Poradna zdarma

a nakonec je třeba nelpět ani na nelpění

takže je potřeba na něčem lpět!

jdu cvičit zazen a spát - dobrou, iluze proradní a myšky obřadní

Já jsem učitel? To bych musel mít nějaké žáky, v buddhismu o žádných nevím, leda že by se za žáky dali považovat čtenáři.

Možná jsou lidé, kteří chodí na zazen se mnou a něco se ode mě učí, ale to by ses jich musela zeptat, jestli to tak je. Jakmile někdo sleduje praxi někoho a nechá si poradit a studuje s ním buddhismus, pak se může jednat o vztah učitel a žák, ale o takovém vztahu by bylo v mém případě předčasné mluvit, opravdu velmi předčasné. Budme realisté.

Ale psaní se vztádt nehodlám, pár lidí už mi napsalo, že jim to pomohlo pochopit buddhismus - ne tady, ale na mém blogu. Myslím, že moje psaní může druhým pomoct, stejně jako pomáhá mně. A lidi tady mě inspirují, třeba koncept ega, ted jsem o tom napsal článek, který zase půjde na blog a zase třeba někomu pomůže pochopit pravé já, takže v tom vidím určtiý smysl.

Dokonce jsem v minulosti svému učiteli řekl, že "moje psaní na internetu o buddhismu je bezvýznamné..." že důležitější je s lidmi cvičit zazen. Ale můj učitel se mnou nesouhlasil a řekl mi "Tvoje psaní na internetu vůbec není bezvýznamné." Tak si od tý doby říkám, hele, nedělej závěry, nevíš, co to komu může dát. Když někdo díky tomu psaní začne cvičit zazen a najde si pravého učitele buddhismu, tak to mělo smysl.

[quote="ryu.nin"]irulan, kdyby na světě nebyl buddhismus, byl bych katolíkem, našel bych štěstí v katolické víře, bavilo by mě vysvětlovat křesťanství, modlit se, být pokorný a pomáhat druhým lidem

a kdyby nebylo ani křesťanství, určitě bych se stal stoupencem judaismu, obě náboženství jsou mi velmi sympatické, protože ukazují na něco , co nás přesahuje, a to je něco, bez čeho člověk nemůže najít v životě plné spokojenosti a štěstí

mohl bych být i muslimem, ale obávám se, že by mě brzo někdo ukamenoval, protože bych islám vysvětloval příliš svobodomyslně a kritizoval bych ty, co původní učení překroutili a znásilnili

takže nejsem zaujatý proti jiným náboženstvím, jen horlivě - podobným tonem jako to dělal mistr dogen a jiní učitelé buddhismu, vysvětluju Buddhismus, stejně horlivý bych byl i katolík nebo judaista[/quote]

Zkusil jsi "pustit" i toho učitele v sobě?
Nebo toho "učitele" nedokážeš pustit?

rafaeli, já nejsem buddhista--- to jen ty příliš lpíš na tom, co píšu

až poznáš, kdo jsi opravdu, pochopíš, že o psaní to není - kolik toho napíšu nebo nenapíšu, to nehraje roli

ryunine zadrž.. nikdo ti nebere tvůj budhismus, vše co děláš je dobře, nemusíš nikoho přesvědčovat že tvůj postoj je správný.. medituj budhismem, zastav ale mysl..zpomal jí..mín piš a více medituj, každý máme svou cestu, všichni na foru, zbav se připoutanosti k tvé duchovní cestě jen se otevři více směrům a hledej tam potvrzení tvé budhistické cesty.. klid mysli je nejlepší, medituj jako budha..pracuj jako budha.. bud jen otevřený jiným směrům a najdi tam to co jsi našel v křestanství, najdi tam to že budhismus je taky správný ale není jediný, každý máme mistra v sobě nebo v člověku.. najdi v jiném duchovním směru to stejné co je v budhismu, kombinuj a doplňuj svůj budhismus jinými směry a jdi cestou dále..

dívej se na budhismu jakoby z okna..vidíš svůj budhismus ale nepaří ti.. opusť ho v mysli, ale ponechej ho v srdci..nepřemýšlej co kdo píše..nedokazuj to či ono..všichni mají pravdu..je to jen výměna názorů různých myslí různých lidí..tvůj budhismus je tvá připoutanost, [b]praktikuj budhismus ale vzdej se ho v mysli.. to je celé..[/b] vždyt i budhismus je dokonalý duchovní směr..

maharišho směr je dobrý v tom v že v určitém momentě opustíme duchovní směr a jen spočíváme a jsme a díváme se na činy ega... udělej to stejně se svým budhismem, to teprve na tebe čeká..praktikuj budhismus, ale dívej se na něho..je to jen představa mysli stejně jako každý jiný duchovní směr..

Abych to shrnul, jsem si vědom toho, že něco vysvětluju nešikovně, někdy něco napíšu a pak přepíšu, a celkově jsem velmi chybující člověk, dělám pořád mnoho chyb. Ale co se týká pravdy, nemám o ní pochybnosti. A snažím se všemožně na ni ukázat,
cořž je celé úsilí celé buddhistické filozofie, ukázat na pravdu. Clověk ,který si není jist, co je a co není pravda, nemůže ukazovat druhým, kde ji najít.

Můj učitel nikdy nevyjádřil žádnou pochybnost o tom, co je a co není pravda. A nikdy by mě nenapadlo ho považovat za nafoukaného. Nikdy o sobě neřekl: Jsem osvícený. Nikdy. A to je taky vlastnost někoho, kdo našel pravdu - ví, že v ní žije každý, takže nejde říkat, kdo je a kdo není osvícený.

Každý tu ctí Maháršiho, ale když čteme, co říkal, tak on byl stejně posedlý svým učením, svou filozofií, jako mistr Dogen nebo kdokoliv, kdo byl mnoha považován za učitele a mudrce. On taky argumentoval - někdo by si mohl říkat, že takový osvícený mudrc enměl zapotřebí diskutovat, ale Mahárši, velký Mahárši se snížil na úroven obyčejného, neosvíceného člověka a ukazoval mu "tu svou pravdu".

Takovou výčitku můžme vznést vůči každému učiteli, že je posedlý svou pravdou. Ale někteří jsou posedlí tak, že opravdu zapomínají, že ve slovech to není. A někteří , a to je tragédie, navádějí k zabíjení bezvěrců. Tam bych viděl problém, ne, že někdo vysvětluje to nebo ono náboženství.

