od ryunin » čtv 18. říj 2012 0:19:56
Tak v buddhismu se tomu taky říká forma a prázdnota, nebo jevy a prázdnota. Jde o to, abychom nelpěli pouze na formě a neignorovali tu práznodtu, ale taky jde o to, abychom nelpěli na prázdnotě a nezanedbávali formu.
Kdybychom lpěli jen na formě a zanedbávali formu, měli bychom pořád nějaké problémy - protože všechno pomíjí a pořád se vše mění. To je hodně materialistický přístup. Chceme lepší televize, auta, technologie a nejradši bychom poroučeli hvězdám a slunci, to je lpění na formě.
Když ale lpíme na prázdnotě, tak nic není důležité, všechno je jedno, takže nemusím dělat nic, můžu jen tak běhat po lese nebo umřít nebo někoho zabít, protože vše je totéž. To je ale šílený přístup, a kdo takový přístup má? Možná někdo, kdo požil nějakou silnou drogu.
Lidé, kteří tíhnou k spirituálnímu chápání světa, mají tendenci říkat - na tom moc nezáleží, nejsou tu rozdíly, není rozdíl mezi tím a tím náboženstvím, není rozdíl, jestli máš bavlněné ponožky nebo ponožky z plastu, vše je dílem univerza, atd.
Zen nebo buddhismus zdůrazňuje harmonickou jednotu formy a prázdnoty - ačkoliv je vše jedno, prázdné a bez podstaty, nepopíráme rozdíly mezi čajem a vodou, rostlinou a zvířetem atd. Zen klade velký důraz na to, jak upřímně a soustředěně věci děláme - to vypadá jako lpění na formě, jak se klaníš, musíš se klanit takhle, ale pokud to je správně pochopeno, nejde o to klanit se přesně podle předpisů, ale vyjádřit svou buddhovskou podsattu tak, že spojíme to, co je všem bytostem společné, jejich původní neposkvrněnost, a formu, upřímné vyjádření sebe sama, které je v podstatě prázdné. Můžeme se teda klanět uplně ledabyle, protože to je přece jedno - lpění na prázdnotě - nebo se můžeme klanět velmi formálně, velmi pečlivě, ale neupřímně, protože si budeme myslet, že jsme něco víc, než ti, co se klaní špatně - v zenu typický přístup starších studentů.
A tak kouzlo buddhismu spočívá v tom, že nepopíráme kvalitu věcí, oblečení, čaje, rostlin, ale současně vycházíme z prázdnoty, nebo jednoty všeho, a tak nejsme tvrdohlaví v tom, že bychom si pořád v duchu říkali "musí to být tak, musí to být, tak jsem buddhista, nesmí to být jinak...." Takže ačkoliv se snažím nepsat nesmysly a píšu něco konkrétního, nelpím na tom. Nevím už ani, co jsem teď napsal.
Ta dynamika, co o ní píše Dogen, to je totéž, jako nechat přirozeně střídat nádech a výdech, nemůžeme zastavit dýchání, nebo můžeme, ale nechceme, nemá to smysl. Takže encháme to dýchání dynamicky střídat -nádech, výdech. V zazenu necháme prázdnotu pohlcovat já a já pohlcovat prázdnotu, neboli do mě vstupuje čistota kosmu, a já vstupuju do té čistoty, aniž bych ji poskvrnil a aniž by ona popřela mě, jako individuální bytost.
Tak v buddhismu se tomu taky říká forma a prázdnota, nebo jevy a prázdnota. Jde o to, abychom nelpěli pouze na formě a neignorovali tu práznodtu, ale taky jde o to, abychom nelpěli na prázdnotě a nezanedbávali formu.
Kdybychom lpěli jen na formě a zanedbávali formu, měli bychom pořád nějaké problémy - protože všechno pomíjí a pořád se vše mění. To je hodně materialistický přístup. Chceme lepší televize, auta, technologie a nejradši bychom poroučeli hvězdám a slunci, to je lpění na formě.
Když ale lpíme na prázdnotě, tak nic není důležité, všechno je jedno, takže nemusím dělat nic, můžu jen tak běhat po lese nebo umřít nebo někoho zabít, protože vše je totéž. To je ale šílený přístup, a kdo takový přístup má? Možná někdo, kdo požil nějakou silnou drogu.
Lidé, kteří tíhnou k spirituálnímu chápání světa, mají tendenci říkat - na tom moc nezáleží, nejsou tu rozdíly, není rozdíl mezi tím a tím náboženstvím, není rozdíl, jestli máš bavlněné ponožky nebo ponožky z plastu, vše je dílem univerza, atd.
Zen nebo buddhismus zdůrazňuje harmonickou jednotu formy a prázdnoty - ačkoliv je vše jedno, prázdné a bez podstaty, nepopíráme rozdíly mezi čajem a vodou, rostlinou a zvířetem atd. Zen klade velký důraz na to, jak upřímně a soustředěně věci děláme - to vypadá jako lpění na formě, jak se klaníš, musíš se klanit takhle, ale pokud to je správně pochopeno, nejde o to klanit se přesně podle předpisů, ale vyjádřit svou buddhovskou podsattu tak, že spojíme to, co je všem bytostem společné, jejich původní neposkvrněnost, a formu, upřímné vyjádření sebe sama, které je v podstatě prázdné. Můžeme se teda klanět uplně ledabyle, protože to je přece jedno - lpění na prázdnotě - nebo se můžeme klanět velmi formálně, velmi pečlivě, ale neupřímně, protože si budeme myslet, že jsme něco víc, než ti, co se klaní špatně - v zenu typický přístup starších studentů.
A tak kouzlo buddhismu spočívá v tom, že nepopíráme kvalitu věcí, oblečení, čaje, rostlin, ale současně vycházíme z prázdnoty, nebo jednoty všeho, a tak nejsme tvrdohlaví v tom, že bychom si pořád v duchu říkali "musí to být tak, musí to být, tak jsem buddhista, nesmí to být jinak...." Takže ačkoliv se snažím nepsat nesmysly a píšu něco konkrétního, nelpím na tom. Nevím už ani, co jsem teď napsal.
Ta dynamika, co o ní píše Dogen, to je totéž, jako nechat přirozeně střídat nádech a výdech, nemůžeme zastavit dýchání, nebo můžeme, ale nechceme, nemá to smysl. Takže encháme to dýchání dynamicky střídat -nádech, výdech. V zazenu necháme prázdnotu pohlcovat já a já pohlcovat prázdnotu, neboli do mě vstupuje čistota kosmu, a já vstupuju do té čistoty, aniž bych ji poskvrnil a aniž by ona popřela mě, jako individuální bytost.