od ryunin » sob 01. zář 2012 23:30:55
Taky vás někdy napadlo, že byste hrozně rádi někoho milovali, ale máte "jen" několik naprosto fantastických přátel? A nikoho, kdo by stál o to, abyste mu vyznávali lásku, nosili květiny, objímali před spaním a vstávali společně k prosluněnému okamžiku ranního čaje, kávy a marmelády? Máte pocit, že život je ochuzený, když nemáte nikoho, kdo by byl ten jeden jediný, jedna jediná? Chodíte někdy spát a zjištujete, že polštář je nějaký vlhký a slaný?
Vězte, že tento svět, všichni lidé, které potkáváte, i když máte pocit, že vás téměř nenávidí, potřebují vaši lásku. Možná nepotřebují zamilované dopisy a květiny, ale strašně moc potřebují, abyste je zahrnuli čistotou srdce a čistotou konání. Možná tohle zní nepravděpodobně od někoho, kdo odmítá míchat lásku do pravdy, do buddha dharmy. Skutečně nehodlám míchat lásku a buddha dharmu. Ale to, co se snažím říct, není láska jako něco, co je tu navíc, ale láska jako něco, co přišlo odnikud a vrací se nikam, tudíž s váma to nemá nic společného, a přece to s váma má společné všechno.
Včera jsem poznal jednu velmi zajímavou, úžasnou ženu a napadlo mě, že bychom spolu mohli být. Ona si to zřejmě nemyslí. A díky tomu mě přiměla se zamyslet nad tím, komu dát lásku a jakou lásku a proč.
A tak jsem šťastnej, že mi ta žena dala svobodu a možnost čerpat neomezenou, čistou lásku z podstaty vesmíru a vypouštět ji zpátky, aniž bych se toho proudu jakkoli dotkl. Vůbec to neznamená popírat svou individualitu. Té lásce je jedno, jestli projde oslem nebo antilopou, delfínem nebo žábou. Když je osel oslem, žába je šťastná. Když je antilopa žábou, osel se snaží stát delfínem.
Takže si nemyslete, že vás nikdo nemá rád. I kdybyste byli pavouček zapomenutý v koutě předsíně, jste dveřmi nekonečné lásky vesmíru. Přijměte ji celou a vypouštějte ji přes vás do všech stran. Stačí, když tomuto přirozenému procesu nebudete bránit. Když si uvědomíte, že se to děje, zjistíte, že vám není vůbec smutno a nikoho jednoho nadřazeného nepotřebujete. Je to nejhlubší štěstí, jaké jsem kdy poznal. A když tahle čistá láska se stane proudem řeky, v které se budete opakovaně brouzdat, seznámíte se s ní důvěrně a pak nebude problém někoho milovat nebo být milován. Třeba stříbrnou flétnu. Být milován stříbrnou flétnou, jako se to stalo mně.
Taky vás někdy napadlo, že byste hrozně rádi někoho milovali, ale máte "jen" několik naprosto fantastických přátel? A nikoho, kdo by stál o to, abyste mu vyznávali lásku, nosili květiny, objímali před spaním a vstávali společně k prosluněnému okamžiku ranního čaje, kávy a marmelády? Máte pocit, že život je ochuzený, když nemáte nikoho, kdo by byl ten jeden jediný, jedna jediná? Chodíte někdy spát a zjištujete, že polštář je nějaký vlhký a slaný?
Vězte, že tento svět, všichni lidé, které potkáváte, i když máte pocit, že vás téměř nenávidí, potřebují vaši lásku. Možná nepotřebují zamilované dopisy a květiny, ale strašně moc potřebují, abyste je zahrnuli čistotou srdce a čistotou konání. Možná tohle zní nepravděpodobně od někoho, kdo odmítá míchat lásku do pravdy, do buddha dharmy. Skutečně nehodlám míchat lásku a buddha dharmu. Ale to, co se snažím říct, není láska jako něco, co je tu navíc, ale láska jako něco, co přišlo odnikud a vrací se nikam, tudíž s váma to nemá nic společného, a přece to s váma má společné všechno.
Včera jsem poznal jednu velmi zajímavou, úžasnou ženu a napadlo mě, že bychom spolu mohli být. Ona si to zřejmě nemyslí. A díky tomu mě přiměla se zamyslet nad tím, komu dát lásku a jakou lásku a proč.
A tak jsem šťastnej, že mi ta žena dala svobodu a možnost čerpat neomezenou, čistou lásku z podstaty vesmíru a vypouštět ji zpátky, aniž bych se toho proudu jakkoli dotkl. Vůbec to neznamená popírat svou individualitu. Té lásce je jedno, jestli projde oslem nebo antilopou, delfínem nebo žábou. Když je osel oslem, žába je šťastná. Když je antilopa žábou, osel se snaží stát delfínem.
Takže si nemyslete, že vás nikdo nemá rád. I kdybyste byli pavouček zapomenutý v koutě předsíně, jste dveřmi nekonečné lásky vesmíru. Přijměte ji celou a vypouštějte ji přes vás do všech stran. Stačí, když tomuto přirozenému procesu nebudete bránit. Když si uvědomíte, že se to děje, zjistíte, že vám není vůbec smutno a nikoho jednoho nadřazeného nepotřebujete. Je to nejhlubší štěstí, jaké jsem kdy poznal. A když tahle čistá láska se stane proudem řeky, v které se budete opakovaně brouzdat, seznámíte se s ní důvěrně a pak nebude problém někoho milovat nebo být milován. Třeba stříbrnou flétnu. Být milován stříbrnou flétnou, jako se to stalo mně.