A ještě něco si nakousla:

připustit, že se mýlím

tak to v buddhismu je trochu celkově jinak pojato - učení tu je pouze prst, tkerý ukazuje na měsíc, čili to není pravda samotná

to je jedna věc

a připustit, že můj prst neukazuje na měsíc by znamenalo nedát jasný směr někomu, kdo hledá pravdu

to by znamenalo, snad ukazuju směrem k pravdě, ale nevím, možná se pletu - tak o takovém učiteli jsem jetšě neslyšel, co se týká buddhismu - tam je každý sebevědomý, tam prostě nejistota v tomto směru nemá moc prostor

něco jiného je říct, tady ten článek se mi moc nepovedl, nebo tady tu věc jsem moc nepochopil, to je něco jiného, ale ten směr jako takový, celková linie musí být jasná a musí ukazovat směrem k pravdě - u Dogena necítím sebemenší pochybnost o tom, co je pravda

opravdu bych v buddhismu nemohl nikdy věřit učiteli, který pochybuje o tom základním, co je pravda samotná

zažil jsem mnoho učitelů, ale všichni byli v tomto ohledu hodně sebevědomí, z nichž někteří se ovšem pletli, což je jiný problém

No je taky zajímavý zamyslet se nad tím, že ten probém, který tu nastinuješ, existuje jen ve virtuálním světě poradny, je to jen hra, ne skutečnost.

Ve skutečnosti mluvím o buddhismu jen s lidmi, kteří praktikují s námi v pátek, nebo v sobotu zazen. O buddhismu mluvím ve skutečnsoti jen s několika lidmi, dalo by se to spočítat na prstech jedné ruky. Když jsem byl na dovolené ve Francii v létě, byl jsem tam se třema mladejma lidma, z nichž jedna dívka dokonce dířv pravidelně cvičila zazen. Víš kolikrát jsem s nima za ten týdem mluvil o buddhismu? Asi jednou po dobu zhruba jedné minuty. Sám sem se tomu divil.

S lidmi, kteří o buddhismus nejeví zájem, vůbec nedebatuju. Kdybys četla, co psal mistr Dogen, bylo to velmi horlivé, je to teda důkaz, že něco nepochopil, že něco měl špatně? Jestli jsi četla jeho diskuzi o buddhismu s pochybovači, tak to je naprosto horlivý, zaujatý přístup z jeho strany, což je dobře - kdyby byl nevýzarný, nejasný a neřekl přesně, v čem se ti oponenti pletou, tak bych ho jako učitele nesledoval, nezajímal by mě.

Když už někdo téma buddhismus nakousne, a tady je nakousnuto jaksi automaticky neustále, tak mě baví argumentovat, ale to nemůže být donekonečna a bez jakékoliv smysluplnosti, proto jsem řekl, že se budu dál bavit jen s lidmi, kteří o to zájem mají skutečný, ne kteří si chtějí jen tak zkoušet schopnost vtipně reagovat, protože o to v buddhismu nejde vůbec- prefíkat súpera, tak to je to poslední, o co by v buddhismu šlo. Proto jsem zavedl to pravidlo s emailem a funguje to - bavím se ted jen když mám chuť nebo když mám pocit, že dotyčný, jako třeba ty, naráží na zajímavou myšlenku.

[quote="ryu.nin"]irulan, kdyby na světě nebyl buddhismus, byl bych katolíkem, našel bych štěstí v katolické víře, bavilo by mě vysvětlovat křesťanství, modlit se, být pokorný a pomáhat druhým lidem

a kdyby nebylo ani křesťanství, určitě bych se stal stoupencem judaismu, obě náboženství jsou mi velmi sympatické, protože ukazují na něco , co nás přesahuje, a to je něco, bez čeho člověk nemůže najít v životě plné spokojenosti a štěstí

mohl bych být i muslimem, ale obávám se, že by mě brzo někdo ukamenoval, protože bych islám vysvětloval příliš svobodomyslně a kritizoval bych ty, co původní učení překroutili a znásilnili

takže nejsem zaujatý proti jiným náboženstvím, jen horlivě - podobným tonem jako to dělal mistr dogen a jiní učitelé buddhismu, vysvětluju Buddhismus, stejně horlivý bych byl i katolík nebo judaista[/quote]
a já ti to věřím, jenže právě o té horlivosti UKOTVENÝCH jsem mluvila..vůbec ne, že jsi buddhista. Mluvila jsem o té uzavřenosti se do toho svého. A stavění si zdí vůči okolí - kdybys byl skutečně nad věcí, tak by ani vostála nebavilo tě provokovat. Takhle si holt musíš udělat tu obranu a pravidla. Ale abych jen nekritizovala, to fakt umí každý. Nemyslím si, že ty jsi zas až tak uzavřený. Máš potenciál k toleranci, protože z toho co píšeš, je vidět, že se zamýšlíš nad tím, co se tu probírá. To fakt oceňuju, stát si sice za svým, ale připustit i to, že se mýlím.

už jsem buddhismus opustil, dávno - to co píšu, je jen návod jak se vrátit do reality - na loďce e jménem buddhismus

buddhismus je jen učení k opuštění všech učení, je to loďka, kterou musíme každý den znovu a znovu odkládat na břehu, ale nemusíme ji odkládat v tom smyslu, jako že, tu starou blbou loďklu už nepotřebuju, už mi posloužila a nemám k ní vztah - totiž když nás loďka převeze na druhý břeh, do smrti si to pamatujeme a nikdy tu loďku neurazíme, do smrti se ji nějak klaníme, i když už ji nepotřebujeme

tak buddhistické učení je jako loďka, kterou ale opuštíme a neopouštíme, obojí je pravda - opuštíme v tom smyslu, že tady a te´d něco děláme a nemyslíme si, že jsme buddhisté

ale neopouštíme v tom smyslu, že bychom přestali mluvit o buddhismu, přestali cvičit zazen, přestali vysvětlovat filozofii buddhismu, to by znamenalo, že jsme bu´d nafoukaní nebo si nemyslíme, že druzí si zaslouží zkusit zkušenost Buddhy



samozřejmě, možná to z toho, jak píšu, není cítit, možná to není poznat ani z psaní mistra Dogena, ale on to často opakoval - musíte se vrátit do reality a překonat i buddhismus

když fcvičíme zazen, není to buddhismus, ale skutečnost tady a teď, není to nábořženství, směr, ale zkušenost tady a te´d

teprve pak cvičíme to, co měl na mysli Buddha, tedy realitu a ne náboženství

jednou opustíme všichni své duchovní směry.. jednou přijde den kdy i ty opustíš budhimus a řekneš si..proč jsem byl vlastně budhista?? proč byl můj mistr vlastně můj.. proč jse zastával tyto názory.. proč sem věřil tomu či onomu, proč druzí věřili tomu a zase tomu.. v ten den zjistíš že už nemáš ego a ža vlastně žádné náboženství ani nebylo.. a budeš si připadat sám sobě legrační stejně jako ostatní, kteří budou na tom stejně jako ty, bez ega.. zjitíže že žádný mistr dogen nebyl..a že nebyl ani maháriši ani kristus..

Jak vidíte, tak mistr Dogen byl stejně nekompromisní a nesmířlivý s jinými teoriemi o životě a smrti než s těmi, co učil Buddha, jako já. Buddhismus není moc smířlivý v tomto ohledu. Proč - to už jsem vysvětloval v jiném článku.

