od Návštěvník » čtv 29. bře 2012 12:22:31
Jolanda píše:Ale, co když nechci nikoho nic učit ani na něj dohlížet? Mám si nechat vše líbit, jen kvůli tomu, že druhá osoba nemá minimum empatie? a říct někomu názor přece není věc výuky, ale je fakt, že málokdo umí příjmout kritiku bez pocitu poučování...., je tedy lepší mlčet, protože osud to tak chce???
základ je, řešit sebe - tedy kde mne to žere, bolí, kde cítím napětí, kde nejsem srovnaná sama se sebou ... to je základ a má to smysl
už tu to byla nastíněno jak to jde
pokud se chcete vydávat směrem měnit druhého, aby se nechoval tak jak se chová, aby se choval tak jak by to mělo být optimální, tak je to boj s větrnými mlýni, pak na sebe nebudete mít už prostor vůbec
podle toho co jste psala vás tchýně nijak neomezuje, nezasahuje vám do rodiny, do způsobu vašeho života, aby jste se museli přizpůsobovat nebo čelit její manipulaci, aby bylo nutné vymezit hranice jejím atakům ... tak co si nechcete nechat líbit ? to že nevěnuje svou péči vašemu synovi a vnučce, že se věnuje druhému synovi a svým potřebám ?
nebo si nechcete nechat líbit, že možná kdesi v budoucnosti, nastane možnost, že nebudu soběstačná a bude potřebovat péči od rodiny a že to padne na vás, což by bylo nespravedlivé, když se vám teď nevěnuje ? to jsou všechno jen úvahy a představy o tom co bude a jak bude a co by mělo být a co by nemělo být aby ... je to stresující faktor. vy nevíte co se stane ani za pět minut, tak můžete udělat všechno co dokážete a jak to nejlíp dokážete, jak to cítíte uvnitř, aby jste s tím byla srovnaná a to dělat, ať se to vyvíjí jak chce, vždycky aktuálně reagovat na to co je ...
říct názor, tedy co si o tom myslíte a jak by to mělo být jinak, samozřejmě můžete, a to jak svému muži, tak své matce, kamarádkám, dcerce i tchyni ... jestli cítíte, že je to to správné ořechové, tak to udělejte ... s jakým výsledkem uvidíte sama
nabízel jsem tu možnost otevřeně vyjádřit co cítíte, když už to není možné v sobě držet, bývá to schůdnější a otevřenější komunikačně, než ta první možnost ... ale není samozřejmě možné druhé nutit, aby vám naslouchali ani aby s vámi soucítili plní empatie a aby vám vyhověli, to prostě není možné ... i kdybychom se uvztekali, ubrečeli, umluvili jak to má být správně ... když někdo nemá k tomu potenciál, tak holt nemá a budete mluvit do větru nebo se zhádáte a vzájemně se budete obviňovat a vyčítat a obhajovat ...
jistě by to bylo krásné, kdybychom si všichni naslouchali, chápali se, žili pospolitě, nezištně si pomáhali - dokonalé vztahy, plné otevřenosti a lásky
základem je začít, ale u sebe a srovnat se sám v sobě, pak se uleví nejen vám, ale i dětem, partnerům, přátelům, všem co se octnou ve vaší přítomnosti i tchýni ... je to totiž mimořádně inspirující a nakažlivé, ta vnitřní pohoda, už o tom psal malej jarda
držím palce, aby se vám dařilo
[quote="Jolanda"]Ale, co když nechci nikoho nic učit ani na něj dohlížet? Mám si nechat vše líbit, jen kvůli tomu, že druhá osoba nemá minimum empatie? a říct někomu názor přece není věc výuky, ale je fakt, že málokdo umí příjmout kritiku bez pocitu poučování...., je tedy lepší mlčet, protože osud to tak chce??? [/quote]
základ je, řešit sebe - tedy kde mne to žere, bolí, kde cítím napětí, kde nejsem srovnaná sama se sebou ... to je základ a má to smysl
už tu to byla nastíněno jak to jde
pokud se chcete vydávat směrem měnit druhého, aby se nechoval tak jak se chová, aby se choval tak jak by to mělo být optimální, tak je to boj s větrnými mlýni, pak na sebe nebudete mít už prostor vůbec :what:
podle toho co jste psala vás tchýně nijak neomezuje, nezasahuje vám do rodiny, do způsobu vašeho života, aby jste se museli přizpůsobovat nebo čelit její manipulaci, aby bylo nutné vymezit hranice jejím atakům ... tak co si nechcete nechat líbit ? to že nevěnuje svou péči vašemu synovi a vnučce, že se věnuje druhému synovi a svým potřebám ?
nebo si nechcete nechat líbit, že možná kdesi v budoucnosti, nastane možnost, že nebudu soběstačná a bude potřebovat péči od rodiny a že to padne na vás, což by bylo nespravedlivé, když se vám teď nevěnuje ? to jsou všechno jen úvahy a představy o tom co bude a jak bude a co by mělo být a co by nemělo být aby ... je to stresující faktor. vy nevíte co se stane ani za pět minut, tak můžete udělat všechno co dokážete a jak to nejlíp dokážete, jak to cítíte uvnitř, aby jste s tím byla srovnaná a to dělat, ať se to vyvíjí jak chce, vždycky aktuálně reagovat na to co je ...
říct názor, tedy co si o tom myslíte a jak by to mělo být jinak, samozřejmě můžete, a to jak svému muži, tak své matce, kamarádkám, dcerce i tchyni ... jestli cítíte, že je to to správné ořechové, tak to udělejte ... s jakým výsledkem uvidíte sama :what:
nabízel jsem tu možnost otevřeně vyjádřit co cítíte, když už to není možné v sobě držet, bývá to schůdnější a otevřenější komunikačně, než ta první možnost ... ale není samozřejmě možné druhé nutit, aby vám naslouchali ani aby s vámi soucítili plní empatie a aby vám vyhověli, to prostě není možné ... i kdybychom se uvztekali, ubrečeli, umluvili jak to má být správně ... když někdo nemá k tomu potenciál, tak holt nemá a budete mluvit do větru nebo se zhádáte a vzájemně se budete obviňovat a vyčítat a obhajovat ...
jistě by to bylo krásné, kdybychom si všichni naslouchali, chápali se, žili pospolitě, nezištně si pomáhali - dokonalé vztahy, plné otevřenosti a lásky :) základem je začít, ale u sebe a srovnat se sám v sobě, pak se uleví nejen vám, ale i dětem, partnerům, přátelům, všem co se octnou ve vaší přítomnosti i tchýni ... je to totiž mimořádně inspirující a nakažlivé, ta vnitřní pohoda, už o tom psal malej jarda :)
držím palce, aby se vám dařilo :yes: