od Návštěvník » pon 08. dub 2013 10:37:19
http://www.forum2000.cz/cz/projekty/dem ... inkarnace/Prohlášení J.S. dalajlamy Tändzina Gjamccha o otázce jeho reinkarnace 24. září 2011
Úvod
Tibetští krajané žijící uvnitř i vně Tibetu, stoupenci tradice tibetského buddhismu i všichni, kdo máte spojení s Tibetem a Tibeťany: díky prozíravosti našich dávných králů, ministrů a učenců-adeptů se Buddhovo učení, sestávající z písemně zaznamenaných i zkušenostně předávaných učení tří vozů a čtyř druhů tanter včetně souvisejících témat a disciplín, ve své úplnosti rozšířilo a vzkvétalo v Zemi sněhu. Pro celý svět se Tibet stal zdrojem buddhistických tradic i s nimi spojených tradic kulturních. Zejména tak Tibet velkou měrou přispěl ke štěstí bezpočtu bytostí v Asii včetně Číny, Tibetu a Mongolska.
Za dobu existence buddhistické tradice v Tibetu se vyvinula specificky tibetská tradice rozpoznávání učenců-adeptů, která se stala nesmírně užitečnou pro Dharmu i pro cítící bytosti, zejména v monastické komunitě.
Poté, co byl v patnáctém století Vševědoucí Gendün Gjamccho rozpoznán a potvrzen jako reinkarnace Gendün Druba a byl ustaven Gandän Phodrang ladrang (instituce dalajlamy), byly postupně rozpoznány i následné reinkarnace. Třetímu v této linii, Sönamu Gjamcchovi, byl udělen titul dalajlamy. Pátý dalajlama, Ngawang Lobsang Gjamccho, ustavil v roce 1642 Vládu Gadän Phodrang a stal se politickým i duchovním vůdcem Tibetu. Po více než šest století počínaje Gendün Drubem byla řada neklamných reinkarnací rozpoznána jako linie dalajlamů.
Od roku 1642 dalajlamové sloužili jako političtí i duchovní vůdci Tibetu po dobu 369 let. Já tuto tradici dobrovolně ukončuji a s hrdostí a spokojeností konstatuji, že můžeme nyní provozovat stejný demokratický systém vlády, který funguje v mnoha zemích světa. Ve skutečnosti jsem již v roce 1969 jasně naznačil, že by se měli odpovědné strany dohodnout, zda mají reinkarnace dalajlamů v budoucnu pokračovat. Kdyby ovšem lidé vyjádřili rozhodné přání, aby reinkarnace dalajlamů nadále pokračovaly, mohlo by bez jasně stanovených pravidel dojít ke zneužívání systému reinkarnace k naplňování politických cílů.
Proto dokud jsem fyzicky i duševně zdráv, považuji za důležité, abychom určili přesné pokyny k tomu, jak bude příští dalajlama rozpoznán, a abychom tak předešli možným zpochybňováním či podvodům. Aby byly tyto pokyny zcela srozumitelné, je třeba chápat systém rozpoznávání reinkarnací „tulku“ i základní koncepty, z nichž tento systém vychází. Ty se zde pokusím stručně vysvětlit.
Minulé a budoucí životy
Abychom mohli akceptovat reinkarnaci, či existenci tulkuů, je třeba akceptovat existenci minulých a budoucích životů. Cítící bytosti přicházejí do svého současného života z životů předchozích a následně se po smrti opět rodí. Tento nepřetržití proud zrození je přijímán všemi starými indickými duchovními tradicemi a filosofickými školami s výjimkou Šrávaků, kteří byli materialistickou školou. Někteří moderní myslitelé popírají minulé a budoucí životy na základě toho, že je nevidíme. Jiní na tomto základě nedocházejí k tak jednoznačnému závěru.
Přestože mnoho náboženských tradic přijímá přerozování, liší se v pohledu na to, co se vlastně přerozuje, jak se to děje, a jak probíhá přechodný stav mezi dvěma životy. Některé náboženské tradice akceptují představu života budoucího, ale odmítají existenci minulých životů.
Obecně buddhisté věří, že řetězec zrození nemá žádný začátek a že jakmile dosáhneme osvobození z cyklu existence překonáním karmy a rušivých emocí, již se znovu pod vlivem těchto okolností nezrodíme. Buddhisté tedy věří, že lze ukončit přerozování způsobované karmou a destruktivními emocemi, ale většina buddhistických filosofických škol neuznává, že tím zaniká mysl či proud mysli jako takový. Odmítat existenci minulých a příštích životů by bylo v rozporu se základem, cestou a plodem, které je třeba chápat v kontextu cvičené a necvičené mysli. Kdybychom přistoupili na to, že minulé a budoucí životy neexistují, pak bychom také logicky museli připustit, že tento svět i bytosti v něm žijící vznikají bez příčin a podmínek. Proto pokud je někdo buddhistou, znamená to, že akceptuje existenci minulých a budoucích zrození.
Pro ty, kdo si své minulé životy pamatují, je přerozování bezprostřední zkušeností. Ovšem většina běžných bytostí své minulé životy zapomene, když prochází procesem smrti, přechodného stavu a znovuzrození. Protože tyto bytosti nemají jasné ponětí o minulých a budoucích zrozeních, je třeba jim jejich existenci dokázat pomocí průkazné logiky.
V Buddhových slovech a v následných komentářích je celá řada různých logických argumentací prokazujících existenci minulých a budoucích životů. Ve stručnosti je lze shrnout do čtyř bodů: věcem předchází věci podobného druhu; všem věcem předchází reálná příčina; mysl je z minulosti s věcmi obeznámena; bytosti si nesou zkušenosti získané v minulosti.
V podstatě všechny tyto argumenty vycházejí z předpokladu, že přirozenost mysli, její jasnost a bdělé vědomí, musí mít jasnost a vědomí za svou reálnou příčinu. Není možné, aby reálnou příčinou byla nějaká jiná entita, jako třeba neživý objekt. To je evidentní. Logickou analýzou pak vyvodíme, že nový proud jasnosti a vědomí se nemůže objevit bez příčin, či z příčin nesouvisejících. Vidíme tedy, že mysl nelze vyrobit v laboratoři, a dovozujeme také, že nic nemůže tuto kontinuitu jasnosti a vědomí eliminovat či ukončit.
Pokud vím, zatím se žádnému modernímu vědci, psychologovi, fyzikovi ani neurologovi nepodařilo pozorovat či popsat vznik mysli ani z hmoty ani bez příčin.
Existují lidé, kteří si pamatují svůj minulý život či dokonce i mnoho minulých životů, a dokáží rozpoznávat místa i příbuzné z minulých životů. Takové případy se nevyskytovaly pouze v minulosti. I dnes na východě i západě žije mnoho lidí, kteří si pamatují události a zkušenosti ze svých minulých životů. Popírání těchto důkazů by bylo na úkor nestrannosti naší analýzy či zkoumání. Tibetský systém rozpoznávání reinkarnací je autentickou metodou zkoumání, založenou na tom, že si lidé pamatují své minulé životy.
Jak dochází k přerození
Existují dva způsoby přerozování po smrti: přerození pod vlivem karmy a destruktivních emocí a přerození silou soucítění a modliteb. Co se týče prvního způsobu, v důsledku nevědomosti je vytvářena negativní a pozitivní karma, jejíž otisky zůstávají ve vědomí. Tyto otisky se aktivují vlivem touhy a ulpívání a pohání nás do dalšího života. Nedobrovolně se pak rodíme ve vyšších či nižších říších. Tímto způsobem běžné bytosti bez ustání putují existencí jako na otáčejícím se kole. Ale i za těchto okolností se mohou běžné bytosti snažit ve svých každodenních životech jednat ctnostně a s pozitivní motivací. Bytosti si tak osvojují ctnost, která se aktivuje ve chvíli smrti a stává se příčinou zrození ve vyšších říších existence. Bódhisattvové, kteří dosáhli takzvané cesty vidění, se nerodí silou karmy a destruktivních emocí, nýbrž silou svého soucítění s živými bytostmi a silou modliteb bytostí o pomoc bódhisattvů. Dokáží si vybrat čas a místo svého zrození i své budoucí rodiče. Takové zrození, které je výlučně pro dobro druhých, je zrozením silou soucítění a modliteb.
Význam termínu tulku
Zdá se, že tibetský zvyk označovat rozpoznané reinkarnace epitetem „tulku“ (emanované tělo buddhy) pochází z toho, že jej tibetští buddhisté začali používat jako uctivé označení či titul, až se z něj postupně stal běžný výraz. Obecně termín tulku označuje určitý aspekt buddhy, konkrétně jeden ze tří či čtyř aspektů popisovaných v sútrách. Podle tohoto výkladu buddhovských aspektů má člověk, který je zcela svázaný destruktivními emocemi a karmou, potenciál dosáhnout těla pravdy (dharmakáji) sestávajícího z těla pravdy moudrosti a z těla pravdy přirozenosti. První z nich odkazuje k osvícené mysli buddhy, která vidí vše přímo a přesně, tak jak to je, v jediném okamžiku. Je to mysl, která byla silou zásluh a moudrosti, hromaděných po dlouhou dobu, zcela zbavená všech destruktivních emocí i jejich otisků. Tělo pravdy přirozenosti odpovídá prázdné povaze či přirozenosti této vševědoucí osvícené mysli. Tyto dva buddhovské aspekty jsou zřejmé pouze samotným buddhům. Protože je kromě buddhů nikdo jiný nemůže bezprostředně vnímat, je třeba, aby se pro dobro bytostí buddhové jevili i ve fyzické podobě, která je cítícím bytostem přístupná. Nejvyšší fyzickou podobou buddhů je tělo dokonalé radosti (sambhógakája), které mohou vnímat bódhisattvové na nejvyšším stupni a které má pět konkrétních charakteristik, například spočívání v nebeské sféře Akaništa. Z těla dokonalé radosti se manifestují myriády emanovaných buddhovských těl neboli myriády tulkuů (nirmanakája), kteří se jeví jako bohové či lidé a kteří jsou přímo vnímatelní i pro běžné bytosti. Tyto dva fyzické aspekty buddhy se nazývají těla formy, a jeví se ve prospěch druhých.
Emanované tělo je trojí: a) svrchované emanované tělo jako Buddha Šákjamuni, historický Buddha, který projevil dvanáct skutků Buddhy, mimo jiné, že se narodil v místě, které si sám vybral, atd. b) umělecké emanované tělo, které slouží druhým a jeví se v podobě umělců či zručných řemeslníků a c) inkarnované emanované tělo, kdy se buddhové objevují v různých podobách jako lidské bytosti, božstva, řeky, mosty, léčivé rostliny a stromy, aby byli k užitku bytostem. Reinkarnace duchovních mistrů, označovaných v Tibetu termínem tulku, spadá do třetí kategorie z těchto tří druhů emanovaných těl. Mezi reinkarnacemi tulkuů může být mnoho skutečně autentických inkarnovaných těl buddhů, ale to nutně neplatí o všech. Mezi reinkarnovanými tulku v Tibetu mohou být také reinkarnace pokročilých bódhisattvů, bódhisattvů na cestě shromažďování a přípravy, či mistrů, kteří zjevně na cestu bódhisattvy teprve musí vkročit. Titul tulku se tak inkarnovaným lamům dává buď na základě podobnosti s osvícenými bytostmi, či na základě jejich spojení s určitými kvalitami osvícených bytostí.
Jak pravil Džamjang Khjence Wangpo:
„Za reinkarnaci označujeme to, když se někdo přerodí poté, co jeho předchůdce zemřel. Při emanaci dochází k projevu či manifestaci, aniž by její zdroj zemřel.“
Rozpoznávání reinkarnací
Metoda rozpoznávání identity jedince pomocí identifikování jeho minulého života existovala již za života Buddhy Šákjamuniho. Mnoho takových případů nalézáme ve čtyřech oddílech Agama ve Vinajapitace, v příbězích Ďžátaky, v sútře Moudrých a bláhových, v sútře Sta karem atd., v nichž Tathágata odhaluje fungování karmy na příkladu rozličných příběhů o tom, jak jsou následky určitých činů z minulých životů zakoušeny v životě přítomném. Také v životních příbězích indických mistrů, kteří žili po Buddhovi, jsou zmiňována místa jejich předchozí zrození. Takových příběhů existuje mnoho, ale v Indii neexistoval systematický způsob rozpoznávání a číslování reinkarnací mistrů.
Systém rozpoznávání reinkarnací v Tibetu
Původní duchovní tradice tibetského Bönu, která v Tibetu existovala před příchodem Buddhismu, také učila o minulých a budoucích životech. Od doby, kdy se v Tibetu rozšířil buddhismus, věří v minulé a budoucí životy prakticky všichni Tibeťané. Hledání reinkarnací duchovních mistrů předávajících Dharmu, i zvyk se k nim s oddaností obracet, se rozšířil a vzkvétal v celém Tibetu. Mnoho autentických textů (knih tibetského původu jako je Mani Kabum a pětidílné učení Kathang a další spisy jako Knihy kadampovských žáků a Girlanda klenotů: odpovědi na otázky, které byly vyloženy vznešeným indickým mistrem Dipankarou Atíšou v Tibetu v jedenáctém století), vypovídá příběhy o přerozování Árji Avalókitéšvary, bódhisattvy soucítění. Nicméně současná tradice formálního rozpoznávání reinkarnací mistrů začala, když na počátku třináctého století žáci Karmapy Düsum Khjenpy na základě předpovědi rozpoznali jeho reinkarnaci Karmapu Pakšiho. Od té doby bylo rozpoznáno sedmnáct inkarnací Karmapy za dobu devíti set let. Podobně, počínaje rozpoznáním Kungy Sangmo jako reinkarnace Khandro Čhökji Dronme v patnáctém století bylo rozpoznáno již více než deset inkarnací Samding Dordže Phagmo. Tak jsou mezi inkarnacemi tulkuů v Tibetu jak monastičtí tak tantričtí praktikující, a jak muži tak ženy. Tento systém rozpoznávání reinkarnací se v Tibetu postupně rozšířil i do jiných tradic tibetského buddhismu a také do Bönu. Dnes existují rozpoznaní tulkuové ve všech tradicích tibetského buddhismu, jak ve škole Sakja, Geluk, Kagju tak i Ňingma, a stejně tak i v tradici Ďžonang a Bödong, které slouží Dharmě. Je také evidentní, že někteří z těchto tulkuů jsou pro svou tradici ostudou.
Vševědoucí Gendün Drub, který byl přímým žákem Džé Congkhapy, založil klášter Taši Lhünpo v provincii Cang a vychovával tam své žáky. Gendün Drub zemřel v roce 1474 ve věku 84 let. Přestože zpočátku nikdo neusiloval o nalezení jeho reinkarnace, lidé nakonec museli rozpoznat chlapce jménem Sanggjä Čhöpel narozeného v Tanaku v Cangu v roce 1476, na základě jeho ohromujících a bezchybných výpovědí o jeho minulém životě. Od té doby se datuje tradice, podle níž Gaden Phodrang ladrang a později vláda Gaden Phodrang zodpovídá za hledání a rozpoznávání reinkarnací dalajlamů.
Způsoby rozpoznávání reinkarnací
Poté, co vznikl systém rozpoznávání tulkuů, začali se vyvíjet a rozrůstat různé rozpoznávací postupy. Mezi nejdůležitější z nich patří předpovědný dopis napsaný předchůdcem a jeho další pokyny a indikace; nová inkarnace mistra musí být schopna věrohodně se upamatovat na svůj minulý život a hovořit o něm; musí identifikovat předměty, které předchůdci patřily a rozeznat osoby, které byly předchůdci blízké. Kromě toho se také používají další metody jako například žádat autentické duchovní mistry o předpověď či se obracet na světské věštce, kteří se objevují prostřednictvím média v tranzu, a nebo pozorovat vize objevující se v posvátných jezerech ochránců jako např. v posvátném jezeře Lhamö-laccho na jih od Lhasy.
Když se stane, že je více než jeden možný kandidát pro danou inkarnaci a je těžké rozhodnout, je zvykem činit konečné rozhodnutí věštbou za použití kuličky z těsta (zen tak) před posvátným zpodobněním buddhy a invokováním síly pravdy.
Emanace projevující se dříve, než předchůdce zemře (ma-dhe tulku)
Obvykle musí být reinkarnací někdo, kdo se narodí jako lidská bytost poté, co nejprve zemře. Běžné bytosti se obecně nemohou manifestovat v emanacích dříve, než zemřou (ma-dhe tulku). Ale pokročilí bódhisattvové, kteří se mohou manifestovat ve stovkách či tisících těl zároveň, mohou projevit vlastní emanaci dříve, než sami zemřou. V tibetském systému rozpoznávání tulkuů existují emanace, které náleží ke stejnému proudu mysli jako předchůdce, emanace, které jsou spojené s druhými silou karmy a modliteb, a emanace, které se objevují v důsledku požehnání a jmenování.
Hlavním důvodem, proč se objevuje nová reinakrnace, je záměr pokračovat v nedokončené práci předchůdce ve službě Dharmě a cítícím bytostem. V případě lamy, který je běžnou bytostí a tak nemá reinkarnaci náležící stejnému proudu vědomí, může být za jeho emanaci rozpoznán někdo jiný, kdo s ním má spojení skrze čistou karmu a modlitby. Nebo je možné, aby takový lama jmenoval svého nástupce, což může být buď jeho žák nebo někdo mladý, kdo je rozpoznán jako jeho emanace. Protože v případě běžných bytostí existují tyto možnosti, je reálnou možností i emanace nenáležící stejnému proudu mysli a to dříve, než dojde k úmrtí předchůdce. V některých případech může mít jeden lama několik reinkarnací současně, jako například inkarnaci těla, řeči a mysli. Známé případy emanací za života z nedávné minulosti jsou například emanace Dudžom Džigdral Ješe Dordžeho a emanace Čhögje Tričen Ngawang Khjenraba.
Používání Zlaté urny
S tím, jak sílí doba úpadku a je rozpoznáváno stále více a více reinkarnací vysokých lamů, často pod vlivem politických motivů, dochází k tomu, že se čím dál tím více tulkuů rozpoznává chybným či sporným způsobem, v důsledku čehož je nesmírně poškozována Dharma.
Během konfliktu mezi Tibetem a Gurkhy (1791-93) byla tibetská vláda nucena požádat o vojenskou podporu Mandžuů. Následně byla gurkhská armáda vyhnána z Tibetu, ale mandžuští hodnostáři poté sepsali návrh o dvaceti devíti bodech pod záminkou zefektivnění tibetské vlády. Tento dokument také obsahoval návrh tahat losy ze Zlaté urny při rozhodování o reinkarnacích dalajlamů, pančhenlamů a hutuktuů (mongolský titul pro vysoké lamy). Poté byl tento postup použit při rozpoznávání některých reinkarnací dalajlamů, pančhenlamů a některých dalších vysokých lamů. Postup rituálu byl sepsán osmým dalajlamou Džampelem Gjamccho. Ale navzdory ustavení tohoto systému nebyla tato metoda použita v případě devátého, třináctého ani mě, čtrnáctého dalajlamy.
Dokonce i v případě desátého dalajlamy byla již autentická reinkarnace nalezena a metoda Zlaté urny nebyla ve skutečnosti použita, ale aby se vyhovělo Mandžuům, oznámilo se, že byl tento postup dodržen.
Systém Zlaté urny se ve skutečnosti použil jen v případě jedenáctého a dvanáctého dalajlamy. Ovšem dvanáctý dalajlama byl již rozpoznán dříve, než bylo tohoto postupu použito. A tak byl touto metodou dalajlama rozpoznán celkem pouze jednou. Podobně v případě pančhenlamů se tato metoda nepoužívala s výjimkou osmé a deváté inkarnace. Tento systém byl vynucen Mandžuskými úřady a Tibeťané v něj nikdy neměli důvěru, jelikož postrádal jakékoliv duchovní kvality. Ovšem kdyby byl používán poctivým způsobem, mohli bychom jej považovat za způsob věštění podobný metodě kuličky z těsta (zen tak).
V roce 1880 při rozpoznání třináctého dalajlamy jako reinkarnace dvanáctého, byly ve vztahu Tibetu a Mandžuů stále ještě známky vztahu mezi lamou a patronem. Třináctý dalajlama byl rozpoznán jako neomylná reinkarnace osmým pančenlamou, na základě předpovědí Näčhungu a věštců ze Samjä a na základě vizí v jezeře Lhamö-laccho, a tudíž postup Zlaté urny nebyl použit. To také jasně vyplývá z posledního prohlášení třináctého dalajlamy z roku Vodní opice (1933), ve kterém praví:
„Jak všichni víte, nebyl jsem vybrán obvyklou metodou tahání losů ze Zlaté urny, nýbrž mé rozpoznání bylo předpovězeno a doloženo věštbami. V souladu s věštbami a proroctvími jsem byl rozpoznán jako reinkarnace dalajlamy a byl jsem intronizován."
Když jsem v roce 1939 byl rozpoznán jako čtrnáctá inkarnace dalajlamy, vztah lamy-patrona mezi Tibetem a Čínou již neexistoval. Proto ani nebylo třeba řešit otázku potvrzení reinkarnace s použitím Zlaté urny. Je všeobecně známo, že tehdejší tibetský regent a tibetské Národní shromáždění se řídilo postupem rozpoznávání reinkarnace dalajlamy na základě předpovědí velkých lamů, věštců a vizí v jezeře Lhamö-laccho. Číňané s tím neměli nic společného. Nicméně jistí činitelé Kuo-min-tangu začali později lstivě šířit v novinách lži o tom, že souhlasili s tím, že se upustilo od metody Zlaté urny a že Wu Čung-sin předsedal mé intronizaci a podobně.
Tuto lež později veřejně odhalil Ngabo Ngawang Džigme (Čínskou lidovou republikou považovaný za velmi progresivní osobnost), místopředseda úřadujícího výboru Národního lidového kongresu, na druhém zasedání pátého Lidového kongresu Tibetské autonomní oblasti (31. července 1989). Na konci svého projevu, v němž podrobně vylíčil události a předložil písemné důkazy, položil tuto otázku:
„Proč by měla Komunistická strana jednat stejně a pokračovat ve lžích Kuomintangu?“
Strategie klamu a mylné naděje
V nedávné minulosti došlo k případům, kdy nezodpovědní správci nemovitostí zámožných lamů začali holdovat nesprávným metodám rozpoznávání reinkarnací, což závažně oslabuje a podkopává Dharmu, mnišskou komunitu i celou společnost. Navíc počínaje érou Mandžuů se čínské politické úřady opakovaně dopouštěli různých nečestných praktik, při nichž používali buddhismus, buddhistické učitele a reinkarnace tulkuů jako nástroje k dosažení svých politických cílů v tibetských a mongolských otázkách. Dnešní autoritářští vůdci Čínské lidové republiky, kteří jakožto komunisté odmítají náboženství a přesto se do náboženských otázek vměšují, zahájili takzvanou převzdělávací kampaň a vyhlásili Páté nařízení o řízení a rozpoznávání reinkarnací, které vstoupilo v platnost 1. září 2007. To je šokující a ostudné. Vynucení nevhodných metod pro rozpoznávání reinkarnací, motivované snahou vyhladit naše jedinečné kulturní tradice, způsobuje škody, které bude obtížné kdy napravit.
Navíc čínské úřady prohlašují, že čekají na mou smrt a že si pak rozpoznají patnáctého dalajlamu podle vlastní volby. Z jejich nedávných vyhlášek a ustanovení a z následných prohlášení vyplývá, že postupují podle podrobné strategie klamání Tibeťanů, stoupenců tibetské buddhistické tradice i světové společnosti. Protože mám zodpovědnost chránit Dharmu a cítící bytosti a čelit podobným destruktivním plánům, činím následující prohlášení.
Další inkarnace dalajlamy
Jak jsem již zmínil, reinkarnace je jevem, k němuž by mělo dojít buď na základě dobrovolné volby dotyčné osoby nebo alespoň na základě síly jeho nebo její karmy, zásluh a modliteb. Proto pouze sám člověk, který se reinkarnuje, má legitimní autoritu nad tím, kde a jak se narodí a jak bude jeho či její reinkarnace rozpoznána. Je evidentním faktem, že nikdo jiný nemůže dotyčného člověka nutit či ho jakkoliv manipulovat. Je obzvlášť nevhodné, aby čínští komunisté, kteří otevřeně odmítají i pouhou myšlenku minulých a budoucích životů, nemluvě o konceptu reinkarnovaných tulkuů, zasahovali do systému reinkarnací a zejména do reinkarnací dalajlamů a pančhenlamů. Toto bezostyšné vměšování je v rozporu s jejich vlastní politickou ideologií a jen odhaluje jejich pokrytectví. Pokud by tato situace pokračovala i do budoucna, bude pro Tibeťany i pro stoupence tibetského buddhismu nemožné ji uznávat a akceptovat.
Až mi bude zhruba devadesát let, poradím se s vysokými lamy tibetské budhistické tradice, s tibetskou veřejností a s dalšími povolanými lidmi následujícími tibetský buddhismus a přehodnotím, zda by instituce dalajlamy měla pokračovat či nikoliv. Podle toho bude přijato rozhodnutí. Pokud se rozhodne, že reinkarnace dalajlamů by měla pokračovat a že bude potřeba rozpoznat patnáctého dalajlamu, budou za rozpoznání primárně zodpovídat odpovědní členové instituce Gaden Podrang. Ti by se měli poradit s jednotlivými hlavami tibetských buddhistických tradic a s přísahou vázanými ochránci Dharmy, kteří jsou neoddělitelně spjati s linií dalajlamů. Radu a pokyny by měli hledat u těchto bytostí a měli by dodržet všechny postupy pro hledání a rozpoznání v souladu s tradicí. Zanechám k tomu jasné písemné instrukce. Mějte proto na paměti, že kromě reinkarnace rozpoznané těmito legitimními metodami by neměl být rozpoznán ani akceptován žádný jiný kandidát, vybraný výhradně z politických důvodů, včetně těch v Čínské lidové republice.
Dalajlama
Dharamsala
http://www.forum2000.cz/cz/projekty/demokracie-a-lidska-prava-v-jihovychodni-asii/prohlaseni-jeho-svatosti-dalajlamy/prohlaseni-jeho-svatosti-dalajlamy-tandzina-gjamccha-o-otazce-jeho-reinkarnace/
[b]Prohlášení J.S. dalajlamy Tändzina Gjamccha o otázce jeho reinkarnace [/b]
24. září 2011
Úvod
Tibetští krajané žijící uvnitř i vně Tibetu, stoupenci tradice tibetského buddhismu i všichni, kdo máte spojení s Tibetem a Tibeťany: díky prozíravosti našich dávných králů, ministrů a učenců-adeptů se Buddhovo učení, sestávající z písemně zaznamenaných i zkušenostně předávaných učení tří vozů a čtyř druhů tanter včetně souvisejících témat a disciplín, ve své úplnosti rozšířilo a vzkvétalo v Zemi sněhu. Pro celý svět se Tibet stal zdrojem buddhistických tradic i s nimi spojených tradic kulturních. Zejména tak Tibet velkou měrou přispěl ke štěstí bezpočtu bytostí v Asii včetně Číny, Tibetu a Mongolska.
Za dobu existence buddhistické tradice v Tibetu se vyvinula specificky tibetská tradice rozpoznávání učenců-adeptů, která se stala nesmírně užitečnou pro Dharmu i pro cítící bytosti, zejména v monastické komunitě.
Poté, co byl v patnáctém století Vševědoucí Gendün Gjamccho rozpoznán a potvrzen jako reinkarnace Gendün Druba a byl ustaven Gandän Phodrang ladrang (instituce dalajlamy), byly postupně rozpoznány i následné reinkarnace. Třetímu v této linii, Sönamu Gjamcchovi, byl udělen titul dalajlamy. Pátý dalajlama, Ngawang Lobsang Gjamccho, ustavil v roce 1642 Vládu Gadän Phodrang a stal se politickým i duchovním vůdcem Tibetu. Po více než šest století počínaje Gendün Drubem byla řada neklamných reinkarnací rozpoznána jako linie dalajlamů.
Od roku 1642 dalajlamové sloužili jako političtí i duchovní vůdci Tibetu po dobu 369 let. Já tuto tradici dobrovolně ukončuji a s hrdostí a spokojeností konstatuji, že můžeme nyní provozovat stejný demokratický systém vlády, který funguje v mnoha zemích světa. Ve skutečnosti jsem již v roce 1969 jasně naznačil, že by se měli odpovědné strany dohodnout, zda mají reinkarnace dalajlamů v budoucnu pokračovat. Kdyby ovšem lidé vyjádřili rozhodné přání, aby reinkarnace dalajlamů nadále pokračovaly, mohlo by bez jasně stanovených pravidel dojít ke zneužívání systému reinkarnace k naplňování politických cílů.
Proto dokud jsem fyzicky i duševně zdráv, považuji za důležité, abychom určili přesné pokyny k tomu, jak bude příští dalajlama rozpoznán, a abychom tak předešli možným zpochybňováním či podvodům. Aby byly tyto pokyny zcela srozumitelné, je třeba chápat systém rozpoznávání reinkarnací „tulku“ i základní koncepty, z nichž tento systém vychází. Ty se zde pokusím stručně vysvětlit.
Minulé a budoucí životy
Abychom mohli akceptovat reinkarnaci, či existenci tulkuů, je třeba akceptovat existenci minulých a budoucích životů. Cítící bytosti přicházejí do svého současného života z životů předchozích a následně se po smrti opět rodí. Tento nepřetržití proud zrození je přijímán všemi starými indickými duchovními tradicemi a filosofickými školami s výjimkou Šrávaků, kteří byli materialistickou školou. Někteří moderní myslitelé popírají minulé a budoucí životy na základě toho, že je nevidíme. Jiní na tomto základě nedocházejí k tak jednoznačnému závěru.
Přestože mnoho náboženských tradic přijímá přerozování, liší se v pohledu na to, co se vlastně přerozuje, jak se to děje, a jak probíhá přechodný stav mezi dvěma životy. Některé náboženské tradice akceptují představu života budoucího, ale odmítají existenci minulých životů.
Obecně buddhisté věří, že řetězec zrození nemá žádný začátek a že jakmile dosáhneme osvobození z cyklu existence překonáním karmy a rušivých emocí, již se znovu pod vlivem těchto okolností nezrodíme. Buddhisté tedy věří, že lze ukončit přerozování způsobované karmou a destruktivními emocemi, ale většina buddhistických filosofických škol neuznává, že tím zaniká mysl či proud mysli jako takový. Odmítat existenci minulých a příštích životů by bylo v rozporu se základem, cestou a plodem, které je třeba chápat v kontextu cvičené a necvičené mysli. Kdybychom přistoupili na to, že minulé a budoucí životy neexistují, pak bychom také logicky museli připustit, že tento svět i bytosti v něm žijící vznikají bez příčin a podmínek. Proto pokud je někdo buddhistou, znamená to, že akceptuje existenci minulých a budoucích zrození.
Pro ty, kdo si své minulé životy pamatují, je přerozování bezprostřední zkušeností. Ovšem většina běžných bytostí své minulé životy zapomene, když prochází procesem smrti, přechodného stavu a znovuzrození. Protože tyto bytosti nemají jasné ponětí o minulých a budoucích zrozeních, je třeba jim jejich existenci dokázat pomocí průkazné logiky.
V Buddhových slovech a v následných komentářích je celá řada různých logických argumentací prokazujících existenci minulých a budoucích životů. Ve stručnosti je lze shrnout do čtyř bodů: věcem předchází věci podobného druhu; všem věcem předchází reálná příčina; mysl je z minulosti s věcmi obeznámena; bytosti si nesou zkušenosti získané v minulosti.
V podstatě všechny tyto argumenty vycházejí z předpokladu, že přirozenost mysli, její jasnost a bdělé vědomí, musí mít jasnost a vědomí za svou reálnou příčinu. Není možné, aby reálnou příčinou byla nějaká jiná entita, jako třeba neživý objekt. To je evidentní. Logickou analýzou pak vyvodíme, že nový proud jasnosti a vědomí se nemůže objevit bez příčin, či z příčin nesouvisejících. Vidíme tedy, že mysl nelze vyrobit v laboratoři, a dovozujeme také, že nic nemůže tuto kontinuitu jasnosti a vědomí eliminovat či ukončit.
Pokud vím, zatím se žádnému modernímu vědci, psychologovi, fyzikovi ani neurologovi nepodařilo pozorovat či popsat vznik mysli ani z hmoty ani bez příčin.
Existují lidé, kteří si pamatují svůj minulý život či dokonce i mnoho minulých životů, a dokáží rozpoznávat místa i příbuzné z minulých životů. Takové případy se nevyskytovaly pouze v minulosti. I dnes na východě i západě žije mnoho lidí, kteří si pamatují události a zkušenosti ze svých minulých životů. Popírání těchto důkazů by bylo na úkor nestrannosti naší analýzy či zkoumání. Tibetský systém rozpoznávání reinkarnací je autentickou metodou zkoumání, založenou na tom, že si lidé pamatují své minulé životy.
Jak dochází k přerození
Existují dva způsoby přerozování po smrti: přerození pod vlivem karmy a destruktivních emocí a přerození silou soucítění a modliteb. Co se týče prvního způsobu, v důsledku nevědomosti je vytvářena negativní a pozitivní karma, jejíž otisky zůstávají ve vědomí. Tyto otisky se aktivují vlivem touhy a ulpívání a pohání nás do dalšího života. Nedobrovolně se pak rodíme ve vyšších či nižších říších. Tímto způsobem běžné bytosti bez ustání putují existencí jako na otáčejícím se kole. Ale i za těchto okolností se mohou běžné bytosti snažit ve svých každodenních životech jednat ctnostně a s pozitivní motivací. Bytosti si tak osvojují ctnost, která se aktivuje ve chvíli smrti a stává se příčinou zrození ve vyšších říších existence. Bódhisattvové, kteří dosáhli takzvané cesty vidění, se nerodí silou karmy a destruktivních emocí, nýbrž silou svého soucítění s živými bytostmi a silou modliteb bytostí o pomoc bódhisattvů. Dokáží si vybrat čas a místo svého zrození i své budoucí rodiče. Takové zrození, které je výlučně pro dobro druhých, je zrozením silou soucítění a modliteb.
Význam termínu tulku
Zdá se, že tibetský zvyk označovat rozpoznané reinkarnace epitetem „tulku“ (emanované tělo buddhy) pochází z toho, že jej tibetští buddhisté začali používat jako uctivé označení či titul, až se z něj postupně stal běžný výraz. Obecně termín tulku označuje určitý aspekt buddhy, konkrétně jeden ze tří či čtyř aspektů popisovaných v sútrách. Podle tohoto výkladu buddhovských aspektů má člověk, který je zcela svázaný destruktivními emocemi a karmou, potenciál dosáhnout těla pravdy (dharmakáji) sestávajícího z těla pravdy moudrosti a z těla pravdy přirozenosti. První z nich odkazuje k osvícené mysli buddhy, která vidí vše přímo a přesně, tak jak to je, v jediném okamžiku. Je to mysl, která byla silou zásluh a moudrosti, hromaděných po dlouhou dobu, zcela zbavená všech destruktivních emocí i jejich otisků. Tělo pravdy přirozenosti odpovídá prázdné povaze či přirozenosti této vševědoucí osvícené mysli. Tyto dva buddhovské aspekty jsou zřejmé pouze samotným buddhům. Protože je kromě buddhů nikdo jiný nemůže bezprostředně vnímat, je třeba, aby se pro dobro bytostí buddhové jevili i ve fyzické podobě, která je cítícím bytostem přístupná. Nejvyšší fyzickou podobou buddhů je tělo dokonalé radosti (sambhógakája), které mohou vnímat bódhisattvové na nejvyšším stupni a které má pět konkrétních charakteristik, například spočívání v nebeské sféře Akaništa. Z těla dokonalé radosti se manifestují myriády emanovaných buddhovských těl neboli myriády tulkuů (nirmanakája), kteří se jeví jako bohové či lidé a kteří jsou přímo vnímatelní i pro běžné bytosti. Tyto dva fyzické aspekty buddhy se nazývají těla formy, a jeví se ve prospěch druhých.
Emanované tělo je trojí: a) svrchované emanované tělo jako Buddha Šákjamuni, historický Buddha, který projevil dvanáct skutků Buddhy, mimo jiné, že se narodil v místě, které si sám vybral, atd. b) umělecké emanované tělo, které slouží druhým a jeví se v podobě umělců či zručných řemeslníků a c) inkarnované emanované tělo, kdy se buddhové objevují v různých podobách jako lidské bytosti, božstva, řeky, mosty, léčivé rostliny a stromy, aby byli k užitku bytostem. Reinkarnace duchovních mistrů, označovaných v Tibetu termínem tulku, spadá do třetí kategorie z těchto tří druhů emanovaných těl. Mezi reinkarnacemi tulkuů může být mnoho skutečně autentických inkarnovaných těl buddhů, ale to nutně neplatí o všech. Mezi reinkarnovanými tulku v Tibetu mohou být také reinkarnace pokročilých bódhisattvů, bódhisattvů na cestě shromažďování a přípravy, či mistrů, kteří zjevně na cestu bódhisattvy teprve musí vkročit. Titul tulku se tak inkarnovaným lamům dává buď na základě podobnosti s osvícenými bytostmi, či na základě jejich spojení s určitými kvalitami osvícených bytostí.
Jak pravil Džamjang Khjence Wangpo:
„Za reinkarnaci označujeme to, když se někdo přerodí poté, co jeho předchůdce zemřel. Při emanaci dochází k projevu či manifestaci, aniž by její zdroj zemřel.“
Rozpoznávání reinkarnací
Metoda rozpoznávání identity jedince pomocí identifikování jeho minulého života existovala již za života Buddhy Šákjamuniho. Mnoho takových případů nalézáme ve čtyřech oddílech Agama ve Vinajapitace, v příbězích Ďžátaky, v sútře Moudrých a bláhových, v sútře Sta karem atd., v nichž Tathágata odhaluje fungování karmy na příkladu rozličných příběhů o tom, jak jsou následky určitých činů z minulých životů zakoušeny v životě přítomném. Také v životních příbězích indických mistrů, kteří žili po Buddhovi, jsou zmiňována místa jejich předchozí zrození. Takových příběhů existuje mnoho, ale v Indii neexistoval systematický způsob rozpoznávání a číslování reinkarnací mistrů.
Systém rozpoznávání reinkarnací v Tibetu
Původní duchovní tradice tibetského Bönu, která v Tibetu existovala před příchodem Buddhismu, také učila o minulých a budoucích životech. Od doby, kdy se v Tibetu rozšířil buddhismus, věří v minulé a budoucí životy prakticky všichni Tibeťané. Hledání reinkarnací duchovních mistrů předávajících Dharmu, i zvyk se k nim s oddaností obracet, se rozšířil a vzkvétal v celém Tibetu. Mnoho autentických textů (knih tibetského původu jako je Mani Kabum a pětidílné učení Kathang a další spisy jako Knihy kadampovských žáků a Girlanda klenotů: odpovědi na otázky, které byly vyloženy vznešeným indickým mistrem Dipankarou Atíšou v Tibetu v jedenáctém století), vypovídá příběhy o přerozování Árji Avalókitéšvary, bódhisattvy soucítění. Nicméně současná tradice formálního rozpoznávání reinkarnací mistrů začala, když na počátku třináctého století žáci Karmapy Düsum Khjenpy na základě předpovědi rozpoznali jeho reinkarnaci Karmapu Pakšiho. Od té doby bylo rozpoznáno sedmnáct inkarnací Karmapy za dobu devíti set let. Podobně, počínaje rozpoznáním Kungy Sangmo jako reinkarnace Khandro Čhökji Dronme v patnáctém století bylo rozpoznáno již více než deset inkarnací Samding Dordže Phagmo. Tak jsou mezi inkarnacemi tulkuů v Tibetu jak monastičtí tak tantričtí praktikující, a jak muži tak ženy. Tento systém rozpoznávání reinkarnací se v Tibetu postupně rozšířil i do jiných tradic tibetského buddhismu a také do Bönu. Dnes existují rozpoznaní tulkuové ve všech tradicích tibetského buddhismu, jak ve škole Sakja, Geluk, Kagju tak i Ňingma, a stejně tak i v tradici Ďžonang a Bödong, které slouží Dharmě. Je také evidentní, že někteří z těchto tulkuů jsou pro svou tradici ostudou.
Vševědoucí Gendün Drub, který byl přímým žákem Džé Congkhapy, založil klášter Taši Lhünpo v provincii Cang a vychovával tam své žáky. Gendün Drub zemřel v roce 1474 ve věku 84 let. Přestože zpočátku nikdo neusiloval o nalezení jeho reinkarnace, lidé nakonec museli rozpoznat chlapce jménem Sanggjä Čhöpel narozeného v Tanaku v Cangu v roce 1476, na základě jeho ohromujících a bezchybných výpovědí o jeho minulém životě. Od té doby se datuje tradice, podle níž Gaden Phodrang ladrang a později vláda Gaden Phodrang zodpovídá za hledání a rozpoznávání reinkarnací dalajlamů.
Způsoby rozpoznávání reinkarnací
Poté, co vznikl systém rozpoznávání tulkuů, začali se vyvíjet a rozrůstat různé rozpoznávací postupy. Mezi nejdůležitější z nich patří předpovědný dopis napsaný předchůdcem a jeho další pokyny a indikace; nová inkarnace mistra musí být schopna věrohodně se upamatovat na svůj minulý život a hovořit o něm; musí identifikovat předměty, které předchůdci patřily a rozeznat osoby, které byly předchůdci blízké. Kromě toho se také používají další metody jako například žádat autentické duchovní mistry o předpověď či se obracet na světské věštce, kteří se objevují prostřednictvím média v tranzu, a nebo pozorovat vize objevující se v posvátných jezerech ochránců jako např. v posvátném jezeře Lhamö-laccho na jih od Lhasy.
Když se stane, že je více než jeden možný kandidát pro danou inkarnaci a je těžké rozhodnout, je zvykem činit konečné rozhodnutí věštbou za použití kuličky z těsta (zen tak) před posvátným zpodobněním buddhy a invokováním síly pravdy.
Emanace projevující se dříve, než předchůdce zemře (ma-dhe tulku)
Obvykle musí být reinkarnací někdo, kdo se narodí jako lidská bytost poté, co nejprve zemře. Běžné bytosti se obecně nemohou manifestovat v emanacích dříve, než zemřou (ma-dhe tulku). Ale pokročilí bódhisattvové, kteří se mohou manifestovat ve stovkách či tisících těl zároveň, mohou projevit vlastní emanaci dříve, než sami zemřou. V tibetském systému rozpoznávání tulkuů existují emanace, které náleží ke stejnému proudu mysli jako předchůdce, emanace, které jsou spojené s druhými silou karmy a modliteb, a emanace, které se objevují v důsledku požehnání a jmenování.
Hlavním důvodem, proč se objevuje nová reinakrnace, je záměr pokračovat v nedokončené práci předchůdce ve službě Dharmě a cítícím bytostem. V případě lamy, který je běžnou bytostí a tak nemá reinkarnaci náležící stejnému proudu vědomí, může být za jeho emanaci rozpoznán někdo jiný, kdo s ním má spojení skrze čistou karmu a modlitby. Nebo je možné, aby takový lama jmenoval svého nástupce, což může být buď jeho žák nebo někdo mladý, kdo je rozpoznán jako jeho emanace. Protože v případě běžných bytostí existují tyto možnosti, je reálnou možností i emanace nenáležící stejnému proudu mysli a to dříve, než dojde k úmrtí předchůdce. V některých případech může mít jeden lama několik reinkarnací současně, jako například inkarnaci těla, řeči a mysli. Známé případy emanací za života z nedávné minulosti jsou například emanace Dudžom Džigdral Ješe Dordžeho a emanace Čhögje Tričen Ngawang Khjenraba.
Používání Zlaté urny
S tím, jak sílí doba úpadku a je rozpoznáváno stále více a více reinkarnací vysokých lamů, často pod vlivem politických motivů, dochází k tomu, že se čím dál tím více tulkuů rozpoznává chybným či sporným způsobem, v důsledku čehož je nesmírně poškozována Dharma.
Během konfliktu mezi Tibetem a Gurkhy (1791-93) byla tibetská vláda nucena požádat o vojenskou podporu Mandžuů. Následně byla gurkhská armáda vyhnána z Tibetu, ale mandžuští hodnostáři poté sepsali návrh o dvaceti devíti bodech pod záminkou zefektivnění tibetské vlády. Tento dokument také obsahoval návrh tahat losy ze Zlaté urny při rozhodování o reinkarnacích dalajlamů, pančhenlamů a hutuktuů (mongolský titul pro vysoké lamy). Poté byl tento postup použit při rozpoznávání některých reinkarnací dalajlamů, pančhenlamů a některých dalších vysokých lamů. Postup rituálu byl sepsán osmým dalajlamou Džampelem Gjamccho. Ale navzdory ustavení tohoto systému nebyla tato metoda použita v případě devátého, třináctého ani mě, čtrnáctého dalajlamy.
Dokonce i v případě desátého dalajlamy byla již autentická reinkarnace nalezena a metoda Zlaté urny nebyla ve skutečnosti použita, ale aby se vyhovělo Mandžuům, oznámilo se, že byl tento postup dodržen.
Systém Zlaté urny se ve skutečnosti použil jen v případě jedenáctého a dvanáctého dalajlamy. Ovšem dvanáctý dalajlama byl již rozpoznán dříve, než bylo tohoto postupu použito. A tak byl touto metodou dalajlama rozpoznán celkem pouze jednou. Podobně v případě pančhenlamů se tato metoda nepoužívala s výjimkou osmé a deváté inkarnace. Tento systém byl vynucen Mandžuskými úřady a Tibeťané v něj nikdy neměli důvěru, jelikož postrádal jakékoliv duchovní kvality. Ovšem kdyby byl používán poctivým způsobem, mohli bychom jej považovat za způsob věštění podobný metodě kuličky z těsta (zen tak).
V roce 1880 při rozpoznání třináctého dalajlamy jako reinkarnace dvanáctého, byly ve vztahu Tibetu a Mandžuů stále ještě známky vztahu mezi lamou a patronem. Třináctý dalajlama byl rozpoznán jako neomylná reinkarnace osmým pančenlamou, na základě předpovědí Näčhungu a věštců ze Samjä a na základě vizí v jezeře Lhamö-laccho, a tudíž postup Zlaté urny nebyl použit. To také jasně vyplývá z posledního prohlášení třináctého dalajlamy z roku Vodní opice (1933), ve kterém praví:
„Jak všichni víte, nebyl jsem vybrán obvyklou metodou tahání losů ze Zlaté urny, nýbrž mé rozpoznání bylo předpovězeno a doloženo věštbami. V souladu s věštbami a proroctvími jsem byl rozpoznán jako reinkarnace dalajlamy a byl jsem intronizován."
Když jsem v roce 1939 byl rozpoznán jako čtrnáctá inkarnace dalajlamy, vztah lamy-patrona mezi Tibetem a Čínou již neexistoval. Proto ani nebylo třeba řešit otázku potvrzení reinkarnace s použitím Zlaté urny. Je všeobecně známo, že tehdejší tibetský regent a tibetské Národní shromáždění se řídilo postupem rozpoznávání reinkarnace dalajlamy na základě předpovědí velkých lamů, věštců a vizí v jezeře Lhamö-laccho. Číňané s tím neměli nic společného. Nicméně jistí činitelé Kuo-min-tangu začali později lstivě šířit v novinách lži o tom, že souhlasili s tím, že se upustilo od metody Zlaté urny a že Wu Čung-sin předsedal mé intronizaci a podobně.
Tuto lež později veřejně odhalil Ngabo Ngawang Džigme (Čínskou lidovou republikou považovaný za velmi progresivní osobnost), místopředseda úřadujícího výboru Národního lidového kongresu, na druhém zasedání pátého Lidového kongresu Tibetské autonomní oblasti (31. července 1989). Na konci svého projevu, v němž podrobně vylíčil události a předložil písemné důkazy, položil tuto otázku:
„Proč by měla Komunistická strana jednat stejně a pokračovat ve lžích Kuomintangu?“
Strategie klamu a mylné naděje
V nedávné minulosti došlo k případům, kdy nezodpovědní správci nemovitostí zámožných lamů začali holdovat nesprávným metodám rozpoznávání reinkarnací, což závažně oslabuje a podkopává Dharmu, mnišskou komunitu i celou společnost. Navíc počínaje érou Mandžuů se čínské politické úřady opakovaně dopouštěli různých nečestných praktik, při nichž používali buddhismus, buddhistické učitele a reinkarnace tulkuů jako nástroje k dosažení svých politických cílů v tibetských a mongolských otázkách. Dnešní autoritářští vůdci Čínské lidové republiky, kteří jakožto komunisté odmítají náboženství a přesto se do náboženských otázek vměšují, zahájili takzvanou převzdělávací kampaň a vyhlásili Páté nařízení o řízení a rozpoznávání reinkarnací, které vstoupilo v platnost 1. září 2007. To je šokující a ostudné. Vynucení nevhodných metod pro rozpoznávání reinkarnací, motivované snahou vyhladit naše jedinečné kulturní tradice, způsobuje škody, které bude obtížné kdy napravit.
Navíc čínské úřady prohlašují, že čekají na mou smrt a že si pak rozpoznají patnáctého dalajlamu podle vlastní volby. Z jejich nedávných vyhlášek a ustanovení a z následných prohlášení vyplývá, že postupují podle podrobné strategie klamání Tibeťanů, stoupenců tibetské buddhistické tradice i světové společnosti. Protože mám zodpovědnost chránit Dharmu a cítící bytosti a čelit podobným destruktivním plánům, činím následující prohlášení.
Další inkarnace dalajlamy
Jak jsem již zmínil, reinkarnace je jevem, k němuž by mělo dojít buď na základě dobrovolné volby dotyčné osoby nebo alespoň na základě síly jeho nebo její karmy, zásluh a modliteb. Proto pouze sám člověk, který se reinkarnuje, má legitimní autoritu nad tím, kde a jak se narodí a jak bude jeho či její reinkarnace rozpoznána. Je evidentním faktem, že nikdo jiný nemůže dotyčného člověka nutit či ho jakkoliv manipulovat. Je obzvlášť nevhodné, aby čínští komunisté, kteří otevřeně odmítají i pouhou myšlenku minulých a budoucích životů, nemluvě o konceptu reinkarnovaných tulkuů, zasahovali do systému reinkarnací a zejména do reinkarnací dalajlamů a pančhenlamů. Toto bezostyšné vměšování je v rozporu s jejich vlastní politickou ideologií a jen odhaluje jejich pokrytectví. Pokud by tato situace pokračovala i do budoucna, bude pro Tibeťany i pro stoupence tibetského buddhismu nemožné ji uznávat a akceptovat.
Až mi bude zhruba devadesát let, poradím se s vysokými lamy tibetské budhistické tradice, s tibetskou veřejností a s dalšími povolanými lidmi následujícími tibetský buddhismus a přehodnotím, zda by instituce dalajlamy měla pokračovat či nikoliv. Podle toho bude přijato rozhodnutí. Pokud se rozhodne, že reinkarnace dalajlamů by měla pokračovat a že bude potřeba rozpoznat patnáctého dalajlamu, budou za rozpoznání primárně zodpovídat odpovědní členové instituce Gaden Podrang. Ti by se měli poradit s jednotlivými hlavami tibetských buddhistických tradic a s přísahou vázanými ochránci Dharmy, kteří jsou neoddělitelně spjati s linií dalajlamů. Radu a pokyny by měli hledat u těchto bytostí a měli by dodržet všechny postupy pro hledání a rozpoznání v souladu s tradicí. Zanechám k tomu jasné písemné instrukce. Mějte proto na paměti, že kromě reinkarnace rozpoznané těmito legitimními metodami by neměl být rozpoznán ani akceptován žádný jiný kandidát, vybraný výhradně z politických důvodů, včetně těch v Čínské lidové republice.
Dalajlama
Dharamsala