Taky nejde o to, abychom se snažili zvítězit v argumentaci. Nejde o to, aby někdo "vyhrál diskuzi". Jde o to, aby mohlo být učení Buddhy o dharmě šířeno a je jedno, jestli někoho přesvědíme nebo ne, stačí toto učení šířit. Samozřejmě bez toho, že bychom cítili nenávist vůči těm, kteří tomu učení nedůvěřují. A nic takového vůči nikomu necítím.

Co se týká reinkarnace, tak mistr Dogen na to má dost jiný názor než tibetští učitelé,

tady je jeho názor na reinkarnaci a vysvětluje celou problematiku dost podrobně, takže když to srovnáte s tím, co výše píše tibetský učitel, můžete si vybrat, kdo z nich dává smysl a kdo ne, tady nelze nikoho přesvědčit, spíš jde o cit a intuici pro věc.


Někdo se ptá:

Lidé říkají, že bychom neměli litovat skutečnosti, že se
rodíme a potom cestujeme směrem k smrti, ale existuje velmi rychlý
způsob, jak z tohoto cyklu uniknout. Prostě si potřebujeme uvědomit, že
máme věčnou duši a že ačkoli fyzické tělo se rodí a směřuje ke smrti, duše
neumírá. Jakmile se dozvídáme, že máme tuto původní podstatu, která
přežívá i cyklus života a smrti, můžeme vidět, že tělo je jenom dočasná
schránka, která umírá tady a rodí se tamhle, ale nepřetrvává. Ale naše
duše, naše mysl, je věčná a neměnná po minulost, přítomnost a
budoucnost. Jakmile se toto dovídáme, můžeme se osvobodit z cyklu
života a smrti a uniknout z něho navždy, takže když naše fyzické tělo
umírá, můžeme vstoupit do nirvány a stát se dokonalými buddhy.
Ale i když tohle víme, naše tělo, které teď máme, je tvarováno našimi činy
v minulých životech, a tak ještě nejsme dokonalí. Ti, co tohle nevědí, jsou
navždy uvěznění v cyklu zrození a smrti. Tak bychom se měli snažit
porozumět povaze věčné duše co nejdříve. Nic nemůžeme získat tím, že
budeme život trávit sezením před zdí! Tohle je pravda, kterou buddhové a
předchůdci učili, nebo snad ne?


Já (mistr Dogen) říkám:

Tohle učení je naprosto odlišné od toho, co učil Buddha.
To není buddhismus, to je brahmanismus. V tom náboženství se
učí, že existuje duchovní inteligence v našem těle, která řídí naše
libosti a nelibosti a rozlišuje mezi dobrým a špatným. Cítí bolest a
zlost, utrpení a rozkoš. Když tělo umírá, tato duchovní inteligence
žije dál v nebi jako nesmrtelná bytost. To je jejich víra. Ale pokud
si myslíme, že to je pravda buddhismu, jsme stejně hloupí, jako
někdo, kdo vezme obyčejný kámen a myslí si, že je to drahokam.
Je to tak hloupé, že nemohu najít příklad, který by popsal míru
tohoto klamu.
Mistr Nanzo Echo nás přísně varoval před takovouto vírou. Pokud
si myslíme, že fyzické věci přetrvávají, ale duše je věčná, že tělo a
mysl jsou dvě oddělené veličiny a že tohle je Buddhova pravda a
způsob, jak uniknout z koloběhu života a smrti, když takto
podporujeme samotnou příčinu utrpení, pak jsme velmi hloupí. To
by byla velká škoda. Měli bychom si ujasnit, že tohle není
buddhismus a neměli bychom něco takového poslouchat.
Ale nemůžu si pomoct – chtěl bych vás přesvědčit, proč je takový
názor špatný.

Pravda, kterou učil Buddha, je to, že mysl a tělo,
duše a hmota, nejsou oddělené. Toto učení bylo jasně pochopeno
jak v Indii, tak v Číně. Neměli bychom ho popírat. Dokonce i školy
idealistické filozofie v Indii si myslely, že tělo a mysl nejsou
rozděleny. A dokonce i školy materialistické filozofie v Indii
potvrdily, že podstata a forma nejsou odděleny. Tak jak můžeme
naopak říct, že tělo je smrtelné, ale mysl nebo duše jsou věčné? To
nedává smysl.

Navíc bychom si měli uvědomit, že nirvána existuje tady na tomto
místě uprostřed našeho života - umírání. Žádný buddhista nikdy
netvrdil, že je nějaká nirvána mimo tento život samotný. Navíc i
když budeme věřit, že buddhistická pravda je to, že věčná duše se
osvobozuje od těla a že právě takto se osvobodíme od koloběhu
života a smrti, mysl, která si myslí a věří v toto, se projevuje jako
něco, co vzniká a zaniká v každém okamžiku, takže nemůže být
věčná. Všimněte si, jak nespolehlivé je takové chápání.
Buddhistická učení neustále potvrzují, že tělo – mysl je něco
nerozděleného. Tak jak se může tělo objevit a zmizet, zatímco mysl
odchází z těla, aniž by podléhala vzniku a zániku?
Pokud můžeme říkat, že někdy je tělo-mysl jedna skutečnost a
jindy ne, pak co Buddha učil, nemůže být považováno za pravdivé.
Navíc náš každodenní život považujeme za něco, z čeho se dá
uniknout, pak nakonec jistě nepřijmeme pravdu, kterou Buddha
učil. Na to si musíme dávat pozor. Pamatujte si, že pravda, která
byla předávána z člověka na člověka v jedné linii říká, že čisté
původní vědomí zahrnuje všechno v nerozdělené celistvosti. To
zahrnuje celý vesmír, aniž by něco bylo děleno na podstatu a
formu, a aniž by něco mělo mizet a objevovat se. Žádný z těch
stavů, které jsou slovy popsány jako bodhi nebo nirvána, se neliší
od tohoto původního vědomí. Všechno ve vesmíru je zahrnuto v
této celistvosti. Nic není vynecháno. Všechny linie učení, která učí
pravdu, potvrzují, že všechny věci a fenomény jsou v jednotě s
vyváženým a nerozděleným vědomím. To je vše. Takhle
buddhista rozumí tomu základnímu stavu. Tak jak můžeme
rozdělit skutečnost na tělo na jedné straně a mysl na druhé, nebo
na život a smrt na jedné straně a nirvánu na druhé? Protože už
následujeme učení Buddhů, neměli bychom poslouchat takové
bláznivé teorie.

Rosado, buddhimus se snad vyhýbá pojmu duše - protože buddhismus se nezajímá o věci, které jsou pouhou představou lidí, jako duchové a podobně (nemluvím o tibetském buddhismu, který možná vůbec buddhismem není a někdy se mu říká lamaismus - co je a co není buddhismus si musí každý přebrat sám, ale to je jiné téma), ale buddhismus se nebrání pojmu ego, ale vyzývá nás, abychom poznali podstatu ega, to co je nám přirozené a co je naopak složkou ega, která je zbytečná

proto mě zajímá ego buňky, to, že živý jednotlivec, každá živá bytost, už na rozdíl od neživých věcí v přírodě, má své já, svou vlastní identitu, což nelze říct o moři, hoře, údolí... a protože jsme lidé, máme tajky svou ohraničenou existenci aje tu něco jako ego, je tu "já", které je z určitého hlediska iluzí, z jiné strany to je ovšem realita

irulan, kdyby na světě nebyl buddhismus, byl bych katolíkem, našel bych štěstí v katolické víře, bavilo by mě vysvětlovat křesťanství, modlit se, být pokorný a pomáhat druhým lidem

a kdyby nebylo ani křesťanství, určitě bych se stal stoupencem judaismu, obě náboženství jsou mi velmi sympatické, protože ukazují na něco , co nás přesahuje, a to je něco, bez čeho člověk nemůže najít v životě plné spokojenosti a štěstí

mohl bych být i muslimem, ale obávám se, že by mě brzo někdo ukamenoval, protože bych islám vysvětloval příliš svobodomyslně a kritizoval bych ty, co původní učení překroutili a znásilnili

takže nejsem zaujatý proti jiným náboženstvím, jen horlivě - podobným tonem jako to dělal mistr dogen a jiní učitelé buddhismu, vysvětluju Buddhismus, stejně horlivý bych byl i katolík nebo judaista

[quote="irulan"]
Všimli jste si té analogie hinduismus-buddhismus, židovství-křesťanství? Křesťanství vychází ze starého zákona, ale nad něj staví ještě nový zákon, který zároveň jakoby popíral i nepopíral ten starý. A ideu Ježíše jako mesiáše, kterého židé považují jen za proroka a tudíž nový zákon nepřijímají. A myslím si, že takových analogií je ve světě možná víc. Vypadá to hrozně absurdně, když čtete starý zákon a pak nový a máte si to dát dohromady tak, abyste neřekli: starý zákon je lež. A přesto to může svědčit o relativnosti podávané pravdy, v závislosti na úrovni poznání. Však i ten Ramana podával své učení v různých úrovních, podle toho, jak byli schopni žáci pochopit. Tak například mluvil i o reinkarnaci k těm, kteří nebyli svým chápáním nad tímto konceptem, ale z hlediska absolutního tvrdil, že "reinkarnace existuje jen potud, pokud existuje nevědomost. Ve skutečnosti reinkarnace neexistuje ani nyní ani kdykoli dříve. Nebude žádná ani v budoucnosti."[/quote]
Vidím to stejně.

Buddha své sútry diktoval svým žákům - proto mohl být daleko přesnější
Ježíš když mluvil k davům používal raději podobenství - to je vlastně ideální způsob, neb si každý vezme kolik pobere.
Mooji mluví vždy jen k jednomu člověku, ale někdy to pak komentuje, aby i ostatní pochopili o čem je řeč.

Můžu se zeptat
co znamená pro Tebe EGO,
Já myslím, že Buddha s tím to pojmem nepracoval.
No když už nerad mícháš ty jednotlivé směry, proč tě najednou zajímá EGO buňky.
O co ti v první otázce vlastně jde? Jed o tu vlastnost buňky přežívat a rozmnožovat se (i na úkor jiných buněk) - toto nazýváš EGEM
Je pro Tebe rozdíl mezi snahou o přežití a rozmnožení egem a egoismem?

[quote="ryunin"]
možná je probém v tom, že mě vůbec nezajímá hinduismus a pouze mě zajímá - z pohledu neznalce - křesťanství

možná je moje nelibost vůči hinduismu daná tím, že hinduisté považují, mylně, Buddhu, za někoho, kdo patří do jejich řad... že je to jen další guru ... což je omyl, protože kdyby byl Buddha spokojen s filozofií hinduismu, nemusel by nic nového vymýášlet a žádný buddhismus by nevznikl

což je možná důvod, proč hidnuisté mají rádi buddhu, ale nemají rádi buddhismus, protože zatímco Buddhu považují za jednoho z osvícených lidí, jako jednoho z guru, nechápou vznik nového nábořenství, buddhismu, který z Indie vytlačili snad i násilím ...
[/quote]
Všimli jste si té analogie hinduismus-buddhismus, židovství-křesťanství? Křesťanství vychází ze starého zákona, ale nad něj staví ještě nový zákon, který zároveň jakoby popíral i nepopíral ten starý. A ideu Ježíše jako mesiáše, kterého židé považují jen za proroka a tudíž nový zákon nepřijímají. A myslím si, že takových analogií je ve světě možná víc. Vypadá to hrozně absurdně, když čtete starý zákon a pak nový a máte si to dát dohromady tak, abyste neřekli: starý zákon je lež. A přesto to může svědčit o relativnosti podávané pravdy, v závislosti na úrovni poznání. Však i ten Ramana podával své učení v různých úrovních, podle toho, jak byli schopni žáci pochopit. Tak například mluvil i o reinkarnaci k těm, kteří nebyli svým chápáním nad tímto konceptem, ale z hlediska absolutního tvrdil, že "reinkarnace existuje jen potud, pokud existuje nevědomost. Ve skutečnosti reinkarnace neexistuje ani nyní ani kdykoli dříve. Nebude žádná ani v budoucnosti."

[quote="ryunin"]
přičemž ale koncept škodit ve vesmíru vůbec původně neexistuje - pokud nejsme křesťané

ti to vidí zcela jinak

Bůh stvořil život na Zemi, stvořil tu moře, hory, rostliny, zvířata a člověka

původně vše bylo dobré a nikdo nikomu neškodil

pak se ale člověk protivil vůli Boha a zkusil sex

Bůh se naštval - to nebyla jeho vůle, člověk se protivil této vůli, Bůh původně chtěl, aby všechny bytosti na Zemi žili v lásce a míru - ale člověk zhřešil - tak Bůh rozhodl, že ráj skončil a lidé budou trpět, budou mít nemoci a budou umírat

tak v křesťanství je problém dobra, zla a vůle jednotlivce a vůle Boha jasný - člověk se má snažit konat dobro a podřizovat se vůli Boha, když to nedělá , Bůh ho trestá
[/quote]
to je ono, jedna interpretace textu z knihy genesis a je z toho teorie o hříšnosti sexu a protivení se boží vůli. V genesis je pouze: [u]"A Hospodin Bůh člověku přikázal: Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."[/u]- co to bylo? Varování, vyber si poznání veškerého blaha i utrpení a ztratíš nesmrtelnost.
Ještě něco: [u]"I řekl Hospodin Bůh: Teď člověk jako jeden z nás, zná dobré a zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky."[/u]
Víš, co jsem tím chtěla říct? Že cokoliv, co k nám přijde ať napsáno či předžvejkáno kýmkoliv nemusí být v žádném případě absolutní. Možná je v každém tom učení kus pravdy, ale nikde nenajdeš tu pravdu absolutně celou. Můžu si vybrat směr a ten do hloubky studovat, ale zjistím-li, že s něčím nejsem vnitřně spojená, protože ten, co to interpretoval nebyl stejný jako osoba - nikdo nemáme absolutně stejné zkušenosti a do hloubky lze pochopit jen vlastním prožitkem. Sám jsi řekl, že jsi měl zkušenost s různými učiteli, abys nakonec došel k tomu současnému. Ale kde je dáno, že neodejdeš i od tohoto?
Ona by tak trochu mohla být záviděníhodná ta jistota UKOTVENÝCH (tak si to nazvu, těch co se našli v jedinném učení), ale když je tak pozoruju, přestanou být otevření a začnou si kolem svého světa stavět mantinely a hranice,aby jim to jejich "pevné území" nenarušili ti s jinými mantinely a pravidly, nebo nedej bože ti neukotvení. A víš co cítím z té potřeby stavět ty zdi? Strach.. že to není až tak pevné přesvědčení. Že máš co ztratit, protože si na tom lpíš. Když tím budeš skutečně vnitřně žít, je to uvnitř a nikdo ti nic vzít nemůže, protože tím prostě JSI. A nebudeš potřebovat žádný zdi. Naopak, budeš ty hledající sám přitahovat svou otevřeností.

