a do sebe
- na vlastní jednání i čistotu svých myšlenek - se podíváš, vyléčí Tvé potíže
i placebo).
Krátkodobá srdeční arytmie postihne v určité fázi života asi každého
člověka - může jít o poruchy banální i život ohrožující. Arytmií postižené
osobě srdce hodně buší, nebo má pocit, že jí občas „vynechává". Její tep
je velice nepravidelný, cítí se slabá a někdy má pocit, že brzy omdlí. Při
nejtěžších arytmiích může nemocný upadnout do bezvědomí, je ho potřeba
křísit a rychle oživit.
Podle typu poruchy se srdeční arytmie dělí na tachykardie, bradykardie,
extrasystoly, fibrilace a bloky.
Tachykardie Tě postihne, je-li Tvým denním chlebem snaha dosáhnout
vysokým výkonem naplnění vlastních představ. Neumíš čekat ani
odpouštět a miluješ jedině lidi, na nichž Ti osobně záleží. Otrhanému
bezdomovci pomůžeš výjimečně, ale často Ti při pohledu na něho myslí
šlehne: „Může si za to sám." Zrychlená srdeční činnost říká: „Spěcháš
a málo odpouštíš. Méně snahy, více lásky, abys z nemocí neměl vrásky."
Bradykardie je zpomalení srdeční činnosti - srdeční frekvence se sníží pod
60 úderů za minutu. Běžná je u trénovaných sportovců, jsou-li právě
v klidu. Objevuje se také při převaze působení parasympatického
nervového systému - vagotonii (blíže je o parasympatickém nervovém
systému, jež je částí autonomního nervového systému, pojednáno na str.
261). „Parasympatikus" kromě zpomalování srdeční činnosti povzbuzuje
trávicí ústrojí. Pozitivní poselství bradykardie: „Dokončil jsem práci, noste
na stůl." Negativně se projevující bradykardie říká: „Z ničeho si nedělám
,těžkou hlavu' ani nemám z nesplněných úkolů výčitky a stres, vždyť je za
mne může udělat někdo jiný."

30.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » pon 29. dub 2019 16:54:52

Pětkrát v týdnu chodíme do zaměstnání a jednou měsíčně dostáváme
za práci mzdu. Pravidelně jíme, čistíme si zuby, věnujeme se svým dětem
a koníčkům.
Každé vynechání obvyklé denní činnosti nás rozlaďuje a znervózňuje. Proto
si denní řád většinou hlídáme a rámcově ho dodržujeme.
I základem srdeční činnosti je pravidelnost. Srdce si vlastními řídicími
mechanismy určuje svůj, tělu právě potřebný, rytmus. V době větší fyzické
námahy i psychické zátěže tepe vyšší frekvencí, a naopak odpočívá
a přechází na úsporný rytmus při našem klidu a v čase spánku. Srdce
vydrží velké krátkodobé nápory za předpokladu, že nejsou časté. Avšak i
na ně musí být připraveno (např. tréninkem) a po nich mít prostor pro
regeneraci a odpočinek. Nedopřejete-li svému srdci potřebný klid, bude
se bránit a upozorní Vás na nutnost vyšší péče poruchami svého rytmu -
arytmií.
Arytmie vznikne, je-li postižen převodní systém srdeční, což
je specializovaná část srdeční svaloviny, schopná samostatné tvorby
vzruchů a jejich vedení. Převodní systém srdeční srdci vládne: řídí jeho
rytmus (střídání stahu - systoly a období uvolnění mezi dvěma systolami -
diastoly), frekvenci (v klidu bývá 60 - 90 úderů za minutu) a správnou
souhru stahů jeho jednotlivých částí (síní a komor). Do převodního
systému patří sinoatriální uzel (což je místo vzniku impulzů - podnětů
k činnosti), atrioventrikulární uzel (místo převodu vzruchu ze síní
na komory) i (šíření vzruchu v komorách zajišťující) Hisův svazeček (který
se dál dělí na Tawarova raménka a Purkyňova vlákna).
Co arytmii způsobuje, zjistí lékař elektrokardiografickým vyšetřením
(EKG). Podle tvaru vln a kmitů zaznamenaných na elektrokardiogramu
z několika svodů, jejich výšky i různé vzdálenosti určí, která z těchto částí
převodního systému srdečního je (a jak) postižena.
Abnormality na EKG související s impulzy (v sinoatriálním uzlu) svědčí
o výrazně kolísající chuti do života. Energie dotyčného je velmi rozkmitaná
či „skoro spící" a jeho jednání buď příliš spontánní a „neučesané",
či pasivní a sobě ubližující.
Změny na EKG v oblasti supraventrikulámí (vzniklé v síních či v oblasti
síňokomorového přechodu) napovídají lékaři, který je erudovaný klasicky
i duchovně, že onemocnění srdce i další nemoci pacienta pramení z jeho
určitého „chladu", upřednostňování rozumu a výrazné pragmatičnosti.
Dotyčný se s Vámi bude obvykle bavit nezávazně - o nedůležitém
a příjemném, jenomže dále (do svého nitra) Vás nepustí. Ve svém
duchovním srdci, jehož vyzařování zásadně ovlivňuje zdraví srdce
fyzického (dutého svalového a podobně jako pumpa fungujícího orgánu),
má zatím „vyhrazeno místo" pro málo lidí.

29.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » pon 29. dub 2019 16:51:55

SRDCE, OBĚHOVÝ A CÉVNÍ SYSTÉM

Poruchy srdečního rytmu - arytmie (tachykardie,
bradykardie, extrasystoly, fibrilace, bloky), flutter -
ischemická choroba srdeční, angína pectoris - srdeční
selhání - infarkt myokardu - revmatická horečka -
myokarditida (zánět srdečního svalu) - perikarditida (zánět
osrdečníku) - endokarditida (zánět nitroblány srdeční) -
srdeční vady - kardiostimulátory - transplantace srdce -
oběhový kolaps - hypertenze (vysoký krevní tlak) -
hypotenze (nízký krevní tlak) - ateroskleróza (kornatění
tepen) - zúžení a uzávěry tepen - ischemická choroba
dolních končetin, Buergerova choroba - křečové žíly (varixy
dolních končetin a v jícnu) - zánět žil (tromboflebitida
a flebotrombóza), trombóza - chronická žilní
nedostatečnost, bércový vřed.


Srdce je centrem lidského bytí. Svým duchovním vyzařováním věrně
vyjadřuje osobnost člověka, kvalitu jeho chápání a životních názorů. Život
bez bijícího srdce neexistuje. Vnitřní silou, která srdce pohání, je radost,
víra v krásu dní a událostí, které přijdou. Srdce ničí námi někomu i nám
někým způsobená bolest (zejména není-li přijímána s pokorou). Srdce
funkčně oslabují bezútěšné životní situace, v nichž jsme ustrnuli, naše
zloba i malá chuť žít. Nabízejte lidským srdcím to, co je i celé tělo léčí.
Hojně je zahrnujte láskou, štěstím, optimismem a smíchem. Dávejte jim
a tím i sobě. Kdo se pro druhé otevírá, ten od druhých také dostává.
Nebuďte hluší k prosícím, neteční k trpícím a pomáhejte chybujícím.
V každém okamžiku mějte na paměti, že častá drobná opomenutí tohoto
mohou Váš život a plány významně změnit či úplně zhatit. Rozšiřujte
lásku, neboť láska zůstává a s životem (smrtí) nekončí. Budujte nádherné
chrámy morální i mravní čistoty a úcty ke všem. Naplňujte ideály světa
v sobě.
Jednou všichni (postupně) pochopí, že cesta lásky a pomoci jiným
je nejpříjemnější i bezpečná a vede do výšin duchovních i k „pozemskému"
štěstí.


Poruchy srdečního rytmu - arytmie
(tachykardie, bradykardie, extrasystoly,
fibrilace, bloky), flutter


Máme rádi pravidelnost. Ráno v určitou dobu vstáváme, v poledne
obědváme, večer jdeme, jak odbije „naše" hodina, spát.

28.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » ned 28. dub 2019 18:25:49

Nebojte se rakoviny ani smrti. Strach mějte hlavně sami ze sebe, z obsahu
svých myšlenek, vyřčených slov a z dopadů vlastních činů. Kde vládne
morální čistota a významné místo zaujímají pokora, skromnost a úcta, tam
není pro rakovinu (zhoubné nádory a onemocnění) místa. Léčení rakoviny
je dlouhé a svízelné. Rakovina je nemocí léčitelnou a nejvíc pro její
zastavení může učinit ten, u něhož propukla. Záleží na každém jedinci, jaký
u něj bude mít vývoj. Kdo se díky ní probudí z polospánku (zevně jsme
většinou až přehnaně činorodí, avšak charakter si málo zušlechťujeme), kdo
zastaví své aktivity, jež ho jedině vyčerpávají, a také změní žebříček
životních hodnot (zvýrazní ty věčné), tomu už brzká smrt nehrozí. Dotyčný
nemocný se z rakoviny vyléčí, neboť je schopen dále se vyvíjet
v současném životě.
Každý těžce nemocný člověk se snaží s nemocí bojovat. Mnohdy její vývoj
(ač to sám vůbec neví) na měsíc až rok zcela zastaví. Avšak jestli povolí
a sklouzne do dříve vyježděných kolejí, nemoc propuká opětovně a koná
své zhoubné dílo. Vy, kteří si právě léčíte onemocnění rakovinou, buďte
v boji se sebou samými vytrvalí. Milujte život a druhé lidi i v okamžicích,
kdy se Vám pod rukama všechno (zdánlivě) rozpadá.
Trpělivost a pevná vůle přinášejí růže. Dospějete-li včas k alespoň
částečnému pochopení smyslu nemoci a života, máte (skoro) vyhráno.
Dozrajete-li pro vyléčení, je jedno, přijde-li k Vám pomoc lékařskou či jinou
cestou. Znovu ale opakuji, že léčení rakoviny je dlouhé a svízelné.




Jsou různé druhy léčení. U terapií, v nichž se spojuje
ze srdce daná láska, duchovní poznání a zdravé (rozumem
získané) vědění, dochází nejen k fyzickému vyléčení, ale i
ke kladné změně jednání člověka. A o to by všem, kteří lidi
léčí a nemocným pomáhají, mělo jít především. Aby svět
krásněl a každý nový den byl o cosi příjemnější. Aby nás
osud méně zkoušel, více hladil a častěji se na nás usmíval.
Aby se vytratil konfrontační charakter nynějšího žití a lidé
si vážili druhých stejně jako sebe.
Prosím Vás, Vás všechny, pokuste se tento sen, tuto
krásnou ideu pomalu naplňovat. Potom i nemocí a lidského
trápení bude méně.

