od Návštěvník » pon 21. lis 2011 9:54:01
Tady je další příklad, jak vypadá čistá osvobozená mysl, ve které není ulpívání na myšlenkách.
Taky je nade všechno vysvětlování.
Někdo vyfackuje pět lidí z hospody, vyřádí se a uklidní.
Spokojeně se pak rozhlídne a řekne sousedovi, který sedí u vedlejšího stolu a bydlí blízko něho: půjdu domů. Půjdeš taky? Ten odpoví: ne, ještě tu chvíli posedím. Borec přikývne a řekne tak ahoj. A vyrazí na cestu k domovu.
Nevadí mu, že půjde sám. Osobně si nic nemyslí o tom, co mu odpověděl jeho soused. Neobjevilo se v něm přesvědčení, že soused ho odsuzuje a proto s ním nechce jít, nevadí mu, že si dotyčný myslí něco jiného, než on. Nesnažil se ho přesvědčit o své pravdě, o které by si myslel, že je jedinou skutečnou pravdou, že by se teď mělo jít domů. Neulpěl na představě, jak by to mělo být. To je nádherné, tak vypadá čistá osvobozená mysl, ve které není ulpívání na myšlenkách. Není v něm připoutanost k mysli, jeho mysl je čistá a osvobozená od ulpívání...
Tady je další příklad, jak vypadá čistá osvobozená mysl, ve které není ulpívání na myšlenkách.
Taky je nade všechno vysvětlování.
Někdo vyfackuje pět lidí z hospody, vyřádí se a uklidní.
Spokojeně se pak rozhlídne a řekne sousedovi, který sedí u vedlejšího stolu a bydlí blízko něho: půjdu domů. Půjdeš taky? Ten odpoví: ne, ještě tu chvíli posedím. Borec přikývne a řekne tak ahoj. A vyrazí na cestu k domovu.
Nevadí mu, že půjde sám. Osobně si nic nemyslí o tom, co mu odpověděl jeho soused. Neobjevilo se v něm přesvědčení, že soused ho odsuzuje a proto s ním nechce jít, nevadí mu, že si dotyčný myslí něco jiného, než on. Nesnažil se ho přesvědčit o své pravdě, o které by si myslel, že je jedinou skutečnou pravdou, že by se teď mělo jít domů. Neulpěl na představě, jak by to mělo být. To je nádherné, tak vypadá čistá osvobozená mysl, ve které není ulpívání na myšlenkách. Není v něm připoutanost k mysli, jeho mysl je čistá a osvobozená od ulpívání...