http://www.forum2000.cz/cz/projekty/demokracie-a-lidska-prava-v-jihovychodni-asii/prohlaseni-jeho-svatosti-dalajlamy/prohlaseni-jeho-svatosti-dalajlamy-tandzina-gjamccha-o-otazce-jeho-reinkarnace/

[b]Prohlášení J.S. dalajlamy Tändzina Gjamccha o otázce jeho reinkarnace [/b]

24. září 2011

Úvod

Tibetští krajané žijící uvnitř i vně Tibetu, stoupenci tradice tibetského buddhismu i všichni, kdo máte spojení s Tibetem a Tibeťany: díky prozíravosti našich dávných králů, ministrů a učenců-adeptů se Buddhovo učení, sestávající z písemně zaznamenaných i zkušenostně předávaných učení tří vozů a čtyř druhů tanter včetně souvisejících témat a disciplín, ve své úplnosti rozšířilo a vzkvétalo v Zemi sněhu. Pro celý svět se Tibet stal zdrojem buddhistických tradic i s nimi spojených tradic kulturních. Zejména tak Tibet velkou měrou přispěl ke štěstí bezpočtu bytostí v Asii včetně Číny, Tibetu a Mongolska.

Za dobu existence buddhistické tradice v Tibetu se vyvinula specificky tibetská tradice rozpoznávání učenců-adeptů, která se stala nesmírně užitečnou pro Dharmu i pro cítící bytosti, zejména v monastické komunitě.

Poté, co byl v patnáctém století Vševědoucí Gendün Gjamccho rozpoznán a potvrzen jako reinkarnace Gendün Druba a byl ustaven Gandän Phodrang ladrang (instituce dalajlamy), byly postupně rozpoznány i následné reinkarnace. Třetímu v této linii, Sönamu Gjamcchovi, byl udělen titul dalajlamy. Pátý dalajlama, Ngawang Lobsang Gjamccho, ustavil v roce 1642 Vládu Gadän Phodrang a stal se politickým i duchovním vůdcem Tibetu. Po více než šest století počínaje Gendün Drubem byla řada neklamných reinkarnací rozpoznána jako linie dalajlamů.

Od roku 1642 dalajlamové sloužili jako političtí i duchovní vůdci Tibetu po dobu 369 let. Já tuto tradici dobrovolně ukončuji a s hrdostí a spokojeností konstatuji, že můžeme nyní provozovat stejný demokratický systém vlády, který funguje v mnoha zemích světa. Ve skutečnosti jsem již v roce 1969 jasně naznačil, že by se měli odpovědné strany dohodnout, zda mají reinkarnace dalajlamů v budoucnu pokračovat. Kdyby ovšem lidé vyjádřili rozhodné přání, aby reinkarnace dalajlamů nadále pokračovaly, mohlo by bez jasně stanovených pravidel dojít ke zneužívání systému reinkarnace k naplňování politických cílů.

Proto dokud jsem fyzicky i duševně zdráv, považuji za důležité, abychom určili přesné pokyny k tomu, jak bude příští dalajlama rozpoznán, a abychom tak předešli možným zpochybňováním či podvodům. Aby byly tyto pokyny zcela srozumitelné, je třeba chápat systém rozpoznávání reinkarnací „tulku“ i základní koncepty, z nichž tento systém vychází. Ty se zde pokusím stručně vysvětlit.

Minulé a budoucí životy

Abychom mohli akceptovat reinkarnaci, či existenci tulkuů, je třeba akceptovat existenci minulých a budoucích životů. Cítící bytosti přicházejí do svého současného života z životů předchozích a následně se po smrti opět rodí. Tento nepřetržití proud zrození je přijímán všemi starými indickými duchovními tradicemi a filosofickými školami s výjimkou Šrávaků, kteří byli materialistickou školou. Někteří moderní myslitelé popírají minulé a budoucí životy na základě toho, že je nevidíme. Jiní na tomto základě nedocházejí k tak jednoznačnému závěru.

Přestože mnoho náboženských tradic přijímá přerozování, liší se v pohledu na to, co se vlastně přerozuje, jak se to děje, a jak probíhá přechodný stav mezi dvěma životy. Některé náboženské tradice akceptují představu života budoucího, ale odmítají existenci minulých životů.

Obecně buddhisté věří, že řetězec zrození nemá žádný začátek a že jakmile dosáhneme osvobození z cyklu existence překonáním karmy a rušivých emocí, již se znovu pod vlivem těchto okolností nezrodíme. Buddhisté tedy věří, že lze ukončit přerozování způsobované karmou a destruktivními emocemi, ale většina buddhistických filosofických škol neuznává, že tím zaniká mysl či proud mysli jako takový. Odmítat existenci minulých a příštích životů by bylo v rozporu se základem, cestou a plodem, které je třeba chápat v kontextu cvičené a necvičené mysli. Kdybychom přistoupili na to, že minulé a budoucí životy neexistují, pak bychom také logicky museli připustit, že tento svět i bytosti v něm žijící vznikají bez příčin a podmínek. Proto pokud je někdo buddhistou, znamená to, že akceptuje existenci minulých a budoucích zrození.

Pro ty, kdo si své minulé životy pamatují, je přerozování bezprostřední zkušeností. Ovšem většina běžných bytostí své minulé životy zapomene, když prochází procesem smrti, přechodného stavu a znovuzrození. Protože tyto bytosti nemají jasné ponětí o minulých a budoucích zrozeních, je třeba jim jejich existenci dokázat pomocí průkazné logiky.

V Buddhových slovech a v následných komentářích je celá řada různých logických argumentací prokazujících existenci minulých a budoucích životů. Ve stručnosti je lze shrnout do čtyř bodů: věcem předchází věci podobného druhu; všem věcem předchází reálná příčina; mysl je z minulosti s věcmi obeznámena; bytosti si nesou zkušenosti získané v minulosti.