27.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » ned 28. dub 2019 18:20:06

Pokud posléze onemocní, nijak zvlášť ho to většinou nezastaví a málokdy rozvážně
přemýšlí. Chce a musí být velmi rychle zdravý, či nemoci náležitě (čili podle
vlastních představ) využít. „Dokud jsem nemocný (nemocná), chci ještě
stihnout vymalovat kuchyň, předsíň, vyprat záclony, povlečení a vyžehlit."
Lehčí nemoc (např. zánět horních cest dýchacích) naše „dobyvatelské"
výboje a chtění zastaví výjimečně. Chvíli ležíme v posteli, plánování dalších
aktivit zastavíme, ale už za pár hodin postrádáme rychlost doby.
Drobná varování málokdy využíváme, a tak nám snazší řešení potíží unikají
jako písek mezi prsty. Rakovina není nemocí rodící se zčistajasna.
Je vyvrcholením předchozích méně vážných onemocnění, opakujících
se zánětů, trvalejšího oslabování těla a jeho odolnosti. Až velké nesplacené,
nepochopené a dlouhotrvající chyby dávají prostor jejímu vzniku.
Někdy kvůli onemocnění rakovinou odchází ze světa člověk velmi lidský,
vysoce duchovně vyspělý, s mořem lásky v srdci. Opouští nás, neboť
na sebe při rozdávání lásky rodině, nemocným a přátelům nehleděl,
jenomže jeho duch také po lásce a odpočinku (na nějž neměl čas) moc
toužil. Umře-li na rakovinu opravdu duchovní člověk, je to obvykle proto,
že svým učením a činností sňal z hodně lidí moc negativního, a to i z těch,
jimž snášet bolest nemoci dále spíše patřilo, ale kterých mu bylo líto,
a proto jim pomohl. Přestože znal duchovní zákony, rozdal se i těmto lidem
a dal jim „kytici lásky". Tím vzal na sebe více, nežli bylo vhodné pro něho
a též pro člověka, jehož jistým způsobem pročistil. Jiné zbavil části obsahu
jejich těžkého životního rance, pak ho sám nesl, až pod ním padl. Dobrý
člověk může „předčasně" zemřít i proto, aby si druzí, kteří si jej patřičně
nevážili a svými činy ho strhávali „dolů", uvědomili skutečnou hodnotu
života, cenu partnera či blízkého člověka, jehož měli.
Z duchovního hlediska je smrt člověka, který si svého ducha místo
zušlechťování špiní (např. konzumním způsobem života a neprojevováním
citu), včasným a milostivým přerušením nesprávného vývoje a možností
pochopit své omyly na přelomu životů (hmotného a beztělného). Duch,
který se probudí z letargie, do níž mu někteří tak trochu dopomohli,
se může v jiné formě znovu rozvíjet a zrát.
Muži trpí především rakovinou dýchacích orgánů (nedávají svým protějškům
volně dýchat), zažívacích orgánů (život hltají a jeho krásu neumějí
vychutnat a náležitě vstřebat) a prostaty (hříšný, pudy vedený pohled
na ženu neberou jako nic špatného).
U žen se vyskytuje hlavně rakovina prsů (neboť ve svém životě staví
na první místo děti, a ne svého muže, děti moc hýčkají a „utíkají" k nim pro
pohlazení), pohlavních orgánů (ještě neumí opravdu, srdcem, odpustit těm,
kdo je v minulých letech trýznili nebo jim doposud mírněji ubližují - obvykle
rozvedené ženy svým bývalým manželům) a tlustého střeva (jelikož v sobě
nosí dlouho bolesti a ve vzpomínkách je chybně opakovaně prožívají).

26.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » ned 28. dub 2019 16:28:54

Tuto pravdu si asi vůbec neuvědomujeme, vždyť jinak by nebyly televizní
programy, stránky novin, časopisů a někdy i knih plné krveprolití, sexu,
zneužívání a ponižování člověka člověkem.
V lidském těle je spousta buněk s vysokým stupněm karcinogenity.
Je mnoho míst, kde v organismu může začít zhoubný proces - rakovina.
Denně je hodně příležitostí k nápravě, k prosvětlení se láskou
a pochopením, či opačně k zacházení dál a dál do bažin nevědění
a konzumnosti.
Rakovina. Při vyslovení tohoto slova nám přechází mráz po zádech. Je to
slovo, které vzbuzuje lítost k tomu, kdo jí onemocněl, i obavu v ostatních
ze vzniku této zákeřné choroby v jejich těle nebo rodině. Jsme ale naplněni
posvátným strachem a mrazením v zádech, když si něco neoprávněně
přivlastňujeme, shromažďujeme-li pro sebe na úkor ostatních ?
Nedávají-li naše nároky a názory dlouho někomu volně dýchat, svazují ho
a jeho konání i schopnosti znevažují, zvyšujeme možnost vzniku rakoviny
plic (kouřením si sami bereme dech a ubližujeme). Neschopnost odpustit
svým nejbližším různé křivdy a volání: „Ty za to můžeš ! Kdyby Vás
nebylo, jak bych se měl(a) !" bývají často příčinou vzniku rakoviny tlustého
střeva. Když nejsme schopni laskavým slovem a činem potěšit jiné,
nevidíme-li dobro v druhých lidech (kteří samozřejmě stejně jako
my chybují), jestliže jedině sebe chválíme a hlavně plnění svých plánů
a představ prosazujeme, je zvýšená pravděpodobnost vzniku rakoviny
slinivky, jater, žlučníku a žlučových cest. Bojíme se sami sebe a důsledků
vlastního konání ? Vyhubujeme alespoň jedenkrát týdně sami sobě (za své
špatné chování) stejně jako vcelku běžně (denně) kritizujeme ostatní ?
V hloubi našeho těla se odsuzováním jiných lidí a zlobou, postupně kumulují
nebezpečné buňky. Skutečně těžká (často smrtelná) nemoc přichází jako
jedna z posledních možností k nápravě našich pohledů na všechno kolem.
Je (zdaleka ne úplným) vyrovnáním skutků, kterými jsme ohrožovali a ničili
život svých bližních a okolní svět. I trápení zvířat může v součtu s dalšími
faktory způsobit u člověka rakovinu. Jestliže buňka požírá buňku, chce růst
a bujet bez ohledu na ty ostatní, co je na tom divného ? Podívejte se kolem
sebe, kolikrát za den tuto situaci uvidíte mezi nejvyvinutějšími tvory planety
Země. Lezeme si vzájemně „po zádech", pomáháme si úplatky
a protislužbami, využíváme možností, kdy se nikdo nedívá, a hledíme
si rychle něco „ulít", přisvojit a přemístit do vhodnějších prostor (čili k nám).
Vždyť co je doma, to se počítá.
Když si domů snášíte prospěšné (mnohdy ale správně jiným patřící) věci,
mnete si ruce, jak se Vám daří. Ale pak pláčete - jestliže se časem těžkou
nemocí projeví společně s majetkem do bytu a do života člověka vstupující
duchovní chyba. Člověk by chtěl mít vše, po čem touží, a dělat si, co se
mu zlíbí, a současně být bez problémů a zdravý.

25.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » ned 28. dub 2019 16:28:01

Správně zareagovat, zejména v kritických okamžicích a pod nepříjemným
tlakem okolí, je umění, dar i výsledek dlouhých snah těch, kteří již
ve Stvoření hodně pochopili. Kdo z nás umí přijmout pravdu, názor
druhého, aniž by svůj opačný názor neprojevoval navenek a ani jej
nepotlačoval vevnitř, aby negativně nezareagoval ani ve své mysli ? Příliš
se nebojme - jistá Bohabojnost je dobrá, neboť bez určitého tlaku
se málokdo snaží změnit k lepšímu. Naučme se úctě k lidem, být otevření,
vstřícní a naše tělo bude mít vždycky dostatek energie. Naučme
se přiměřeně bránit. Pozorujme, co, kolik a komu dáváme. Jak užitek
ze zrn, jež jsme svými slovy a činy naseli, roste či je vzápětí ušlapán.
Naučme se „bránit" vlivu těch, kteří nás nejen milují, ale i nadměrně
využívají a ničí (aniž to chtějí a připouštějí si), avšak nikdy k nim
nevysílejme zlobu a nenávist. Jedině pochopení a lásku dávejme
a milosrdně přijímejme jejich nedostatky v jednání (jistě také nějaké
máme). Vhodným jednáním vytvářejme spolehlivou ochranu svého těla
i ducha, příkladným životem posilujme svoji imunitu a zabraňujme alergiím.
Naučme se opravdu žít.


Rakovina
(zhoubné nádory a onemocnění)


V každé etapě vývoje společnosti se objevila nemoc, na jejíž vyléčení byly
mizivé naděje a která zároveň charakterizovala danou dobu. Morové rány,
epidemie tyfu, TBC a jiné dříve smrtelné a velmi rozšířené nemoci patří
minulosti. Jejich dnešní občasný výskyt připomíná zašlé hrůzy. Vyjadřuje
fakt, že kousek minulosti přetrvává ve společnosti nedořešen a nepoznán
až do dnešních časů.
Symbolem současnosti je rychlost, dosažení úspěchu a vysokého výdělku.
Zájmy jednotlivce či malé skupinky se nadřazují nad potřeby velkého celku.
Velká část populace vyznává heslo: „Ber, co můžeš, a na druhé se přitom
moc neohlížej." Takoví jsme my, lidé začátku 21. století. Takto se chováme
v době přeplněné technikou, v níž vládne rozum a je opomíjen cit. Pro malý,
často nepodstatný osobní prospěch dokážeme pošlapat cokoliv v nás. Naše
chtění přehlušuje tichý hlas svědomí. Často až bezohledně jdeme výhradně
za svými cíli. Dokážeme se navzájem i fyzicky zabíjet. Ale mnohem více
„vražd", vymazání nám nepohodlného člověka z povrchu země,
je prováděno v myšlenkách lidí. A tyto myšlenky se zvolna zhmotňují. Čím
více je „pouhých" přání na „odstranění" jiného člověka „nám z cesty", tím
častěji dochází i ve světě k vraždám, znásilněním a k dalším hrůzným
činům. Na co myslíš, to posiluješ, k realizaci toho přispíváš.

24.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » ned 28. dub 2019 16:24:28

Denně můžeme svoji obranyschopnost posílit, aniž
budeme užívat nějaké medikamenty. Denně svoji imunitu oslabujeme
zapojováním se do nevhodných debat, sledováním čistotu i lásku ducha
zabíjejících pořadů v televizi, hledáním lidských bolestí na stránkách novin
a časopisů. Zvykli jsme si mnoho vlastnit a málo myslet na svůj opravdu
lidský růst. Zkusme to chvíli naopak. Ke spokojenému životu potřebujme
málo, příliš od jiných neočekávejme, ale hodně všem dávejme.
Ducha člověka potkávají na šňůře jeho životů mnohé trpké prožitky. Někdo
kdysi žil v rodině, kde otec hrubě jednal s matkou i s ostatními. Jako dítě
často plakal. Když se jeho duch opět narodí do obdobné situace,
do podobné rodiny s třeba již ne tak vyhrocenými vztahy, většinou místo
snahy pochopit a vyrovnat se s tímto faktem podlehne bolesti a probudí se
v něm jeho dávná, jakoby zapomenutá nenávist k prožívanému. Duch dítěte
slábne a nemá jiné obrany, jak vylepšit manželství svých rodičů, nežli
strhnout (nemocí) jejich pozornost na sebe. Oba rodiče se snaží pomoci
milovanému dítěti, a obavy o jeho zdraví je opětovně stmelují. Z hlediska
dítěte je strach a oživení dřívějších prožitků (nástup alergie) špatnou
obrannou reakcí. Na druhé straně se chybná imunitní (obranná) reakce,
kterou alergie je, může obrátit v událost spíše pozitivní, jestliže dojde
ke změně rodinné atmosféry, k citovějšímu spojení rodičů (nebo i prarodičů,
je-li s nimi dítě častěji ve styku a citově na ně velmi vázáno). Všímejte si,
jak se zhoršují anebo zlepšují stavy alergiků v souvislosti nejen s ročním
obdobím a počasím, ale také v souvislosti s rodinnou pohodou. Dítě (člověk)
nemusí nic vidět, nemusí nic slyšet. Ono (on) cítí soulad anebo nesoulad,
ve kterém žije.
Dalším (duševním) startovacím mechanismem alergií může být
v podvědomí zasunutá vzpomínka na činnost, kterou jsme neradi
vykonávali. Například alergie na prach může být připomínkou života
ve vojenských leženích a zákopech. Může bolestí a omezováním zároveň
pročišťovat ty, kteří sice nedobrovolně, ale přece jen, brali ve válkách
druhým lidem život.
Na co vše jsme alergičtí ? Co nás sužuje ? Nepříjemná atmosféra, v níž
žijeme ? Trápí nás rodinné hospodářství, o které se jednou budeme muset
starat a k němuž přitom vůbec netíhneme ? Ničí nás termíny
a naplánované časové rozvrhy ? Pláčeme, že nás rodiče nemají rádi jako
našeho bratra či sestru ? Alergičtí můžeme být na styl řízení našeho
vedoucího v zaměstnání, na matku, která vše a všem podrobně organizuje,
vyžaduje bezvadný pořádek a správné plnění zadaných úkolů, ač sama sebe
a své jednání chvályhodně nezvládá. Člověk vnitřně křičí: „Proč jenom mne
tohle potkává, proč to musím snášet !" Alergik ke svým současným tíživým
pocitům přidává cosi nedobrého a nedořešeného z minulosti. Není-li tomu
tak, projeví se vnitřní vzpoura nemocného diktátorskému jednání okolí jen
přechodnou žaludeční neurózou, únavou a nespavostí - uchráněna bude
pokožka a dýchací ústrojí (při jejich postižení je již vzdor k prožívanému
výrazný a současně reakce chorého na vzniklé situace jsou nepřiměřené,
lásce a pochopení chybujících vzdálené).

23.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » ned 28. dub 2019 16:21:17

Proč se někde v těle vytvoří jistý patologický útvar, proč vznikají zánětlivá
ložiska, cysty, nezhoubné nádorky či ještě horší onemocnění, na jejichž
rozvoj možná právě horečka upozorňuje ? Rozhořčení, nesouhlas, strach,
odmítání přijmout svou životní cestu jako dobrou (byť u ní nejsou jenom
odpočívadla, ale i četné kříže) je pravou a prvotní příčinou vzniku nemoci.
Dokonale stvořené lidské tělo zkouší objemem i skladbou nevyvážená
strava a rozbíjí ho značná, někdy zcela nesprávně nasměrovaná fyzická
aktivita. Ale největší podíl na vzniku a typu choroby i na místě (orgánu),
v němž se projeví, má myšlení (a z něj zrozené pohnutky jednání) pána
tohoto těla - konkrétního člověka.
Každý vzdor narušuje naši tělesnou ochranu a funkce organismu. Naopak
každé smířlivé gesto, námi dané pohlazení, dobrá rada i nezištná pomoc
(která zároveň nesmí ničit nás samé), vše pozitivní v našem jednání
předchozí chyby zahlazuje a tělu dodává sílu.
Věřte horečce jako poslu dobrých zpráv. Chybný je názor, že Vám jedině
v něčem brání a nedovoluje něco zařídit, vytvořit anebo si koupit. Horečka
dává hlasitě, viditelně najevo: „Člověče, chyboval jsi. Je třeba se zastavit,
zklidnit, porozhlédnout se a v pohodě najít správný směr, jak dál.
Až potřebné pochopíš, tehdy Tě opustím, protože se stanu zbytečnou. Měj
mne rád, jsem Tvou pomocí."


Alergie a oslabená imunita

Imunita vyjadřuje schopnost těla ubránit se vetřelcům útočícím na lidský
organismus. Imunita neboli obranyschopnost je charakterizována
uzavíráním se před něčím. Mohlo by se zdát, že je prostým opakem lásky,
která otevírá a dává. Není tomu tak. Dobrá imunita doplňuje opravdovou
lásku. Neboť láskou není jen bezmezné dávání, mnohdy tomu, kdo si toho
neváží. Láska též umí říct v pravém okamžiku ne, naoko se obrnit
nevšímavostí, ubránit se některým přáním a požadavkům druhých lidí.
Na přelomu tisíciletí nabylo slovo imunita většího významu. V souvislosti
s nemocí AIDS začal člověk více než kdykoliv předtím myslet na obranu
svého života. Bojí se zákeřného, pouhým okem neviditelného viru. Zavírá
se do svých domovů. Svým životem přestává být tvorem vstřícným
a společenským. Dosti sobecky si chrání vlastní zájmy, stahuje
se nepřiměřeně do ulity a o své okolí i bližní se zajímá povrchně.
A přitom k dobré imunitě stačí (duchovně) tak málo. Nebránit se zbytečně
nebo s přiměřenou obranou nezačít, až už je skoro pozdě. Člověk
se doposud nenaučil chránit si život svým správným jednáním.
Kdo dává lásku, ten svým konáním přitahuje spíše ty, kteří mu za ni budou
děkovat. Slova díků, dobré myšlenky vysílané člověkem samotným či
k němu odjinud jsou tou nejlepší ochranou před čímkoliv. Není nepodstatné,
s kým se stýkáme a přátelíme, jaké máme zájmy, co čteme, na co se rádi
díváme v televizi.

