Poradna zdarma

Návštěvník píše:kdo to vidí? nebo jak to vidíš?

Návštěvník píše:jak poznáš, že Bůh je?

vostalpetr píše:

Omyl. Předchozí neracionální závěr, vyplývající z prostého pozorování jevu, mohli opravit jen díky tomu, že racio funguje neosobně, bere v úvahu celkové souvislosti a není tedy - jak si myslel Schopenhauer - jen sluhou vůle s cílem zdůvodnit (mazaně) naši vůli k tomu či onomu.

No neosobní je ta vůle,
to že ty mazaně označuješ racionálně něco za neracionální abys mohl za racionální považovat to, co se ti jeví jako racionální,
je přesně ten případ neracionální racionality kdy intelekt je sluhou tvé vůle...

vostalpetr píše:

vostalpetr píše: vidíš jak slunce ráno vychází a večer zapadá,
takže je jasný na první pohled,
že slunce obíhá kolem zeměkoule...

To je pozorování jevu, podobně jako pozorování faty morgany.
Racionální myšlení je to, co vedlo k pochopení, že je to jinak, než se to na první pohled jeví

No ale dalo to docela fušku,
než se ten předchozí chybný racionální názor opravil,
jiným racionálním názorem

vostalpetr píše:

Někdo uvěřil pitomosti, a proto přestaly platit přírodní zákonitosti?

V tom to není,
prostě když koukáš na oblohu,
tak vidíš jak slunce ráno vychází a večer zapadá,
takže je jasný na první pohled,
že slunce obíhá kolem zeměkoule...

vostalpetr píše:No spousta přírodních zákonů a teorii jaksi časem pozbyla platnosti,
když se přišlo na něco jiného,

věřilo se, že země je placatá a že slunce obíhá kolem země,

bůh ví jakým pitomostem třeba věříme dnes,
a nad kterými budou lidé za tisíc let nevěřícně kroutit v úžasu hlavou, že někdo mohl věřit takovéto pitomosti

rozum a intelekt je podle Schopenhauera jen sluhou vůle, a tak prostě zdůvodnuje (mazaně) naši vůli k tomu či onomu,

vostalpetr píše:

Není. Racionální postup vysvětlení situace neobsahuje snahu zdánlivě rozumným způsobem obhajovat svoje jednání a zdůvodňovat tak, že to co dělám je správné. Racionální postup vysvětlení se nesnaží druhé oblbnout, jako je tomu u racionalizace:

zanedbávání dítěte tak může být vysvětlováno tím, že potřebuje více samostatnosti (takže si ho vlastně nevšímám pro jeho dobro, ale ve skutečnosti mě mnohem víc než dítě zajímá vlastní kariéra nebo nicnedělání a sledování seriálů)

Jenže ten samej racionální přístup ti taky řekne,
že dítě se má vést k samotatnosti a schopnosti vést spokojený samostatný život dospělého jedince

vostalpetr píše:Tedy jinak řečeno, nelpět na životě...

vostalpetr píše:

Návštěvník píše:

pokaždé když něco chceš a dostaneš to co jsi chtěl, nastane na určitý čas pocit spokojenosti a odpadne ulpívání

Přesně. Jen na určitý čas.

Nakonec - když se pořád dokola opakuje uvědomění si krátkodobé spokojenosti ze získání něčeho, dozraje člověk k tomu, že tenhle samotný fakt dočasnosti začne rozpoznávat jako strastiplný.

Naší nejhlubší bytostnou potřebou je trvalá spokojenost. Vychází to z intuice, která pramení z hluboké roviny Bytí, kterým jsme a kde to tak už teď je. Ta způsobí, že nakonec se potřeba sahat po tom co chceme začne vnímat jako cesta k neuspokojivosti a sama ustává potřeba sytit pořád znovu ego tím, že uchopuje to, co právě chce.

No ale kvůli tomu se přece nemusím stát nutně neštastným ...

Prostě jen vidím, že naplnění mých přání mně přináší jen dočastné uspokojení,
zatímco mé přání a ztotožnění se s nimi mně přináší právě to neuspokojení

vostalpetr píše:

Racionalizace je velmi často používaný obranný mechanismus; znamená vysvětlit něco neakceptovatelného, nepříjemného přijatelným způsobem - zanedbávání dítěte tak může být vysvětlováno tím, že potřebuje více samostatnosti (takže si ho vlastně nevšímám pro jeho dobro, ale ve skutečnosti mě mnohem víc než dítě zajímá vlastní kariéra nebo nicnedělání a sledování seriálů).

Racionalizace je prostě racionální postup vysvětlení situace

zanedbávání dítěte tak může být vysvětlováno tím, že potřebuje více samostatnosti (takže si ho vlastně nevšímám pro jeho dobro, ale ve skutečnosti mě mnohem víc než dítě zajímá vlastní kariéra nebo nicnedělání a sledování seriálů)