V podstatě všechny tyto argumenty vycházejí z předpokladu, že přirozenost mysli, její jasnost a bdělé vědomí, musí mít jasnost a vědomí za svou reálnou příčinu. Není možné, aby reálnou příčinou byla nějaká jiná entita, jako třeba neživý objekt. To je evidentní. Logickou analýzou pak vyvodíme, že nový proud jasnosti a vědomí se nemůže objevit bez příčin, či z příčin nesouvisejících. Vidíme tedy, že mysl nelze vyrobit v laboratoři, a dovozujeme také, že nic nemůže tuto kontinuitu jasnosti a vědomí eliminovat či ukončit.

Pokud vím, zatím se žádnému modernímu vědci, psychologovi, fyzikovi ani neurologovi nepodařilo pozorovat či popsat vznik mysli ani z hmoty ani bez příčin.

Existují lidé, kteří si pamatují svůj minulý život či dokonce i mnoho minulých životů, a dokáží rozpoznávat místa i příbuzné z minulých životů. Takové případy se nevyskytovaly pouze v minulosti. I dnes na východě i západě žije mnoho lidí, kteří si pamatují události a zkušenosti ze svých minulých životů. Popírání těchto důkazů by bylo na úkor nestrannosti naší analýzy či zkoumání. Tibetský systém rozpoznávání reinkarnací je autentickou metodou zkoumání, založenou na tom, že si lidé pamatují své minulé životy.

Jak dochází k přerození

Existují dva způsoby přerozování po smrti: přerození pod vlivem karmy a destruktivních emocí a přerození silou soucítění a modliteb. Co se týče prvního způsobu, v důsledku nevědomosti je vytvářena negativní a pozitivní karma, jejíž otisky zůstávají ve vědomí. Tyto otisky se aktivují vlivem touhy a ulpívání a pohání nás do dalšího života. Nedobrovolně se pak rodíme ve vyšších či nižších říších. Tímto způsobem běžné bytosti bez ustání putují existencí jako na otáčejícím se kole. Ale i za těchto okolností se mohou běžné bytosti snažit ve svých každodenních životech jednat ctnostně a s pozitivní motivací. Bytosti si tak osvojují ctnost, která se aktivuje ve chvíli smrti a stává se příčinou zrození ve vyšších říších existence. Bódhisattvové, kteří dosáhli takzvané cesty vidění, se nerodí silou karmy a destruktivních emocí, nýbrž silou svého soucítění s živými bytostmi a silou modliteb bytostí o pomoc bódhisattvů. Dokáží si vybrat čas a místo svého zrození i své budoucí rodiče. Takové zrození, které je výlučně pro dobro druhých, je zrozením silou soucítění a modliteb.

Význam termínu tulku

Zdá se, že tibetský zvyk označovat rozpoznané reinkarnace epitetem „tulku“ (emanované tělo buddhy) pochází z toho, že jej tibetští buddhisté začali používat jako uctivé označení či titul, až se z něj postupně stal běžný výraz. Obecně termín tulku označuje určitý aspekt buddhy, konkrétně jeden ze tří či čtyř aspektů popisovaných v sútrách. Podle tohoto výkladu buddhovských aspektů má člověk, který je zcela svázaný destruktivními emocemi a karmou, potenciál dosáhnout těla pravdy (dharmakáji) sestávajícího z těla pravdy moudrosti a z těla pravdy přirozenosti. První z nich odkazuje k osvícené mysli buddhy, která vidí vše přímo a přesně, tak jak to je, v jediném okamžiku. Je to mysl, která byla silou zásluh a moudrosti, hromaděných po dlouhou dobu, zcela zbavená všech destruktivních emocí i jejich otisků. Tělo pravdy přirozenosti odpovídá prázdné povaze či přirozenosti této vševědoucí osvícené mysli. Tyto dva buddhovské aspekty jsou zřejmé pouze samotným buddhům. Protože je kromě buddhů nikdo jiný nemůže bezprostředně vnímat, je třeba, aby se pro dobro bytostí buddhové jevili i ve fyzické podobě, která je cítícím bytostem přístupná. Nejvyšší fyzickou podobou buddhů je tělo dokonalé radosti (sambhógakája), které mohou vnímat bódhisattvové na nejvyšším stupni a které má pět konkrétních charakteristik, například spočívání v nebeské sféře Akaništa. Z těla dokonalé radosti se manifestují myriády emanovaných buddhovských těl neboli myriády tulkuů (nirmanakája), kteří se jeví jako bohové či lidé a kteří jsou přímo vnímatelní i pro běžné bytosti. Tyto dva fyzické aspekty buddhy se nazývají těla formy, a jeví se ve prospěch druhých.

Emanované tělo je trojí: a) svrchované emanované tělo jako Buddha Šákjamuni, historický Buddha, který projevil dvanáct skutků Buddhy, mimo jiné, že se narodil v místě, které si sám vybral, atd. b) umělecké emanované tělo, které slouží druhým a jeví se v podobě umělců či zručných řemeslníků a c) inkarnované emanované tělo, kdy se buddhové objevují v různých podobách jako lidské bytosti, božstva, řeky, mosty, léčivé rostliny a stromy, aby byli k užitku bytostem. Reinkarnace duchovních mistrů, označovaných v Tibetu termínem tulku, spadá do třetí kategorie z těchto tří druhů emanovaných těl. Mezi reinkarnacemi tulkuů může být mnoho skutečně autentických inkarnovaných těl buddhů, ale to nutně neplatí o všech. Mezi reinkarnovanými tulku v Tibetu mohou být také reinkarnace pokročilých bódhisattvů, bódhisattvů na cestě shromažďování a přípravy, či mistrů, kteří zjevně na cestu bódhisattvy teprve musí vkročit. Titul tulku se tak inkarnovaným lamům dává buď na základě podobnosti s osvícenými bytostmi, či na základě jejich spojení s určitými kvalitami osvícených bytostí.

Jak pravil Džamjang Khjence Wangpo:

„Za reinkarnaci označujeme to, když se někdo přerodí poté, co jeho předchůdce zemřel. Při emanaci dochází k projevu či manifestaci, aniž by její zdroj zemřel.“

Rozpoznávání reinkarnací

Metoda rozpoznávání identity jedince pomocí identifikování jeho minulého života existovala již za života Buddhy Šákjamuniho. Mnoho takových případů nalézáme ve čtyřech oddílech Agama ve Vinajapitace, v příbězích Ďžátaky, v sútře Moudrých a bláhových, v sútře Sta karem atd., v nichž Tathágata odhaluje fungování karmy na příkladu rozličných příběhů o tom, jak jsou následky určitých činů z minulých životů zakoušeny v životě přítomném. Také v životních příbězích indických mistrů, kteří žili po Buddhovi, jsou zmiňována místa jejich předchozí zrození. Takových příběhů existuje mnoho, ale v Indii neexistoval systematický způsob rozpoznávání a číslování reinkarnací mistrů.

