Poradna zdarma

vostalpetr píše:

Co jsem četla o Buddhovi, tak tam nešlo pouze o uvědomění si nek. prostoru. V jeho realizaci šlo i o další záležitosti - třeba o nahlédnutí do všech jeho předchozích inkarnací. Třeba

No to jo.
Kdybychom vzali v potaz, že existují reinkarnace,
které ovlivnují náš život součastný
a jsou součástí naší karmy

tak je samozřejmě třeba i toto rozpustit

No ale kdy ty informace o tomto jsou ???

Jsou uloženy v těch různých tělech(karmický atd.)
máme je takto neustále s sebou jak slohovou práci v aktovce do školy

A prostor Vědomí těmi těly prochází,
pro osobu jsou víceméně nedostupné,
nějaké ty regresivní terapie asi nejsou schopny postihnout všechny inkarnace, jen nějakou vzdálenou příčinu,
jenž nás ovlivnuje

Světlo (prostoru) je spojení, je to energie...dokonce ta nejvyšší a tvořivá...

Návštěvník píše:

vostalpetr píše:jedním vrzem se to ošetří samo, pokud dojde k uvědomění nek prostoru a dalších kvalit

...POKUD dojde k uvědomění nek prostoru

Co tomu uvědomění brání? Jen fakt, že vědomí se návykově stále pohybuje v nižších vibracích, protože se ztotožňuje se svými tvary všeho druhu,
počínaje myšlenkama a pocitama, což permanentně vytváří napětí v těle a pocit sebeztotožnění s ním.

Jen tohle brání sjednocení s univ. vědomím.

Kdy se nek.prostor začne spontánně vnímat a PROČ se jindy nevnímá se dá zjistit jen praxí ( = někdy to jde, tak jak to, že teď ne??? co je ta příčina???), ale taková praxe ti zřejmě nehrozí

vostalpetr píše:že myšlenky a pocity se mění
zatímco uvědomění v těle je poměrně konstatní záležitost ?

vostalpetr píše:jedním vrzem se to ošetří samo, pokud dojde k uvědomění nek prostoru a dalších kvalit

vostalpetr píše:No vždyt říkám,
ošetři to inteligentně,
jedním vrzem...

Návštěvník píše:ti dva nechodili ani k zubaři
a když něco nedělal Buddha a Mahariši, tak nemá smysl se tím zabývat, radši trpět, než to inteligentně ošetřit

vnímají se jeho setrvačné návyky jako jevy, které prostě vyvstávají

postaví se proti egu

což vyvolá boj

vostalpetr píše:No když tě bavěj, tak zcela určitě zvítězí nad nějakým zdravým rozumem..

Prostě tě to baví,
pocity mají větší sílu než nějakej rozum...

vostalpetr píše:Nic takového jsem nesliboval,
jen jsem řekl že se odhlásím,
což jsem zatím neudělal, protože jsem línej psát jihovi maila

ale já se k tomu dokopu...

Návštěvník píše:

vostalpetr píše:
Když tě něco přestane bavit, tak to neděláš

Ale kdepak

Jen počkej, až to sám v praxi jednou zkusíš, pak teprv uvidíš, jak velká je moc podvědomých návyků

vostalpetr píše:
Když tě něco přestane bavit, tak to neděláš

vostalpetr píše:Jenže nekonečné kritizování druhých taky nakonec přestane přinášet uspokojení a pak už nezbývá jiná možnost než podívat se, odkud se ve mně pořád bere ta potřeba druhé posuzovat.

...............................................................................................................................

Pokud někoho něco neuspokojuje,
tak to asi nejspíš dobrovolně dál dělat nebude,
no a tak to prostě nedělá, protože ho to nebaví

Takže,
tě to uspokojuje,
jen si myslíš, že tě to neuspokojuje,
proto se taky díváš, proč to děláš a co tě k tomu nutí

Takže v tom co píšeš je logická chyba...

Petra píše:

Návštěvník píše:Sebereflexe se rozvíjí pomalu, jak se postupně rozpoznávají vlastní, dosud neuvědomované motivace. Rozvíjení a prohlubování sebereflexe tedy závisí na naší ochotě obracet pozornost k vlastním neuvědomovaným motivacím a na zájmu nacházet v sobě příčiny svého sklonu kritizovat ty kolem, poučovat a mentorovat je, i podrážděnosti, kterou v nás jejich chování probouzí.

Cokoliv člověk rozpoznává plně u sebe, rozpoznává i v projevech u druhých lidí. Ale už mu to nevadí, vnímá to prostě jen jako momentální reakci druhého člověka, která v něm už neprobouzí podrážděnost ani potřebu ho na to upozorňovat.

Až budeš schopný/á vlastního názoru a nebudeš do nekonečna neustále opakovat, co sis někde přečetl/a, tak do sběrny nepůjdeš.

Návštěvník píše:Sebereflexe se rozvíjí pomalu, jak se postupně rozpoznávají vlastní, dosud neuvědomované motivace. Rozvíjení a prohlubování sebereflexe tedy závisí na naší ochotě obracet pozornost k vlastním neuvědomovaným motivacím a na zájmu nacházet v sobě příčiny svého sklonu kritizovat ty kolem, poučovat a mentorovat je, i podrážděnosti, kterou v nás jejich chování probouzí.

Cokoliv člověk rozpoznává plně u sebe, rozpoznává i v projevech u druhých lidí. Ale už mu to nevadí, vnímá to prostě jen jako momentální reakci druhého člověka, která v něm už neprobouzí podrážděnost ani potřebu ho na to upozorňovat.

Návštěvník píše:

dokud se v člověku nerozvinula sebereflexe, vzniká v něm potřeba neustále druhé za něco kritizovat

a přisuzovat jim něco, co si o nich on sám představuje. Je to obyčejná projekce, psychický sklon, který se dá i léčit, když má člověk zájem, protože si uvědomil, že právě tenhle návyk určuje, jak druhé vidí, jakým způsobem na ně reaguje a vyvolává tak nedorozumění, které pak přisuzuje ostatním.

C.G.Jung:

Projekce je bezděčný duševní proces, jehož výsledkem je to, že obsahy našeho vlastního nevědomí nacházíme u druhých... Máme sklon domnívat se, že svět je takový, jak ho vidíme, a stejně tak naivně předpokládáme, že lidé jsou takoví, jaké si je představujeme ... Všechny obsahy našeho vědomí jsou konstantně projikovány do našeho okolí, a teprve když prohlédneme určité vlastnosti našeho objektu jako projekce, jako imaga, podaří se nám je rozlišit od jeho skutečných vlastností ... Cum grano salis vidí člověk vlastní chyby, které u sebe neuznává, vždy u protivníka. Vynikající příklady najdete ve všech osobních polemikách. Člověk, jenž nemá neobvyklou míru sebeuvědomění, se nad své projekce nepovznese, ale většinou se jim poddá...

Projekce znamená přesunutí subjektivního obsahu na objekt...

http://jung.sneznik.cz/prenos.htm

Návštěvník píše:Má tu někdo nějaký problém s astrálem?
Astrální tělo má přece každý člověk.