22.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » ned 28. dub 2019 16:19:38

Člověk se řízne a s nadsázkou přitom řekne: „To nic není, to je jenom ta zlá
krev." Většinou nevědomky povídá pravdu, neboť zranění přichází jako
prostředek vybití se sumy předchozích, v něm (i v nás) nashromážděných
negací. Z otevřené rány nejdřív uniká zpěněná („ohnivými" snahami
prosadit své představy někdy až vařící) krev (zpěnění je obrazné, projevuje
se jen v duchovních náhledech, zevně je to stále „obyčejná" krev).
Zranění člověka přibrzdí. Nastolený klid zklidní a čistí (nejenom) krev. Vše
v organismu se zvolna blíží k optimální činnosti.
Bolest člověka prosvětluje. Jestliže se říznete, přemýšlejte, co se Vám právě
honilo myslí. Čím více se zraníte, tím více je Vaše pochybení déletrvající
a závažnější. Je psáno: „Ani vlas z Vaší hlavy nespadne bez Božího
vědomí." Věřte tomu - síly kolem nás jsou vskutku všudypřítomné. Kdysi
jsme už byli a začas opět budeme těmi, kteří i v době, kdy jejich duch není
vtělený, nadále chrání své nejdražší. Při pomáhání svým blízkým (jedno je,
jsme-li přitom v těle na Zemi či bez těla v říši ducha) někdy, často zcela
nevědomky, ublížíme jiným lidem. Oni sice předtím našim nejmilejším život
neulehčovali a spíše je trápili, ale komplikovat jim za to jejich bytí právo
nemáme. Dbejme na to, aby naše skutky byly prospěšné z pohledu
osobního, rodinného a hlavně obecně, aby naše konání přinášelo všem
lidem jedině pozitivní (ač občas nelehké) události a věci.
Naplňte své tělo radostí, naplňte svou mysl pokojným přijetím všeho,
co Vás potkává. Naplňte své myšlenky láskou a vnímejte pomoc i lásku,
které také Vám každý den nabízí a dává Bůh. Poruchy prokrvení, častá
krvácení a drobná poranění budou pak pro Vás pojmem neznámým.
Problematika krvácení je rozvinuta v kapitole „Krev, lymfa, slezina".


Horečka
(zvýšení tělesné teploty nad 38 °C)


Horečka není pravou nemocí, nýbrž jistým vyjádřením stavu uvnitř těla.
Nastal čas vše nakupené uklidit, vymést ven, a protože je toho hodně,
je třeba zvýšeného úsilí a námahy. Je vhodné přidat, a proto přichází
horečka a urychluje látkovou výměnu. Horečka zintenzivňuje přívod všeho
potřebného k buňkám, jejich činnost i odvod odpadních látek z těla i tkání.

21.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » ned 28. dub 2019 16:16:05

Poruchy prokrvení mívají tedy dva důvody. Za prvé, nedostatek psychických
sil, nevíru a strach - nemocný je (zdánlivě) sevřený mu se tvrdě jevícím
okolním děním, jeho konání ani slovní projevy nejsou svobodné, chování
má někým či něčím omezené a zaražené. Druhým důvodem bývá kumulace
lidského myšlení na určité orgány a části těla - čili přeháněná péče o svůj
zevnějšek, velmi aktivní, až „ohnivé" vystupování apod.
Hlavně ženy se příštích dnů a let většinou zbytečně obávají a skoro nic
příjemného v nich nečekají. Důsledkem toho mívají své nohy, které je do
této údajně neradostné budoucnosti nesou, studené jako rampouchy.
Pesimisté jsou krásám života málo otevřeni. Své vitální síly dočerpávají déle
a málokdy zcela dostatečně.
U jedinců dynamických, optimisticky a radostně žijících bývá příjem energie
(a obvykle i její výdej) poměrně rychlý. Nemají-li zažito pokorné přijímání
nepříjemných událostí a odlišných názorů, potkávají je četněji spory
s ostatními lidmi. Hádka vzniká, pokud moc prosazujeme vlastní pravdu
a prospěch v manželství nebo ve vztahu. Násilnou formou se při ní vybíjejí
negace mezi partnery a z organismu bez užitku utíká vitální síla. Těsně před
hádkou dochází k uvolňování adrenalinu z nadledvinek a k jejich překrvení.
Zdravotní stav ledvin i nadledvinek duchovně odráží soulad v manželství,
kvalitu našich vztahů s ostatními lidmi i přírodou. Nedostatečné slyšení,
přijímání názorů a plnění přání jiných lidí (hlavně partnera) se projeví
zdravotními potížemi s ledvinami i močovými cestami.
Krev duchovně symbolizuje radost, která je rozváděna po těle. Stejně jako
malé dítě dychtivě očekává příchod své babičky a dědečka s pevným
přesvědčením, že mu určitě něco (alespoň oplatek, sponku do vlasů
či pětikorunu) přinesou, tak orgány těla vědí, co pro ně krev znamená a
co vše jim dává. Dítě letí vstříc prarodičům s úsměvem, orgány dobrou
funkcí reagují na dostatečný přísun kyslíku a živin přinášených jim krví.
Pokud babička s dědečkem nepřijdou, dítě někdy slzami vyjadřuje své
zklamání. I lidský duch různými způsoby odráží své boly na těle (např.
krvácením).
Krvácením upozorňuje ztrápený, zubožený člověk na sebe a dožaduje
se lásky (péče a politování). Krvácíte-li z nosu, hned si Vás druzí lidé
všimnou a alespoň soucitnou myšlenkou Vás pohladí. Nepodceňujte sílu
dobré myšlenky a sladkost jejího pohlazení. Nepodceňujte perlu soucitu
a drahokam odpuštění. Krvácíte-li ze střev, trápí Vás něco, co máte klidně
přijmout (většinou Vám stejně nic jiného nezbývá) a co druzí tolik nevidí
či to za moc důležité nepovažují. Smutek vyvolává vnitřní pláč. Odchází
z Vás radost - krev, a slábnete. Drží-li člověk velkou bolest v sobě, sžírá-li
se něčím, co se stydí jiným lidem sdělit (např. zjištění nevěry
manžela, podvodu obchodního partnera či velké zklamání z nového
manželství), může u něho nastat vnitřní krvácení. Budete-li krvácet,
přemýšlejte, zda je ve Vašem životě opravdu dostatek radosti a zda si ji
třeba neberete sami myšlením na nepodstatné, děláním nedůležitého
a opomíjením sebe.