Systém rozpoznávání reinkarnací v Tibetu

Původní duchovní tradice tibetského Bönu, která v Tibetu existovala před příchodem Buddhismu, také učila o minulých a budoucích životech. Od doby, kdy se v Tibetu rozšířil buddhismus, věří v minulé a budoucí životy prakticky všichni Tibeťané. Hledání reinkarnací duchovních mistrů předávajících Dharmu, i zvyk se k nim s oddaností obracet, se rozšířil a vzkvétal v celém Tibetu. Mnoho autentických textů (knih tibetského původu jako je Mani Kabum a pětidílné učení Kathang a další spisy jako Knihy kadampovských žáků a Girlanda klenotů: odpovědi na otázky, které byly vyloženy vznešeným indickým mistrem Dipankarou Atíšou v Tibetu v jedenáctém století), vypovídá příběhy o přerozování Árji Avalókitéšvary, bódhisattvy soucítění. Nicméně současná tradice formálního rozpoznávání reinkarnací mistrů začala, když na počátku třináctého století žáci Karmapy Düsum Khjenpy na základě předpovědi rozpoznali jeho reinkarnaci Karmapu Pakšiho. Od té doby bylo rozpoznáno sedmnáct inkarnací Karmapy za dobu devíti set let. Podobně, počínaje rozpoznáním Kungy Sangmo jako reinkarnace Khandro Čhökji Dronme v patnáctém století bylo rozpoznáno již více než deset inkarnací Samding Dordže Phagmo. Tak jsou mezi inkarnacemi tulkuů v Tibetu jak monastičtí tak tantričtí praktikující, a jak muži tak ženy. Tento systém rozpoznávání reinkarnací se v Tibetu postupně rozšířil i do jiných tradic tibetského buddhismu a také do Bönu. Dnes existují rozpoznaní tulkuové ve všech tradicích tibetského buddhismu, jak ve škole Sakja, Geluk, Kagju tak i Ňingma, a stejně tak i v tradici Ďžonang a Bödong, které slouží Dharmě. Je také evidentní, že někteří z těchto tulkuů jsou pro svou tradici ostudou.

Vševědoucí Gendün Drub, který byl přímým žákem Džé Congkhapy, založil klášter Taši Lhünpo v provincii Cang a vychovával tam své žáky. Gendün Drub zemřel v roce 1474 ve věku 84 let. Přestože zpočátku nikdo neusiloval o nalezení jeho reinkarnace, lidé nakonec museli rozpoznat chlapce jménem Sanggjä Čhöpel narozeného v Tanaku v Cangu v roce 1476, na základě jeho ohromujících a bezchybných výpovědí o jeho minulém životě. Od té doby se datuje tradice, podle níž Gaden Phodrang ladrang a později vláda Gaden Phodrang zodpovídá za hledání a rozpoznávání reinkarnací dalajlamů.

Způsoby rozpoznávání reinkarnací

Poté, co vznikl systém rozpoznávání tulkuů, začali se vyvíjet a rozrůstat různé rozpoznávací postupy. Mezi nejdůležitější z nich patří předpovědný dopis napsaný předchůdcem a jeho další pokyny a indikace; nová inkarnace mistra musí být schopna věrohodně se upamatovat na svůj minulý život a hovořit o něm; musí identifikovat předměty, které předchůdci patřily a rozeznat osoby, které byly předchůdci blízké. Kromě toho se také používají další metody jako například žádat autentické duchovní mistry o předpověď či se obracet na světské věštce, kteří se objevují prostřednictvím média v tranzu, a nebo pozorovat vize objevující se v posvátných jezerech ochránců jako např. v posvátném jezeře Lhamö-laccho na jih od Lhasy.

Když se stane, že je více než jeden možný kandidát pro danou inkarnaci a je těžké rozhodnout, je zvykem činit konečné rozhodnutí věštbou za použití kuličky z těsta (zen tak) před posvátným zpodobněním buddhy a invokováním síly pravdy.

Emanace projevující se dříve, než předchůdce zemře (ma-dhe tulku)

Obvykle musí být reinkarnací někdo, kdo se narodí jako lidská bytost poté, co nejprve zemře. Běžné bytosti se obecně nemohou manifestovat v emanacích dříve, než zemřou (ma-dhe tulku). Ale pokročilí bódhisattvové, kteří se mohou manifestovat ve stovkách či tisících těl zároveň, mohou projevit vlastní emanaci dříve, než sami zemřou. V tibetském systému rozpoznávání tulkuů existují emanace, které náleží ke stejnému proudu mysli jako předchůdce, emanace, které jsou spojené s druhými silou karmy a modliteb, a emanace, které se objevují v důsledku požehnání a jmenování.

Hlavním důvodem, proč se objevuje nová reinakrnace, je záměr pokračovat v nedokončené práci předchůdce ve službě Dharmě a cítícím bytostem. V případě lamy, který je běžnou bytostí a tak nemá reinkarnaci náležící stejnému proudu vědomí, může být za jeho emanaci rozpoznán někdo jiný, kdo s ním má spojení skrze čistou karmu a modlitby. Nebo je možné, aby takový lama jmenoval svého nástupce, což může být buď jeho žák nebo někdo mladý, kdo je rozpoznán jako jeho emanace. Protože v případě běžných bytostí existují tyto možnosti, je reálnou možností i emanace nenáležící stejnému proudu mysli a to dříve, než dojde k úmrtí předchůdce. V některých případech může mít jeden lama několik reinkarnací současně, jako například inkarnaci těla, řeči a mysli. Známé případy emanací za života z nedávné minulosti jsou například emanace Dudžom Džigdral Ješe Dordžeho a emanace Čhögje Tričen Ngawang Khjenraba.

Používání Zlaté urny

S tím, jak sílí doba úpadku a je rozpoznáváno stále více a více reinkarnací vysokých lamů, často pod vlivem politických motivů, dochází k tomu, že se čím dál tím více tulkuů rozpoznává chybným či sporným způsobem, v důsledku čehož je nesmírně poškozována Dharma.

Během konfliktu mezi Tibetem a Gurkhy (1791-93) byla tibetská vláda nucena požádat o vojenskou podporu Mandžuů. Následně byla gurkhská armáda vyhnána z Tibetu, ale mandžuští hodnostáři poté sepsali návrh o dvaceti devíti bodech pod záminkou zefektivnění tibetské vlády. Tento dokument také obsahoval návrh tahat losy ze Zlaté urny při rozhodování o reinkarnacích dalajlamů, pančhenlamů a hutuktuů (mongolský titul pro vysoké lamy). Poté byl tento postup použit při rozpoznávání některých reinkarnací dalajlamů, pančhenlamů a některých dalších vysokých lamů. Postup rituálu byl sepsán osmým dalajlamou Džampelem Gjamccho. Ale navzdory ustavení tohoto systému nebyla tato metoda použita v případě devátého, třináctého ani mě, čtrnáctého dalajlamy.

Dokonce i v případě desátého dalajlamy byla již autentická reinkarnace nalezena a metoda Zlaté urny nebyla ve skutečnosti použita, ale aby se vyhovělo Mandžuům, oznámilo se, že byl tento postup dodržen.

