od ryunin.v » čtv 17. říj 2013 23:43:36
Jsem někde psal vostálpetrovi, že jsem měl v posteli desítky holek , nosím italský hadry a zedím strašně rychle autem- Tak to dopadne, když se neřekne celá pravda. jenže kdy se dá říct celáý pravda? I když si už myslíme, že známe celou pravdu, a to nemyslím jen na relativní úrovni, ale i pravdu absolutní, nakonec se ukáže, že kousek chybí. Je to jako ryba, která vám pořád klouže z ruky, nelze chytit jednou provždy.
No a tak je to i s mým donchuánstvím, módou a jízdou v autě.
Co se týká donchuánství, rozhodně nejsem typ frajera, co chrastí klíčky od mercedesu, ležérně se opírá o zeď, přežvykuje a když jde kolem roštěnka, jen zívne, načež ona mu padne kolem krku. S mým donchuánstvím to bylo a je trochu hodně jinak.
Na střední škole jsem se řeadil k nejostýchavějším hochům, a holkám byl po několikaměsíčním dvoření akorát tak schopen dát pusu na tvář. To trvalo asi až do mých jednadvaceti let. pak jsem získal maličko sexuálních zkušeností, ale velký obrat přišel až se zenem. když jsem se vrátil v roce 92 ze zenového kláštera v Americe, kde jsem si užil svou náhradní vojnu a kde jsem hltal verše sexem posedlého Ikjúa, do Prahy se vrátil jiný člověk. Tatam byl ten stydlín, zmatouš, snílek, co stojí stranou dění a neví, co má říkat. Vrátil jsem se jako velmi společenský, veselý, sebevědomý, nadšený do zenu, nadšený do žen, do zen, do žen, do erotiky, prostě pustil jsem se střemhlav do života, bez otálení a tak nějak automaticky to velmi často končívalo v posteli, kde jinde, ale nebyl jsem tam většinou sám. Bylo to tedy přes Ikjóvu lásku k životu, k pomíjivosti erotických radovánek, kde byly kořeny mých sexuálních dobrodružství. zatímco předtím jsem se bál holku vzít kolem pasu, protože jsem si nebyl jist, jestli ji budu opravdu "milovat", po návratu z Americky, jsem takovou otázku, jako jestli někoho miluju, považoval za NaPROSTO absurdní. Zamiloval jsem se doživota! A to nebylo bez soucitu - když už jsem nějakou holku v posteli měl, dával jsem si pozor, abych jí nějak neublížil. Samozřejmě občas, al ene často, sem někoho mírně naštval, že jsem neopětoval zamilovanost, ale to se nestávalo často, ty holky tehdy byly taky spíš do světa než do závazných vztahů.
Co se týká hadrů, tak nějak to souvisí i s buddhismem, že nesnáším plasty, umělý hmoty, polyester, tyhle věci už dost zničily naši drahou planetu, tak proč si mám plast ještě navlíkat na sebe? Proto nosím jen čistě vlněné svetry a bavlněné věci. Sehnat čistě bavlněný ponožky se mi nedaří, tak tam musím dělat kompromis. Ale svetr z umělý hmoty, která ničí naši planetu, bych na sebe nevzal. Takže nosím vlnu, což se dá sehnat v dražších obchodech, já ovšem takový svetr nosím i pět, sedm let, než se rozpadne. Takže chodím spíš jako zchudlý Ital než frajer. Oni tak v Itálii chodí důchodci na venkově, jak se já oblíkám.
No a poslední, auta, rychlost. nesnáším lidi, co jezdí naprosto bezohledně a ohrožují životy chodců a lidí v autech. Jezdím rychle, ale jen tak, abych nikomu neublížil a taky jsem nikdy nikoho autem nezranil. Dřív jsem jezdil i rychleji, ale zazen ty erergie vyrovnává. Hlanvě si člověk díky zazenu uvědomuje, že nenní na světě sám a že nemzsá bejt všude první. Na druhou stranu, zazen ve mně odhaluje šílenou vášeň a energii, nevím, nevím proč, kde se to bere, ale bylo to léta zjevně zablokovaný. Jsem trochu zvíře, ale zvíře, které reflektuje na sebe a okolí.