20.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » ned 28. dub 2019 16:15:06

Nejenom fyzickou prací, konkrétními tělesnými úkony, ale i činností
duševní, tím, co mu „v hlavě lítá", na co myslí, aniž údy pohybuje, člověk
ovlivňuje každý orgán svého těla. Jistým jednáním psychicky a současně
energeticky vyčerpává určité orgány svého těla. Jeho niterné rozpoložení
se promítá až do úrovně buněk. Lidskou duši a vzápětí i organismus nejvíce
ničí zloba a strach čili vlastně nevíra ve spravedlivý a láskyplný průběh
života. Podivné chvění buněk při stresu bylo i lékařsky pozorováno
a zaznamenáno. Zhoršení psychiky vyvolává zúžení cév a vlásečnic.
Červená krvinka se při svém putování tělem již nedostane do krevních
kapilár tak daleko jako dřív. Šaty, které má krvinka obléci, se srazily a jsou
jí malé. A kvůli tomu nedojde k potřebnému prokrvení (pokožky, svalů,
vnitřních orgánů), což se projeví bledostí, studenými končetinami
či oslabením funkcí vnitřních orgánů (a to je vlastně začátek nemoci v těle).
Člověk svým myšlením mnohdy ulpívá na jistých částech svého těla,
v důležitosti je upřednostňuje, více se o ně stará i obává. Soustřeďování
pozornosti si povšimne tělo (neboť i myšlenka je významný přenašeč
energie) a začne překrvování příslušného orgánu. Ale ani zvýšené krevní
zásobení některých orgánů lidskému zdraví neprospívá. Je známkou vyšších
nároků, které jsou na ně kladeny a zpětně může vyvolat poškození
správného myšlení dotyčného a pošpinění jeho ducha.
Typickým příkladem upřednostňování některého z tělesných orgánů je pro
člověka nezbytný rozmnožovací pud. Nejen v dnešní době, ale i dříve,
vlastně co je lidstvo lidstvem, chápala jeho velká část akt rozmnožování
spíše jako zábavu a své pohlavní orgány brala jako prostředky rozkoše.
Intimní styk muže s jeho ženou není vnímán především jako možnost
k udržení lidského rodu i zkvalitnění populace. Většina lidí myslí na sex více,
nežli je vhodné (a v tom jim tisk, televize a jiná masmédia vydatně
pomáhají). Mnohokrát denně lidským mozkem probleskují myšlenky
na příjemné okamžiky, které jsou s „využíváním" pohlavních orgánů
spojené. Soustředěným myšlením na svou pudovou stránku muži i ženy
překrvují své pohlavní orgány a jejich zvýšený energetický náboj, získaný
dostatkem jimi protékající krve, vzbuzuje další a další sexu (ne lásky) chtivé
myšlenky a vize. Takto pudy mocně zkoušený člověk se málokdy na vlnách
dobra udrží a ve svých představách se již nepoutá výhradně ke svému
partnerovi, nýbrž v myšlenkách utíká k jiným osobám opačného (či dokonce
stejného) pohlaví nebo k charakterově značně pokleslým jedincům. Názor,
že hezky vytvarovaná postava se má využít a může sloužit i „k obživě",
hlásají a realizují nyní možná spokojené, ale v budoucnosti (svého věčného
ducha) pravděpodobně hodně nešťastné osoby. Mnoho lidí klamně
ovlivňovaných masmédii povyšuje svůj pohlavní pud nad mravnost
a důstojnost, své myšlení sráží do temných sfér, zavrhuje dar lidskosti
a chováním (aniž si to připouští) se přibližuje zvířatům.

19.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » sob 27. dub 2019 18:40:47

Záleží mu, co, kdy, kde a jak jí. Příjem jídla je pro něho obřadem a strava lékem.
Objeví-li se nám někde v těle zánět, nežehrejme: „Mně se ale fakt nic
nedaří." Nerozbíjejme si tělo ještě více pocitem, že nám zánět v něčem
brání, nýbrž s trpělivostí a klidem přistupme k jeho léčbě. Dejme svému
organismu odpočinout lehčí stravou (dietou), duši v těch dnech potěšme
pěknou knihou, srdce povznášející hudbou či léčivým klidem. Naučme
se vidět zánět jako pomocníka pro naše včasné zastavení a ne jako
nepříjemnou brzdu, bránící nám v rychlém postupu vpřed. Tělo zánětem
říká, že to, co jsme dělali a jak jsme uvažovali, nebylo zcela správné. Proto
již v chybách nepokračujme (k tomu nám pomáhá a čas k srovnání se dává
léčba), neboť naše omyly by se mohly dále zhmotňovat a k naší nelibosti
projevit významnějšími nemocemi (např. cystami, nádorky či rakovinou).
Lepší je stokrát se chvilku zastavit, než jednou jít na velkou operaci. Anebo
ne ? Každý nechť se rozhodne sám, zdali chce od života občas přijmout
drobné varování, nebo až naráz naložit na záda pořádný balvan. Každý ať si
svobodně zvolí, neboť on sám si životem ponese povznášející odměny
za své chvályhodné skutky, ale i nepříjemné následky svých omylů.
Nádherné ovzduší zavládne doma, v zaměstnání i v celé rodině, když naše
pohledy na okolní dění budou prosty soudů a nespokojených řečí. Avšak
počítejme s tím, že možná hned vedle nás bude dost silný narušitel tohoto
bohulibého chování a trýzní nás řádně prověří - to aby se dobro utužilo,
popasovalo se svým opakem a slavně zvítězilo (bude-li trpělivé a vzhůru
o pomoc volat).
Zánět je obvykle vyjádřením našeho souboje s ostatními lidmi. Začíná tam,
kde chybí spokojenost s tím, co právě prožívám, co mně svým jednáním
připravují druzí a kde nepřijímám jako zcela dostačující to, co nyní vlastním.
Zánět přirozeně mizí a vnitřní pohoda se navrací člověku, který se ke
skromnosti, porozumění, úctě a lásce k lidem opět přimknul.
Když jiného člověka potkáme, s jistým obrazem sebe sama se střetáváme.
Žijme proto s otevřeným srdcem a trvalým mírem v duši.