Systém Zlaté urny se ve skutečnosti použil jen v případě jedenáctého a dvanáctého dalajlamy. Ovšem dvanáctý dalajlama byl již rozpoznán dříve, než bylo tohoto postupu použito. A tak byl touto metodou dalajlama rozpoznán celkem pouze jednou. Podobně v případě pančhenlamů se tato metoda nepoužívala s výjimkou osmé a deváté inkarnace. Tento systém byl vynucen Mandžuskými úřady a Tibeťané v něj nikdy neměli důvěru, jelikož postrádal jakékoliv duchovní kvality. Ovšem kdyby byl používán poctivým způsobem, mohli bychom jej považovat za způsob věštění podobný metodě kuličky z těsta (zen tak).

V roce 1880 při rozpoznání třináctého dalajlamy jako reinkarnace dvanáctého, byly ve vztahu Tibetu a Mandžuů stále ještě známky vztahu mezi lamou a patronem. Třináctý dalajlama byl rozpoznán jako neomylná reinkarnace osmým pančenlamou, na základě předpovědí Näčhungu a věštců ze Samjä a na základě vizí v jezeře Lhamö-laccho, a tudíž postup Zlaté urny nebyl použit. To také jasně vyplývá z posledního prohlášení třináctého dalajlamy z roku Vodní opice (1933), ve kterém praví:

„Jak všichni víte, nebyl jsem vybrán obvyklou metodou tahání losů ze Zlaté urny, nýbrž mé rozpoznání bylo předpovězeno a doloženo věštbami. V souladu s věštbami a proroctvími jsem byl rozpoznán jako reinkarnace dalajlamy a byl jsem intronizován."

Když jsem v roce 1939 byl rozpoznán jako čtrnáctá inkarnace dalajlamy, vztah lamy-patrona mezi Tibetem a Čínou již neexistoval. Proto ani nebylo třeba řešit otázku potvrzení reinkarnace s použitím Zlaté urny. Je všeobecně známo, že tehdejší tibetský regent a tibetské Národní shromáždění se řídilo postupem rozpoznávání reinkarnace dalajlamy na základě předpovědí velkých lamů, věštců a vizí v jezeře Lhamö-laccho. Číňané s tím neměli nic společného. Nicméně jistí činitelé Kuo-min-tangu začali později lstivě šířit v novinách lži o tom, že souhlasili s tím, že se upustilo od metody Zlaté urny a že Wu Čung-sin předsedal mé intronizaci a podobně.

Tuto lež později veřejně odhalil Ngabo Ngawang Džigme (Čínskou lidovou republikou považovaný za velmi progresivní osobnost), místopředseda úřadujícího výboru Národního lidového kongresu, na druhém zasedání pátého Lidového kongresu Tibetské autonomní oblasti (31. července 1989). Na konci svého projevu, v němž podrobně vylíčil události a předložil písemné důkazy, položil tuto otázku:

„Proč by měla Komunistická strana jednat stejně a pokračovat ve lžích Kuomintangu?“

Strategie klamu a mylné naděje

V nedávné minulosti došlo k případům, kdy nezodpovědní správci nemovitostí zámožných lamů začali holdovat nesprávným metodám rozpoznávání reinkarnací, což závažně oslabuje a podkopává Dharmu, mnišskou komunitu i celou společnost. Navíc počínaje érou Mandžuů se čínské politické úřady opakovaně dopouštěli různých nečestných praktik, při nichž používali buddhismus, buddhistické učitele a reinkarnace tulkuů jako nástroje k dosažení svých politických cílů v tibetských a mongolských otázkách. Dnešní autoritářští vůdci Čínské lidové republiky, kteří jakožto komunisté odmítají náboženství a přesto se do náboženských otázek vměšují, zahájili takzvanou převzdělávací kampaň a vyhlásili Páté nařízení o řízení a rozpoznávání reinkarnací, které vstoupilo v platnost 1. září 2007. To je šokující a ostudné. Vynucení nevhodných metod pro rozpoznávání reinkarnací, motivované snahou vyhladit naše jedinečné kulturní tradice, způsobuje škody, které bude obtížné kdy napravit.

Navíc čínské úřady prohlašují, že čekají na mou smrt a že si pak rozpoznají patnáctého dalajlamu podle vlastní volby. Z jejich nedávných vyhlášek a ustanovení a z následných prohlášení vyplývá, že postupují podle podrobné strategie klamání Tibeťanů, stoupenců tibetské buddhistické tradice i světové společnosti. Protože mám zodpovědnost chránit Dharmu a cítící bytosti a čelit podobným destruktivním plánům, činím následující prohlášení.

Další inkarnace dalajlamy

Jak jsem již zmínil, reinkarnace je jevem, k němuž by mělo dojít buď na základě dobrovolné volby dotyčné osoby nebo alespoň na základě síly jeho nebo její karmy, zásluh a modliteb. Proto pouze sám člověk, který se reinkarnuje, má legitimní autoritu nad tím, kde a jak se narodí a jak bude jeho či její reinkarnace rozpoznána. Je evidentním faktem, že nikdo jiný nemůže dotyčného člověka nutit či ho jakkoliv manipulovat. Je obzvlášť nevhodné, aby čínští komunisté, kteří otevřeně odmítají i pouhou myšlenku minulých a budoucích životů, nemluvě o konceptu reinkarnovaných tulkuů, zasahovali do systému reinkarnací a zejména do reinkarnací dalajlamů a pančhenlamů. Toto bezostyšné vměšování je v rozporu s jejich vlastní politickou ideologií a jen odhaluje jejich pokrytectví. Pokud by tato situace pokračovala i do budoucna, bude pro Tibeťany i pro stoupence tibetského buddhismu nemožné ji uznávat a akceptovat.

Až mi bude zhruba devadesát let, poradím se s vysokými lamy tibetské budhistické tradice, s tibetskou veřejností a s dalšími povolanými lidmi následujícími tibetský buddhismus a přehodnotím, zda by instituce dalajlamy měla pokračovat či nikoliv. Podle toho bude přijato rozhodnutí. Pokud se rozhodne, že reinkarnace dalajlamů by měla pokračovat a že bude potřeba rozpoznat patnáctého dalajlamu, budou za rozpoznání primárně zodpovídat odpovědní členové instituce Gaden Podrang. Ti by se měli poradit s jednotlivými hlavami tibetských buddhistických tradic a s přísahou vázanými ochránci Dharmy, kteří jsou neoddělitelně spjati s linií dalajlamů. Radu a pokyny by měli hledat u těchto bytostí a měli by dodržet všechny postupy pro hledání a rozpoznání v souladu s tradicí. Zanechám k tomu jasné písemné instrukce. Mějte proto na paměti, že kromě reinkarnace rozpoznané těmito legitimními metodami by neměl být rozpoznán ani akceptován žádný jiný kandidát, vybraný výhradně z politických důvodů, včetně těch v Čínské lidové republice.

Dalajlama
Dharamsala