Jsem někde psal vostálpetrovi, že jsem měl v posteli desítky holek , nosím italský hadry a zedím strašně rychle autem- Tak to dopadne, když se neřekne celá pravda. jenže kdy se dá říct celáý pravda? I když si už myslíme, že známe celou pravdu, a to nemyslím jen na relativní úrovni, ale i pravdu absolutní, nakonec se ukáže, že kousek chybí. Je to jako ryba, která vám pořád klouže z ruky, nelze chytit jednou provždy.
No a tak je to i s mým donchuánstvím, módou a jízdou v autě.
Co se týká donchuánství, rozhodně nejsem typ frajera, co chrastí klíčky od mercedesu, ležérně se opírá o zeď, přežvykuje a když jde kolem roštěnka, jen zívne, načež ona mu padne kolem krku. S mým donchuánstvím to bylo a je trochu hodně jinak.
Na střední škole jsem se řeadil k nejostýchavějším hochům, a holkám byl po několikaměsíčním dvoření akorát tak schopen dát pusu na tvář. To trvalo asi až do mých jednadvaceti let. pak jsem získal maličko sexuálních zkušeností, ale velký obrat přišel až se zenem. když jsem se vrátil v roce 92 ze zenového kláštera v Americe, kde jsem si užil svou náhradní vojnu a kde jsem hltal verše sexem posedlého Ikjúa, do Prahy se vrátil jiný člověk. Tatam byl ten stydlín, zmatouš, snílek, co stojí stranou dění a neví, co má říkat. Vrátil jsem se jako velmi společenský, veselý, sebevědomý, nadšený do zenu, nadšený do žen, do zen, do žen, do erotiky, prostě pustil jsem se střemhlav do života, bez otálení a tak nějak automaticky to velmi často končívalo v posteli, kde jinde, ale nebyl jsem tam většinou sám. Bylo to tedy přes Ikjóvu lásku k životu, k pomíjivosti erotických radovánek, kde byly kořeny mých sexuálních dobrodružství. zatímco předtím jsem se bál holku vzít kolem pasu, protože jsem si nebyl jist, jestli ji budu opravdu "milovat", po návratu z Americky, jsem takovou otázku, jako jestli někoho miluju, považoval za NaPROSTO absurdní. Zamiloval jsem se doživota! A to nebylo bez soucitu - když už jsem nějakou holku v posteli měl, dával jsem si pozor, abych jí nějak neublížil. Samozřejmě občas, al ene často, sem někoho mírně naštval, že jsem neopětoval zamilovanost, ale to se nestávalo často, ty holky tehdy byly taky spíš do světa než do závazných vztahů.
Co se týká hadrů, tak nějak to souvisí i s buddhismem, že nesnáším plasty, umělý hmoty, polyester, tyhle věci už dost zničily naši drahou planetu, tak proč si mám plast ještě navlíkat na sebe? Proto nosím jen čistě vlněné svetry a bavlněné věci. Sehnat čistě bavlněný ponožky se mi nedaří, tak tam musím dělat kompromis. Ale svetr z umělý hmoty, která ničí naši planetu, bych na sebe nevzal. Takže nosím vlnu, což se dá sehnat v dražších obchodech, já ovšem takový svetr nosím i pět, sedm let, než se rozpadne. Takže chodím spíš jako zchudlý Ital než frajer. Oni tak v Itálii chodí důchodci na venkově, jak se já oblíkám.
No a poslední, auta, rychlost. nesnáším lidi, co jezdí naprosto bezohledně a ohrožují životy chodců a lidí v autech. Jezdím rychle, ale jen tak, abych nikomu neublížil a taky jsem nikdy nikoho autem nezranil. Dřív jsem jezdil i rychleji, ale zazen ty erergie vyrovnává. Hlanvě si člověk díky zazenu uvědomuje, že nenní na světě sám a že nemzsá bejt všude první. Na druhou stranu, zazen ve mně odhaluje šílenou vášeň a energii, nevím, nevím proč, kde se to bere, ale bylo to léta zjevně zablokovaný. Jsem trochu zvíře, ale zvíře, které reflektuje na sebe a okolí.