od dodo » pon 10. čer 2019 9:17:17
vostal petr píše:PS.
Mimochodem,
byli jsme s přítelkyní ted u moře a na pláž chodil postarší chlapík co se furt usmíval,
přítelkyni se líbil, ale mě nijako nezajímal,
ale protože s ním chtěla mluvit, tak jsem s ním mluvil, páč vona neumí anglicky,
no jasně, byl to duchovnák vod Sai Báby,
já poznám naučeninu vod přirozenosti,
štastný člověk se nemusí v jednom kuse furt usmívat,
může bejt docela štastně i nasranej, docela štatně i bojovat apd.
Následovat sebe je prostě něco zcela jiného nežli následovat náký to duchovno...
Nie iba v tomto príspevku, ale vlastne vo všetkých, píšeš o nasledovaní "seba", teda prirodzenosti.
Lenže ľudskú prirodzenosť možno (pre zjednodušenie) rozdeliť na vyššiu a nižšiu.
Vyššia túži po poznaní Boha, nižšej stačí bezvýhradné podliehanie bytostným sklonom, t.j. rôznym pudom a vášniam v ktorých pochopiteľne bude nachádzať akési dočasné potešenie, šťastie ak chceš.
Takže nič nového a už vôbec nie asvetaborného, len praobyčajná (nižšia) pudová prirodzenosť v prejave akéhosi zvieratka, ktorú si (možno aby so sebou mohlo vôbec vydržať) potrebovalo povýšiť na „slobodu“.
Nie sloboda, ale bezvýhradé otročenie bytostným sklonom, to je.
To so slobodou, tak ako ju chápe duchovno, pochopiteľne nemá nič spoločné.
[quote="vostal petr"]PS.
Mimochodem,
byli jsme s přítelkyní ted u moře a na pláž chodil postarší chlapík co se furt usmíval,
přítelkyni se líbil, ale mě nijako nezajímal,
ale protože s ním chtěla mluvit, tak jsem s ním mluvil, páč vona neumí anglicky,
no jasně, byl to duchovnák vod Sai Báby,
já poznám naučeninu vod přirozenosti,
štastný člověk se nemusí v jednom kuse furt usmívat,
může bejt docela štastně i nasranej, docela štatně i bojovat apd.
Následovat sebe je prostě něco zcela jiného nežli následovat náký to duchovno...[/quote]
Nie iba v tomto príspevku, ale vlastne vo všetkých, píšeš o nasledovaní "seba", teda prirodzenosti.
Lenže ľudskú prirodzenosť možno (pre zjednodušenie) rozdeliť na vyššiu a nižšiu.
Vyššia túži po poznaní Boha, nižšej stačí bezvýhradné podliehanie bytostným sklonom, t.j. rôznym pudom a vášniam v ktorých pochopiteľne bude nachádzať akési dočasné potešenie, šťastie ak chceš.
Takže nič nového a už vôbec nie asvetaborného, len praobyčajná (nižšia) pudová prirodzenosť v prejave akéhosi zvieratka, ktorú si (možno aby so sebou mohlo vôbec vydržať) potrebovalo povýšiť na „slobodu“.
Nie sloboda, ale bezvýhradé otročenie bytostným sklonom, to je.
To so slobodou, tak ako ju chápe duchovno, pochopiteľne nemá nič spoločné.