Poruchy prokrvení, krvácení (hemoragie)

Červená krvinka je veliká přesně tak, aby vnikla do krevních kapilár a zde
předala kyslík, který nese buňkám. Objem krevního řečiště včetně kapilár
výrazně převyšuje množství krve, které běžně lidské tělo obsahuje (hlavně
všechny kapiláry nejsou současně zcela zaplněny). K naplnění všech cév,
vlásečnic a žil by nestačilo „našich" asi 5 litrů, nýbrž by bylo třeba cca 200
litrů krve. V lidském organismu se podle aktuální potřeby více či méně
prokrvují jednotlivé orgány. Po jídle jsou značně prokrvovány stěny žaludku
a střev a zákonitě krví o cosi méně zásobeny ostatní orgány, například
mozek. Když intenzivně přemýšlíme, tak zase mozek požaduje větší
okysličení, a tudíž i mohutnější přísun krve. Při běhu se nám více prokrvují
nohy, při těžší manuální práci zejména svaly horních končetin, a tak
bychom mohli pokračovat.

18.

Re: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ

Příspěvek od Návštěvník » sob 27. dub 2019 7:29:28

Nevnímáme-li svůj
život jako docela příjemný a přiměřeně sladký, může být oslabena a pak
bakteriemi napadena naše slinivka a žlučové cesty. Nepříjemné nadýmání,
které je s tím spojené, je vnitřním pláčem a povzdechem unaveného těla.
Co mu to stále děláme ? Stačí, abychom se k někomu zatvrdili, začali
jednat podle strategie „tvrdé ruky", a hůř začnou pracovat naše játra. Stačí
zlost na některá rozhodnutí druhých lidí, náš přehnaný „tah na branku",
v mysli promítané zúčtování s nepřáteli nebo nechuť k vlastním nelehkým
rozhodnutím (pro šťastný život zcela nezbytným), a zuby nám bolestí
oznámí, že s námi není něco v pořádku. Drobné záněty na pokožce
a následně vznikající vřídky jsou pro nás viditelným varováním, že jsme
nesprávně (nelaskavě a odmítavě) vnímali svůj život, okolní lidi i svět.
Někdy se musíme dívat na věci a události, které bychom velice rádi změnili,
ale nemůžeme, neboť je to jedině v moci jiných osob (na nichž obvykle
citově velmi závisíme). Odezvou našeho vzdoru i ochranou před možnými
dalšími těžšími chorobami je začátek zánětu spojivek v oslabeném oku.
Opuchnou nám víčka a my již tak dobře nevidíme na tu „hrůzu" kolem nás
a navíc máme jiné starosti (s léčením se). Podobně se negativnímu často
brání malé děti - zacpávají si uši a nos, zejména v rodinách s dusnější
atmosférou. Jejich záněty středního ucha vyjadřují zhmotnělou touhu mladé
dušičky raději neslyšet a nevidět (slzí jim oči) dění, které se v jejich okolí
odehrává. Děti dobře vyciťují uvolněnost či tíži atmosféry doma, byť
možných cituplných chvil nebo nedorozumění nejsou fyzicky přítomny.
Prožívané neshody jsou v ovzduší bytu zachyceny a nemusí to být jenom
důsledek napětí mezi rodiči, ale zčásti také tíživý odraz jejich
komplikovaných vztahů k prarodičům, z práce domů běžně přinášených
„chuchvalců" vyčerpání a smutku atd. Kolem dětí se zánětem středního
ucha se láska v jimi očekávané míře nerozprostírá a ruku v ruce s tím
je omezeno rovněž jejich přirozené vnímání vůní (a mají při onemocnění
postižený nos).
Zánět je nejcitlivějším tělesným indikátorem, který zviditelňuje už malá
narušení optimálního prostředí kolem nás i v našem organismu. Ukazuje
na naši duševní nespokojenost s tím, co nám život připravil a co si od nás
žádá. K pocitům křivd a horší náladě obvykle přistupuje narušení
stravovacího režimu a zhoršení kvality přijímané stravy. Čím víc je člověk
zasažen následky svého jednání, čím intenzivněji je stresován, tím méně
dbá na ostatní kolem sebe, stravu z toho nevyjímaje. Podívejte se na
roztěkané, neustále spěchající a plnění svých představ věčně nestíhající
jedince. Chvíli nenápadně pozorujte, jak jedí. Je to jedení, nebo spíše závod
v házení toho, co jim pod ruku přijde, do žaludku ? Naopak člověk klidný
a sebe vcelku zvládající si dokáže jídlo náležitě vychutnat. Není
mu lhostejné, co má na talíři přichystáno. Duchem vyspělejší člověk
se zajímá o kvalitu své stravy i o její dopady na organismus.

17.

Nahoru

cron